Pavel Novák ml.: Chci žít na plné pecky

Jen pár hodin po návratu zpěváka Pavla Nováka ml. z Austrálie jsme si s ním popovídali nejen o jeho třítýdenním turné u klokanů, ale i o životě vůbec. Syn legendárního zpěváka Pavla Nováka chystá i vzpomínkový koncert na svého otce...

Pavle, jak se to přihodilo, že jste se vypravil z Přerova až do Austrálie?

Prostě jsem si řekl, že by bylo fajn podívat se na druhý konec světa a připomenout fanouškům mého táty jeho cestu a koncerty v roce 1997. Byl to takový bláznivý nápad, které občas mám. Zmínil jsem se o tom jednomu člověku a ten mi řekl, že zanedlouho bude v ČR zástupce české ambasády v Canbeře. Tak jsem si dohodl schůzku. Zalíbilo se mu to a vyzval mě, že pokud to myslím vážně, tak bych měl začít shánět nějaké partnery, abych si nemusel hradit nemalé náklady na cestu sám. Od ambasády jsem měl podporu nejenom při organizaci koncertů, ale taky finanční. Bylo na čem stavět a my jsme stavět začali. Když byl jasný rozpis měst, které bych mohl za tři týdny stihnout, tak se na ambasádě dozvěděli o mé práci pro děti, a to se jim taky líbilo. Najednou ke vzpomínkovým koncertům přibyly i koncerty pro děti. Já vůbec nevěděl o tom, že jsou v Austrálii české školy, vůbec jsem netušil, kolik je tam dětí a jak výuka probíhá. Prostě jsem do toho neznáma šel. Věděl jsem, že to s dětmi umím a nebojím se improvizovat. Za ty dlouhé roky, co pro děti dělám, jsem snad zažil už úplně všechno, a tak se toho nebojím. S dětmi se musí velmi opatrně, ale s velkou energií a s otevřeným srdcem. Musíte je brát takové, jaké jsou. Bezprostřední, bez zábran, bez jakýchkoliv předsudků. Když to zvládnete a k tomu je dokážete zaujmout tím, co děláte, máte skoro vyhráno. Nejhorší potom z celých příprav bylo to, že jsme museli zvažovat velmi pečlivě, co dát do dvou kufrů a dvou příručních zavazadel. Byli jsme omezeni hmotností 60 plus 14 kilogramů. Manželka měla zákaz brát si cokoliv navíc, než je potřeba, na cestu, a to bylo peklo. Ženský se nedokážou sbalit prostě jednoduše, do baťůžku. Kufry byly plné CD, DVD, knih, techniky a doplněné nejnutnějším oblečením. A abych nezapomněl, nesměla chybět slivovice pro naše průvodce po Austrálii.

Jak dlouho vám trvaly přípravy a kde všude jste vystupoval?

Od toho prvního rozhovoru se zástupcem ambasády to trvalo skoro devět měsíců. Bylo potřeba vyřídit spoustu věcí. Nejenom třeba technické záležitosti, protože jsem jel bez kapely. Potřeboval jsem mít připravené projekce, hudební podklady. Taky jsem musel mít s sebou vše připravené tak, aby mi na místě stačily jen dvě bedny. Koupil jsem si zařízení co nejmenší, kvalitní a vhodné pro tyto koncerty. Také jsem chtěl přivézt krajanům knihu Jak jsem zpíval klokanům, kterou otec napsal o svém turné po Austrálii v roce 1997. Musel jsem ji znovu vydat na vlastní náklady, musel jsem připravit materiály pro děti – CD, omalovánky, nějaké maličkosti z mého charitativního projektu Na dětech záleží (www.Nadetechzalezi.cz). Bylo toho dost a dost. Samé investice, které nebraly konce. Manželka ze mě šílela, ale já jsem byl přesvědčený, že dělám vše správně, a šel jsem si za tím. A nakonec se to vyplatilo… Navštívil jsem pět velkých měst. Začal jsem u oceánu v Perthu, kde jsem vystupoval na největší krajanské akci roku Táborák. Sešlo se u táboráku více než šest set lidí. Hrál jsem v místní škole a byl překvapen, jak maloši v Austrálii mrskají češtinu. Nebyl ani ten nejmenší problém. Děti všemu rozuměly, bavily se, tancovaly, zpívaly. Děti jsou stejné na celém světě. Chtějí se bavit a smát. Najednou mi připadalo, že jsem tady hlavně kvůli nim. Jen jsem nebyl připraven na takový zájem o CD, knížku pohádek, zpěvníky. Po Perthu následovalo Adelaide, kam jsme přeletěli. Tady byl opravdu povedený vzpomínkový koncert. Zpíval jsem více než dvě hodiny a nemělo to konce. Po koncertě jsem měl možnost se setkat se Zdeno Balážem, prvním bubeníkem slavného Elánu… No a z Adelaide jsme už pokračovali autem, protože jsme chtěli vidět kus Austrálie a hlavně pobřeží. Přesunuli jsme se do Melbourne. Nádherné město. Tady jsem měl koncerty pro dospělé i děti. Další přejezd byl do Canberry. Překvapilo mě, že hlavní město vypadá vedle těch mnohamilionových měst jako venkovské sídlo. Žije tady devadesát procent lidí, pracujících ve státní správě. Navštívili jsme ambasádu a měli možnost povečeřet s panem velvyslancem Tomášem Dubem. A poslední zastávkou bylo Sydney. Třešnička na dortu. Po koncertě v Československém Country Clubu jsme měli skoro tři dny na prohlídku města. Ale vzhledem k jeho velikosti, to bylo jen o pár místech. Nejsilnějším zážitkem byla fotka na stejném místě u budovy Opery, jako se vyfotil můj táta. To bylo něco!

