Vojtěch Filip a členky Levicových klubů žen. FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ

Lidice jako symbol znovuzrození

V sobotu se stovky lidí poklonily památce obyvatel německými nacisty vyhlazené středočeské obce Lidice. Oficiálního pietního aktu, který pořádal Památník Lidice pod záštitou ministerstva kultury ve spolupráci s obecním zastupitelstvem v Lidicích a oblastní organizací Českého svazu bojovníků za svobodu, se zúčastnili také představitelé KSČM a členky Levicových klubů žen, jež mají ve svém znaku Lidickou růži.

»Zlo zaplní každé místo, které vyklidí dobro,« řekl v hlavním projevu předseda Sněmovny Radek Vondráček (ANO) a zdůraznil, že jsme všichni lidmi, rodíme se rovní v právech a svobodní. Pamatujme 340 obětí lidické tragédie, která započala 10. června 1942 v brzkých ranních hodinách, a žijme tak, abychom se nemuseli před nimi stydět, vyzval. »I dnes existují pokusy rozeštvat lidi, rozdělit nás do různých soupeřících tlup, ale to se nesmí už nikdy opakovat,« dodal Vondráček. »Buďme nejen lidmi, ale dobrými lidmi.«

Starostka Lidic Veronika Kellerová, která je vnučkou lidické ženy a ve společném hrobě lidických mužů, u něhož se pietní akt odehrává, dlí také její pradědeček a strýc, poděkovala všem, kteří se přišli do Lidic poklonit. Ačkoli řečníci většinou hovořili obecně o nebezpečí každé totality (aniž by německou okupaci nazvali genocidou, jež měla vést k zotročení a následné likvidaci celého českého národa) a o zrůdnosti a nehumánnosti nacismu, Kellerová zmínila, že poslední, co viděli lidičtí muži, byly hlavně německých pušek u zdi Horákova statku. »Jméno Lidice nesly tanky bojující na východní i západní frontě. Je na nás, aby tento odkaz zůstal trvalým. Lidice jsou symbolem znovuzrození a lásky.«

Promluvila Marie Šupíková, lidické dítě

Nejemotivněji zúčastnění vnímali slova přeživšího lidického dítěte, paní Marie Šupíkové, která na pietě vystoupila v závěru. V roce 1942 jí bylo deset let a do 10. června 1942 prožívala v Lidicích v kruhu své rodiny krásné dětství. Pak následovaly okamžiky a dny hrůzy, kdy do lidických stavení vtrhli němečtí vojáci. Tělocvična kladenské reálky, dnešního gymnázia, se stala první zastávkou na její cestě do neznáma. »Odloučení od maminky a babičky byl pro mě a pro bratra nejbolestivější okamžik, který při této vzpomínce stále bolí,« řekla na pietě. Paní Marie měla více štěstí, než většina lidických dětí, protože byla příslušníky SS vybrána »k převýchově« a předána do německé rodiny, která pro ni zvolila jméno Ingeborg. Díky mezinárodním organizacím se navrátila do vlasti v létě 1946 a setkala se se svou maminkou, těžce nemocnou tuberkulózou, jež na následky strádání v koncentračním táboře čtyři měsíce nato zemřela. »Padly jsme si do náruče a nemohly jsme se domluvit,« přiblížila okolnosti tohoto setkání, protože neuměla česky. Paní Šupíková tak ztratila maminku, babičku, tatínka i 15letého bratra, který byl zastřelen na Kobyliské střelnici. Vrátila se, jak uvedla na pietě, ve 14 letech se zkušenostmi a vzpomínkami, které ji budou provázet do konce života.

Pietního aktu se účastnila řada politiků, diplomatů a zástupců institucí a spolků z domova i ze zahraničí, také reprezentace dalších Němci vyhlazených obcí i např. Die Linke z Chemnitzu či prezidentské kanceláře. Jako první tradičně přistoupili k Hrobu lidických mužů zástupci obce a přeživších. Věnce pokládali ministři kultury, zahraničních věcí, dopravy a spravedlnosti, řada náměstků, senátoři a poslanci, hejtman Ústeckého kraje, primátor Kladna, předsedové ČMKOS a OS ČMS, běžci štafety Javoříčko-Včelákov-Ležáky-Lidice (doběhli před začátkem pietního aktu), Muzeum Slovenského národního povstání, Památník Terezín, Muzeum romské kultury, ČSBS, VSA ČR, Slovanský výbor ČR, církevní představitelé ad. Věnec jménem KSČM položili předseda jejího ústředního výboru Vojtěch Filip a středočeští poslanci Miloslava Vostrá a Stanislav Grospič, další květinové dary pak zástupci Středočeského KV KSČM, Republikové rady LKŽ a jejich středočeské organizace.

