FOTO - krcmabrabant.cz

Jak si užít středověk

Dokážete si představit svět bez mobilů a tabletů, bez počítačů, motorových dopravních prostředků? Bez televize, rádia, telefonu? Bez umělé hmoty, čistého topení či klimatizace? Nebo třeba bez brambor, rýže a vůbec všech vychytávek světových kuchyní? Že ne? Přesto takový svět byl a není to vůbec tak dávno. Co je v lidské historii pět set, šest set let? Lidé, kteří tehdy žili, nebyli o moc jiní než dnes. Pracovali, vládli, bydleli, vařili a bavili se. Té době se dnes říká středověk. Přesto je pro mnohé lidi už jen těžko představitelné, jak lidé tenkrát žili, komunikovali, jak relaxovali po dlouhém dnu. Ale zažít to můžete i dnes!

Středověk je pro mnohé temnou stránkou lidských dějin. Po rozkvetlé antické civilizaci padl na starý kontinent stín v podobě úpadku vzdělanosti, informovanosti, architektury, lékařství. Přesto se stále rodili, žili a umírali naši předci. A během svých životů pracovali, aby postupně vybudovali vesnice a města a přetvořili krajinu na úžasnou zemi, ve které žijeme dnes. A mnohé stopy dávných dob najdete i dnes v podobě starých usedlostí, hradů či celých středověkých uliček v některých městech.

Doba omezených možností

Středověk se podle historiků traduje od 6. do 15. století, ale v očích dnešních lidí je středověk vše, kdy ještě nejezdila auta, domy nesvítily napájené elektřinou a nevolaly telefony. V této době byl život krušný. Místo lékařů mnohde ordinovaly báby kořenářky a nejrůznější šarlatáni, a i praktiky lékařů těch dob by dnes se šarlatánstvím měly hodně společného. Na právo a pořádek dohlíželi vládci, soudci i drábové v ulicích, ale mezi prostým lidem mnohdy rychleji zvítězilo právo silnějšího či mocnějšího. Nemluvě o právu útrpném, bylo-li potřeba rychle se dopátrat »pravdy« či lid postavit do latě. Na druhou stranu oproti dnešním pořadům v mnoha televizních stanicích je taková středověká popravička, která byla prostým lidem hojně navštěvovanou podívanou, ještě čajíček.

Lidé pracovali na polích, statcích, ale i ve městech ve skladech, továrnách, obchodech či úřadech od kuropění do stmívání. Kdo neměl práci či pozemky, šel o žebrácké holi, či se životem protloukal, jak uměl.

Léto je ideální dobou pro připomenutí si života té doby. Na mnohých hradech a zámcích probíhají dobové trhy, představení s rytíři, šermíři a kejklíři, hrady a zámky vás mnohde provedou jejich dávní pánové, či stále přítomná strašidla. A ve středověkých uličkách narazíte na postavy v dobovém oblečení, jako by kouzlem zabloudily o stovky let dopředu. Jedním z takových míst, kde je středověk stále živý, jsou například Dětenice. Dětenický zámek, pivovar i hotel je jako kouzlem přenesený z dob dávno minulých.

Hospoda jako kulturní centrum

Ale ať prostý rolník, ubohý žebrák, vykutálený poberta, zbohatlý obchodník, úředník či šlechtic - ti všichni nakonec rádi po dlouhém dni zašli za zábavou. Pokud jste potřebovali si odpočinout, pobavit se, domluvit obchod, schůzku, najít pracovníky či řemeslníky, či jen holku pro zábavu, nejlepším místem byla a je mnohdy i dnes obyčejná hospoda. Takový hostinec nebo krčma byla kulturním centrem každé čtvrti, každé vsi. Kdo nevěří, že se dějiny tvoří v hospodě? Nad korbelem chladného piva či vína vzkvétají mnohdy ty nejlepší myšlenky.

