Ilustrační FOTO - Pixabay

Změní se práce v digitální otroctví?

Se zaváděním nových forem práce v digitální éře bude potřeba nově upravit i ochranu zaměstnanců v zákonech. Řešit by se měl i rozsah odpovědnosti zaměstnavatelů či hrazení nákladů v případech, kdy pracovníci už nejsou na pracovišti a dělají odjinud.

»Online platformy umožní větší flexibilitu. Musíme ale zajistit i ochranu. Musíme zajistit, aby flexibilita nebyla na úkor zaměstnanců,« uvedl nedávno náměstek ministerstva práce pro legislativu Petr Hůrka. Podle něj bude potřeba stanovit nové standardy práce. Dnešní jsou totiž nastaveny na to, že je pracovník na pracovišti.

Evropská nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek Eurofound definovala devět nových forem práce. Patří mezi ně sdílení zaměstnanců, sdílení místa, dočasné řízení, příležitostná práce, mobilní práce neboli home office či práce na základě poukázek.

Práci z domova měla upravit v minulém volebním období novela zákoníku práce. Narazila při snaze stanovit náklady a bezpečnost práce odjinud než z pracoviště. »Na tom to zkrachovalo,« uvedl Hůrka. Nyní se připravuje další novela, která by měla ukotvit sdílené místo. To by se skládalo z více částečných úvazků. Ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) už dřív řekla, že návrh změn pracovního kodexu nepředloží, pokud se na něm nedohodnou zaměstnavatelé a odbory. Obě strany už se na podobě shodly.

Dobrý sluha, zlý pán

Podle studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí může vyšší flexibilita nových forem práce představovat výhodu i hrozbu. Umožňuje lidem realizovat se, sladit práci s rodinou či optimalizovat příjmy, současně ale ztrácejí jistotu místa na dobu neurčitou. Pracovní smlouva už není podmínkou. Zaměstnavatelé zas mohou rychleji reagovat na poptávku a zajistit si síly, pracovníci jim ale mohou také rychleji odejít ke konkurenci.

Podle Hůrky by dohody o pracovní činnosti neměly pracovní poměr vytlačit. Náměstek míní, že je potřeba zaměřit se třeba na rozsah práce a odpočinku, tedy zda zaměstnanec spolupracuje s kolegy a firmou mimo pracovní dobu a zda je neustále připojený. Tento čas se do pohotovosti, která se v Česku má proplácet, nezahrnuje. Za výzvu Hůrka považuje případné uzákonění »práva odpojit se« a nebýt online mimo pracovní dobu.

Nástup do 30 minut

V Británii, která měla výjimku z pravidel EU, existují například takzvané nulové smlouvy neboli Zero-hour contract mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pracovník nemá pracovní dobu, ale zavazuje se, že podle potřeby nastoupí kdykoliv, třeba do 30 minut, a bude dělat podle požadavků firmy. Funguje to tak například v pohostinství. Předák Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula zmínil i takzvaný model 996 - tedy dvanáctihodinová pracovní doba »od devíti do devíti« šest dnů v týdnu.

»Jestli toto má být budoucnost práce v kombinaci s nulovými kontrakty, budeme proti tomu ostře bojovat,« dodal šéf odborové centrály. Podle něj není možné, aby byl pracovník neustále ve střehu a čekal »na písknutí«.

Odbory vyzývají při zavádění nových forem zaměstnávání k obezřetnosti. Poukazují na to, že nestabilní práce by mohla mít na lidi negativní dopad. Nemuseli by například dostat od banky úvěry či hypotéky, nebo by je mohli mít za přísnějších podmínek.

Také podle šéfky sněmovního sociálního výboru Radky Maxové (ANO) snížení ochrany pracovníků hrozí. Složení práce z víc částečných úvazků bez smlouvy na dobu neurčitou může dopadnout na sociální a zdravotní systém, a to kvůli nejistým odvodům. »Tady vidím malé nebezpečí do budoucna,« uvedla Maxová.

