FOTO - archiv V. VÍTOVCE
Rozhovor Haló novin s Václavem Vítovcem, zakladatelem a prezidentem Nadace Železná opona

Jaderné zbrojení je největší stupidita

Představte, prosím, vaši nadaci. Proč jste zvolili název, který může být mnohým nepochopitelný?

Marketing jménu železná opona udělali nejmocnější muži minulého století. Všichni, ať už žili na Západě nebo na Východě, toto jméno a téma skloňovali ve všech pádech. Druhým důvodem, proč jsme zvolili tento název, byla samotná doba studené války, která se vyprofilovala i fyzicky ve fenomén železné opony. Kdekoli na světě řeknete železná opona, každý zpozorní. Měl jsem například možnost po roce 2000 hovořit v Aspenu s Jimmy Carterem. Řekl jsem mu, že jsem založil Nadaci Iron Curtain, a on se zeptal: »Je to pro, nebo proti?«

Jak to tedy je?

Je to jednoznačně proti železné oponě. Říkám tomu fenomén železná opona, což jsou uměle budované bariéry mezi lidmi, státy, národy, rasami. To je žel genetický kód lidského rodu, budování plotů, zdí, opon a bariér. Podívejte se na současný svět. Historicky máme peruánskou zeď, Čínskou zeď, Hadriánovu zeď – to jsou historické památky. Ale například zdi mezi Palestinou a Izraelem, Severní a Jižní Koreou jsou realitou.

Vizí Donalda Trumpa je zeď mezi Mexikem a USA. Ale to, co chce Trump, přece už dávno máme za sebou. Nefungovalo to ani v bipolárním ideologicky rozděleném světě a v ekonomickém smyslu to nikdy fungovat nemůže. Nebo si vezměte bývalou berlínskou zeď a Evropu. Nejcivilizovanější kontinent na světě, Evropa, byla rozdělena nesmyslnou železnou oponou.

Jedno poučení z doby železné opony a studené války je to, že kdo staví železné opony, v budoucnu se stane jejich největší obětí. Vzpomeňme na naši československou situaci. Nás také oddělovala nějaká zeď. A já jsem zásadně proti primitivním aplikacím fenoménu železná opona v současném světě a proti uměle vytvářeným bariérám. Dost je těch přírodních.

Ale současně připouštím, že - bohužel - bez plotů, nikoli zdí a opon, zatím náš svět nemůže existovat. Máme je kolem chalup, zahrad, domů. To je primární projev onoho genetického kódu většiny lidstva. Budovat si své soukromí a osobní bezpečí.

Zmínil jste některé současné reálné zdi, ale co přerušení spolupráce, kulturních kontaktů, politických, vědeckých, studentských vazeb mezi státy? To je také »zeď«.

Ano. To, co prožíváme stále intenzivněji, je železná opona mezi křesťansko-židovským světem a muslimským světem, obrovsky roste odpor vůči migrantům. To je tisíciletá železná opona. Druhou oponou, která narůstá, je to, že západní vojenský okruh opět hledá svého nepřítele. V tom jsme se z dob železné opony vůbec nepoučili! Místo systémového vytváření obrazu přátel jsme tam, kde jsme už byli. Hledáme nepřítele, a opět vyprofilovaného na východě, v Rusku a Číně. Čína nikdy neměla globální strategické cíle, ty měla komunistická ideologie reprezentovaná socialistickým SSSR, imperiální Amerika, koloniální Británie, nacistické Německo, Japonsko, ale Čína ne. Čína ekonomicky roste, je silná, konkurenceschopná, a proto se uměle přetváří v nepřítele.

Takže kauzu Huawei chápete jako obchodní válku?

Naprosto jednoznačně.

Z čeho vyšel váš nápad založit nadaci?

