Rozhovor Haló novin s bývalou poslankyní ukrajinského parlamentu Olenou Bondarenko

Prezidentské volby na Ukrajině nejsou poctivé

Poslední březnový den proběhnou ve vaší zemi prezidentské volby. Jaká je u vás situace?

Ukrajina se v současné době nalézá ve stadiu aktivní předvolební prezidentské kampaně. Pro Ukrajinu je 31. březen, kdy budeme volit nového prezidenta, jakýmsi bodem předělu, z něhož není návratu, nebo je návratem. Buď zakonzervujeme režim, ovládaný agenty zahraničních zájmů, ztrátou suverenity, nebo si tu suverenitu vrátíme. Takto stojí otázka těchto voleb.

Bohužel Ukrajina ztratila svou národní suverenitu v roce 2014 po Majdanu. Abychom chápali situaci v naší zemi v současné době, je třeba se podívat na dokumenty, které parlament schvaluje. Dám vám několik příkladů: Co se týče dokumentů k energetice, daním a tarifům, tak na to nám přicházejí pokyny z Mezinárodního měnového fondu. Co se týká »běžných« otázek, například bezplatného zdravotnictví a středního školství, tak o tom rozhodují cizinci v ukrajinských ministerských křeslech. Na Ukrajině to nikdy takto nebylo, aby pozice ve vládě zaujímali cizinci! Nyní to tak je.

Když se rozhoduje o klíčových otázkách Nejvyšší rady (ukrajinského parlamentu), pokyny přicházejí z lóže pro diplomatické zástupce od diplomata Spojených států – ten sdělí, pro co jak hlasovat. A tak většina zákonů, které schvaluje parlament, většinou škodí národním zájmům Ukrajiny. Většina ekonomických zákonů je přijímána na úkor mezinárodního postavení Ukrajiny a trhů, na kterých Ukrajina působila, a s cílem likvidace národního výrobce. U nás se nepřijímá to, co je levicové, středové. Naopak – co je pravicové a ultranacionalistické, je správně.

Příznačné je, že režim, který vše musí nějakým způsobem vysvětlovat, jak co koná, to vysvětluje válkou s Ruskem a užívá k tomu nacionalistických a ultrapravicových živlů.

Jak se to projevuje?

Například tím, že se skoro každý měsíc v hlavním městě Ukrajiny Kyjevě konají ultranacionalistická shromáždění, pochodňové průvody. Většinou se jich účastní mladí lidé, kteří zastávají ultrapravicové, ultranacionalistické názory, někdy i fašistické. A bohužel situace je taková, že kdo vysloví nesouhlas, může být zabit, může být uvězněn anebo vyštván ze země. Projevuje se to velkým násilím na skupinách lidí i na jednotlivcích.

Na besedě v Praze, kterou jsme absolvovali tři – tedy já a dále kolegové Oleg Muzyka a Ruslan Kocaba – jsme prezentovali naši složitou osobní situaci. Já například nemohu být ve své vlastní zemi bez tělesného strážce, protože na mou adresu přicházejí nekonečné hrozby, že »si to se mnou někdo vyřídí«. Dívala jsem se na to nejdříve tak, že tomu nebudu přikládat pozornost, ale po zavraždění novináře Buziny jsem požádala o poskytnutí osobní ochrany a ministerstvo vnitra mi bylo nuceno vyhovět. Mimochodem, tento ministr vnitra je mým politickým oponentem, jenž si dovolil říci v rozhlasovém vysílání, po vzoru ministra Goebbelse, že »když slyším Bondarenko, sahám po pistoli«.

Kolega Kocaba je politickým vězněm, který si odseděl stovky dnů jen proto, že vyzýval k zastavení války na východě. Muzyka je člověkem, kterého málem 2. května 2014 zabili v oděském Domě odborů. Získal v Německu statut politického běžence a tam také žije, neb je pronásledován. A takových osudů, které my tři reprezentujeme, jsou na Ukrajině desítky tisíc. Máme na Ukrajině zavražděné novináře a veřejné činitele. Objevila se u nás třída politických vězňů, a je jich momentálně přes pět tisíc. Podle zákona o lustracích byl postižen více než milion lidí, kteří byli zbaveni práce – a to jsou ti, kteří poctivě pracovali například v samosprávě.

V jaké ekonomické situaci se nachází většina občanů?

Ve velmi složité, protože to, co jsem nyní řekla o politické oblasti, je navíc provázeno obludným zbídačením a olupováním lidí. Podle posledních sociologických výzkumů 80 procent obyvatel Ukrajiny už nejsou ani chudí lidé, ale lidé přímo na úrovni žebráků. Všechny reformy se omezily na likvidaci všeho neplaceného (veřejných služeb hrazených z veřejných zdrojů) a veškeré výzvy ke skoncování s oligarchy vedly k tomu výsledku, že hlavou státu se stal oligarcha.

