S předsedou Nezávislé iniciativy (NEI) Richardem Knotem

Radim Uzel: Hlavně žádný sport!

Lékař, gynekolog a porodník, MUDr. Radim Uzel, je známou a uznávanou osobností ve všech sférách. Setkání s ním je nesmírně příjemné a milé – a možná budete vy, čtenáři, překvapeni, jak pevné a trefné názory má na dění kolem sebe. A to se rozhodně nehovořilo jen o jeho odbornosti, naopak. Dotkli jsme se i témat celospolečenských, která hýbou současným děním v republice…

Začneme nejdříve od vás. Jak to děláte, pane doktore, že tak dobře vypadáte a dobře působíte?

Já, jelikož tedy nevím, jestli se to vaši čtenáři vědí, jsem do jisté míry angažován v propagaci určitých léčebných doplňků a preparátů, které tu nebudeme jmenovat. Takže řeknu, že to v hojné míře užívám, a tím to i propaguji. A ještě mě za to dobře platí (smích). Ale musím říct, že je to i geneticky dáno. Já celý život vypadám o patnáct let mladší. Kdybyste viděli maturitní tablo, tam já vypadám jako z mateřské školky. Kdybyste mě viděli na promoci na Lékařské fakultě, tak jsem tam jako puberťák. A ženský na gynekologii, kam jsem nastoupil, volali: »Nepouštějte na mě toho mladýho, vždyť je to dítě!« Deset let po promoci jsem udělal nejkvalifikovanější atestaci gynekologie-porodnictví druhého stupně, tedy primářská atestace, a oni řekli: »Vždyť mu ještě neuschl inkoust na diplomu.« Vždycky jsem se za to tak trochu styděl. Já si už na gynekologii nechal narůst fousy, abych vypadal alespoň trošičku na svůj věk. Nebylo mi to nic platný. No vidíte a teď v osmdesáti sklízím plody toho mého celoživotního hendikepu.

Takže kdybychom to shrnuli, dobrá genetická výbava a pravidelná RPA (realizace pohlavního aktu)?

Ano, a ještě optimismus, taky hlavně žádný vrcholový sport. Rád bych ještě citoval dávného britského ministerského předsedu Churchilla, ke kterému přišli reportéři v jeho 90 letech a ptali se. »Tolik chlastu, tolik doutníků jste vykouřil a v devadesáti letech jste pořád čupr chlap…?« A on odpověděl: »No sport!«. A pozoruji to i na svých dětech.

V poslední době se řeší absurdní otázka, kdo za dítě má nést zákonodárnou zodpovědnost. Přesněji, za dítě zodpovědnost nesou rodiče, ale zákonodárně dítě zůstává majetkem státu, tedy může o něm rozhodovat. Co vy na to?

První problém je s genetikou. My, když jsme byli mladí, tak jsme se učili ve škole, že každý člověk se rodí jako nepopsaný list papíru… »Tabula rasa«. Pouze tou výchovou se otiskne, jaký bude, co bude dělat. Klasický Makarenko. Bohužel tohle asi nebude pravda. Těch vrozených genetických vlastností podle mého názoru a podle názoru většiny vědců je více než 50 procent. Čili - člověk se narodí determinován a ta výchova může jenom něco mírně upravit, zlepšit, anebo taky zhoršit. Proti té genetice vrozené jde velmi těžko bojovat. Mnozí lidé se snaží třeba zločince, vrahy převychovat. Zaplatí kroužky a nevím kdeco. Ale ty zločinecké geny stejně převládnou. Marná snaha. Ne nadarmo se na Moravě lidově říká: »Geny nevychčiješ, ani nepolyskáš«. Bohužel se o tom stále přesvědčujeme. Rodiče jsou zodpovědní ve velké míře za vlastnosti toho dítěte a měli by za to nést jasnou zodpovědnost, a tím pádem i rozhodovat o jeho osudu.

Jak vnímáte konflikt společnosti s velmi silným prosazováním tzv. LBGT menšiny v konfrontaci s tradiční rodinou?

