Rozhovor Haló novin s podnikatelem Zdeňkem Zemkem

Ze solárního barona solárním žebrákem?

Fotovoltaika začíná požírat své děti, mohli bychom parafrázovat slavný výrok Pierra Vergniauda o revoluci… Nedávno (6. března) Nejvyšší soud vašim synům Alexandrovi a Zdeňkovi potvrdil nepodmíněné tresty šest let a devět měsíců. Nařídil také zpřesnit důvody zproštění viny bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Aleny Vitáskové a znovu bude krajský soud rozhodovat i o bývalé vedoucí odboru licencí téhož úřadu Michaele Schneiderové, kterou už v prosinci nechal Nejvyšší soud propustit z výkonu sedmiletého trestu. Vy sám čelíte žalobě pro podvod s falešnými revizními zprávami a předávacími protokoly. Jak jste se jako zkušený podnikatel a navíc právník, do této situace dostal?

Nejdříve musím vysvětlit, proč jsme se pustili do solárních elektráren. Rok 2009 byl rokem hluboké hospodářské krize. Mému holdingu Z-Group klesly tržby na 45 procent. Hrozilo, že budeme muset propustit stovky lidí. Toto krajní řešení jsme nechtěli připustit a hledali, jak krizi překonat – vždyť krize přicházejí, ale zase odcházejí.

Jednou z možností bylo pustit se do výroby konstrukcí pro fotovoltaické elektrárny. V Havířově jsme vyráběli lešení, a odbyt tam spadnul ze sta procent na nulu. Tři měsíce tam neměli žádnou zakázku. Tak jsme začali, jak tomu říkám, »stavět Hladovou zeď« a hledat náhradní výrobu. Ve Veselí vyrábíme trubky a máme pozinkovnu, tak jsme to propojili, a jako jediní jsme nabízeli certifikované konstrukce pro fotovoltaické panely. Zároveň jsme zaměstnali další své lidi při jejich montáži a montáži samotných fotovoltaických panelů, což je celkem jednoduchá manuální práce. Jediné, co jsme nezvládali vlastními silami, byly odborné elektrikářské práce. Na to jsme najímali hlavně firmy Siemens a Actherm z Chomutova.

Elektrárny jsme stavěli proto, abychom případný zisk použili na zmodernizování hutních firem ve Veselí nad Moravou, v Hrádku u Rokycan a zejména Válcoven trub v Chomutově, kde byly potřeba stovky milionů, aby se ta fabrika stala vysoce konkurenceschopným špičkovým závodem. Chtěl jsem, aby chomutovské válcovny byly lepší než německý Manesmann. Ten je totiž založil jako svou první firmu. Další továrny už stavěl v Německu.

Jak se váš záměr podařilo realizovat?

Elektrárny zachránily 650 pracovních míst, která jsme nemuseli zrušit. Ale půjčili jsme si na ně v bance za hrozně vysoký dvanáctiprocentní úrok. Megawatt fotovoltaické elektrárny se tehdy stavěl za 100 milionů korun. Výkupní cena 12 korun za kilowatt tedy v té době plně korespondovala s investičními náklady, byť ve srovnání s cenou elektřiny pro koncové odběratele – asi čtyři koruny – se to zdá být hodně. Vysoko nastavené výkupní ceny, které jsou dnes často vyčítány solárním elektrárnám, nebyla naše chyba. My jsme si je nevymysleli, takto to nastavil stát a tehdejší vláda, aby přilákaly podnikatele do tohoto odvětví, aby Česká republika dokázala naplnit závazky v oblasti obnovitelných zdrojů energie vyplývající z členství v EU.

Kdo jsou skuteční solární baroni, kteří mají enormní zisky? Ti, kdo stavěli v osluněných lokalitách, použili peníze jakéhokoli původu, a platili hotově. Potom samozřejmě dosáhli zcela jiných obchodních podmínek a jiných zisků. Ti, kdo stavěli elektrárny z úplatků a jiných peněz podivného původu, stavěli bezúročně a v atraktivnějších lokalitách, než je Chomutov. V Chomutově je sluneční osvit 930 hodin za rok, v oblasti jižní Moravy až 1250 hodin. Orgány činné v trestním řízení však mají tendenci řešit setiny čísel na licenčním rozhodnutí, zda to sedí či nesedí, když reálný výkon se rozchází o 35 procent!

