Skaya – nové trio na scéně

Vlaďku Skalovou pamatuji již z doby jejích studií na Konzervatoři Jaroslava Ježka, když jako středoškolačka na školním představení KJJ v Divadle Broadway zpívala Rebely a zpívala je líp než leckterá alternace. Uchvátila nás tehdy povícero muzikálových nadšenců, a proto zdobila jednu z titulních stran našeho někdejšího víkendového magazínu. Úspěšně vystudovala, sama se dala na pedagogickou dráhu, ale zahrála si prozatím jen ve třech muzikálech – i když Eponinu z Bídníků a Julii z francouzského muzikálu Romeo a Julie jí asi závidí téměř každá z kolegyň. Souhru neobvyklých životních okolností i notnou dávku smůly ohledně některých produkcí, pro které pracovala, naštěstí překonala a v současnosti děkuje osudu, který ji přivedl k nové zkušenosti, a sice zpívání v kapelách. Po Filip Zangi & PURPUR přichází na scénu zatím ještě tak trochu tajemná Skaya… Roušku tajemství nám pomůže s Vlaďkou poodhalit také její partner v hudbě i životě Filip Zangi.

Tak vy jste nám zběhla od muzikálu k funku a angličtině?

Vlaďka Skalová: Ne zcela, muzikál byl, je a bude vždy má největší hudební láska a určitě se mu chci věnovat, bude-li příležitost. Jen jsem teď měla menší pauzu, protože jsem dostala možnost vyzkoušet si něco nového. Učila jsem na konzervatoři a přišla nabídka začít zpívat s autorskou kapelou tady Filipa. A tehdy jsem poprvé zažila, co to vlastně znamená – zpívat s kapelou. Že to je něco úplně jiného než hraní v muzikálu. A začalo mi docházet, že mě to vlastně baví (úsměv).

Proto Skaya?

VS: Ano, proto jsem se teď rozhodla založit své vlastní poloakustické trio, kde si mohu zazpívat písničky, které mám ráda – jde o čistě komerční projekt vytvořený nejen pro mé koncerty, ale také pro hraní na firemních akcích, svatbách atp. Ambice pouštět se do autorské tvorby určitě nemám. Já jsem interpret, vím, že skládat ani psát texty neumím. A také ve Filipově kapele vidím, jak je těžké se s autorskou tvorbou prosadit. Proto si ve Skaye raději předěláváme zahraniční populární věci do našich aranží pro naše trio, což je kytara Tomáše Říhy, bicí/perkuse Filipa a můj zpěv.

A proč by nešlo aranžovat si domácí populární písně?

VS: Já osobně miluji i starší český repertoár jako Hanu Hegerovou, Martu Kubišovou, Evu Olmerovou, ale to by spíš bylo na další projekt, s jiným nástrojovým obsazením. Viděla bych to pouze čistě zpěv a klavír. Jsem si jistá, že i tuhle představu si časem naplním.

Filip Zangi: V každém projektu by měla být především jasná koncepce. Jedině tak máte šanci oslovit konkrétní cílovou skupinu posluchačů. Nechceme, aby naše kapela působila jako žánrový mišmaš.

OK. A proč Skaya?

VS: Skaya je pojmenování celého tria, není to nějaký můj pseudonym. Přemýšleli jsme, zda spojit začátky příjmení, ale to by pak hrozila audiozáměna zkázy (Skaza). Nakonec mě inspirovalo nejedno ruské příjmení, které končí na –skaya. Řekli jsem si, že to ska to obsahuje a že se nám to líbí…

Kdo vládne v kapele? Do jaké míry nakonec převažuje rozhodnutí ženy-zpěvačky?

FZ: Respektujeme s Tomášem, že je to Vlaďky kapela. Já jsem taky rád, když mě členové mojí kapely poslouchají (smích). Ale vždycky je to o spolupráci. Vlaďka nemá až takové zkušenosti s vedením kapely, takže jí pomáhám s aranžemi. V praxi to vypadá tak, že společně s kytaristou nabídneme různé hudební varianty a Vlaďka si z nich vybere tu, která je jí nejbližší.

Co promo? Bez toho by koncerty nebyly!

VS: Ano, přesně tak. Rozjela jsem teď sociální sítě – Facebook, Instagram, udělala jsem webové stránky www.skaya.cz, zorganizovala jsem promofocení a už máme domluvené dvě akce. Konkrétně 17. května v Kolíně ve Starých lázních a pak koncert 12. července na Letní scéně Nepomuk.

