ČMKOS vydala ke stému výročí MOP velmi obsažnou publikaci.

Chceš-li mír, pěstuj spravedlnost - 100. výročí Mezinárodní organizace práce

Letos je tomu rovných sto let, co byla založena Mezinárodní organizace práce – mezivládní instituce, jejímž smyslem je podpora sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných lidských a pracovních práv. V současných podmínkách je to tripartitní agentura Organizace spojených národů, jež sdružuje vlády, zaměstnavatele a zaměstnance 187 členských zemí.

Českomoravská konfederace odborových svazů vydala u příležitosti tohoto významného výročí v nakladatelství Sondy zajímavou publikaci kolektivu autorů Pavel Pokorný, Miroslav Fuchs, Jan Horecký a Vít Samek, z jejíhož bohatého obsahu a fotografického materiálu čerpám základní informace pro čtenáře a čtenářky Naší pravdy.

Důvody vzniku

Současným sídlem organizace, na jejímž rozhodování se stejnou měrou podílejí zástupci zaměstnanců, zaměstnavatelů a vlád, je švýcarská Ženeva. Její činnost zabezpečuje Mezinárodní úřad práce a řídí ji tripartitně složená Správní rada volená delegáty Mezinárodní konference práce, vrcholného orgánu organizace. Delegáti Mezinárodní konference práce se scházejí každoročně v červnu v sídelním městě – každý členský stát reprezentují dva vládní delegáti, jeden delegát zaměstnavatelů a jeden delegát zaměstnanců.

Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization, ILO) byla založena v rámci versailleského mírového procesu s cílem podpory světového míru na základě sociální spravedlnosti. Československá republika byla zakládajícím členem ILO a Česká republika, jako jedna z nástupnických zemí, převzala na sebe dosavadní závazky.

Kardinální otázkou je, proč vlastně organizace vznikla, co motivovalo její zakladatele? To vyplývá z preambule zakládacího dokumentu - Ústavy ILO: Obecného a trvalého míru lze docílit jen na základě sociální spravedlnosti. Existují pracovní podmínky, které pro velký počet osob znamenají nespravedlivost, bídu a strádání, což působí takovou nespokojenost, že obecný mír a soulad jsou ohroženy a je naléhavě třeba zlepšit tyto podmínky. A nezavede-li některý stát vskutku lidské pracovní podmínky, je to překážkou pro ostatní národy, které si přejí zlepšit osudy pracujících ve svých vlastních zemích.

Povšimněme si příčinné souvislosti mezi sociální spravedlností a dosažením a udržením trvalého míru a také propojenosti pracovních podmínek ve všech zemích světa. Toto základní poslání organizace je jakýmsi majákem v budování sociální spravedlnosti v zemích světového společenství (pravda, prozatím ve všeobjímajících podmínkách kapitalismu), a také míru ve světě. A v tom hledejme význam této organizace.

Nové naděje po Velké válce

Těžištěm činnosti ILO je normotvorba, tedy diskutování a hlavně přijímání nových norem mezinárodního pracovního práva. V letech 1919-2018, jak informují autoři publikace, přijala Mezinárodní organizace práce 189 úmluv, šest protokolů a 205 doporučení se širokým věcným rozsahem od úpravy pracovní doby přes penzijní problematiku až po kolektivní vyjednávání.

Autoři také připomínají kořeny ILO: v roce 1866 vytyčila První internacionála na svém ženevském kongresu jako cíl všeobecné ustavení osmihodinového pracovního dne. Doplňuji, že u jejího zrodu stáli také Karel Marx a Bedřich Engels.

V letech 1905-6 přijala bernská konference svolaná soukromou organizací nazvanou Mezinárodní asociace pro právní ochranu pracovníků vůbec první mezinárodní úmluvy o zákazu noční práce žen v průmyslových zaměstnáních (ratifikovalo je mj. i Rakousko-Uhersko) a úmluvy o zákazu používání bílého (žlutého) fosforu při výrobě zápalek. Obě tato témata se v roce 1919 dostala na jednání prvního zasedání Mezinárodní konference práce.

Pak přišla první světová válka a po ní došlo k novému rozdání karet, otevřené byly nejen hranice nových států, které se vytyčovaly, ale také otázky sociální, jež po válce, v níž trpěly miliony lidí válečným strádáním, hladem a všeobecným nedostatkem, nabraly na akcentu.