Přesto vám soláry jistě vydělávají…

V obecném povědomí »díky« médiím je, že elektrárny patří mým synům proto, aby si na nich namastili kapsy. Pro zajímavost, elektrárny Saša-Sun a Zdeněk-Sun se nejmenují po synech, ale po vnucích. A mým synům na elektrárnách nepatří ani šroubek, vlastníky jsou samostatné s.r.o. Jejich jednatele Zdeněk a Alexandr dělali za symbolických 1000 korun měsíčně. Jednateli byli proto, aby zkontrolovali a podepsali základní dokumenty – úvěrovou smlouvu, smlouvu o dílo, aby měli pod kontrolou subdodávky, hlavně panelů, protože ceny na trhu byly rozkolísané.

My – myslím tím holding Z-Group – na elektrárnách dodnes máme ne vysoké zisky, jak státní zástupce Mezlík vykřikuje do médií, ale obrovské ztráty. Přivádějí nás na pokraj krachu.

Vraťme se k původní otázce. Jak došlo k tomu, že jste vy a vaši synové trestně stíháni kvůli stavbě elektráren Saša-sun, Zdeněk-sun a elektrárny VT-Sun na dvou střechách Válcoven trub Chomutov, kterou máte »na triku« vy?

Když jsme začali stavět elektrárny, vše jsme měli nakontrahované s dodavatelskými firmami tak, abychom dostavěli elektrárny nejpozději do konce roku 2010. Tak jsou postavené všechny smlouvy, které jsou z první poloviny roku 2010. Zásadním datem je 8. listopad. ERÚ vydal věstník 2/10, jímž výkupní cenu za kilowatt z 12,15 Kč snížil na 5,50 Kč pro rok 2011. Podle mého názoru zkorumpovaný úředník ERÚ ve prospěch energetické mafie cenu nezákonně snížil, protože je to v rozporu se zákonem o obnovitelných zdrojích. O nové ceně jsme se dozvěděli až za několik dní z médií. Ale stejně jsme původně plánovali dobudovat elektrárny do konce roku.

V areálu v Chomutově vedle nás jiná firma stavěla osm různých elektráren. My jsme se to v mrazu a sněhu snažili dodělat do posledního šroubku a 20. prosince k nám přišel ERÚ na kontrolu. Toho dne těch osm sousedních elektráren už měsíc mělo licenci, přičemž na poli stály holé konstrukce a panely měli v krabicích. My jsme měli všechno hotové, až na pár nepropojených kablíků a několika vandaly poškozených měničů. Na Vt-Sun objevili kontroloři ERÚ po velmi důsledné kontrole 20. prosince nedostatky v hodnotě 600 korun z celkové hodnoty díla 282 milionů korun. U Zdeněk-Sun a Saša-Sun kolem 22 tisíc korun z celkové hodnoty téměř 700 a 600 milionů korun. Tedy řádově desetitisíciny procenta.

Tentýž úřad byl na kontrole koncem listopadu v elektrárnách ve Veselí nad Moravou. Zkontrolovali to a řekli: máte je v pořádku a vydali nám licence. Nepředpokládal jsem, že když v -15 stupních elektrikář nesecvakne pár kablíků, protože mrazem praská izolace, někdo dovede situaci do absurdna: »Požádali jste o licenci, ač jste věděli, že elektrárna je nedokončená, a pokusili jste se podvést ERÚ.« Energetický zákon jednoznačně říká, že ERÚ je tu od toho, aby žadatelům o licenci pomáhal, aby, když zjistí nesrovnalosti, pomáhal je odstraňovat. Nikde není napsáno, že je má likvidovat a kriminalizovat.

Co se dělo potom?

