Rozhovor Haló novin s předsedou OS ECHO Zdeňkem Černým

Uhlí ubývá, je nutný nový jaderný zdroj

Nedávno se v Poslanecké sněmovně uskutečnila energetická konference, na níž premiér Andrej Babiš (ANO) prohlásil, že uzavření smlouvy s ČEZ kvůli dostavbě dalšího bloku v JE Dukovany je pro český stát lepší, než by byla vládní garance výstavby tohoto bloku. Jak tomu máme rozumět?

Chápu to především jako jasné vyjádření zájmu ze strany státu o stavbu nových jaderných bloků v lokalitě Dukovan. Smlouva mezi státem a ČEZ je zajímavou možností, jak sladit zájmy státu i minoritních akcionářů v ČEZ. Ale samotná smlouva je teprve předmětem jednání, k podpisu má dojít během letošního roku, a tak si musíme ještě počkat na finální znění.

Premiér Andrej Babiš zalitoval, že v roce 2014 byl zrušen tendr na dostavbu JE Temelín. Ale tehdy se v médiích psalo, že to bylo kvůli tomu, zda dostane, či nedostane tuto zakázku americký Westinghouse, oproti svému konkurentu ruskému Rosatomu…

Pokud si dobře pamatuji, tak ke zrušení tendru došlo poté, co vláda tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) rozhodla o neposkytnutí jakýkoliv garancí pro tento projekt. Máte pravdu, že v té době byli v tendru dva uchazeči, ruský Rosatom a americký Westinghouse. Ale geografický původ uchazečů neměl, dle mého názoru, na ukončení tendru naprosto žádný vliv.

O stavbu jaderného bloku v České republice se nyní zajímá šest společností. Původně se ve vládě tvrdilo, že bude ve výběrovém řízení vybrán ten ekonomicky nejlepší. Ale nyní se množí dohady, že opět by mohl zvítězit americký Westinghouse, a to tím způsobem, že by s ním ČEZ uzavřel smlouvu jako se svým subdodavatelem. Podle těchto fám by se tak Česká republika vyhnula výběrovému řízení…

Zájemců je nyní opravdu více. Jen pro upřesnění, jde o ruskou státní společnost Rosatom, francouzskou EDF, jihokorejskou KHNP, čínskou China General Nuclear Power, společný projekt Arevy a Mitsubishi Atmea a americký Westinghouse.

Musím říci, že podle informací, které máme z vlády a dalších státních institucí, tak všechny zainteresované složky jednoznačně deklarují, že potencionální dodavatel bude vybrán v tendru a nikdy jsem neslyšel nic jiného. Jedinou diskuzi jsem zaznamenal nad tím, zda nerozdělit zakázku na části a ty následně tendrovat.

Premiér Andrej Babiš při této příležitosti rovněž prohlásil, že stát bude během výstavby nových bloků sledovat vývoj na trhu s elektřinou a bude reagovat na »společenskou přijatelnost« ceny z nového zdroje. To je asi reakce na snahu řady »ekologů« tvrdit, že další jaderné zdroje nepotřebujeme a že se máme věnovat výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů?

Jenom připomenu, že státní energetická koncepce počítá s jadernou energetikou, ale i s rozvojem obnovitelných zdrojů. Tyto zdroje se doplňují. Ale určitě musíme i do budoucna sledovat vývoj v celé Evropě, vývoj technologií.

Ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková (za ANO) před časem zmínila možnost prodloužení životnosti jaderných bloků v Dukovanech. V médiích se objevila úvaha, že by to umožnilo odklad rozhodnutí výstavby dalšího bloku v JE Dukovany, kdy první etapa výstavby bloku by měla vyvrcholit v roce 2024?

Na prodloužení Dukovan se pracuje, ale je to projekt, který běží paralelně vedle nového jaderného zdroje. Do roku 2024 žádná první etapa výstavby neprobíhá. Podle aktuálně představeného plánu do roku 2024 proběhnou všechny přípravné fáze. Tedy mimo jiné dojde k dokončení procesu posuzování vlivu nového bloku či bloků na životní prostředí (EIA), následně půjde o povolení k umístění stavby. Proběhnou obtížná jednání s Evropskou komisí nad obchodním modelem, dojde k výběru dodavatele a následovat bude územní řízení. V roce 2024 by mělo být vše v kupě a budeme stát před rozhodnutím o zahájení stavby.

Jak složitá jednání s Evropskou komisí nás čekají?

Ano, máte pravdu, český stát přirozeně čekají obtížná a klíčová jednání s Evropskou komisí, která jsou teprve před námi. Ale, určitě využijeme i zkušenosti Maďarska a Británie, tedy zemí, které obdobná jednání v uplynulých letech absolvovaly.

V roce 2015 vláda ČR schválila aktualizovanou Státní energetickou koncepci (SEK) na příštích 25 let. Hlavním důvodem pro její schválení bylo nastavení zamýšleného směřování vývoje energetického mixu ČR. Tedy, zda dále posílit jádro či obnovitelné zdroje, a kdy zavřít uhelné elektrárny. Jak to vidíte vy, a to i s ohledem na zajištění pracovních míst v české energetice?