Vychází z triatlonu, mého milovaného sportu. Mimochodem, já jsem v roce 1984 založil první mezinárodní organizaci tohoto sportu, Evropskou triatlonovou unii. Právě při sportu a organizaci jeho domácích a zahraničních struktur jsem pochopil, že železná opona je obrovským nesmyslem. Vnímal jsem, že nejen my sportovci jsme byli stejní, ať už jsme byli Američany, Sověty, Čechy, Němci... Měli jsme rádi sport, kulturu, humor, fair play, cestování, poznání, historii, dobrodružství... Měli jsme heslo, kterým by se měl řídit celý současný zblázněný svět: Make a friendsdělat si přátele.

Při otevření muzea v Rozvadově.

Proto jsem už v roce 1989 začal připravovat mezinárodní závod v triatlonu přes železnou oponu z tehdejší NSR do Československa. Spoluorganizátorem měl být mladý Juan Samaranch, syn někdejšího prezidenta Mezinárodního olympijského výboru. Nakonec se tato akce uskutečnila až v roce 1991. Start triatlonu byl v německém Funsterau a cíl na Churáňově. V cíli čekalo na 200 závodníků a asi 300 diváků, z toho šest ministrů. Zvítězil Čechokanaďan Martin Rydlo, jehož strýc nepřežil útěk přes železnou oponu, proto byla tato sportovní událost v cíli plna emocí. Závod se stal sportovním symbolem svobody.

A mě napadlo vytvořit něco, co by důstojně připomnělo dobu studené války a nesmyslnost železné opony. Ne provinčně, ne primitivně antikomunisticky, ale něco, co by trvale symbolizovalo absurditu bipolárního světa, co by připomínalo nesmyslnost fenoménu železné opony budoucím generacím. Tak na těchto sportovních základech vznikla Nadace Železná opona. Původně to tedy byl sportovně-společenský projekt, který měl za cíl dávat lidi dohromady a pomáhat tvořit nový, lepší svět.

A jak jste se dostali k Atomovému muzeu, které provozujete v Brdech?

V roce 2002 jsme položili základní kámen k Muzeu železné opony na šumavské Kvildě. O projekt muzea na Kvildě byl obrovský mezinárodní zájem. Po pěti letech tuzemských sporů s různými orgány a organizacemi a osočování jsem to prostě vzdal. Nadace není od toho, aby se prala s ministerstvy, s tupostí byrokracie a chodila po soudech.

Takže jsme filosoficky výmluvné a fyzicky poučné Muzeum železné opony za pomoci mých přátel Milana Linharta a Milana Skočovského otevřeli v roce 2012 na hranicích v Rozvadově.

Ovšem z mého sportovního mládí jsem znal krásné prostředí Brd, neb žiji v Plzni. V okolí Brd jsme jezdili cyklistické tréninky. V době, kdy vrcholily akce proti americkému radaru, jsem se dozvěděl, že v místě s krycím názvem Javor 51 u Míšova byly uskladněny sovětské jaderné hlavice. Přítel Milan Skočovský mi řekl, »tak se tam jdeme podívat«. To byl impuls. Podívali jsme se do interiéru depotu a mě ihned napadlo, že právě toto místo by mohlo být skvělým muzeem s mocným celosvětovým poselstvím.

Víte, mé původní vzdělání je plzeňská technika, obor jaderně energetické stroje a turbíny. Okamžitě mi došlo, že pokud tam opravdu byly uskladněny jaderné hlavice, tak by tam mohlo vzniknout impozantní vzdělávací muzeum, které by v Evropě nemělo obdoby.

Jaké jaderné hlavice tam byly uloženy?

Sovětské hlavice, tak jak šel čas a vývoj, pro rakety Luna, Točka a SCUD. Ty si Sověti v roce 1990 odvezli, a tak zůstal sklad prázdný. Pak někdy v roce 1992, kdy se dělilo Československo, tam bylo uloženo »jako v nedobytném trezoru« asi 800 tun mincí v československé měně, deponovala je tam státní banka. Jednalo se mj. o již neplatné mince určené k likvidaci. Později tam byly uloženy po několik let ostatky asi 4000 vojáků wehrmachtu z druhé světové války.

Můžete nějak vysvětlit poselství expozice v Atomovém muzeu?

