Jemu poděkování

Česká televize v připomínce protihumánního a protiprávního bombardování Jugoslávie letadly NATO, jehož jsme tehdy byli novým členem, sdělila, že vlastně snad ani o nic nešlo, protože zřejmě »zcela náhodou« přišlo o život »jen« pět set lidí. Mohla si ovšem zjistit, že podle oficiálních zpráv se číslo civilních jugoslávských obětí blíží dvěma a půl tisícům, přičemž počet zraněných je několikanásobný. K nim je třeba přičíst přesně vyčíslený počet příslušníků jugoslávské armády, kterých bylo zavražděno, 576. Žádné »humanitární bombardování« podle exprezidenta Havla, ale zločin napadení cizí země a jatka v zemi, která byla a je členem OSN, a to bez mandátu Rady bezpečnosti.

Zvláště přístup České republiky a jejího tehdejšího zmíněného prezidenta je šokující. Nic na tom nemůže změnit současné vysvětlení prezidenta Zemana, v té době českého premiéra, že jsme nemohli nic dělat a museli jsme, právě proto, že jsme byli novými členy, se připojit k ostatním členům Aliance. Jugoslávie za předmnichovských dob byla naším spojencem v Malé dohodě, když před tím naši dobrovolníci bojovali v řadách Srbů proti rakousko-uherské agresi, a stála společně s námi také proti nacistickým okupantům. Mohu připomenout i jugoslávské účastníky Slovenského národního povstání. V Jugoslávii pak stovky Čechoslováků bojovaly v horách společně s Josipem Brozem Titem proti nacistickým okupantům. Mezi nimi byl i Ján Čmelík, jenž dokonce bojoval přímo vedle Tita a je nositelem nejen Československého válečného kříže, ale i titulu Národní hrdina Jugoslávie in memoriam. Zajetí našich občanů nacisty totiž znamenalo jistou smrt. Ján Čmelík se nacistům do ruky dostal. Vydržel půlroční mučení, neprozradil nic, co by Němce mohlo dovést přímo k Titovi. Když zabijáci z gestapa a SS neuspěli, byl ve Staré Pazově u Nového Sadu, kde je také pohřben, popraven.

Ján Čmelík byl skutečný hrdina, na rozdíl od leteckých pirátů zabíjejících ze vzduchu v letadlech NATO. Proto po něm dodnes nesou jméno ulice ve Vsetíně, Šternberku či v Bratislavě. Po leteckých vrazích Aliance, jejichž jména jsou pochopitelně anonymní, žádná ulice název nenese a neponese. Zatím, ač se o to česká pravice snaží, žádná z českých ulic nenese jméno po paní Korbelové-Albrightové, české rodačce, která v době onoho tzv. humanitárního bombardování stála v čele americké diplomacie a přijela k nám v době dvacetiletí od našeho vstupu do NATO tuto událost oslavovat. Její jméno jednou každý zapomene, jméno Ján Čmelík nikoli. Proto jeho šest synů a příbuzných, kteří žijí na Moravě, Slovensku a v Srbsku, je na něj hrdo.

A jako dosud budou každý rok k jeho hrobu nosit lidé květiny nejen proto, že byl hrdinou odporu, a v Srbsku si dodnes hrdiny odporu a boje za svobodu připomínají, ale také proto, že je pro ně také představitelem minulých a mezi vlastenci obou zemí stále existujících československo-srbských přátelských vztahů.

Jiří VÁBR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 74 hlasů.

Jiří VÁBR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.