FOTO - internet

Koncentrační tábory diktátora Franka

Ve Španělsku bylo za vlády diktátora Franciska Franka 296 koncentračních táborů, tedy asi o sto více, než se dosud uvádělo. Uvádí to investigativní novinář Carlos Hernández ve své knize Los campos de concentración de Franco (Frankovy koncentrační tábory), která vyšla ve Španělsku minulý týden. Celkem tábory prošlo 700 000 až milion lidí, kteří trpěli hladem, byli mučeni a tisíce z nich tam zemřely.

Koncentrační tábory vznikaly například i na stadionech, v býčích arénách či klášterech už od roku 1936, kdy v zemi vypukla občanská válka po puči důstojníků. Jedním z pučistů byl i generál Francisco Franco, který se stal posléze hlavou země, jíž byl až do své smrti v roce 1975. V občanské válce, od jejíhož konce uplyne 1. dubna 80 let, zemřelo půl milionu lidí. Valná většina táborů, do nichž Frankův režim zavíral své politické odpůrce, zanikla koncem 40. let 20. století. Jako poslední byl ale uzavřen až v roce 1966 tábor na Kanárském ostrově Fuerteventura, v němž byli vězněni a »převychováváni« homosexuálové.

Podle Hernándeze se nedá přesně zjistit, kolik lidí v táborech zemřelo. Dřívější studie Javiera Rodriga, který zdokumentoval 188 koncentračních táborů ve frankistickém Španělsku, uvádí asi 10 000 obětí. Některé oběti byly zastřeleny, zejména v prvních měsících války, jiné zemřely kvůli těžkým životním podmínkám. Vězni dostávali velmi málo jídla, někteří zemřeli na různé nemoci kvůli špatným hygienickým a zdravotním podmínkám. Kromě práce třeba na výstavbě silnic byli zadržovaní podrobováni i »převýchově« v rámci frankistické ideologie. Každý den museli minimálně třikrát zpívat frankistickou hymnu Cara al sol a zdravit fašistickým pozdravem. Mívali také přednášky mimo jiné na téma Konec judaismu, svobodného zednářství a marxismu.

»Ač byl Franco za války spojenec fašistické Itálie a nacistického Německa, chtěl ukázat Evropě svou lepší tvář,« vysvětlil Hernández, proč mnoho táborů uzavřel Franco už několik měsíců po konci občanské války. Oficiálně byl poslední tábor ve Španělsku uzavřen koncem 40. let, i poté ale existovaly podle Hernándeze podobné tábory pro odpůrce režimu. Během tříletého pátrání v archivech vyslechl novinář Hernández také 10 svědků, kteří byli v jednom ze tří stovek táborů vězněni. Nikdo z nich se ale nedožil vydání knihy, poslední svědek Luis Ortiz zemřel v předminulém týdnu, uvedl server eldiario.es.

Po smrti Franka byly zločiny jeho diktatury několik dekád tabu, někteří historici to nazývají »totální ztrátou paměti«. Mnozí se o té době neodvažovali mluvit veřejně, jiní se styděli, další zase nechtěli otevírat staré rány. Až v roce 2007 přijal španělský parlament takzvaný zákon o historické paměti, který Frankův režim odsoudil a mimo jiné nařídil odstranění frankistických symbolů z veřejných míst.

Franco má však stále řadu příznivců, kteří ho jezdí uctívat do památníku v Údolí padlých nedaleko Madridu. Tam je Franco pohřben v místní bazilice blízko asi 34 000 obětí z obou táborů občanské války. Socialistická vláda schválila loni dekret, který v září podpořil i parlament a jehož cílem je exhumovat Frankovy ostatky a pohřbít je jinde. Termín je ale zatím v nedohlednu vzhledem ke stížnostem rodiny a k tomu, že v dubnu se konají parlamentní volby. Pravicové strany jsou proti exhumaci.

(ava, čtk)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 19 hlasů.

(ava, čtk)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.