Státní energetická koncepce budoucí optimální energetický mix jasně definuje. V případě uhelných elektráren musíme respektovat fakt, že domácí uhlí dochází a zhruba do roku 2050 budou tuzemské zdroje vyčerpány. Otázka tedy nestojí zavřít - nezavřít, ale zda chceme, aby i do budoucna Česká republika byla ve výrobě elektřiny soběstačná. Pokud energetické zdroje, ať již jaderné, plynové či obnovitelné, zůstanou doma, pak to zachovává i pracovní místa do budoucna. Rozhodně nechceme být v budoucnu závislí na dovozech. To by ohrožovalo nejen energetickou bezpečnost České republiky, ale zásadně i pracovní místa v tomto odvětví v ČR.

Ostatně nedávno generální ředitel ČEZ Daniel Beneš prohlásil, že v České republice není v současnosti ekonomicky výhodné postavit novou uhelnou elektrárnu. Jaký je váš názor?

K tomu mohu jenom říci, že v uplynulém desetiletí proběhl v české energetice rozsáhlý modernizační projekt. Zmodernizovány byly elektrárny v Tušimicích a Prunéřově, vystavěna byla zcela nová elektrárna v Ledvicích. Projekty za 100 miliard přinesly zakázky především českým firmám. Na druhou stranu mohu jen potvrdit, že uhlí pro vznik dalších velkých uhelných elektráren již v České republice v rámci limitů není.

Nedávno jsem četl informaci o tom, že Česká republika je v současné době téměř soběstačná pouze ve výrobě elektrické energie z uhlí, neboť tato surovina se těží na našem území…

Česká republika je z více než 30 procent závislá na dovozu energií a procento se bude zhoršovat. Nemáme ropu ani plyn. Jedině ve výrobě elektřiny jsme soběstační. A takto tomu má být i do budoucna. Docházející uhlí nahradíme jadernou energetikou a obnovitelnými zdroji. Naše závislost se tím o moc nezvýší, protože jaderným palivem se lze předzásobit na roky a zásob uranu je ve světě mnoho.

Zpráva Energetického regulačního úřadu z roku 2018 uvádí, že v roce 2017 spotřeba elektřiny v České republice meziročně vzrostla o 1,9 procenta na 73,8 terawatthodiny (TWh). Je to nejvyšší hodnota od roku 1981. Největší podíl, tj. 42 procent, připadl na hnědouhelné elektrárny. Co z této informace vyplývá pro českou energetiku?

Je to popis současnosti, kam směřuje vývoj energetiky u nás. Ale my se musíme koukat dopředu. Největší katastrofou by byl stav, kdybychom neměli dostatek elektřiny. Celá Evropa počítá s růstem spotřeby elektřiny, která z velké části nahradí i ostatní formy energií - například v dopravě nahradí ropu, ve vytápění plyn apod. Nedostatek elektřiny by zbrzdil a podvázal celé české hospodářství. I dopad do zaměstnanosti by byl katastrofální. To si nikdo ani neumí představit. Je zkrátka lepší mít přebytek a možná být předmětem kritiky, že jsme neodhadli zcela přesně vývoj, než mít nedostatek.

Čím tedy nahradíme uhlí, jehož české zásoby končí? Státní energetická koncepce dává jasnou odpověď: uhlí nahradí především jádro a obnovitelné zdroje.

Nesmíme opomenout, že OS ECHO bojuje za zájmy zaměstnanců, kteří pracují v energetickém průmyslu. V prosinci loňského roku jste podepsali Dodatek č. 2 k odvětvové kolektivní smlouvě, která platí pro podstatnou část české energetiky. Mohl byste čtenáře seznámit s tím, jak se odborům daří zabezpečovat vyšší mzdy a další pracovní a sociální benefity pro zaměstnance v energetickém sektoru?

Kolektivní vyjednávání je nutné vnímat ve dvou rovinách: jedna je na sektorové úrovni, kdy je vedeno mezi Odborovým svazem ECHO a Českým svazem zaměstnavatelů v energetice, kterému přikládáme mimořádnou pozornost a které má mimořádný vliv na celý sektor. Jeho výsledek je pak i určitým základem pro kolektivní vyjednávání na podnikové úrovni. Druhou úrovní je kolektivní vyjednávání na podnikové úrovni, kde OS ECHO prostřednictvím svých specialistů zajišťuje podporu a součinnost jednotlivým odborovým organizacím.

Kolektivní smlouva, na všech úrovních, je vždy výsledkem jednání a kompromisu odborů a zaměstnavatele. Nejen odbory, ale také samotní zaměstnavatelé v energetice mají zájem na tom, aby u nich zaměstnanci byli spokojení a neodcházeli do jiných odvětví.

U řady společností v energetice současně dochází ke generační obměně personálu a na trhu práce není k dispozici dostatečný počet technicky kvalifikovaných uchazečů. Tady sledují odbory i zaměstnavatelé podobný cíl, a to je nastavit takové podmínky, které podpoří zejména udržení stávajících zkušených zaměstnanců a úspěšné zvládnutí náboru zaměstnanců nových.

Z vnějšího pohledu se může jevit, že zaměstnanci v energetice sice mají slušné mzdy i benefity, ale nesmíme zapomínat na specifické odborné požadavky na kvalifikaci i vzdělání, které jsou v tomto odvětví vysoké, a že v posledních letech rostou mzdy rychlým tempem i v ostatních odvětvích. To je třeba zaměstnavatelům důrazně připomínat zvláště proto, že firmám v energetice se v posledních letech po ekonomické stránce úplně nedařilo kvůli dlouhodobě klesajícím velkoobchodním cenám energií.

Vzhledem k velké poptávce především po odborných zaměstnancích bude výše mzdy i význam benefitů pravděpodobně hrát velkou roli v kolektivním vyjednávání i v dalších letech.

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 15 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.