Z levého středu na střed pravý

Sociální demokracie po svém polovíkendovém sjezdu má prý konečně stabilní vedení. Není v něm sice ani Foldyna, ani Zimola, ani Hašek, ani Tejc, který ostatně už před časem položil sociálnědemokratickou legitimaci na stůl a raději teď dělá něco pořádného ve státních službách. Má »recht«, řekl by můj otec, kdyby žil. Kdysi také prý volíval socialisty, ale když se přesvědčil, že jim jde více o funkce než o lidi, stal se z něj komunista. Dokonce přesvědčený, nikoli jako »soudruzi« Čalfa, Dlouhý a třeba Kočárník. Již před válkou se přesvědčil, že antifašistické postoje jsou v jejich případě hra, že přistoupit na spolupráci levicových stran je pro ně nepřekročitelná podmínka, a tak nejen u nás, ale i v Německu jsme jejich vinou na nespolupráci doplatili. Nic na tom nemění nesmyslné usnesení Kominterny o sociálfašismu apod., což stejně bylo reakcí na postoje předválečných sociálně demokratických stran.

Tentokrát delegáti na sjezdu ČSSD vybrali do svého čela převážně pravicové, liberální společnosti klanící se vůdce. Delegáti dokonce zvedli ruku, tedy dali své hlasy, pro ministra Petříčka, který jim dal před volbami nevybíravé ultimátum. A Petříček, prodloužená ruka nezvolitelného europoslance Pocheho, zástupce sociálnědemokratické Prahy, pravice v sociálnědemokratické pravici, se rozhodl stranu spoluvést »k ideálům současnosti«. Uvedl se hned několikrát opakovaným prohlášením poté, co byl komunisty kritizován za postoj k ukrajinským banderovcům, za divadelní představení v Mariupolu či rychlé uznání venezuelského samozvance Guaidóa za prozatímního prezidenta této země, že, »pokud by ho komunisté chválili, musel by se zamyslet, co dělá špatně«. Přístupy hodné kritiky by se však zřejmě našly i u exprimátora Onderky a dalších nových vedoucích činovníků sociální demokracie.

Suma sumárum vbrzku lze očekávat jistý posun sociální demokracie z inzerovaného »levého středu« na »pravý střed« snažící se, stejně jako tomu bylo před válkou, poněkud zmírnit postupný tlak, jak se blížil Mnichov, kupředu se tlačící pravicový vývoj státu a dopady na ty, kteří byli postiženi krizí.

Volba ministra Petříčka má zřejmě tento záměr potvrdit a navíc silnému muži v pozadí, eurovstřícnému europoslanci Pochemu, umožnit, aby silně ovlivňoval sociálně demokratickou stranu. Zatím není čas na jeho vstup do té nejvyšší politiky, ale nakročeno do ní má. Vždyť přece v době, kdy se pokoušel stát se ministrem a nedařilo se mu, sebevědomě prohlásil, že nepřipustí, aby v čele ministerstva zahraničí byl někdo, kdo by se neřídil jeho pokyny. A jak vidno, šlo už tehdy i o vedení ČSSD…

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 99 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


joska.korinek
2019-03-09 10:20
Myslel-li si někdy někdo, že ČSSD je levicová strana, tak žil v
omylu. Její lídři sice vedou levicové řeči kvůli zisku hlasů, ale
do koalic jdou zásadně pouze s těmi, kteří jim spolehlivě zabrání
ty sliby splnit. Že to už dávno neprokouklo mnoho voličů z lidu, to je
smutné, ale že lídři komunistů se jim často doslova podbízeli, to je
jejich tragické selhání. Také na to doplatili. Bohužel ne všichni ti
funkcionáři na špici, ale hlavně jejich voliči.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.