Rozhovor Haló novin s předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josefem Středulou

Růst minimální mzdy má pozitivní vliv na ekonomiku

Za ČMKOS jste nedávno předložil požadavek na zvýšení minimální mzdy o 1650 Kč, tedy její růst na 15 000 Kč. Vedení zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ovšem tvrdí, že česká ekonomika na tak výrazný nárůst minimální mzdy není připravena. Jaký je váš argument pro takové zvýšení minimální mzdy?

Podnikatelé téměř vždy tvrdí, že česká ekonomika není připravena na tak vysoký návrh růstu mezd, přičemž vykládají, že dojde ke krachům řady podniků a posléze i k propouštění zaměstnanců. V různých obměnách to opakují již celých 30 let. Ale v současné době máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Firmy prosí vládu ČR o urychlené a snadnější vyřizování možnosti zaměstnávat pracovníky ze zahraničí. Tato situace trvá i nadále, i když letos došlo k určitému zpomalení české ekonomiky. Předpokládám, že vláda nakonec prosadí určitý kompromis, který vychází z ekonomických předpokladů ministerstva financí a ČNB, jak se u nás bude ekonomika vyvíjet.

Podle názoru ČMKOS je náš návrh na zvýšení minimální mzdy velice rozumný. Vždyť nám jde o to, že každé navýšení minimální mzdy vede k růstu ostatních platových a mzdových tarifů, tedy k většímu objemu peněz, které do svých peněženek dostanou zaměstnanci a potažmo i jejich rodiny. To se přirozeně projeví zvýšením kupní síly obyvatelstva. Tak dochází ke zvýšení ekonomické úrovně v České republice. Myslím si, že by to měl být cíl nás všech, tedy vlády, zaměstnavatelů a odborů.

Počátkem 90. let minulého století se u nás hovořilo, že za pár let doženeme Rakousko či jiné vyspělé západoevropské země…

Máte pravdu, že se tak hovořilo. Také to byla vize našeho vstupu do Evropské unie. Tedy, abychom se co nejdříve přiblížili k vyspělé západoevropské ekonomice. Jaká je dnes skutečnost? Místo toho, abychom se, pokud jde o výši HDP, k těmto zemím přibližovali, prakticky se od nich vzdalujeme. Přitom produktivita práce u nás je na úrovni 60 % produktivity v EU. Načež 400, možná až 600 miliard korun odchází do zahraničí v podobě dividend. Odesílají je nadnárodní společnosti, které u nás působí. To je opravdu hodně. Jsme toho názoru, že alespoň část tohoto bohatství by měla zůstat u nás. Když porovnáme průměrnou mzdu, jsme na úrovni 33 % mzdy v sousedním Německu. Pokud jde o minimální mzdu, tak v našem případě je to šestá nejnižší minimální mzda v rámci EU. Proto na růstu minimální mzdy trváme. Zároveň odmítáme snahy některých zaměstnavatelů a podnikatelů existenci minimální mzdy u nás zrušit, což mnohdy za ně, za podnikatele, veřejně proklamují někteří politici či poslanci z opozičních lavic.

Naši podnikatelé si neustále stěžují na nedobré podmínky pro podnikání, a to zejména v souvislosti se zavedením EET. Co byste k tomu řekl?

Nechci to podrobně rozebírat. Je to spíše na samostatný rozhovor. Jenom ale konstatuji, že se v České republice bohužel vytvořil druh »národního sportu« jak neplatit daně. Proto si také řada podnikatelů stěžuje na zavedení EET, tj. elektronické evidence tržeb, a prostřednictvím opozičních politických stran se tomuto procesu, který by měl vnést do české ekonomiky více pořádku, usilovně brání. Domníváme se, že je to v pořádku, když si stát kontroluje a ochraňuje výši tržeb v celé České republice.

Vraťme se k loňskému mítinku ČMKOS »Konec levné práce v ČR«. I nadále trváte na svém požadavku pěti týdnů dovolené pro všechny?