ERÚ nám tedy toho 20. prosince licence neudělil. Tak jsem 21. prosince jel na ERÚ a řekl jsem jim, že ty drobnosti v krátkém čase odstraníme a hned po Vánocích ať přijedou na kontrolu. Nepřijeli s tím, že na opakované kontroly nechodí a je jich málo. Až v soudním líčení vyšlo najevo, že lhali a udělali 17 opakovaných kontrol. Ale vraťme se zpět. Předsedovi ERÚ jsem 30. prosince řekl: Buď přijdete na kontrolu, nebo uděláme komisi, která sepíše stav elektrárny a zažalujeme vás jako osobu pro maření úředního výkonu a úřad zažalujeme o náhradu škody. Ve čtvrtek 30. prosince ve večerních hodinách se dozvím, že máme nařízenou kontrolu na příští den. Kontroloři druhý den přijeli a viděli, že nedostatky byly odstraněné. Dokonce během kontroly na vlastní oči viděli zloděje, jak se snaží sekerou přeseknout kabel a ukrást měď. Poté hlasovali a v poměru 2:1 dospěli k závěru, že je elektrárna v pořádku a licence může být vydána. Na základě ohledání na místě, nikoli na základě nějakého předávacího protokolu.

Takže by vše mělo být v pořádku.

Na licenci jsme měli nárok už 20. listopadu, kdy proběhl zkušební provoz, který nám na základě šetření na místě povolil stavební úřad. Později nastalo velké pozdvižení, jak to, že nám byla vydána licence na Silvestra ve večerních hodinách. Ale toho dne bylo vydáno dalších 17 licencí. Kromě toho 23. prosince byli v Chomutově v našem areálu znovu kontrolovat těch osm sousedních nedostavěných elektráren. Odtamtud je vyhodili, tak už tehdy mohli zkontrolovat ty naše. Kdyby chtěli.

Licencí bylo v republice uděleno 28 tisíc, my jsme jako jediní měli revizního technika, který na stavbě pracoval od začátku do konce. Jeho šestnáctistránková revizní zpráva byla člověkem z ERÚ, který nemá žádné elektrotechnické vzdělání, smetena ze stolu s tím, že neodpovídá skutečnosti. A u soudu se to už jen opakovalo.

Udělalo se z toho, že jsme licenci získali na základě falešné revizní zprávy. Přitom revizní zprávy byly platné a v pořádku už od 5. prosince. Technická inspekce ČR, soudní znalec i jiný revizní technik v červnu 2013 provedli nezávislou kontrolu, o níž na můj příkaz nesměli zaměstnanci ve firmě vědět. Závěr byl jednoznačný: revizní zprávy jsou v pořádku, elektrárny také.

V čem je podle vašeho názoru příčina problémů se solárními elektrárnami Z-Group?

Stát změnil pravidla v průběhu hry. Nikdo neřekne, že to byli úředníci, kteří to udělali špatně. Když v polovině roku 2011 nastoupila do úřadu jako předsedkyně Alena Vitásková, nechala na ERÚ udělat audit a ten ukázal velký nepořádek na úřadě.

Z 28 tisíc licencí pouhých 22 šlo ke správnímu soudu na správní řízení. Prvních sedm krajský soud v Brně smetl ze stolu a řekl: co to sem předkládáte, stát těm lidem změnil pravidla, vy z ERÚ jim máte naopak pomáhat. Pak následovala pauza, nevím, co tajemného se v ní odehrálo, a všem zbylým 15 případům byly odebrány licence. Po odvolání šlo všech 22 případů k Nejvyššímu správnímu soudu. Osm přidělili senátu č. 9. Ten má skóre 8:0. Osm odebrání licencí. Ostatní senáty byly asi v posuzování důkladnější, ze 14 odebraly jen pět licencí. Myslím, že se měl sejít rozšířený senát a vydat sjednocující stanovisko, jak tyto kauzy posuzovat. Ale to se nestalo. Pouze senát č. 2 našel odvahu a ve veřejném řízení usoudil, že v roce 2010 na ERÚ panoval takový nepořádek, že nelze revizním technikům vyčítat, jak udělali revizní zprávu, protože revizní technici se řídí zákonem 22/1997, který říká, že komponenty elektrárny, které jsou certifikovány, revizní technik nekontroluje. Ale my se najednou u soudu dovídáme, že má kontrolovat každý panel. Přitom všechny panely, měniče, trafa, kabely apod. jsou certifikované. Ve skutečnosti revizní technik kontroluje jen propojení kabelů. Každý rok je povinnost udělat nové revizní zprávy. Synové jsou odsouzeni, já také stojím před soudem, a na elektrárnách jsou udělané další revizní zprávy. Ale vracíme se k roku 2010, že tam nebyl dotažený nějaký šroubek… Devět let ty elektrárny bez problémů jedou, mají několik bezproblémových následných kontrol.

