Ilustrační FOTO - Pixabay

O noži, česneku, smetáku a spáleném jazyku

Moudrost babiček je vpravdě nekonečná. Několik jejich moudrých rad dnes přidáme. Tupý nůž snáze nabrousíte (praví babičky), když jeho ostří na půl hodiny namočíte do slabého roztoku soli. Pak ho stačí několikrát »obtáhnout« a bude opět dokonale ostrý. Testem tato rada prošla úspěšně. Zdali byl nůž ostrý díky předchozímu namočení v solném roztoku, však nemůžeme tvrdit. Ale proč tomu nevěřit?

Zvláště když jsme podle jejich zkušenosti popálený jazyk ošetřili cukrem. Při ochutnávání vařeného jídla běžná nehoda. Podle babiček stačí dát si na poškozené místo trochu cukru a bolest rychle ustoupí. Věděli jste to? I kostka cukru rozpuštěná v ústech vás zbaví bolesti. Babičky to věděly. A my jim věříme.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Dědové nenosili babičkám řezané květiny z luxusních květinářských obchodů. Většinou jim stačilo »zaskočit« na louku za domem či na zahrádku. Ale i tak si jejich pozornosti babičky vážily a snažily se zachovat květy co nejdéle v dobrém stavu. Dnes máme k dispozici chemické přípravky (sáček stojí od dvou do pěti korun), jejichž rozpuštění ve vodě zpomalí vadnutí květin. Babičky však byly chytřejší. Daly na dno vázy několik koleček syrových brambor, nalily do vázy vodu a »vnořily« kytici. Ale tak, aby se brambor nedotýkala. Kytice vydržela až dvakrát tak dlouho, než bylo očekáváno! Také se traduje, že dobrým řešením k prodloužením života řezaných květin je dobrý acylpyrín rozpuštěný ve vodě…

I jiné »hloupůstky« babičky používaly. Tak třeba smeták, k úklidu zcela nezbytný nástroj. Vždy ho po očištění (zbavení nečistot) ukládaly štětinami nahoru. Čas od času ho však protáhly teplou čpavkovou vodou, poté důkladně opláchly v čisté vodě a zavěsily štětinami dolů. Nic moc voňavého to není, čpavek opravdu páchne.

Kartáče na čištění oděvů jsou snad v každé rodině. Byly a jsou drahé, pokud jsou kvalitní. K těm současné »umělotiny« nepatří. Babičky kartáče hýčkaly, a pokud je dosud mají doma, hýčkají je dosud. I při pečlivé údržbě potřebují kartáče čas od času vyčistit. Babičky to dělaly takto: do malého talířku nalily trochu čpavku a do něj postavily kartáč štětinami dolů. Poté ho opláchnuly vodou, a znovu s ním do čpavku. Čpavek použily opakovaně – poté kartáč důkladně propláchly ve studené vodě a nechaly uschnout. Byl jako nový.

A tohle znáte? Kartáčky na ruce zbavíte usazeného mýdla v silném solném roztoku, v němž ho necháte ležet asi půl hodiny. Propláchněte studenou vodu a nechte usušit. Tak jako to dělaly babičky. »Moderní« kartáčky na ruce za moc nestojí a jejich »kvalitu« žádná babská rada nezachrání.

To ostatně platí i o kartáči na vlasy. Ten svůj, aby byl čistý, ponořily do slabého roztoku vlažné vody a sody, poté propláchly a nechaly uschnout. Změklé kartáče na vlasy jim byly v podstatě k ničemu. A tak je zpevňovaly ponořením do silného roztoku kamence. Ano, kamence, který jejich životní partneři používali k zastavení krvácení poté, co se při holení řízli. Kartáč na vlasy poté nechaly při pokojové teplotě zvolna uschnout. A zase si mohly vlasy pročesávat do krásy… Zdali je tato rada dnes k něčemu nevím.

Babičky si věděly rady opravdu se vším. Tak třeba skořice. Lžička mleté skořice, rozmíchaná v deci vlažné vody, má skvělý a rychlý účinek na lehčí formy průjmu. Pít se má po malých doušcích, účinek je dokonalý. Ale chuť – žádná sláva. Zkusili jsme to. Pravda, možná proto, že jsme průjem v čase pokusu neměli, nám skořicový roztok nechutnal.

Cibule je perlou nejen naší kuchyně. Často se jí věnujeme. Cibulový sirup patřil, a leckde dosud patří, ke klasice léčení nachlazení či chrapotu. Stačí na plátky pokrájenou cibuli prosypat cukrem a počkat dokud cibule nepustí šťávu. Pak ji jezte po lžičkách. Syrová cibule prý zpevňuje vlasy a nehty, také »mužnou sílu« (už tedy víme, proč někteří muži místo jablek chroupají syrovou cibuli). A také, jak tvrdily babičky – je dobrá na zbytnělou prostatu. Jak to věděly?

A nelze zapomenout na česnek. Babičky věřily v jeho léčivé účinky a měly pravdu. Česnek nás udržuje v dobrém zdravotním stavu. Klasiku – totiž léčení nachlazení česnekem – zná snad každý, ba i ten, kdo upřednostňuje výhradně běžně dostupné léky. Dobrá, silná česneková polévka si s nachlazením a rýmou celkem spolehlivě poradí. Babičky, protože byly a jsou moudré, přidávaly česnek, byť třeba jen jeden stroužek, do masových vývarů, polévek i omáček. Na chuť nebo pro zdraví? Kdo to ví?  Babičky to věděly.

Česnek sám o sobě nepáchne, ale krásně voní. To člověk po jeho požití zapáchá. Babičky si s tím uměly poradit. Prý stačí lžička jemně nasekané petrželky (ověřovali jsme, nefunguje to). Též prý pomáhá žvýkání nemletých zrnek kávy, vypití šálku černé kávy, nebo sklenice mléka. Kdo ví… Maličkostmi je zbytečné se zabývat. Prostě jen proto, že česnek je zdravý. Ostatně – nejen to babičky věděly a ví…

(jan)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 34 hlasů.

(jan)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.