Ovšem kdo by ve středověku čekal, že v krčmách najde vždy upravené stoly, bílé ubrusy, nablýskané nádobí a příbory a vždy přívětivou obsluhu, asi by se nestačil divit. Nevěříte? Vyzkoušet si to snadno můžete na vlastní kůži. Stačí zajít třeba přímo v centru Prahy 1 na Malé Straně do ulice Thunovská 198/15. Jediným krokem přes práh domu, ve kterém již přes šest set let funguje hostinec, se přenesete z 21. století do středověku.

Dům plný pověstí

Od roku 1375, kdy byla krčma otevřena, sem po staletí chodili králové i šarlatáni. Často prý sem tajnou chodbou z hradu zavítali v přestrojení čeští králové, aby utopili v pivním moku svůj žal nad neutěšenými poměry v Čechách. Popíjel zde magistr Kelly i Arcimboldo, Jaroslav Hašek, Karel Čapek i W. A. Mozart.

Traduje se, že zde geniální Wolfgang Amadeus v září roku 1791, při své poslední návštěvě Prahy, hodlal složit Velkou ranní. Z neznámých důvodů však nakonec zůstal jen u Malé noční.

Na přelomu 18. a 19. století byl majitelem hostince jistý bývalý »regimentstambor« jménem Krügler. Vyhlášený showman. Dovedl mistrně pískat a při tom tloukl vařečkou o stůl, jako by bubnoval. Jindy obšťastňoval hosty vychloubačnými historkami.

V průčelí místnosti měl obraz, velký akvarel, znázorňující krále Václava IV., připíjejícího Pražanům napěněným pivem. Když Jaroslav Hašek tehdy naslouchal chlubným řečem hostinského, pravil: »...není možné aby takový plkal obsluhoval pod podobiznou krále.« Načež obraz popadl, a rozkopl ho vejpůl. Incident se neobešel bez facek, šťouchanců a krve.

Historii krčmy provázejí i další krvavé události. Kterýsi host zde během času nashromáždil slušný dluh, neplatě za útratu. Slovo dalo slovo a hostinský nakonec milého »švorcáka« zamordoval a vstrčil do kanálu. Velká voda však obrátila nebožtíka »naštorc« a děti, které si zde hrály, skoply do kanálu míč. Když se jej pokoušely vyšťourat, došlo k maléru, jakým ostatně končívá většina mordů. Hostinského zavřeli a s ním na několik dní i hostinec. Poprvé a naposledy v jeho historii...

Také proto se traduje, že »brabantský král«, který je dnes součástí Zámeckého resortu Dětenice, patří mezi nejstarší, téměř nepřetržitě otevřené hostince v Praze. Krčma, kterou procházela historie - krčma hlav pomazaných i namazaných.

Středověk jako hra

»Pozdrav pánbůh vašnosto! Máte zlaťáčky? A zamluvený stůl? Jestli ano, chlast i krmě, je zde výborná, jestli ne, můžete, holoto, hledat, kde tu nechal tesař díru!« přivítá bodrý hospodský každého návštěvníka. Oslovení jako vašnosto, pantáto či paňmámo, sedláku, loupežníku, holoto i žebroto je zde na denním pořádku. Stejně jako žrádelník (jídelní lístek) a chlast všeho druhu, omamný i prostý. Jen příbory tu nehledejte. Místo nich dostanete jen lavor s čistou vodou doprostřed stolu. »Ne abyste to chlastali, to je na pracky« doplňuje šenkýř.

Zato o zábavu je zde postaráno. Jídlo je vhodné občas zvednout, aby do něj nešláply tanečnice na stolech. Během večera projde krčmou kejklíř, fakír s hadem, polykač ohně, vnadná břišní tanečnice, ale ke stolu zabrousí i žebrák, šarlatán či potulný kněz, chtěje obrátit hříšné ovce na správnou cestu. Či rovnou na hranici. Celý večer doprovází živá středověká kapela.

Ovšem je vždy na vás, jak moc daleko chcete s prožíváním středověké mluvy, zábavy či mravů zajít. Pokud řeknete dost, můžete se vždy vrátit do mravů dnešních dnů. Otázkou ale je, jak moc se vlastně mravy i jednání lidí od středověku po současnost vlastně liší…

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 4 hlasy.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.