Michaela Pixová proti mrtvé planetě

Sociální geografka, lektorka, publicistka, bloggerka a poslední dobou hlavně aktivistka Michaela Pixová v současnosti dokončuje svůj postdoktorský výzkum zaměřený na městská sociální hnutí, o kterých také přednáší na Univerzitě Karlově. Nyní nově pracuje jako koordinátorka Klimatické koalice a byla jednou z organizátorek Pochodu rodičů pro budoucnost dětí, kterým dospělí chtěli vyjádřit svou podporu studentským stávkám pořádaným iniciativou Fridays4future.

My se vás proto nemůžeme nezeptat, jak dlouhá byla cesta od geografie města k boji proti klimatickým změnám, který nejen na serveru zmenaklimatu.cz vedete?

Bylo to docela přirozené vyústění mé dosavadní činnosti. Věnuji se kritické geografii, která se tradičně pohybuje na pomezí akademie a aktivismu, a na svět se dívá prismatem sociální a environmentální spravedlnosti, levicové politiky a úsilí o osvobození člověka od všech forem útlaku. Kritičtí geografové často kromě profesní činnosti také aktivně vstupují do veřejného dění a usilují o pozitivní společenské změny. Dlouho mě zajímala hlavně kritika soudobého neoliberálního města, na kterém lze nejlépe demonstrovat negativní dopady destruktivního a nespravedlivého systému, ve kterém žijeme.

Změnu klimatu jsem vnímala jako problém už dávno, ale nijak jsem se v této otázce neangažovala. Připadalo mi, že společnost tak abstraktní problém nebude řešit, když nechce řešit ani palčivé problémy, které jsou jasně viditelné, jako je třeba krize bydlení. To se ale změnilo vloni v létě. To vedro a sucho otevřelo mnoha lidem oči. Otevřela se tak politická příležitost pro společenskou změnu a mobilizaci klimatického hnutí.

U mě ten obrat navíc měl ten rozměr, že jsem se z extrémních projevů počasí v loňském roce psychicky zhroutila. V létě mi došlo, že jsme to nechali zajít příliš daleko a teď je krize tady mnohem rychleji, než se čekalo. Začala jsem mít ochromující strach o své děti a hrůzu z budoucnosti. Temné scénáře pak navíc v říjnu potvrdila i zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), podle které se okénko příležitosti pro odvrácení klimatické katastrofy rychle uzavírá. V tu chvíli jsem se chtěla stát aktivní součástí řešení problému. Cestu k práci pro Klimatickou koalici jsem si usnadnila vydáním článku na svém blogu s názvem »Krásný podzim« jako předzvěst apokalypsy, o které nechceme na rovinu mluvit[1], který má k dnešnímu dni 207 000 zhlédnutí. Na základě článku jsem pak pro DVTV natočila apel, který rovněž dosáhl velké sledovanosti.

Jako malá holčička jste chtěla být čím vlastně?

K mým zálibám patřilo kreslení a zvířata, můj děda mě učil různé věci o přírodě, hlavně o motýlech a houbách. Pak jsem propadla psům a jiné domácí havěti a chtěla jsem být veterinářkou. V páté třídě jsem chtěla být učitelkou angličtiny, což se mi i splnilo, angličtinou jsem si vydělávala během mých dlouhých studií. Na střední jsem byla trochu vyloučená z kolektivu kvůli tomu, že jsme se přestěhovali za město a já každý den po škole pospíchala za psem. Po večerech jsem si pak dělala barevné výpisky z biologie a zeměpisu, měla jsem je plné fotek a nákresů. Tahle záliba mi zůstala, nedávno jsem si uvědomila, že moje přednášky vypadají podobně jako mé výpisky na gymplu. Vysedávání u sešitu a knížek se zase dost podobalo času, který trávím psaním.

Uměla jste si už tehdy představit, že jednou budete (muset) reálně bojovat za záchranu planety?

To asi ne, i když už tenkrát mě štvalo, jak lidi ubližují přírodě a zvířatům. Štvali mě třeba lidi, kteří zavírají své psy do kotců nebo je vážou na řetěz k boudě. Vzpomínám si, jak jsem byla zděšená, když mi babička vyprávěla, v jakých podmínkách žijí krávy v kravínech, že jsou třeba celý život zavřené u koryta a kálí si pod nohy. Mám velmi výraznou vzpomínku z doby, kdy mi bylo osm let a s rodinou jsme jeli po revoluci navštívit německé příbuzné v Bavorsku. Na zámku Neuschwanstein jsem viděla koně, který celý zpěněný táhl do kopce vůz plný turistů. Měla jsem chuť všechny ty turisty z toho vozu skopnout dolů. Nějaké spasitelské tendence jsem tedy zřejmě měla už tehdy (úsměv).