U klokanů před dvaadvaceti lety zpíval i váš tatínek, který o tom dokonce napsal knížku. Byl jste na stejných místech jako před lety on?

Některá místa jsme byli. On nebyl v Perthu, který se třeba mně strašně líbil. Já zase nestihl Brisbane, kde mě prý moc chtěli. Ale časově už to nebylo možné. Budu se tam muset asi vrátit, abych stihl ještě Brisbane a další místa (smích).

A nevydáte znovu tátovu australskou knížku doplněnou o vaše postřehy a fotografie?

Knížku jsem vydal a asi se nebudu pouštět do nějakého doplňování. Já začal psát na webu takový můj australský deníček a strhla se lavina dotazů, kdy vydám knihu. Lidi mi psali a posílali zprávy do Austrálie s tím, kdy bude další pokračování, jak se na to těší, jak je to baví… Musím přiznat, ten malý plamínek s chutí do psaní knihy, pěkně podpořili a nyní už ve mně dozrává plán na knihu. Asi budu potřebovat malinko vést, protože jsem v psaní novic.

Co vás v Austrálii nejvíce překvapilo?

Nejvíce mě překvapilo, že nepotkáváte lidi s nadváhou. Nepotkáváte moc zamračených lidí. Lidé tady sportují v každém věku a často společně. Berou sport, jako společenskou aktivitu. Sportují děti s dospělými i seniory. Nikdo se na nikoho nevytahuje. Když jsem se s lidmi bavil a ptal se jich, čím to je, že jsou tak optimisticky naladěni, shodli jsme se, že to je tím sluníčkem, počasím, přírodou. Australané žijí přítomností, nestresují se zbytečně tím, co bude zítra. To je mi strašně sympatické a blízké. Chci si to přenést do svého života. Já už s tím začal před časem, ale tady jsem se utvrdil o tom, že to je správný přístup k životu. Nehonit se v životě za něčím, mnohdy ani nevíme za čím.

Jak tam na vás lidé reagovali?

Na tuto otázku se špatně odpovídá. Aby to nevypadalo, že se vytahuju. To bych nerad. Ale třeba v komentářích na mém webu byste našli pár reakcí. Moc se jim líbilo, že jsem měl koncert pojatý klubově a postavený na mluveném slově. To strašně oceňovali a vysoko hodnotili. Do Austrálie jezdí dost interpretů, ale prý jsem byl jedním z mála, který je zaujal také mluveným slovem. Prostě jsem s nimi mluvil o našem životě. O našich neřestech a ctnostech, které máme všichni. Odměnou mi byly dlouhé koncerty, přídavky a spousta prodaných nosičů a knih.

Takže jste možná u klokanů nezpíval naposledy?