Jak uvádí publikace, bezprostřední impuls k založení nové organizace vzešel od Malcolma Delevingneho, britského státního úředníka a delegáta předválečných bernských konferencí, jenž se soukromě obrátil na svého známého Arthura Fontaineho, vysokého francouzského úředníka a také delegáta těchto konferencí, s nápadem zahrnout diskusi o mezinárodním řešení sociálních otázek do právě probíhajících mírových jednání. Pařížská mírová konference jmenovala pro tyto účely zvláštní poradní komisi, jejímž členem se stal také ministr zahraničních věcí ČSR Edvard Beneš. Tato komise mezi lednem a dubnem 1919 projednala britský návrh a na jeho základě vytvořila dokument upravující fungování nové organizace – což bylo začleněno do Versailleské mírové smlouvy s Německem, resp. i do dalších mírových smluv. Toto lze považovat za zrod ILO.

Hlavními zásadami, na nichž byla ILO postavena, byla konstatace, že práce není zboží; že odměna za práci musí zajistit důstojnou životní úroveň; uznání svobody sdružování; požadavek odstranění dětské práce; zajištění dostatečného odpočinku v rámci pracovního týdne; dokonce rovné odměňování bez ohledu na pohlaví (tato zásada se znovu oprášila v roce 1951 úmluvou číslo 100 o povinnosti podporovat a prosazovat rovnost odměňování mužů a žen za práci stejné hodnoty), aj. Tedy shrňme si to – byly to velmi pokrokové zásady, které však nemohly být ani náhodou ve všech členských zemích v dané době zajištěny, a i dnes, v 21. století, by si mnoho členských států mohlo sáhnout do svědomí.

První konference a první úmluva

První Mezinárodní konference práce byla svolána do Washingtonu v říjnu a listopadu 1919. Tehdy se tam sešli zástupci 39 států včetně Československa. Konference přijala šest úmluv, které se zabývaly pracovní dobou v průmyslu, nezaměstnaností, ochranou mateřství, noční prací žen, minimálním věkem pro zaměstnání v průmyslu a noční prací mladistvých v průmyslu. Delegáti přijali i dalších šest doporučení. Vůbec první přijatá úmluva se věnovala pracovní době a přinesla standard osmihodinového pracovního dne při šestidenním pracovním týdnu (48 hodin).

Československo se až do roku 1939 činnosti ILO účastnilo aktivně. Edvard Beneš byl dokonce v roce 1925 zvolen předsedou sedmé Mezinárodní konference práce.

Rozpad Společnosti národů v důsledku nacistické a fašistické agrese a druhé světové války neznamenal úplný kolaps ILO. Nový šéf Mezinárodního úřadu práce zajistil přemístění organizace do Kanady, kde se její činnost mohla aspoň částečně udržovat, aby se pak rozvinula k novým možnostem v době poválečné. V květnu 1946 byla podepsána dohoda mezi ILO a Hospodářskou a sociální radou OSN, která uznala ILO za specializovanou organizaci OSN podle čl. 57 a 63 Charty OSN pro otázky práce a sociální problematiky.

V roce 1969 byla ILO poctěna Nobelovou cenou za mír. Při této příležitosti předsedkyně norského Nobelova výboru připomněla, že pod základním kamenem sídla se nachází listina s již uvedeným citátem z preambule Ústavy – Chceš-li mír, pěstuj spravedlnost.

Současným šéfem ILO je od roku 2012 Angličan Guy Ryder.

Nové výzvy

Kromě toho, že to, co dali zakladatelé organizaci do vínku, není ani zdaleka všude ve světě dodrženo, to znamená, že je ještě mnoho práce před světovým společenstvím - uvědomme si, v jakých podmínkách pracují například dělníci a dělnice včetně dětí v Bangladéši, Pákistánu či Indii - vynořují se nové fenomény. Například dopady globalizace (a robotizace) na pracovní trh. V roce 2004, jak uvádí publikace, vydala Světová komise k sociální dimenzi globalizace (nezávislý orgán složený z předních osobností světa) zprávu, v níž konstatovala, že globalizace je zásadním elementem pro významný hospodářský přínos, přičemž tento přínos je asymetrický, neboť je nezřídka provázen socializací nákladů a privatizací zisků rozdělovaných mezi úzkou skupinu příjemců. Existuje značná nevyváženost mezi globalizací a životním prostředím či mezi globalizací a sociální oblastí.

Proto se zásadní otázkou stává oživení společenské smlouvy jejími aktéry - vládami, odborovými organizacemi a organizacemi zaměstnavatelů – a to takovým způsobem, který zajistí pracujícím lidem spravedlivý podíl na ekonomickém pokroku, respekt k jejich právům a ochranu před riziky výměnou za jejich přínos ekonomice.

Přejme Mezinárodní organizaci práce dalších úspěšných 100 let a všem pracujícím důstojné pracovní a sociální podmínky i odpovídající mzdy pro zajištění slušného života jejich rodin.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 5 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.