Ilustrační FOTO - Pixabay

V ozbrojených konfliktech trpí zejména ženy a děti

Vojenský psycholog a aktivistka ženského krizového centra, oba z Ázerbájdžánu, přednesli na půdě Domu národnostních menšin v Praze své zkušenosti z řešení integrace žen do společnosti po vojenském konfliktu. Válka je hrozná a všude na světě má stejnou tvář. Ženy trpí jako oběti násilí, a navíc se musí postarat o děti a hospodářství. Kromě toho nastupují na místa mužů, kteří válčí.

Dům národnostních menšin, o. p. s., zastřešuje aktivity národnostních menšin žijících na území hlavního města. Jeho posláním je napomáhat porozumění mezi národnostmi a přibližovat majoritní společnosti kulturní zvyklosti menšin. Scházejí se zde, jak uvádí poutač umístěný v tomto domě ve Vocelově ulici, Bulhaři, Maďaři, Němci, Poláci, Romové, Rusíni, Rusové, Řekové, Slováci, Srbové, Ukrajinci. Výhledově také Bělorusové, Chorvaté a Vietnamci.

Organizátorem malé konference, která žel nenašla mezi médii větší odezvy, byl Zamig Mammadli, Ázerbájdžánec žijící v ČR již 15 let. Pochází z Náhorního Karabachu, oblasti, o kterou před třemi desítkami let svedly líté boje Arménie a Ázerbájdžán (válka vypukla v roce 1988, skončila 1994). Válku zažil jako 14letý chlapec a dosud se potýká se značnými traumaty. »V důsledku této války měl Ázerbájdžán milion uprchlíků a vnitřních přesídlenců,« řekl v úvodu. Řečníci představili svůj pohled na tuto nešťastnou kapitolu arménsko-ázerbájdžánských vztahů, které dosud nejsou normalizovány. Mezi oběma zeměmi nastalo pouze příměří.

Propaganda konflikty nevyřeší

Ázerbájdžánský mediální expert Rovshan Aliyev přiblížil situaci ázerbájdžánských médií. Jsou podle něho plná stereotypů, často více než solidní žurnalistiku produkují propagandu. Ázerbájdžánci prý nedostatečně prezentují ve světě své postoje, na rozdíl od Arménů, kteří mají početnou zahraniční diasporu. Ta přes 100 let usilovně pracovala, aby byly světu známy arménské oběti z mnoha potyček a válek, ačkoli ázerbájdžánské byly větší, je přesvědčen Aliyev, který současně zalitoval každého nevinného mrtvého – a že jich bylo na obou stranách konfliktů bezpočet. Arménsko-ázerbájdžánský konflikt z let 1988-1994 si vyžádal, kromě uprchlíků, dohromady asi 36 000 mrtvých a 5000 nezvěstných.

Aliyev přidal také názor k osmanské (turecké) genocidě Arménů (1915). Všeobecně se uvádí na 1,5 milionu vyvražděných Arménů, podle Aliyeva však v té době celkový počet Arménů dosahoval jen 1,2 milionu a podle dobového stanoviska Británie, Francie a carského Ruska, otištěného 23. 5. 1915 v deníku New York Times, bylo Osmanskou říší zmasakrováno údajně kolem 100 arménských vesnic, v nichž žilo maximálně 500 obyvatel. Podle něho je tedy počet obětí řádově nižší.

Aliyev se vymezil vůči pojmu informační válka. To je výrazivo z vojenského arzenálu, nikoli z oblasti práce novinářů, domnívá se. Propaganda nemůže vyřešit žádný konflikt, jen solidní novinařina.

Matanat Azizova z ženského krizového centra a psycholog Rovshan Aliyev na konferenci v Domě národnostních menšin v Praze. FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ

Psychologická pomoc

Předsedkyně ženského krizového centra Matanat Azizova, která nyní žije v ČR, kde získala politický azyl, uvedla konkrétní zkušenosti z práce se ženami ve válečných konfliktech. Organizace vznikla v roce 2001 a nejdříve pomáhala obětem domácího násilí, což jsou v drtivé většině ženy. Časem se na organizaci začaly obracet s prosbou o pomoc také oběti válek – ženy s dětmi z Čečenska, Afghánistánu či Pákistánu. Ženskému krizovému centru zpočátku pomohly finančně, materiálně i organizačně mezinárodní humanitární organizace. »Základní potřebou byla psychologická pomoc, protože lidé viděli zabíjení, mučení, znásilňování. Tato prožitá traumata se na nich podepsala,« uvedla.

