Rozhovor Haló novin s Kateřinou Ambrožovou Srncovou (KSČM – Česká levice společně!), kandidátkou do Evropského parlamentu

V Evropské unii evropské platy

Učíte na střední škole, mohli bychom rozebrat, jakou autoritu má dnes učitel ve vztahu k žákům, ale také i ve vztahu k rodičům?

Na začátku musím podotknout, že se pohybuji v prostředí školy, kde na oboru máme ve třídách téměř samé chlapce, pouze čtyři dívky, jedná se o maturitní obor Informační technologie.

Velice zjednodušeně, jakou autoritu si učitel vybuduje hned na začátku, takovou bude mít po zbytek působení na škole. Hrozně velkou roli hraje v chování, komunikaci a bytí člověka vůbec, výchova rodičů a prostředí, ve kterém se pohybuje. Já neustále narážím a přiznávám, že mám velký problém překousnout jejich nezájem, lhostejný přístup ke studiu. Donutit dnešní generaci vůbec »něco dělat«, je velice vyčerpávající. Jak já s oblibou říkám, umíte něco jiného dělat než »hrát na počítači hry« a mít v »uších sluchátka«? Pomalu by se mohla tato jejich oblíbená činnost přiřadit k dalším závislostem. A to se nebavím o zákazu používání mobilních telefonů ve výuce, který samozřejmě neustále porušují. Přirozeně žák zkouší učitelovu trpělivost a mantinely. Ale nejsou všichni stejní. S částí žáků jde hovořit naprosto racionálně, jako s dospělými.

Jaké postavení ve společnosti by podle vás v budoucnu měl mít učitel? Pokud si pamatuju, i naši rodiče měli respekt před samotnými učiteli.

Přála bych si, aby učitelská profese byla respektována veřejností a hlavně uznána jako psychicky náročné povolání. Učitel v současné době podle mě naději v lepší zítřky nemá žádnou. Ptala jsem se mých starších kolegů s 35letou praxí, a ti sami přiznávají, že před desítkami lety paní profesorka, pan profesor byl někdo, postupně tato role osobnosti upadává. Není bohužel cesty zpět, prohráli jsme. Současný demokratický styl výchovy vysvětlování, přesvědčování, možnost výběru, v některých případech aplikovat ve výuce lze. Selže v případě, že žák ničí školní majetek, slovně napadne spolužáka, je drzý, nepracuje, spí na lavici, používá mobilní telefon, nebo má v uších sluchátka. Žáci jsou čím dál více agresivnější, arogantnější, respekt a osobnost dospělého jim nic neříká. Samozřejmě nejsou všichni stejní, máme i slušné žáky, velmi dobře vychované a nadané. Ale místo toho, abychom rozvíjeli jejich schopnosti a dovednosti, zabýváme se a pořádáme výchovné komise kolem těch žáků, kteří mají neustále problémy s dodržováním školního řádu. Následně nezbývá čas se věnovat slušným a talentovaným žákům.

Promítají se zásadním způsobem značné sociální rozdíly mezi žáky, a jakým způsobem?

Dle mého názoru na naší střední škole žáci neřeší, kdo má co za oblečení a telefon. Mají totiž možnost si vydělat peníze na brigádách. Značkové oblečení pochválí, a tím to končí.

Máte představu, k čemu se obrací budoucí generace? Chtějí, či nechtějí pracovat, nebo jak se říkalo dříve, že řemeslo má zlaté dno? Nebo chtějí jen pouze vydělávat a hlavně konzumovat, a nakolik si myslíte, že je budoucí generace odpovědná?

Musíme si uvědomit, že žáci procházejí obdobím puberty. Od dětství opravdu hodně záleží na výchově rodičů a prostředí, v jakém žák žije. Záleží na žákovi, jak se rozhodne. Zda profláká se čtyřkami a pětkami čtyři roky studia a maturitu stejně neudělá, nebo se bude věnovat studiu i po škole a sebevzdělávat se, aby v životě něco dokázal, něco z něho bylo. Konfrontace s realitou může být někdy tvrdá.

Bohužel v současné době je systém takový, že žák může mít na pololetí pětek nespočet a nelze ho ze školy dostat. Studuje tedy vesele dál z našich daní, před koncem druhého pololetí se probere, začne něco dělat, známky uhraje na čtyřky a kolečko se opakuje. A co zmůžu já učitel? Vůbec nic. Mohu se jen bezmocně dívat, jak se nám směje.