Petro Porošenko je prvním člověkem, jenž za poslední léta, co je u moci, si nastřádal miliony. Porušoval zákon, protože spojoval podnikatelské aktivity s činností v mocenských orgánech. Je to první Ukrajinec, který má vlastní televizní kanál a prostřednictvím nastrčených lidí ovládá i další média. Za poslední rok zvýšil svůj kapitál 82krát. Ne, nepřeřekla jsem se. Tento údaj lze ověřit v otevřených sdělovacích prostředcích Ukrajiny.

Jak vysvětlujete vše, co se událo na Krymu a Donbase?

Všichni známe případ Krymu, který údajně Rusové odebrali Ukrajině. Oni ho nesebrali Ukrajině, ale Američanům, kteří už se chystali budovat tam svou vojenskou základnu.

Když se nedávno konal soud s bývalým prezidentem Janukovyčem, který ze země uprchl v obavě ze zavraždění, vyšlo najevo, že Krym nikdo nebránil. Lidé, kteří se dostali k moci - Turčynov a další (po událostech na Majdanu byl Turčynov zvolen předsedou parlamentu a poté prozatímním prezidentem – pozn. aut.) - dali ukrajinským vojákům pokyn, aby zanechali na místě zbraně a své vojenské základny na Krymu opustili. Taková je pravda.

Na Krymu byla přítomna ruská armáda a ukrajinská armáda se s ní bála bojovat. Zato na Donbasu Rusové nebyli, a proto tam teď ukrajinská armáda velmi lehko bojuje s ukrajinskými občany, povstalci - lidmi, kteří vzali zbraně a šli bránit své domovy. Občanská válka na východě Ukrajiny je důsledkem nesouhlasu Donbaských s převratem, s tím, aby prostřednictvím převratu a krve se dostali k moci ti lidé, kteří na Ukrajině nyní vládnou.

Krym a Donbas jsou regiony, které nikdy nehlasovaly pro nacionalisty, nikdy nesouhlasili s převratem na Majdanu. To je 10 milionů voličů. A tito lidé jsou vyloučeni z volebního procesu, nyní nehlasují. Když se staly události na Donbase a Krymu, tak si nacionalisté v parlamentu mnuli ruce, že dříve neměli nacionalistický parlament a konečně jej nyní budou mít.

Jak je u vás chápán pojem »nacionalisté«?

To bych ráda vysvětlila. To totiž nejsou nacionalisté ve smyslu evropském, tedy ti, kteří sledují národní zájmy. Nacionalisté na Ukrajině svou zemi rozprodávají! Hlásají »odevzdejme Ukrajinu Severoatlantickému paktu«, nehájí vlastní průmysl, vlastní zemi, vlastní suverenitu. To jsou podivní nacionalisté, že?

Jakými nástroji se vyzbrojila současná moc?

Diskriminací. Zaprvé se rozhodla, že se zbaví hlasů lidí, kteří odjeli za prací do Ruska – to jsou čtyři miliony lidí. Ukrajinská moc zkrátka zlikvidovala všechny volební místnosti při velvyslanectví a konzulátech v Rusku, takže hlasovat nelze. Je to dáno tím, že tito lidé, kteří pracují v Rusku, totiž pro současnou moc hlasovat nebudou. Zato lidé, kteří pracují v Polsku, USA nebo Kanadě, hlasovat mohou. To je naprostá stoprocentní diskriminace.

Další diskriminace se děje vůči osobám, které uprchly z míst, kde se odehrávají válečné události na Donbase, tedy vůči přesídlencům. Právo hlasovat v místních volbách tito ukrajinští občané vůbec neměli a právo hlasovat v prezidentských a parlamentních volbách jim bylo vráceno, ale musí absolvovat několik stupňů jisté kontroly.

Kontroly?

Ano, musí si především sami zkontrolovat, zdali jsou zaneseni v celonárodním seznamu voličů a voliček. Když tam své jméno nenajdou, začínají problémy. Takových přesídlených osob na Ukrajině je 1,5 milionu.

Když toto spočítáme, tak je to tak, jako kdyby celá Česká republika byla vyloučena z hlasování. Právo hlasovat zůstává jen těm, kteří podporují současný režim. Nejzajímavější na tomto je, že ti lidé, kteří v USA, Evropské unii nebo Kanadě nejvíce křičí o demokracii, toto považují za bezvadné a v pořádku. Pravidla nejsou, svět ovládají dvojí měřítka. A proto není vůbec třeba věnovat pozornost komentářům struktur, které by měly teoreticky napomáhat demokracii na Ukrajině, ale ve skutečnosti napomáhají uzurpaci moci.

Popište, prosím, nálady mezi voliči.