Když hovoříme o válce, vždy se nám vybaví asociace s muži-vojáky. Přitom veškerá tíha stojí na bedrech žen, poznamenala Azizova, která zdůraznila nezbytnost vyššího zapojení ženských humanitárních organizací, jež mají pochopení pro specifické potřeby žen.

Znásilnění žen zneuctěním protivníka

Vojenský psycholog Azad Isa-Zada označil páchání násilí na ženách během válek za projev ponížení nepřítele. »Zneuctění žen je alegorickým ‚vztyčením vlajky na dobytém území‘,« doplnil svůj příměr. Kromě odvrácených stránek však ženy z válečných a krizových konfliktů vycházejí posíleny na svých právech, neboť tím, že musely napřít všechny své síly, aby přežily a uživily děti, poznaly svou vlastní sílu a práva i pro další, poválečný život.

Zpravodajka Haló novin se zajímala o pohledy Ázerbájdžánců na arménsko-ázerbájdžánský konflikt o Náhorní Karabach, jenž měl svůj počátek v roce 1988 - v době, kdy slábl Sovětský svaz. Již celé 20. století bylo provázeno napětím mezi oběma národy a dvěma válkami v letech 1905-06 a 1917-1920. Konflikt v roce 1988 prý rozdmýchal necitlivý výrok poradce prezidenta Gorbačova, že Náhorní Karabach má být arménský. Přeskočily jiskry a rozhořela se válka mezi dvěma sousedními národy. »Ázerbájdžán stále nemůže obnovit kontrolu nad svým územím, kterým je Náhorní Karabach,« vysvětlili ázerbájdžánští organizátoři svůj pohled na věc. Oblast kontroluje Arménie, žije v ní drtivá většina Arménů.

Jedině mírová dohoda

Jak vidí situaci arménsko-ázerbájdžánských vztahů v historické kontinuitě europoslanec Jaromír Kohlíček (KSČM)? »Kavkaz i Turecko jsou národnostně velmi složité a v historii se zde vystřídala řada státních útvarů. Lze říci, že co údolí, to propletenec národů,« řekl naší redakci. Co se týče arménsko-ázerbájdžánské války, je podle něho velmi obtížné soudit zvenku, kdo první vystřelil. Je podobně takřka nemožné rozdělit region racionálně na státy či jiné jednotky. »Při diskusi o konfliktu Ázerbájdžánec logicky řekne, že začala druhá strana. Armén řekne pravý opak. A Turek se bude bránit výrazu genocida Arménů. Přesto Velká Arménie je na severovýchodě dnešního Turecka a v Jeruzalémě je jednou za čtyř částí Starého města dokonce Arménská čtvrť. Takže Arménů i v nedávné době asi jen pár set tisíc nebylo. Rozhodně je válečné ‚řešení‘ konfliktů zdrojem osobních tragédií a trvalého napětí. To platí pro všechny kouty planety. Jedině mírová dohoda může přinést postupné uklidnění situace.«

(mh)


Vyjádření europoslance Jaromíra Kohlíčka k situaci v této oblasti:

Kavkaz i Turecko jsou národnostně velmi složité a v historii se zde vystřídala řada státních útvarů. Lze říci, že co údolí, to propletenec národů. Navíc určité národnosti se tradičně zabývaly určitými činnostmi. Konkrétně Arméni jsou v celé oblasti proslulými obchodníky. Ta národnostní pestrost je velkým problémem, pokud chceme »vyseparovat« v celé oblasti regiony, které nejsou národnostně smíšené. Navíc je zde řada různých náboženství.

Je velmi obtížné soudit zvenku, kdo první vystřelil. Je podobně takřka nemožné rozdělit region racionálně na státy či jiné jednotky. Řešením by možná byla nějaká forma konfederace jednotlivých regionů. Tu by ale někdo musel (zvenku) udržovat v klidu. V minulosti to byla Persie, Turecko a Rusko.

Při diskusi o konfliktu Ázerbájdžánec logicky řekne, že začala druhá strana. Armén řekne pravý opak. A Turek se bude bránit výrazu genocida Arménů. Přesto Velká Arménie je na severovýchodě dnešního Turecka a v Jeruzalémě je jednou za čtyř částí Starého města dokonce Arménská čtvrť. Takže Arménu i v nedávné době asi jen pár set tisíc nebylo. Rozhodně je válečné »řešení« konfliktů zdrojem osobních tragédií a trvalého napětí. To platí pro všechny kouty planety. Jedině mírová dohoda může přinést postupné uklidnění situace.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 8 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.