Myslíme si, že pět týdnů dovolené mají mít všichni zaměstnanci. Když se podíváme na Slovensko, kde mají zaměstnanci pět týdnů dovolené ze zákona, tak proč by to nemohlo být i u nás! Ostatně, v České republice mají pět týdnů dovolené zaměstnanci státní a veřejné správy, a to na základě dohody odborů s vládou ČR. Zároveň díky kolektivnímu vyjednávání to zavedla i většina podniků, které působí v hospodářské sféře, kdy se to stalo součástí uzavřených podnikových kolektivních smluv. Takže říkáme, že by bylo dobré, kdyby to měli i zaměstnanci ostatních firem a podniků, kde to dosud nemají v rámci kolektivních smluv. Mimochodem, také oceňujeme návrh poslanců KSČM, kteří v Poslanecké sněmovně navrhují pět týdnů dovolené pro všechny uzákonit.

Dalším vaším požadavkem bylo i zkrácení pracovní doby o půl hodiny denně, tj. na 37,5 hodiny týdně…

Toto téma vznášíme mimo jiné i proto, že ve srovnání s vyspělými západoevropskými zeměmi naši zaměstnanci stráví v zaměstnání více času. Například ve srovnání se sousedním Německem naši zaměstnanci odpracují o devět let více než Němci. Přitom se dnes potýkáme s nastupující digitalizací a robotizací, což vede ke snižování počtu zaměstnanců. Myslíme si, že jde o otázku dalšího vyjednávání se zaměstnavateli, potažmo s vládou, aby k tomu byly vytvořeny vhodné legislativní podmínky. Přirozeně víme, že toto zkrácení pracovní doby nejde zavést v nepřetržitých provozech. Ale tam, kde to půjde, tam se budeme snažit o individuální jednání s vedením těchto podniků a zkrácení pracovní doby zavést. Jenom připomínám, že příchod robotizace a automatizace snížení pracovní doby v řadě podniků umožní.

Ekonomové tvrdí, že v souvislosti s postupující digitalizací a robotizací bude docházet k zániku pracovních míst. Lidé se logicky ptají, bude pro propuštěné zaměstnance nějaká práce?

V současné době řada politiků a ekonomů vyhlašuje obecné proklamace, že díky digitalizaci a robotizaci zanikne řada pracovních míst s tím, že však vzniknou jiná, byť v jiné profesi, než ta zaniklá. Řekl bych ale, že je to jaksi zjednodušené tvrzení. Vždyť se nová pracovní místa ani nemusejí v České republice vytvořit, ale mohou vzniknout na jiných místech v rámci EU. Tedy v jiných, zeměpisně, ekonomicky a kulturně odlišných regionech. Hledat tam práci nebude pro naše občany asi jednoduché. Mladí lidé, kteří jsou jazykově vybaveni, ji tam najdou. Ale je zapotřebí vytvořit podmínky i pro ostatní, aby také oni novou práci našli.

Pokud vím, tak OECD vydala varující prognózu…

Ano, podle odhadů OECD, v souvislosti s postupující digitalizací a robotizací, může zaniknout až 40 % pracovních míst. Takže pro vládu ČR, zaměstnavatele a odbory je to žhavé téma, nad kterým je nutné se zamyslet a hledat možnosti řešení. Odbory jsou připraveny tuto otázku vznést na jednání tripartity. Podle nás je zapotřebí o tom jednat, a to již v dohledné době.

Jako odbory se domníváme, že do budoucna jde především o otázku dalšího, řekl bych celoživotního vzdělávání našich lidí, aby byli lépe přepraveni na případné změny v pracovním procesu, v němž se dnes nalézají. Navíc k tomu mohu jenom dodat, že nyní ani nevíme, jaká nová pracovní místa vzniknou a jak budou vypadat. Vždyť ještě před 30 lety si málokdo uměl představit auta, která se budou umět sama řídit. Obdobný vývoj se týká i dalších profesí. Přirozeně, že to asi povede nakonec k tomu, že vzniknou nová pracovní místa, pravděpodobně nejčastěji v terciální sféře, ale může jít přitom o úplně jiné profese, než známe dnes. Jenom připomenu, že s tím, jak lidé stárnou, a počet starších lidí přitom narůstá, určitě se objeví požadavky dobře se o ně postarat. To bude i otázka zajištění dostatku financí pro tuto péči. Opět tu bude velké téma, jak vše odborně a lidsky zajistit a zabezpečit.