Nejvíc mě fascinují matky, které chtějí dát na tento obor syna jen proto, že umí hrát hry na počítači. V současné době je řemeslník »pán«, který si diktuje ceny a vydělá si víc peněz než pracovník v kanceláři za počítačem. Záleží ale na šikovnosti, průbojnosti, znalostech a dovednostech pracovníka.

A co systém, jsou lepší jednotné osnovy, nebo osnovy, které si každá škola nastavuje sama?

Dneska máme Rámcový vzdělávací plán, z tohoto plánu musíme vycházet, abychom si vytvořili svůj vlastní Školní vzdělávací plán. Ano, osnovy si můžeme upravit dle svých podmínek, cílů školy, a to je dobře.

A když jsme u školského systému, jaký je váš názor na inkluzi?

Vždycky jsem byla proti inkluzi a vždycky budu! Nemám nic proti tomu, že se inkluze snaží začleňovat žáky s tělesným postižením do běžných tříd, ale začleňovat žáky s mentálním postižením je problematické, nereálné, nesystematické rozhodnutí.

Zase budu mluvit ze svých zkušeností, protože jen ty mě posouvají a utvrzují v tom, že začleňování takových žáků bez asistenta do kolektivu 30 intaktních žáků přináší obtížně řešitelné problémy.

Jak může rodič uvažovat o tom, že se jeho dítě zvládne integrovat, samo bez asistenta do třídy plné hluku a rozruchu. Žák, který vnímá bolestně všechny silnější zvuky, je zvyklý na naprostý neměnný řád ve všem a na své stereotypy, které mu dodávají jistotu. Jak to asi může dopadnout, stejně žije svůj život trvale neúspěšného dítěte na okraji kolektivu, věčně selhávajícího, s útržkovitými vědomostmi, které jim nedávají smysl, dítěte naladěného negativně, neurotického, bez kamarádů.

Jak může rodič uvažovat o tom, že s nedostatečnými studijními výsledky takový žák školu dokončí?

Já osobně si stejně myslím, že tito handicapovaní žáci dosáhnou většího klidu a kvality přípravy na budoucí život ve speciálních školách, které jsou k tomu určeny. Pedagogové na běžných školách nejsou proškoleni a nemají absolutně žádnou praxi ze speciálních pedagogických zařízení, aby pochopili myšlení, chování dětí s mentálním postižením. Pedagogové především mají učit na běžných školách a nesuplovat asistenta pedagoga, který v tomto případě chybí.

A pojďme k volbám do EP. Co byste ráda celkově změnila na EU a na Evropě vůbec?

Kdybych mohla, tak bych zdanila všechny zahraniční firmy, které u nás v České republice vytvářejí zisky. Nelíbí se mi možnost neplacení daní, vyvádění zisků do daňových rájů. Hned by do státní poklady přiteklo několik miliard korun. Vybudovala bych státní podniky s vyšší přidanou hodnotou (výzkum a vývoj, řídicí činnosti, rozhodování o investicích, odbytu). Měli bychom vlastní značku, vlastní produkty, vlastní odbyt. V současné době pouze vyrábíme polotovary, komponenty, montujeme finální výrobek. Pak se nemůžeme divit, že tyto firmy odmítají zavedení celoevropské minimální mzdy.

Aby se tento stav změnil, byla by potřebná velmi zásadní obměna vlastnické struktury české ekonomiky, charakteru produkce v české ekonomice i pravidel, podle nichž funguje Evropská unie.

Vyučujete informační technologie a mluvila jste o tom, že vašim tématem je zdanění nadnárodních společností, jako je Facebook, Google ale i Amazon a podobně. Nakolik je to reálné?

Pokud jde o zdanění těchto nadnárodních korporací, tak Evropský parlament s pozměňovacími návrhy přijal plán Evropské komise na zavedení jednotného systému zdanění příjmů velkých firem působících v Unii. Jenže stále se nic neděje. Některé státy ale nelení a s těmito společnostmi si vyjednaly doplacení daní samy bez ohledu na Evropskou unii. Tak na co tedy čekáme!

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 32 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.