Odbory volají po zdanění robotů, ale také platforem. Podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jana Rafaje Česká republika chybuje v tom, že se snaží nastavit daně platforem podle existujících šablon. Na nové formy podnikání a práce ale stará pravidla neplatí. Nejjednodušší by bylo zdanění obratu, řekl Rafaj.


Odbory by neměly ustoupit z ochrany zaměstnanců

Otázky Haló novin pro místopředsedu ÚV KSČM Stanislava Grospiče, předsedu Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska (OS ČMS)

Bude třeba se zaváděním nových forem práce v digitální éře potřeba nově upravit i ochranu zaměstnanců v zákonech?

Zaznamenal jsem, že v souvislosti se 100. výročím Mezinárodní organizace práce (vznik 1919 – pozn. red.) zazněla i témata dotýkající se definice nových forem pracovního zapojení. Eurofound například definovala devět nových forem práce. Nejsou to však otázky jednoduché a ne vždy návrhy na jejich řešení vedou k udržení ochrany zaměstnanců.

Je třeba si uvědomit, že v kapitalismu se tlak na pracující neustále zvyšuje. Nic na tom nemění ani období tzv. hospodářských konjuktur či »proces příchodu nových technologií do výrobních procesů«, například tolik skloňovaná robotizace, protože kapitalismus je ve své podstatě přes všechny tyto jevy hnán myšlenkou primárně maximální míry soukromovlastnického zisku. Zde nastupuje nezastupitelná úloha odborů.

Lidé by mohli získat třeba »právo odpojit se« mimo pracovní dobu a nebýt neustále online.

S novými technologiemi nastupují i formy tzv. nového otrokářství. Určitě by se měl řešit rozsah odpovědnosti zaměstnavatelů vůči zaměstnancům či hrazení nákladů v případech, kdy pracovníci už nejsou na pracovišti a dělají práci pro zaměstnavatele odjinud. Protože online platformy umožní sice větší flexibilitu, ale nezajistí větší ochranu. Musíme zajistit, aby flexibilita nebyla na úkor zaměstnanců.

Jestliže si ministerstvo práce a sociálních věcí tento problém uvědomuje a hovoří o tom, že bude třeba stanovit nové standardy práce, je to možná správné. Z druhé strany je třeba vidět, že se vracíme o desítky let zpět, kdy standardy ochrany pracujících vybojované generacemi dělníků a ostatních zaměstnanců byly dávno odhozeny. Argumenty, že dnešní standardy jsou nastaveny na to, že pracovník je na pracovišti, nejsou úplně namístě. V historii vždy existovaly případy, kdy pracovník vykonával práci z domova nebo mimo své pracoviště.

Práci z domova měla upravit v minulém volebním období novela zákoníku práce. Narazila opravdu při snaze stanovit náklady a bezpečnost práce odjinud než z pracoviště?

Spíš bych řekl, že řešení výše uvedených problémů bylo pojímáno jako naprostá liberalizace, tedy uvolnění pracovního trhu v jednostranný neprospěch zaměstnanců. Snížení jejich pracovně-právní ochrany, jistoty trvalé práce, a tím jistoty dlouhodobého ekonomického a sociálního zabezpečení.

Novela, která se připravovala v minulém volebním období, byla plná kompromisů Evropské odborové konfederace ve prospěch zaměstnavatelů a hrozilo naprosté rozvolnění pracovněprávní ochrany zaměstnanců. Bylo dobře, že nakonec nedošlo k jejímu projednání. Dnes se připravuje nová novela zákoníku práce. Mám výrazné, a myslím do velké míry oprávněné obavy, že tomu bude podobně. Odbory by neměly ustoupit z ochrany zaměstnanců pod záminkou nezbytné liberalizace forem výkonu práce. Jinak nakročíme a legalizujeme novodobé pracovní otrokářství. Přineslo by to řadu výrazných neřešitelných ekonomických a sociálních problémů. OS ČMS však takový přístup rozhodně odmítá.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 14 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.