Jak ty původní kontroly probíhaly?

Víte, jak kontrolovali šest hektarů třímegawattové elektrárny VT-SUN na střeše výrobních hal? Halu objeli autem, a diskutovali: Vidíš nějaký nezapojený kablík? Hurá, tam jeden je! Z 13 tisíc kablíků jich našli devět. Do zápisu dali: Na řadách 12, 15, 17 nepropojeny kabely. Neodpovídá revizní zprávě. Už vám zastaví licenci, a už jste se je pokusili podvést. Přitom vedle stojí holé konstrukce jiného majitele, které licenci mají! Až po dalších kontrolách jsme ji dostali také. Ale na střechu nikdy nevylezli.

Osmého prosince 2011 přijeli na tzv. obhlídku přes plot elektráren Zdeněk-Sun a Saša-Sun. Chodili kolem těch osmi nedokončených sousedních elektráren. Z 84 fotografií, které udělali, byly jen čtyři našich elektráren, a to sloupků s označením. Byli na cizím a nám vyčítali nedostatky. Ale nikdo to nechce slyšet.

Kvůli čemu vás vlastně stíhají?

Prý jsem se pokusil podvést ERÚ tím, že jsem jim dal předávací protokol, kterým jsem měl osvědčit vlastnictví elektrárny a úplnou dokončenost, přestože jsem věděl, že dokončená není. Na střeše jsem nikdy nebyl, bojím se výšek, a těch devět kablíků jsem neviděl. Pokud jde o předávací protokol, po republice jsme stavěli deset elektráren. Prvních pět dodával Siemens, udělal nám formulář, který se jmenoval předávací protokol. Dalších pět Siemens nedělal, ale naši lidé okopírovali jeho formulář. Vymazali Siemens a napsali »Železárny Veselí své dceřiné společnosti (Zdeněk-Sun, Saša-Sun…) předávají elektrárnu…« U VT-Sun, na střeše, ve formuláři nechali: zemní práce provedeny, oplocení provedeno, přístupová cesta vybudována apod. Prostě to, co okopírovali z formuláře pro pozemní elektrárnu. Podepisoval jsem to jako interní dokument mezi svými dvěma firmami. Ten dokument vůbec nebyl určen ERÚ. Někdo to pak bezmyšlenkovitě poslal na ERÚ, když chtěli předávací protokol jako doklad o vlastnictví. A to má být ten pokus o podvod. Kriminalizuje se správní řízení. Nestal se však žádný trestný čin, protože nedošlo k porušení žádného zákona.

Přesto stojíte před soudem.

On neměl v pořádku revizní zprávu, předávacím protokolem chtěl podvést, jako důkaz je tu devět nezapojených kablíků. A už se vypočítá škoda. Vezme se celá elektrárna, její tržby, a porovnají se s nulou. Rozdíl je škoda a do médií se vykřikuje o miliardě, 800 milionech… Je to snůška nesmyslů. Údajnou přípravou trestného činu má být podání žádosti, kterou někdo vyhodnotí tak, že jsem chtěl podvést orgán, který byl u mě třikrát na kontrole!

Porovnávají se cenové výměry z let 2010 a 2011 a mluví se o ziskuchtivosti a snaze o obohacení. To zabírá na nejnižší lidské pudy. Ale nikdo si neuvědomuje, že jen distribuční přirážka za elektřinu, která dříve neexistovala, dělá 100 miliard korun za rok. To jsou peníze, které se nějak prosejí, odkloní do zahraničí a na soukromá konta. O tom se ale nemluví, zato do solárů si rýpne každý. Jsou zástupným problémem, aby nebylo vidět, že tu někdo vydělává třicetkrát víc než jakýkoli majitel solární elektrárny.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 19 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.