A mezitím poběží koncerty PURPURU a zkusíte eventuálně nějaký muzikálový konkurz, jestli bude?

VS: Přesně tak (úsměv).

Filipe, představte trochu svou kapelu Filip Zangi & PURPUR…

FZ: Je to má autorská funková kapela. Naše texty jsou v češtině a točí se většinou kolem celospolečenských témat, se satirickou nadsázkou. Ale ve funku jde primárně o rytmickou složku.

Jinak kromě vlastní tvorby hrajeme i převzaté věci od významných světových představitelů funku, kteří nás ovlivnili.

Vy jste začínal s hudbou kdy?

FZ: Já chtěl být původně filmař, což jsem si také splnil. Ale protože je táta (perkusionista, oční lékař Imran Musa Zangi – pozn. autora) muzikant, zkusil jsem si v 16 letech u jeho spoluhráče na chalupě jen tak zahrát na bicí. Natolik mě to zaujalo, že jsem si zanedlouho pořídil vlastní. Doma z toho paradoxně moc nadšení nebyli, ale prosadil jsem si svou. Začal jsem se sám učit hrát a následně jsem vystřídal několik kapel. Postupně jsem se začal hudbou živit v rámci popových projektů (Pavel Callta, Raego, atd.). Pak mi však došlo, že jedinou skutečnou svobodu a jistotu mi dá vlastní hudební projekt.

Tak jste si založil vlastní formaci?

FZ: Ano, proto vznikla kapela Filip Zangi & PURPUR, kde si zahraju muziku, kterou mám já nejradši – a to je ten funk.

Jak jste se s tímto pro vás novým žánrem sžila vy, Vlaďko?

VS: Musela jsem si zvyknout a naučit se, že je to stylově úplně jiné zpívání, že funk je především o rytmu, jak už Filip zmínil. Já do té doby milovala muzikálové árie s dlouhými vázanými tóny, kde si hrajete s dynamikou a výrazem. Muzikál je divadlo a tak prožitek písně je naprosto zásadní, musíte vyjádřit obsah písně a vtáhnout diváky do příběhu. O to se snažím i v kapele, kde je ale text až druhotný. O to víc mě lákalo do toho proniknout a po určité době se mi dostalo stejných pocitů jako po odehraném představení. To vnitřní naplnění po odzpívaném koncertu je ve finále podobné.

FZ: Zpěv je u funku, který hrajeme my, fakt více doprovodným než nosným elementem. Pro zpěváka, který s tímto nemá zkušenosti, to vyžaduje dosti odlišný pěvecký přístup.

Co takhle děláte, když zrovna nezpíváte nebo nechystáte nový projekt?

Oba: Společnou zálibou jsou filmy, takže chodíme do kina a taky rádi cestujeme, když nám to čas a okolnosti dovolí. V první řadě se ale snažíme být co nejvíc spolu (i jinak než pracovně), ať je to kdekoli.

VS: S časem je to složité, oba máme spoustu aktivit. Filip je filmař, takže je pořád pryč a já zase přes léto pracuji jako letuška. Ráda zkouším nové věci a tohle mě hrozně dlouho lákalo. Létání je krásná práce, ale bohužel prakticky neslučitelná s osobním životem. Střídají se vám různě noční, ranní a denní lety, takže nemáte pravidelný spánkový ani stravovací režim. Nemohla jsem pořádně ani chodit běhat, na což jsem jinak zvyklá, protože běhám šestkrát týdně po 10 kilometrech.

To klobouk dolů.

VS: Bohužel miluji sladké - na zmrzlině a čokoládě bych mohla být pořád, tak to musím nějak kompenzovat (úsměv).

A vy?

FZ: Já chodím posilovat. Nemám rád kardio (smích). Ani sladké.

Kam spolu poletíte letos?

VS: Rádi bychom nějaký busking, tj. hraní na ulici, tzv. do klobouku, třeba na týden, dva, ale to si musíme nejprve naplánovat - najít vhodná a povolená místa.

FZ: Ano, často se dají najít vhodná místa třeba v Německu nebo ve Švýcarsku, tak uvidíme.

Tak ať vám spolu všechno vyjde!

Roman JANOUCH

FOTO – archiv Skaya


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 1, celkem 1 hlas.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.