Rozhovor Haló novin se Stanislavem Mackovíkem, odborníkem na leteckou techniku

Utrácet se musí aneb Nové vrtulníky pro AČR

Ministerstvo obrany chce v letošním roce podepsat smlouvy na dodávky armádní techniky za 88 miliard korun. Největším nákupem ve výši 51 miliard korun má být pořízení více než 200 pásových bojových vozidel pěchoty, která nahradí dosluhující BVP-2. Co na to říkáte?

Bude to největší zakázka v historii české armády, když například i první pronájem 14 stíhaček Gripen stál 20 miliard. Další velkou a dlouhou dobu diskutovanou zakázkou bude pořízení dvanácti víceúčelových vrtulníků, za které chce resort obrany zaplatit až 12,5 miliardy.

Armáda ČR v současné době používá vrtulníky označované jako Mi-24/35, Mi-8/17/171. Dalším typem vrtulníku je PZL-W3A Sokol, který je vyráběn v Polsku. Do našeho letectva se dostalo původně 11 strojů Sokol, které tehdejší pravicová vláda vyměnila za deset letounů čtvrté generace MiG-29. Jelikož Armáda ČR nemá žádnou dlouhodobou koncepci, tak se nákupy čehokoliv často účelově odůvodňují.

Dvanáct nových vrtulníků bude dodáno do ČR z USA. S ohledem na skutečně miniaturní postavení naší země v rámci NATO ani nebylo možno předpokládat, že by tento »tendr« mohl dopadnout jinak. Americké vrtulníky mají přijít jako náhrada za bojové stroje řady Mi-24/35. Někdy bývá Mi-24/35 označován jako bitevní vrtulník. Což není zcela správné označení, neboť tento stroj je schopen provádět i přepravu osob a nákladu. Není to tedy čistý bitevník jako třeba Mi-28, Ka-52 nebo AH-64. Plánované vyřazení Mi-24/35, kde označení »35« znamená, že se jedná o exportní verzi Mi-24 vycházející z modifikace »V«, provází ideologická odrhovačka, že ČR musí snížit svoji závislost na Rusku. Proto se tak urputně snažíme na druhé straně získat a udržet naši neochvějnou závislost na USA. Pro zajímavost uvádím, že složky amerických ozbrojených sil a zpravodajských služeb v řadě zemí světa operují právě s vrtulníky ruské výroby, hlavně se stroji typové řady Mi-8, kde ta čísla »17« a »171« v názvu jen označují, že se jedná o exportní variantu. Tedy i USA si musí umět poradit s technickou údržbou desítek milů, které oni ze služby rozhodně vyřazovat nebudou.

Vrtulníky Mi-24/35 a Mi-17/171 používají verze původně sovětských motorů TV3-117. Konkrétně naše »bitevní« Mi-35 pohání verze motoru TV3-117 VMA, která má větší výkon. Právě motorová řada TV3-117 pohání i u nás používané vrtulníky Mi-17/171. Motory TV3-117 jsou ale vyráběny a do ČR dodávány z ukrajinského podniku Motor Sič a nikoliv z Ruské federace. Rusko má vlastní výrobní podnik, který produkuje motory s označením VK-2500, což je derivát TV3-117. Naše závislost na Rusku je akcentována účelově ortodoxní rusofobní skupinou politiků.

A jak je to s modernizací či se součástkami?

Vrtulníky Mi-24/35 a Mi-17/171 mají celou řadu shodných součástek. Armáda ČR v nedávné době modernizovala pro potřeby našich speciálních sil několik vrtulníků Mi-171Š, které budou sloužit dál. Modernizace Mi-171Š proběhla za finanční a technické pomoci USA za cenu 688 milionů korun. Dnes obrana nechce ani slyšet o možné modernizaci našich »bitevních« Mi-35, které mají být raději vyřazeny. Respektive budou prodány asi někam do Afriky.

Jsou tedy tyto vrtulníky stále vyhovující?