Expozice je zamyšlením a varováním, aby to, co si prožili naši dědové, otcové a v nějaké podobě i my, se už nikdy nezopakovalo – války a absurdnost jaderného zbrojení. To je obrovské varování současné generaci i generacím budoucím. Jaderné zbrojení a železná opona byly největší stupiditou minulého století, která se již nikdy nesmí opakovat. Vodíková bomba je absolutní zbraní. Neexistuje fyzikální proces na Zemi a přilehlém vesmíru, který by byl energeticky výnosnější a v případě vojenské aplikace destruktivnější než fúze jader lehkých prvků. Destrukční schopnost termovodíkových zbraní přidáním pouze několika kilogramů jader lehkých prvků nemá (na rozdíl od štěpných atomových zbraní) destrukční limit. Nic horšího si lidstvo na sebe už nemůže vymyslet.

Co říkáte tomu, že USA vypověděly jadernou smlouvu s Íránem?

Víte, procestoval jsem 121 zemí a znám trochu i Írán. To, co se u nás píše o této zemi, tak to jsou buď úplné lži, anebo nepodařené dezinformace. Íránci jsou převážně vzdělaní a žijí v zemi s velmi zajímavou historií, 200 let nezačali válku. Obviňování této země je hledáním nepřítele. Írán – to jsou Peršané, historicky vysoce kulturní civilizace. Během svého pobytu jsem se s desítkami Íránců bavil, dá se s nimi jednat a diskutovat o všem jako s každým jiným vzdělaným národem. Myslím si, že je možné s Íránci dojednat oboustranně výhodnou smlouvu, což se také stalo. Vypovězení této pracně dojednané smlouvy, k čemuž sáhly Spojené státy, je jen těžko pochopitelné.

Podívejte, před čtyřmi lety jsme měli ve Vídni v OSN a MAAE naši »atomovou« expozici. Hovořili jsme s experty, kteří tuto smlouvu dojednávali. Říkali nám, že se práce daří a je u konce. A pak přijde nový americký prezident a smlouvu vypoví.

Když jsem pracoval v 80. letech v koncernu Škoda Plzeň, přišla poptávka na výstavbu jaderné elektrárny v íránském Búšehru. Já jsem tu naši nabídku připravoval. Tehdy jsme ještě mohli vyjma paliva celou jadernou elektrárnu dodat na klíč! Dnes? I kdybychom propojili celý český průmysl, tak to nedáme dohromady.

Zatím jsem neměla možnost vaše muzeum navštívit. Předpokládám, že v něm vysvětlujete princip rovnováhy ve světě. Je dnes taková rovnováha?

Rovnováha stoprocentně je, jinak by vznikl konflikt. Rovnováha je základ globálního míru. Když jsem pečlivě prostudoval destrukční schopnosti jaderných zbraní, jediný závěr je, že jsou vojensky nepoužitelné. Byl by to konec naší civilizace. Mohou sloužit pouze jako mocenská hrozba. Ne že by jaderný konflikt nikdo nepřežil. Přežil, ale začali bychom opět v primitivní podobě. Hlavní smysl všech válek - ukrást nepříteli jeho bohatství - by postrádal smysl. Konflikt jaderných zbraní je podle mě vyloučen.

Testů jaderných zbraní bylo od roku 1945 provedeno celkem 2056, z toho 572 na povrchu planety. Uranová Hirošima a plutoniové Nagasaki byly hračky pro malé děti. Tyto testy sledovali zodpovědní generálové a klíčové osoby. Po vizuálním zážitku museli všichni normální dospět k závěru, že užití jaderných zbraní v jakémkoliv konfliktu je vyloučené.

Jenže mezi politiky jsou také avanturisté, nezodpovědní lidé, kteří již nemohli vzhledem k věku zažít zkázu druhé světové války.

Jaderný knoflík nemohou mít v dosahu lidé, kteří jsou dobrodruhy z povolání, ale pouze ti, kteří jsou profesionálně zasvěceni do destrukčních schopností jaderných arzenálů.