Ve velkých akciových společnostech jsou v dozorčích radách i zástupci zaměstnanců, což jsou vlastně členové odborů. Jaká je jejich role v tomto orgánu?

Členové odborů, kteří působí v dozorčích radách akciových společností, se jako zástupci zaměstnanců dostávají k zásadním ekonomickým informacím o tom, jak daná společnost funguje na trhu, jaké má zisky, případně ztráty, což kromě jiného odborářům umožnuje mít i odpovídající požadavky na zvýšení mezd při kolektivním vyjednávání, případně na poskytnutí různých pracovních a sociálních výhod ve formě benefitů. Proto je účast odborářů v dozorčích radách těchto společnosti velmi důležitá. Faktem je, že někdy se setkáváme s názory řady ekonomů i politiků, že v dozorčích radách by zástupci zaměstnanců neměli být. Snaha vymanévrovat odboráře z dozorčích rad je v podstatě pošlapáním principu, aby zaměstnanci věděli, jak na tom daná firma ve skutečnosti je. To by ohrozilo odpovídající požadavky odborů v rámci kolektivního vyjednávání, neboť co by jim hospodářské vedení tvrdilo, musely by brát za bernou minci. Takže namísto zvýšení mzdových tarifů o sedm či osm procent by někde došlo ke zvýšení jen o dvě procenta a v řadě případů by k růstu mezd nedošlo vůbec. Tyto snahy odbory odmítají.

Zároveň mohu namítnout, že v sousedním Německu to funguje tak, že je tam dokonce model spolurozhodování, kdy členy dozorčí rady příslušné firmy je až 50 % zaměstnanců. Týká se to především velkých významných firem, většinou nadnárodních společností. V těchto případech, když o něčem rozhoduje hospodářské vedení podniku, musí se v podstatě se zaměstnanci dohodnout na příslušných změnách. Myslím si, že toto je krásný příklad i pro Českou republiku, ale prosadit to v naší společnosti nebude jednoduché.

Když jsme se dostali k nadnárodním společnostem, vím, že kromě účasti odborářů v dozorčích radách existují u nich i Evropské podnikové rady. Jaká je jejich role?

Jde o strukturu nadnárodních firem a společností, která vznikla na základě vyjednávání v roce 1994 v rámci ustanovení směrnice o vzniku Evropských podnikových rad. Tyto nadnárodní společnosti, jejichž zaměstnanci působí nejen v mateřském závodě v ústředí této firmy, ale i v dalších filiálkách v řadě evropských zemí, musejí splňovat řadu stanovených podmínek. Například, jestli se nemýlím, musejí mít minimálně 150 zaměstnanců. Smyslem těchto podnikových rad je navzájem si vyměňovat zkušenosti z působení dané firmy v jednotlivých zemích, kde působí. Mimochodem, v České republice existuje také jedna nadnárodní společnost, kde funguje Evropská podniková rada, a touto společností je ČEZ. Předsedou její Evropské podnikové rady je místopředseda Odborového svazu ECHO Karel Klusák, který zodpovídá za působení sekce odborů v energetice.

Nedávno jsme v České republice oslavili 100 let Mezinárodní organizace práce (MOP)…

Je to organizace, která pomáhá zaměstnancům v celém světě. V současné době je velkým tématem, kterým se MOP zabývá, budoucnost práce. Nedávno se na toto téma konala velká konference a v červnu je v plánu další konference, která bude mít tuto otázku na programu. Mimochodem, myslím si, že je to i téma pro některý z našich dalších rozhovorů. Vždyť vývoj techniky, vývoj společnosti jde kupředu mílovými kroky.

Pokud vím, kandidujete na funkci viceprezidenta Evropské odborové konfederace (EOK). Samozřejmě vám přejeme, abyste byl zvolen. Logicky se vás musím zeptat, s jakou vizí byste chtěl předstoupit před evropské odboráře?

Nepředbíhejme události. Ve vedení EOK jsou návrhy z řad některých evropských odborových organizací, abych byl zvolen viceprezidentem EOK. Jestli budu či nebudu zvolen, to se ukáže během kongresu, který v dohledné době proběhne ve Vídni. V této chvíli vám jenom mohu potvrdit, že v případě mého zvolení bych se snažil pokračovat v tom, co pro odbory dělám po celý svůj aktivní život.

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 15 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.