Na pravou míru

Celou kampaní před volbami do Evropského parlamentu se jako Ariadnina nit táhlo volání po demokratizaci Evropské unie, po posílení práv jejího jediného voleného orgánu nad byrokratickou Evropskou komisí, po návratu části sdílené suverenity členským státům. Jejich čelní představitelé z nejrůznějších pozic v boji o voliče slibovali nemožné včetně božské many. Návštěvník z vesmíru neznalý naší civilizace by si podle kampaně nutně vytvořil dojem, že přistál v bájné zemi, kde rozhoduje pracující člověk, jehož slovo je zákonem a jehož splnění je conditio sine qua non všeho činění schopných a obětavých politiků-zástupců lidu.

Veřejný prostor se otevřel tezím americké revoluce o tom, že všechna moc pochází z lidu, úředníci jsou jeho pověřenci, slouží mu a jsou kdykoli odvolatelní. Slyšet byla slova jako z úst Lockeho, Montesquieua, Rousseaua či Benthama o suverenitě lidu, o přirozených právech člověka, o smluvním podkladu vládní moci. Často se zdá, jako by ožilo Prohlášení práv člověka a občana Velké francouzské revoluce, zejména část o svobodě a rovnosti práv všech lidí, o zákonu jako výrazu obecné vůle, o zárukách svobody sdělování myšlenek a názorů, o tom, že zásada každé suverenity spočívá v národě.

Jaká je skutečnost? Řečeno s Hamletem: Slova, jen slova. Člověk není subjektem společenského pohybu, není nositelem nezadatelných práv. Práva a povinnosti nejsou rozděleny mezi občany rovnoměrně. Jedinec se nestal poslední možnou jednotkou vytváření subjektů politického života a politických práv. Vše dokonce nasvědčuje tomu, že s daným stavem je populus více méně smířen, že veřejný sektor ovládla filozofie konzumu, filozofie chleba a her. My vám vytvoříme relativně dobré materiální podmínky, vy nás necháte vládnout. Bohužel v tom není rozdíl mezi vládami pravice či levice, neboť oboje jsou založeny na slibech a předvolebních dárečcích. Diferencovaných podle toho, kterou skupinu pracujících, žen, dětí či důchodců je třeba uklidnit. Příkladů jsou desítky: lékaři, učitelé, silové složky. Vše pod pláštíkem tzv. podfinancovanosti.

Pro někoho se z toho možná vymyká skupinka studentů, kteří již měsíc vábí do centra Prahy tisícové davy v boji proti Andreji Babišovi a za »svobodnou« justici. Otázkou je, jak dlouho jim to vydrží a jaké skutečné zájmy sledují. Schválně: jak dlouho jim vydrží »nadšení«, současná rétorika a také zjevná podpora zahraničních ambasád? Vždyť znejistění veřejnosti je to, co země potřebuje ze všeho nejméně.

Je důkazem uvážlivé politiky KSČM, že se od těchto excesů důsledně distancuje, že se soustřeďuje na pozitivní řešení celospolečenských problémů, nikoli na vyvolávání nejistoty. Předvolební kampaň toho byla přesvědčivým důkazem.

Ladislav ŠAFRÁNEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 41 hlasů.

Ladislav ŠAFRÁNEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.