Ale tito lidé také museli chápat význam jaderné smlouvy s Íránem, nebo smlouvy INF...

Írán nemá jaderné zbraně a nemá ani interkontinentální rakety.

Celá studená válka byla plná paradoxů. Podívejte se například na smlouvu, kterou v roce 1987 dojednal Gorbačov s prezidentem Reaganem: tehdejší USA s tehdejším »komunistickým« Sovětským svazem se dohodli na smlouvě, a dnes se tyto dva státy nejsou schopny dohodnout, přestože ideologická bariéra neexistuje. Prezident Carter v roce 2000 v Aspenu řekl: »Když já jsem byl prezidentem a Brežněv první tajemník, oba jsme se zajímali, jak udržet celosvětový mír. CIA kontrolovala západní svět a KGB východní. Zajímali jsme se o vše a nemohlo se stát nic, o čem bychom nebyli informováni a co bychom nepředvídali. Jedinou výjimkou byla kubánská krize za Kennedyho a Chruščova. Dnes? Ve světě probíhá 62 konfliktů a valná většina z nich byla nepředvídatelných.«

Neměl by být svět multilaterální? Normálně uvažující člověk si řekne: Nechci žádného »policajta světa«, platit by měly jen mezinárodní úmluvy.

Jo, to je bezvadné, ale když se podíváme do historie minulého století a na současný světový pořádek, multipolární svět nefunguje, stále funguje síla bipolární logiky světa. Starý světový pořádek pracně zrozený a udržovaný po děsivé druhé světové válce dosloužil a neexistuje proveditelná vize nového pořádku. Jen připomenu, že ani neexistuje jediná vize budoucího světa bez jaderných zbraní.

A kdo jsou ony dva póly dnes?

Jsou zřetelné, profilují se, spějeme k nim. Osvědčené schéma Východ-Západ. Studenoválečnický, přísně střežený bipolární svět se po pádu železné opony multilateralizoval, ale nedomultilateralizoval. Snaha byla. Vojensky dominantní USA proto, aby dobře fungovaly, potřebují nepřítele, kterého zoufale hledají. Vznikají tak umělé konflikty a nepřátelé, kterými se ospravedlňují vysoké výdaje na zbrojení, včetně dvouprocentní mantry pro členské státy NATO. NATO nemá nepřítele a podíváte-li se na celosvětové výdaje na zbrojení a podíl NATO na nich – pak ho prostě NATO ani nemůže mít.

Čína není vojenské nebezpečí. A Rusové nejsou blázni, aby válčili. Mají největší zemi na světě, děsivé zkušenosti z obou světových válek a studené války a Mendělejevovu tabulku nerostného bohatství. To vše potřebují v míru spravovat a obchodovat s tím. Oni nemají ani kapacity, aby vytěžili všechno své bohatství. A právě o to jde. Kdo vládne zdrojům, vládne světu. Kvůli tomu Němci potřebovali Drang nach Osten, protože na Východě je surovinové bohatství. Největší poučení ze studené války je, že jsme se vůbec nepoučili.

A toto, co mi říkáte, je náplní Atommuzea?

I to je náplní obou muzeí. Muzea železné opony v Rozvadově a Atommuzea v Míšově. Neuvěřitelné částky a neskutečný intelektuální potenciál nositelů Nobelových cen, nejchytřejších lidí na planetě, se použil pro zkoumání a následné využití nejničivějších fyzikálních procesů ve jménu toho nejhoršího, co si lidstvo na sebe mohlo vymyslet. Válčení, ničení a destrukce. Biliony dolarů všech zúčastněných stran byly investovány do zbraní, které jsou nepoužitelné. O jakém pokroku lidstva ve skutečnosti můžeme hovořit? Téměř všichni zúčastnění vědci varovali, že jaderné zbraně nelze použít. Politici to věděli, byli informováni, pro ně to zřejmě byla jen mimořádně adrenalinová mocenská hra se světem.

Dnes je v jaderném klubu devět států. Suverénně nejvíce jaderných zbraní mají Rusko a USA, téměř 90 procent.