Lidé jsou demoralizovaní a přestali věřit, takže jsou ochotni hlasovat třeba i pro klauna. Jedním z prezidentských kandidátů je u nás skutečně komik - Volodymyr Zelenskyj, který cestuje po Ukrajině se svou skupinou a předvádí své show. Zelenskyj ukázal velmi dynamický vzrůst voličské podpory. Lidé pro něho mohou hlasovat jen proto, že už mají politiků plné zuby, a tak vhodí hlas pro komika, který zatím nestihl pro zemi nic udělat. Já myslím, že to ilustruje absurdnost celé situace.

Na Ukrajině nyní probíhají volby bez nějakých velkých možností, ačkoli jsou zaregistrovány čtyři desítky kandidátů - avšak 80 procent z nich tvoří ti, kterým říkáme »padesát odstínů hnědé«, tedy rejstřík od ultrapravičáků až po umírněnější. Reálná alternativa neexistuje. Teoreticky tedy ano, to je oněch zbývajících 20 procent levicových nebo středolevicových kandidátů.

Jaké mají tito levicoví a středolevicoví kandidáti možnosti v předvolební kampani? Víme, že komunisté ani nebyli připuštěni...

Protivníci a různí násilníci jim hatí jejich setkání s voliči, polévají je vším možným, například i briliantovou zelení. Víte, že když se tato látka dostane do očí, může člověk oslepnout? A nacionalisté míří obvykle do tváří. Nebo kandidáty prostě bijí. Už sám průběh předvolební kampaně ukazuje, že toto nejsou poctivé volby. Ovšem když čteme zprávy OBSE, tak kritiku v nich nenajdeme, vše je prý v pořádku.

Ukrajina tedy zvolí buď klauna - a možná pak bude absolvovat další ekonomický pád s tímto klaunem v čele. Ale je to aspoň šance, že se nebude dále konzervovat tento režim. Anebo je tu druhá varianta, ještě horší, že zůstane u moci v důsledku různého volebního falšování Porošenko. A tím se také naplní cíl nadnárodních korporací proměnit Ukrajinu v chudou zemědělskou zemi, aby v ní mohli instalovat raketové systémy přímo na hranici s Ruskem – což je jediné, co také chtějí. Je zjevné, když teď není Ukrajina suverénním státem, tak tuto otázku nebude řešit ona sama. A je zjevné, že jsou zde dvě supervelmoci, které se budou mezi sebou střetávat o osud Ukrajiny: Ruská federace a USA. Bohužel pro Evropskou unii, včetně České republiky, z toho neplyne žádná výhoda. Pokud se dvě velmoci budou utkávat o Ukrajinu, tak Ukrajina bude do Evropy exportovat násilí a terorismus. Už teď je naše země plná nelegálních zbraní. Podle odhadů ministerstva vnitra se v zemi nachází pět milionů kusů nelegálních zbraní.

Kromě toho jsou na Ukrajině zaregistrováni vojenští ozbrojenci, kteří se účastnili války na východě. Ti lidé mají psychické problémy a nikdo jim neposkytuje rehabilitaci. Stávají se tak hrozbou pro bezpečnost společnosti, nejen na Ukrajině. Tito lidé navíc neumějí se zbraněmi zacházet, takže se každou chvíli z médií dozvídáte, že někomu vybuchl granát v hromadné dopravě nebo v jeho vlastním bytě. Nejhorší je, že když tito lidé přijdou z fronty a nezískají práci, tak se vydají do Evropy. Je docela pravděpodobné, že když si své problémy zvykli »řešit« pomocí zbraní, budou tak činit i nadále.

A toho využívá, bohužel, existující moc ultranacionalistů. Asi jste také slyšeli o Stepanu Banderovi a jeho přívržencích, kteří povraždili během druhé světové války celé vesnice židů, Poláků, Rusů, Čechů...

To samozřejmě víme a počínání banderovců odsuzujeme jako válečné zločiny.

U nás byl prakticky završen cílený program rehabilitace fašistických kolaborantů. Ukrajina znovu buduje pravidla, jež Evropské unii vůbec nejsou vlastní, máme velký problém s omezováním lidských práv. Připomenu, že předloni schválil ukrajinský parlament diskriminační zákon, jímž je zakázáno získávat základní školní znalosti v rodném jazyce. To je nejzávažnější útok na základní práva z hlediska jazyka.

Další otázkou je vytvoření tzv. autokefální církve, kdy útoky násilím, násilným obsazováním kostelů a klášterů se vytváří údajně nezávislá církev. A kanonická pravoslavná církev je pronásledována. Výtržníci a násilníci vyhánějí pravoslavné věřící ze svatostánků, jejich chrámy jsou zabavovány. Prostě se řekne: A teď to bude náš kostel...

Jak vidíte, to všechno se děje u nás naprosto nedemokratickým způsobem a odehrálo se to během posledních pěti let. Člověk tomu ani nechce věřit.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 71 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.