LKŽ ponesou mírové poselství

Členky Levicových klubů žen, které do Lidic přijíždějí v bílých halenkách s červenými šátky, a komunističtí poslanci se krátce zastavili u sochy Ženy s růží. O Lidicích vyprávějí filmy, knihy, ale nikdo a nic nezachytí bolest a také odvahu a statečnost Lidických, řekla na tomto místě předsedkyně RR LKŽ Květa Šlahúnková, aby se pak symbolicky obrátila na Daniela Hermana, Pavla Bělobrádka či Tomia Okamuru, »co nám chystají«, a stejně tak zformulovala otázku, co sleduje ministr obrany členstvím České republiky v NATO. Levicové ženy ponesou mírové poselství Lidic dále, podtrhla.

Poté desítky levicových žen přešly k Pomníku dětských obětí války sochařky Uchytilové, kde tradičně položily kytice bílých květů symbolizující nevinnost malých mučedníků. Bylo milé, že u bronzového sousoší Němci zabitých lidických dětí zahrál folklorní soubor Leluja z Provodova a pak už zazněla báseň Jarmily Pacholíkové napsaná u příležitosti 77. výročí vyhlazení obce. Přednesla ji poslankyně Miloslava Vostrá. Alena Grospičová, předsedkyně Středočeské organizace LKŽ, vyzvala vládu, poslance a senátory, aby přestali dávat peníze na zbrojení, protože tyto prostředky mají uplatnění v jiných oblastech, kde opravdu poslouží člověku. »Nechceme, abychom se dočkali třetí světové války!« zdůraznila.

Děti zpívaly lidickým dětem

Od 12 hodin na prostranství před lidickým muzeem předvedlo své pěvecké umění 14 dětských pěveckých sborů, které na unikátní přehlídku dětských pěveckých sborů Světlo za Lidice s mottem »Jsme děti, které zpívají lidickým dětem« vyslaly jejich kraje. Diváci statečně zvládali velké letní parno a vydrželi poslouchat do 14 hodin. V úvodu děti zazpívaly společně se zpěvačkou Monikou Absolonovou, jež převzala uměleckou záštitu nad letošním 13. ročníkem koncertu, státní hymnu.

»Zpíváme píseň volnosti, aby celý svět jásal radostí. Zpíváme tvorům všem, krajinou zpěvu ať je celá naše zem...« takové a podobné nádherné texty rozezpívali dětští zpěváci, kteří si pro lidickou příležitost připravili speciální repertoár. Na závěr pak zazněla v interpretaci všech zúčastněných sborů, což činilo na 600 pěvců, píseň Růže za Lidice autorky Aleny Šandové.

V Lidicích došlo také k podivné události. Poklonit se sem přijeli i čeští a slovenští motorkáři hlásící se k Nočním vlkům a nemohli se, podle reportéra serveru Sputnik, připojit k oficiálnímu aktu, pokud nesundají ruskou symboliku. Tento důvod uvedl viceprezident české sekce Nočních vlků Marek Radkovič. »Považuji to za trochu trapné selhání organizátorů, protože sem přišli lidé, kteří vzpomínají na naše osvoboditele,« řekl k tomu Sputniku Vojtěch Filip. Motorkáři pak květiny položili samostatně.

 


 

Vyhlazení Lidic bylo součástí německého teroru rozpoutaného po útoku na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Desátého června 1942 zastřelili nacisté 173 lidických mužů. Ženy a děti nejdříve strávily tři dny v tělocvičně kladenského gymnázia, poté byly děti od matek odděleny. Ženy byly převezeny do koncentračních táborů. Děti, které nebyly vybrány k poněmčení nebo přesáhly jeden rok věku, skončily v polském Chelmnu, kde je Němci hromadně zavraždili plynem. Obec byla zcela srovnána se zemí. Zemřelo 340 lidických obyvatel. Po ukončení války se zpět do vlasti vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí.

(mh)

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 22 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.