Proč jen některé státy světa mohou mít jaderné zbraně a nepouštějí mezi sebe další, a to ani v mírovém využití jádra, jak vidíme v případě Íránu?

Dobrá otázka. To je elitní skupina lidí, kteří si chrání svůj monopol na moc.

Americký velvyslanec King 4. března na sněmovním semináři k 20. výročí vstupu České republiky do NATO řekl, že největšími nepřáteli Aliance jsou »režim Vladimira Putina«, Čína a hybridní útoky. To je krásná ukázka hledání nepřítele, ale média jim na to skáčou.

Jak jsem řekl, NATO nemá nepřítele, a ani ho nemůže mít. Stačí se jen podívat do statistik zbrojních výdajů členských zemí a na geografickou a ekonomickou mapu světa.

Vy jste pozvali vloni na podzim do Atomového muzea kardinála Duku. Proč?

Ano, měl být naším hostem, ale na poslední chvíli se pro nemoc omluvil. V zastoupení přijel biskup Karel Herbst. Do Atommuzea přišlo na 250 lidí, opravdu velmi zajímavé osobnosti, a všichni byli příjemně překvapeni tím, co biskup řekl. Žehnal, aby jaderné zbraně nikdy nebyly použity. Biskup Herbst v zastoupení nemocného kardinála v bunkru uvedl: »Poděkoval bych dobrému Pánu Bohu, aby lidé nikdy ta tlačítka nezmáčkli a aby celá zeměkoule nebyla poznamenána takovým strašným neštěstím.« Poté pronesl modlitbu, kterou měl připravenu kardinál Duka, ve které mj. zdůraznil, aby se chránila důstojnost každého člověka bez rozdílu.

Jeden mocenský blok se rozpadl, Rusko stáhlo svá vojska z cizích území, ale Američané zůstali v Evropě, kde jsou od roku 1945. A dělají si zálusk i na střední Evropu – viz posílená přítomnost na východním křídle Aliance. To je správné?

Jsme členskou zemí NATO, ale v pořádku to není. Samozřejmě, že po pádu železné opony je to paradoxní. Má to zřetelně svou tradiční mocenskou podstatu. Američané provozují 832 vojenských základen po celém světě, mj. i v Turecku, kde byly uloženy jaderné zbraně. Po určitých problémech za vlády současného tureckého prezidenta je přestěhovali do jedné ze svých základen v Rumunsku. V západní Evropě mají Američané stále uložené své jaderné zbraně v Německu, Itálii, Belgii a Nizozemsku, kterými nedisponují vlády dotčených zemí. Jsem pro Evropu a celý svět bez jaderných zbraní. A o tom je také naše muzeum.

Generální tajemník NATO Stoltenberg na poradě ministrů obrany Aliance řekl, že Rusové rozmisťují další zbraně v Evropě, a proto musí být NATO připraveno atd. Jenže Rusové je rozmisťují na svém území.

Ano, to jsou standardně manipulovaná sdělení. Víte, nám do muzea jezdí desítky delegací z ČR a ze světa – např. ze Saúdské Arábie, Hirošimy, Nového Zélandu, Austrálie, USA, Belgie, Německa, Polska, Velké Británie, provázeli jsme delegace z OSN, MAAE, od otevření tisíce lidí z domova i ze světa. Jedné německé výpravě jsem říkal, že největším paradoxem současné doby je, že po pádu železné opony byly jaderné zbraně staženy ze všech zemí bývalé Varšavské smlouvy, a to samé jsme očekávali z evropských zemí NATO. Ale bohužel jsou dodnes na území Německa, Belgie, Itálie a Nizozemska. Zásadní otázkou je, proti komu a kdo ohrožuje Evropu. Turista z Německa reagoval: »Ale my o tom nesmíme mluvit.« Tak jsem mu přátelsky opáčil, že to je rozdíl mezi námi dvěma...

Jak hodnotíte práci českých veřejnoprávních médií v otázce informování o zbraních a jejich rozmisťování?