Prozradila jste mi, že se cítíte být levicovou radikálkou a že byste ráda nalákala i voliče KSČM na ochranu životního prostředí. Teď máte v druhý volební den eurovoleb prostor. Tak prosím.

Tak mě spíš označují mí názoroví oponenti. Podle mě je radikál hlavně ten, kdo chce udržovat současný systém navzdory tomu, že nás žene do záhuby. Přírodu je potřeba brát jako něco, čeho jsme součástí, jakési naše kolektivní vlastnictví, ke kterému se nesmíme chovat macešsky, jinak nám to vrátí i s úroky. Když příroda zkolabuje, bude to náš konec.

Aktuálně spotřebováváme přírodní zdroje s takovou intenzitou, že už jedeme na dluh našich dětí. Já chápu, že třeba horníci nechtějí přijít o práci v uhelném dole, ale planetární ekosystém už začal kolabovat. Extrémní projevy počasí jsou důsledkem změny klimatu, kterou jako lidstvo způsobujeme vypouštěním skleníkových plynů do atmosféry. Hrozí nám klimatická katastrofa, v jejímž důsledku se budeme potýkat s obrovskou neúrodou a hladomorem. Dřív než u nás, se to stane v chudších zemích na jihu, ale na sever zamíří desítky milionů klimatických uprchlíků! A to ani nemluvím o apokalyptickém úbytku biodiverzity. Pokud vymřou opylovači, bude to mít naprosto nedozírné důsledky pro celý přírodní ekosystém.

Proto je nyní naprosto zásadní dát ochranu životního prostředí do popřední našich zájmů. Je to jediná schůdná cesta, jak našim dětem zajistit snesitelnou budoucnost. Začít může ihned každý sám u sebe, ale důležité je také naše rozhodování u voleb. Bez zásadní ochrany životního prostředí nás totiž čeká velmi chmurná budoucnost. Na mrtvé planetě už ani bohatí nebudou bohatí!

Píšete – coby kolegyně novinářka – také pro levicový server a2larm.cz, se známým levicovým politologem Ondřejem Slačálkem pak píšete odbornou studii. Na jaké téma?

Na A2larm píšu hlavně o městě, městské politice, územním plánování a aktivismu, nebo o environmentálních tématech. Jeden čas jsem hodně psala o domácích porodech. Kromě toho mám i svůj blog na aktualne.cz. Tam je tématem hlavně změna klimatu. S Ondřejem Slačálkem jsme spolu zase psali o českých hudebních subkulturách, on psal o freeteknu a undergroundu a já o punku. Naše společná kapitola se týkala konceptu »zlatého věku« v jednotlivých subkulturách. O subkulturách jsme také psali v editované knize Marty Kolářové Revolta stylem.

Klimatická koalice prý přímo na nedávný Pochod rodičů vazbu neměla. Co tedy řeší Koalice a kdo dělal Pochod rodičů?

Klimatická koalice je platforma sdružující české nestátní neziskové organizace, jejichž činnost se nějakým způsobem dotýká ochrany klimatu. Každá z těch organizací má nějakou svou agendu, ale v rámci tohoto společného tématu mohou různě spolupracovat. Mým úkolem je společné činnosti koordinovat a aktivně se podílet na medializaci tématu a šíření povědomí o změně klimatu.

Jednoho dne mě kontaktovala Verica Pospíšilová Kordič, kterou její kamarádka vyzvala, aby Pochod rodičů za klima v Praze zorganizovala po vzoru britské iniciativy Mothers Rise Up, která pochod plánovala v Londýně na Den matek a událost měla být mezinárodní. Vericu jsem neznala, ale někdo jí na mě dal kontakt. Já jsem jí pak propojila s Michaelou Trtíkovou Vojtkovou, která je zkušená aktivistka a ty dvě pak spolupracovaly a nezávisle na mě k sobě přizvaly ještě dokumentaristku Terezu Reichovou, se kterou se shodou okolností už také mnoho let známe. Organizační věci pak zajistily hlavně holky a já jim jen pomáhala s textem události, tiskovky a petice, a také s šířením události. Zároveň jsem se zeptala rady Klimatické koalice, zda chtějí pochod formálně podpořit. Šlo tedy spíše jen o formalitu, ačkoliv mnozí lidé z těch organizací pak na tom pochodu také byli. Osobně vnímám podobné události jako velmi důležité pro medializaci tématu a šíření povědomí o změně klimatu. A funguje to, jinak bychom tady nedělali tento rozhovor (úsměv).