Určitě nelze říci, že vrtulník Mi-24/35 v naší armádě je supermoderním strojem, který by splňoval všechny požadavky 21. století. Hlavně pokud jde o přístrojové vybavení, které je opravdu poplatné době vzniku. Ovšem spolehlivost, letové charakteristiky a provozní náklady Mi-24/35 stojí za úvahu. Stroje Mi-35M jsou stále ve výrobě a jejich bojové nasazení v Sýrii prokázalo význam tohoto typu na bojišti. V podmínkách AČR to je jeden z mála létajících prostředků, který dokáže řízenou municí ničit pozemní stacionární cíle a obrněnou techniku nepřítele za pohybu. Účelově vyznívá i snaha porovnávat vrtulníky Mi-24/35 s americkým UH-1Y Venon, který má »dvacetčtyřky« nahradit. Jsou to stroje různých tříd. Mil má poskytovat palebnou podporu. Už z názvu amerického stroje je jasné, že to není »bitevník«, mimochodem v USA nesou označení AH (Attac Helicopter), ale stroj tzv. univerzální (Universal Helicopter). Univerzální může být, pokud k němu ovšem bude dokoupeno veškeré nutné příslušenství. Pokud bude UH-1Y Venon dodán bez řízené protizemní munice a zároveň se vyřadí Mi-24/35, tak AČR ztratí další schopnost. Je fakt, že americký stroj umožní vojákům slaňovat z paluby na laně, což se ze »dvacetčtyřky« nedá. Ale právě slaňování je doménou typu Mi-17/171, které tu zůstanou.

Po roce 2020 se nám asi bude rodit další skvělý tendr za miliardy na nákup čistě bitevních vrtulníků. Dnes nám odpovědní tvůrci nákupu UH-1Y říkají, že pro naši armádu je bitevní vrtulník Mi-24 nadbytečná hračka. To vše za podmínek, kdy náš domácí český obranný průmysl má schopnosti a kapacitu modernizovat i stávající Mi-24/35, což by mohlo být o miliardy levnější řešení než nákup nového stroje a veškeré jeho logistiky. Zároveň je evidentní, že UH-Y Venon nemá takovou balistickou a konstrukční odolnost, jakou mají Mi-24/35, což je na bojišti velmi důležitý parametr.

Mluví se ale o nákupu jakéhosi »univerzálního vrtulníku«, co si pod tím představit?

Nápad na pořízení univerzálního vrtulníku pochází z neblaze proslulého elaborátu, který se jmenuje Bílá kniha obrany. Tato slátanina z roku 2011 ale není tím, čím se naše ozbrojené síly mají řídit, pokud mají být funkční. Program zavedení univerzálního vrtulníku, neboli LMH/MMH - Light/Medium Multi-purpose Helicopter, vyjde daňové poplatníky na 12,5 miliardy korun. To vše v době, kdy schází zdravotnický personál v nemocnicích, schází policisté v ulicích a exekutorská mafie vymáhá dluhy na dětech! Velmi zjednodušeně řečeno, každý jeden nový vrtulník UH-1Y nás bude stát přes miliardu korun, byť v té sumě je přeškolení a řada jiných položek. Je to spíše cena za naši neschopnost si vybrat nestranně a nezávisle cestu, kterou chceme jít.

Význam čistě bitevních vrtulníků a jejich derivátů v posledních letech neklesá. Mnohé země se snaží o udržení nebo rozšíření schopností svého vrtulníkového letectva. Jen u nás se chystá likvidace strojů, které mohou řadu let ještě sloužit a ušetřit miliardy korun, byť by došlo k jejich modernizaci. Mi-35 AČR mohou létat do roku 2026. Životnost draku je v praxi až 30 let. Po provedení generální opravy je tedy možné jejich životnost prodloužit. Generální opravy a celková údržba mohou poskytnout vytížení opravárenského podniku LOM Praha, který je jako jediný certifikovaný v NATO na opravy vrtulníků řady Mil včetně jejich motorů! Pro zajištění kompatibility Mi-24/35 v rámci NATO schází snadno aplikovatelné šifrované identifikační zařízení IFF, radiostanice a optoelektronické systémy, které umožní širší bojové použití v noci. Opravdu stačí jít už vyzkoušenou cestou jako v případě modernizace Mi-171Š.

Že to s tím zaklínadlem o ruské závislosti není všude v NATO až tak prudérní, to dokládá nedávná generální oprava šesti maďarských vrtulníků Mi-24V a P přímo v Rusku. Verze »P« je vybavena 30 mm dvouhlavňovým kanonem na boku trupu. Maďarsko verzi »P« získalo nedávno odkupem z Německa, kde k vyřazení těchto strojů došlo po jeho sjednocení. Desítky let odstavené stroje jsou po generálce a začínají svůj druhý život. Jen v ČR máme peněz na rozhazování dost a musíme být za každou cenu »in«.

(za)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 35 hlasů.

(za)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.