Za čtyři minus. Zásadní informace jsou buď zcela na okraji, nebo prostě nejsou. Motem našeho muzea je mj. tato myšlenka: Pravda netkví ve faktech, ale v souvislostech mezi fakty. Takto by měli elitní analytici a žurnalisté pracovat – spojovat fakta, ale hlavně hledat souvislosti mezi nimi.

Jak je Atomové muzeum přístupné veřejnosti?

Muzeum spravujeme ve dvou, já a kolega Milan Skočovský, takže tím je dána naše kapacita. Otevřeno máme od 1. dubna do zámrazu, každou sobotu od 13 hodin, a pokud někdo zavolá mimo tento termín, snažíme se vyhovět. Jezdí k nám gymnázia, školy, spolky, vojenští veteráni, vojenské útvary, historici, domácí i zahraniční turisté atd. Zvu samozřejmě i čtenáře a čtenářky Haló novin. Vstupné je dobrovolné.

Jak náročné bylo muzeum vybudovat?

Těšilo nás to. Nejnáročnější bylo plnění některých nesmyslných podmínek ministerstva obrany a znovunastartování motivace po vykradení a poničení expozic v roce 2013. Všechny expozice jsme tvořili ve třech, Milan Skočovský, Milan Linhart a já. Nadaci to stálo 3,5 milionu korun bez jakýchkoli dotací.

Jak je podáno ve vašem muzeu NATO?

V expozici není NATO ani Varšavská smlouva přímo vidět, tam ukazujeme historii a technická fakta – sovětské a americké jaderné zbrojení, studenou válku, mírové využití jaderné energie. I když souvislosti, vznik a minulost vojenských paktů je hodně »zajímavá«. Vznik Aliance v roce 1949, připojení Německa v roce 1955 – což je strategicky pochopitelné, lidsky těžko pochopitelné, bylo to deset let po porážce Německa v nejstrašnější válce! A teprve následně vznik Varšavské smlouvy v roce 1955.

Ztotožňujete se vy osobně s členstvím ČR v NATO?

Víte, já jsem měl problém i s Varšavskou smlouvou. Mé osobní vyznání díky cestování, sportování, přátelení se s lidmi z různých států je takovéto: Nejsem pacifista, ale jsem těsně vedle. Jakékoli vrcholně ozbrojené mocenské vojenské spolky s destrukční schopností zničit celý svět se mi z principu příčí. Hledejme přátele, ne nepřátele!

Takže když to shrnu, tak jako bývalý vrcholový sportovec, zakladatel Železného muže a Evropské triatlonové unie jste prožíval mírové soupeření ve sportu, a to vás přivedlo až k varování před jadernou válkou a jaderným zbrojením.

Je to tak. Nejen díky sportu jsem procestoval celý svět a viděl jsem naprostou nesmyslnost uměle vytvářených bariér, nepřátelství a zášti mezi lidmi, státy a národy. Minulé století bylo stoletím megazabíjení. Toto století je zatím stoletím megamanipulací. Žijeme v rychlém turbulentním turbosvětě megamanipulací. Je úplně jedno co se ve světě stane, záleží pouze na tom, jak to média zobrazí. Tento rychlý svět s přemírou informací, dezinformací či poloinformací spěje k chaosu, a pokud rychle nenalezneme brzdné mechanismy, dospěje k anarchii. Ztráta zdravého rozumu a manipulace médií vytvářejí obrovský tlak na psychologické zdraví lidí a celé civilizace. Tok nevyžádaných informací je tak obrovský, že už i odborníci nejsou schopni vyhodnocovat podstatné.

Vojenské aplikace jaderné energie nikdy neměly být realizovány. Sedíme na sudu se střelným prachem a hrajeme si se zápalkami. Nepoučili jsme se.

A věříte, že svět nesměřuje k válce?

Eistein řekl: »Mír nelze udržovat silou, ale pouze porozuměním.« Věřit je jedna věc, ale jiná cesta není. Jinak to skončí katastrofou.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 34 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2019-03-14 20:53
Realista.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.