FOTO - pixabay

USA přihrály Hitlerovi přes 900 uprchlíků

Po Křišťálové noci z listopadu 1938, kdy byli Židé v nacistickém Německu, obsazeném Rakousku a v okupovaném pohraničí českých zemí po desítkách vražděni a po tisících odváženi do koncentračních táborů, se mnoho z nich rozhodlo odjet do zahraničí. Jednou z nadějí představovala loď Saint Louis, která jezdila z Hamburku do USA.

Cesta přes Atlantik ale pro většinu z 937 převážně židovských uprchlíků, z nichž někteří prchali i z Československa, neskončila šťastně: USA lodi před 80 lety, 4. června 1939, nedovolily přistát u svých břehů. Běženci tak museli odjet zpět do Evropy. Více než 250 z nich poté zahynulo v nacistických koncentračních táborech.

Mikrokosmos holocaustu

»Osud těchto uprchlíků představuje mikrokosmos holocaustu,« řekl podle ČTK historik Scott Miller z amerického Muzea holocaustu, který spolu s kolegyní Sarah Ogilvieovou napsal o této kauze knihu. O tragické pouti byl v roce 1976 také natočen britský film Pouť zatracených, ve kterém hráli Faye Dunawayová, Max von Sydow či Orson Welles.

V roce 1939 byli Židé v nacisty ovládaných zemích v prekérní situaci. Obtížné bylo také získat vízum například do USA, kde byly v účinnosti kvóty pro přistěhovalce. Doma museli nechat většinou celý svůj majetek.

Na 175 metrů dlouhou, černobílou loď St. Louis s osmi palubami nastoupilo v sobotu 13. května 1939 v osm hodin večer v Hamburku 937 běženců (jen jeden z nich nebyl Žid). Za lístek zaplatili 500 dolarů a v rukou měli víza, která též zaplatili. Cílem byla kubánská Havana.

Po dvoutýdenní plavbě, během které zemřel jeden uprchlík, ale 27. května kubánská vláda, která změnila předchozí dohody o vstupu do země, dovolila vystoupit jen 29 běžencům. Ostatní museli pokračovat v plavbě směrem k USA s nadějí, že je zde přijmou. Loď pod vedením kapitána Gustava Schrödera se blížila k Miami a již byly vidět světla města. Urgentní žádosti o povolení přistát odešly americké vládě, dva osobní telegramy dostal i prezident Franklin Roosevelt. Nikdy na ně neodpověděl. Místo toho musela loď 4. června 1939 (přijmout je tehdy odmítla i Kanada) obrátit kurz a vrátit se do Evropy.

Loď se nevrátila do Německa, ale 17. června přistála v belgických Antverpách. Po horečném jednání několika židovských organizací bylo 288 uprchlíků převezeno do Británie, 224 přijala Francie, 181 šlo do Nizozemska a 214 zůstalo v Belgii. Jejich osud (s výjimkou těch v Británii, kteří všichni válku přežili) se ale dramaticky změnil po květnu 1940, kdy nacisté přepadli západní Evropu. Z 619 běženců z Belgie, Nizozemska a Francie jich 254 zemřelo během holocaustu (většina zahynula v Osvětimi, Sobiboru a dalších vyhlazovacích táborech), válku přežilo 365.

Předválečná imigrační politika USA byla podle dokumentárního pořadu televize PBS z roku 1994 diskriminační vůči přistěhovalcům z Evropy a neměnila se ani při rostoucím počtu Židů snažících se uniknout z Evropy přes americké konzuláty. Tento přístup, který se nejvíce projevoval na ministerstvu zahraničí, se postupem času a s příchodem války zhoršoval a výstižně jej charakterizovalo tajné memorandum náměstka ministra zahraničí Breckenridge Longa konzulům v Evropě, aby udělování víz Židům dalšími byrokratickými překážkami »odkládali a odkládali a odkládali«.

Ministerstvo dlouho přijímalo informace o holocaustu s nedůvěrou, odmítáním a utajováním...

(rj)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 25 hlasů.

(rj)
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.