Co děláte, když nechráníte planetu, resp. naši civilizaci, naše děti a jejich (ještě nenarozené) děti? Když nepublikujete, nepřednášíte atp.? Čím se zabýváte ve volném čase?

Já žádný volný čas skoro nemám. Všechno, co dělám, je do značné míry můj koníček. Musím dělat hlavně to, co se dá dělat s dětmi, a s nimi mě nejvíc baví zahradničit v komunitní zahradě za naším domem, jezdit na hory, být v přírodě, chodit na výstavy a setkávat se s přáteli. Když můžu být sama, tak si čtu nebo koukám na filmy, výjimečně i maluju. Taky mě hodně baví vařit. V minulosti mě bavilo zpívat a dělat MC do elektronické hudby a cestovat po světě.

Jak vypadá dovolená přírodní aktivistky?

Musím se přiznat, že jsem vždycky hodně využívala leteckou dopravu, a baťůžkařila v různých exotických destinacích, a teprve nedávno jsem si dala předsevzetí s létáním přestat. Je to ale docela problém, protože můj manžel je Kanaďan a jeho rodina je v Kanadě. Když nepoletíme my za nimi, tak oni občas přiletí za námi. Před čtyřmi roky jsme zavedli takový zajímavý model, kdy jsme se manželovým rodičům pokusili návštěvy do Evropy zpestřit tím, že společně trávíme dovolenou v nějaké přímořské destinaci a tam pak chodíme nejen k moři, ale i na výlety. Zatím moc nevím, jak to s našim novým předsevzetím bude fungovat dál. Každopádně budeme jako dosud dál hodně jezdit s dětmi na české hory a kempovat - to nás baví, často jezdíme s partou kamarádů s podobně starými dětmi. Časem snad začneme i víc jezdit na kole. Kdybych ale neměla děti, tak bych nejraději vyrazila na roční cestu kolem světa – po zemi, bez využití letadla, klidně třeba pěšky nebo na kole (smích).

Co chystáte v nejbližší budoucnosti a jak vidíte tu dlouhodobou? Máme ještě šanci přežít?

V nejbližší budoucnosti se chystám vydat svou prví knihu, kterou právě teď dopisuju a ve které jsou shrnuty poznatky z mého výzkumu městských sociálních hnutí. V rámci mé práce v Klimatické koalici nyní chystáme setkání českých klimatologů, v srpnu chceme udělat tiskový brífink k vydání další zprávy IPCC Podílím se také na přípravách velké demonstrace za ochranu klimatu, která má proběhnout v září.

Na začátku července se jako rodina chystáme na Klimakemp pořádaný hnutím Limity jsme my. Těším se, že tam letos nejspíš bude ještě víc lidí než vloni. Jinak se ale na léto vůbec netěším, léto jsem nikdy neměla ráda a vždycky jsem se snažila v létě nebýt ve městě. Kvůli změně klimatu se pro mě z léta stal vyloženě strašák. Když je hodně horko a sucho, tak to ve mně vyvolává to, co dnes už začíná být v české debatě známo jako environmentální úzkost.

Co se týče budoucnosti, tak nechci raději nic předjímat. Už jsem si prošla určitou duševní katarzí, díky které jsem si sáhla na dno, ale zároveň se i smířila s možností blízkého konce. Zároveň mám ale obavy z toho, jak přesně ten konec bude vypadat, a tak se na to raději snažím moc nemyslet. Namísto toho se nyní snažím se mnohem víc radovat z přítomných okamžiků, z malých radostí. A snažím se dělat všechno proto, aby naše šance na přežití byly co nejvyšší. Musíme se o to ale snažit my všichni, a především donutit k akci naše politiky. Pořád si zachovávám naději, že snad lidstvo není tak hloupé, aby volilo blahobyt před vlastním přežitím.

Roman JANOUCH


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 29 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


halonoviny
2019-05-28 16:55
Za to vy byste se měl do školy vrátit, protože jste si z ní nic
neodnesl, jak vidno - když vám ani nevadí, že vám hoří koudel u
pr.... a radši, abyste nemusel připustit, že se řítíme do záhuby,
strkáte hlavu do písku jako pštros... Je mi vás líto! R. Janouch
kerapa
2019-05-25 23:13
Jak tady psala s.Vostrá- ti mladí zameškávají školu a bohužel si
nuevědomují že se neučí pro školu nebo pro rodiče- ale že tím v
první řadě okrádají jen sami sebe.Organizátory by patřilo
exemplárně potrestat vyloučením- pro dobro ostatních studentů kteří
bi se jimi mohli nechat svést k provokacím nebo záškoláctví
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.