Hned před odjezdem jsem dostal nabídku, abych se vrátil na konci února 2020, protože 15. února jim končí prázdniny a v Perthu chtěli, abych tam vyučoval dvě soboty děti svými hudebními pořady. Jenže to je podle mě brzy. Zase si říkám, že nabídky a situace se člověk musí chytnout. Takže se to nyní ve mně pere. Budu muset vymyslet plán, ale chce to malý odstup. Chtěl bych tam přivézt zase něco výjimečného a nerad bych se opakoval. Taky by bylo fajn dotáhnout mou knihu a mít ji s sebou. Nabídka je rozšířená o Nový Zéland, a to je sakra lákavé. Pro mě cestovatele a potápěče obzvláště. Zatím opravdu nevím. Není pro mě snadné v tom množství koncertů, které dělám, vyblokovat čtyři pět týdnů, které bych na tu cestu potřeboval. Také musím vydělat peníze na cestu a zajistit provozní náklady agentury na dobu, co tady nebudu. Ale to jsou jen peníze. Jakmile budu přesvědčený o tom, že mám co nabídnout a má to smysl, určitě se do Austrálie ještě vrátím a protáhnu to na Nový Zéland. Slíbil jsem jim to.

Letos uplynulo deset let, co odešel váš tatínek. Prý k tomuto výročí chystáte velký koncert?

Je to tak. Letošní rok je pro mě velmi náročný. Začalo to projektem Pavel Novák zpívá klokanům, nyní mám před sebou další srdeční záležitost. V neděli 23. června děláme se svým synem již 4. ročník akce Sportovcům na dětech záleží. S výtěžkem pro dětskou hemato-onkologickou kliniku FN v Olomouci. Přes prázdniny bych chtěl natočit CC vzpomínek na bigbít Pirillo Memories a musíme sestavit a nacvičit vše na ten zmiňovaný koncert. Uskuteční se v neděli 20. října večer v Přerově. Jako hosta tam budu mít kamarádku, která u táty začínala, Heidi. Také mám pozvané Legendy se vrací a Petra Šišku. Budu tam mít výjimečně kapelu rozšířenou na orchestr. Přibude smyčcová a dechová sekce. Nyní také řešíme vizuální podobu koncertu. Nějaké projekce. Je toho dost a dost. Rychle to uteče a posledním milníkem letoška bude 20. ročník koncertu Pavel Novák na Štědrý den. Mezi tím spousta koncertů pro děti i dospělé. A abych nezapomněl, ještě do toho rozjíždíme dětskou internetovou televizi. A to bych měl zase v únoru odletět?

Vystoupí na vzpomínkovém koncertu na vašeho tátu i vaše sestra a bratr, kteří s ním kdysi jezdili ve skupině Family?

Ne! Budu teď zcela upřímný. Ještě nikde jsem o tom nemluvil veřejně. Naše vztahy se totálně zpřetrhaly po smrti otce. Nedokázali jsme se sejít, sednout si a říct si vše do očí. Snažit se najít cestu pro všechny přijatelnou, a ne tak bolestnou a radikální. Více o tom nemá smysl mluvit a psát. Pro mě je prozatím kapitola mých sourozenců uzavřená kniha. Jak říkám, peníze, vzájemné nepochopení dokážou pokazit úplně všechno. Tím bych to asi uzavřel. Určitě nejsme jediná rodina, kterou to po odchodu jejich vůdce postihlo.

Vzpomínáte na tátu často?

Dnes už to není tak časté. Ale jsou okamžiky, kdy je to tak silné, že se neubráním slzám. Naposledy se mi to stalo v Austrálii v Perthu. Tam mi to všechno nějak v hlavě vybouchlo a já jsem se v závěru koncertu neudržel. Naštěstí tam byla jedna moudrá žena, která mě objala a řekla: »O co více vybrečíš, o to méně vyčůráš. Tak klidně plakej.« Bylo to moc milé.

Které z jeho písniček máte nejraději?

Je jich mnoho. A stále objevuji nové, méně známé. Přemýšlím u nich, jak byly skvělé, když snesou srovnání s dnešní hudbou. Silná melodie a text psaný našim nádherným českým jazykem, tak to mě vždy dostane. Vrcholem je asi tátova Morava.

Jaké máte plány, co připravujete pro své fanoušky?

Plány už jsem malinko prozradil. Ale největší plán je zůstat šťastným, slušným člověkem. Užívat si každou chvilku, kterou mám možnost na tomto světě být. Žít přítomností a dělat věci tak, aby mě bavily. A pokud mi to půjde, udělám šťastnými i lidi kolem sebe, své fanoušky. Pořád budu koncertovat, natáčet, vymýšlet a psát. Prostě budu svůj život žít na plné pecky.

Petr KOJZAR

FOTO - archiv Pavla NOVÁKA ml.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 24 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.