Otázky Haló novin pro stínovou ministryni zdravotnictví za KSČM Soňu Markovou

Všechny formy péče musí být rozvíjeny rovnoměrně

Reforma psychiatrické péče není nové téma, mluví se o ní už řadu let, zatím k žádnému výraznému posunu nedošlo. Co je podle vás tou největší brzdou, proč se dosud k žádnému konkrétnímu závěru nedospělo?

Reformu zdravotnictví sliboval již ministr Heger. Jeho úsilí o zrušení ústavů a přechod psychiatricky nemocných pacientů pouze do ambulantní péče tehdy narazilo na odpor jak laické, tak odborné veřejnosti. Byla zde dokonce obava, že za úsilím o reformu stála snaha ušetřit veřejné výdaje, zmocnit se často lukrativních nemovitostí velkých státních ústavů pod rouškou »boje za lidská práva a svobodu«. Reforma proto v podstatě skončila pouhým přejmenováním léčeben na nemocnice. Problémy nicméně zůstaly a ministři si je přehazovali jako horký brambor.

Dlouhodobě je obrovským problémem nedostatek ambulantních psychiatrů, chybějící síť těchto specialistů i způsob hrazení jejich práce. Stále neexistuje mnoho let slibovaný zákon o duševním zdraví a teprve nyní se začíná alespoň hovořit o možném vzniku Národního akčního plánu. Přitom neustále narůstá počet lidí, kteří navštěvují ordinace psychiatrů, i spotřeba psychofarmak. Jednou z největších bariér je pak katastrofální, dvacet let trvající neschopnost domluvy ministerstva zdravotnictví a ministerstva práce a sociálních věcí na financování zdravotně sociálního pomezí. Právě sem totiž případná reforma psychiatrické péče spadá.

Jak hodnotíte zatím zveřejněné záměry, souhlasíte s tím, že pacienti by se měli více přesouvat z nemocnic do komunitních center? Jak se díváte na kritická slova ministra věnovaná právě nemocniční psychiatrické péči?

Laciná slova o vysokém množství lůžek v psychiatrických nemocnicích a omezování pacientů bez jakékoliv předložené analýzy jsou typickým příkladem populismu obou ministerstev. Udivuje mě i konstatování špatného technického stavu lůžkových psychiatrických zařízení. Přitom tato péče je u nás dlouhodobě podfinancována. Již v době ministra Hegera se vědělo, že Česká republika dává na tuto péči jen 3,5 % peněz určených pro zdravotnictví, přičemž průměr EU byl 8 %. Od té doby se situace příliš nezměnila. Začala se sice budovat Centra duševního zdraví, což je krok správným směrem, ale není ještě zcela vyřešeno financování poté, co skončí možnost čerpat evropské peníze. Stále chybí i odborný personál. Musíme mít také na paměti, že rychlý přechod k tzv. komunitní psychiatrii a rušení lůžek s sebou nese nutnost zabezpečení péče a sociálního bydlení dříve hospitalizovaných pacientů. Zkušenosti z USA, Itálie či Maďarska potvrzují, že následně došlo k nárůstu bezdomovectví a kriminality.

Faktem také je, že u přibližně 20 % hospitalizací v psychiatrických nemocnicích je důvod sociální. Neustále také narůstá počet lidí s různými závislostmi. I závislosti lze ale označit za nemoc duše a adiktologické ambulance také významně chybějí. Zvlášť pro děti a mladistvé. Co bude s těmito všemi lidmi? Kdo a jak se o ně postará? Neznalost věci a touha po líbivosti pak stojí, podle mého názoru, za snahou zakázat omezovací prostředky. Popírá se tím skutečnost, že stav některých nemocných po omezenou dobu užití takových prostředků vyžaduje, aby se zabránilo jejich vlastnímu sebepoškození nebo napadání jiných osob. Je tedy jasné, že samotné peníze skutečně nejsou jediným problémem.

Jakou představu má o reformě psychiatrické péče KSČM?

KSČM se domnívá, že všechny formy péče – tedy ústavní i ambulantní, musejí být rozvíjeny rovnoměrně tak, aby byla dostupná, komplexní a kontinuální. Je nutné jasně stanovit, které potřeby zajišťuje finančně i organizačně resort zdravotnictví, které MPSV a které ostatní resorty. Je žádoucí začít reformu transformací velkých psychiatrických nemocnic tak, aby byl ubytovací standard v souladu s požadavky na kvalitní péči a lidskou důstojnost. Souběžně budovat Centra duševního zdraví a věnovat pozornost přípravě komplexních odborných týmů zdravotnických a sociálních pracovníků. V neposlední řadě investovat i do budování chráněného bydlení a psychosociální rehabilitace tak, aby bylo možné psychiatricky nemocné v co největší míře vracet zpátky do života. Za nezbytnou považuji spolupráci s kraji, městy a obcemi.

Jana DUBNÍČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.4, celkem 14 hlasů.

Jana DUBNÍČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.