No upřímně řečeno, bojovníci za lidská práva mě někdy malinko štvou. Řeknu to otevřeně, protože poslední dobou častěji bojují za práva vrahů, bojují za práva lidí, kteří nejsou hodní, a co se týče práva šílenců, tak to je taky trošičku problém. A zapomínají bojovat za práva slušných lidí. Pokud se někdo zblázní a chce být třetím, čtvrtým, pátým pohlavím, tak to je to přece vyšinutý člověk. Pokud rodička na porodním sále s sebou přivede právníka a policistu jako doprovod ke svému porodu, aby na ni dávali pozor a hlídali doktory, aby jí neublížili, no tak to není rodička, ale šílenkyně. Já si myslím, že tady by člověk měl dělat určitou hranici. Samozřejmě, boj za lidská práva je v pořádku, ale pokud je někdo tak ujetý, že si myslí, že existuje mnoho různých pohlaví, tak je to naprostý nesmysl. Je pochopitelné, že víme moc dobře, že homosexualita není nemoc. To ví snad každý. Kromě nějakého Semína, který chce ještě do nějaké televizní a rozhlasové rady. Ale zas je z toho nějaký průser. No šílence nominovat do nějaké státní rady, to je jasná hloupost! No a že prý jsou pokroky v léčbě homosexuality. V životě nikdo nikdy neviděl, že by byl vyléčený nějaký homosexuál. Klidně to tam napište… Ten, kdo to tvrdí, je naprostý šílenec. Takže, víte, lidská práva jsou krásná věc, ale já mám takový dojem, že tady by měla být zachována jakási výměra, aby lidi byli aspoň jakž takž psychicky normální - myslím tím ty, za které se bojuje.

Dlouho jste se věnoval plánovanému rodičovství a poslední dobou je trend u žen, že je u nich věkově posunuté právě mateřství. Vidíte to pozitivně? Není to třeba tím, že začínají brát antikoncepci ve velmi raném věku?

Chtěl bych říct zásadní poznatek, že to není těma práškama. Ale je to odsouváním mateřství do vyšších věkových skupin. To je sociální jev, proti kterému můžeme bojovat, nesouhlasit, ale to je asi tak všechno. Jak pravil Jára Cimrman: »Co se s tím dá dělat…«. Není to z  gynekologicko-porodnického hlediska správně, protože jakmile se první těhotenství věkově přesune přes 30 roků, nedej bože přes 35, tak samozřejmě přibývá nejen porodnických komplikací, ale také vrozených vývojových vad. To je statisticky dokázáno. Ovšem, bohužel v současné se více studuje, připravuje do zaměstnání. Vzpomeňme si, za našich dob měli lidi děti a neměli vůbec ani byt, ani peníze. A to dneska přeci nejde. Je to i určitá zodpovědnost, že rodí děti, až dojdou do nějakého stabilního prostředí… Co se týče plánovaného rodičovství, leta letoucí jsem byl členem mezinárodní federace plánovaného rodičovství. To je nadnárodní organizace. Tehdejší Československo toho nebylo ještě platným členem, ale byli jsme vždycky přizváni na všechna shromáždění. Já opravdu zastávám názor, že plánované rodičovství je vlastně základní lidské právo, které spočívá v tom, že každý člověk by měl mít právo sám svobodně rozhodnout o počtu svých dětí. K tomu by neměl být nikdo nucen, od toho by neměl být ani zrazován. To znamená, pokud někdo chce mít třeba deset dětí, nikdo mu v tom nesmí bránit. Pokud ovšem chce mít jenom jedno dítě, nebo taky žádné, tak by ho také k  těhotenství neměl nikdo nutit. Myslím si, že by to má celosvětový koncensus, a samozřejmě medicína k tomu musí přispět. Žena by měla mít těhotenství, když si to ona sama přeje, a pokud si to nepřeje, tak by mělo být možné to odmítnout. Toto já budu zastávat ještě hodně dlouhá léta.

Nedá mi to se vás nezeptat, jestli se půjdete podívat v neděli na Letnou?

Někde jsem teď zaslechl: »Já na Letnou nepojedu, já na Letnou nepudu…« Ale teď vážněji. V životě jsem nebyl na žádné demonstraci, protože mně takováto masová shromáždění lidí jsou nesympatická, ale ono to souvisí také s tím, že jsem v životě nebyl ani na fotbale, ani na hokeji. Skoro se za to už i stydím. Toto když řeknu, tak se mne ptají, jestli jsem vůbec ještě Čech, ale to jsem samozřejmě. Jenže jak jsou kolem mě lidi a řvou a něčím mávají, je to pro mě problém. Na prvního máje vždycky, když byla povinná účast, jsem ji musel kontrolovat. Já jsem to udělal, zapsal jsem prezenci a sám jsem utekl. A do průvodu jsem nikdy mávat nešel, mávátko jsem někde zahodil a v životě se mi nic nestalo. Ale to ne coby antikomunista. To prostě nemá s ideologií nic společného. Já jsem ani nezvonil klíčema. Ne, že bych tam z ideologických důvodů nešel, ale na Letnou a těch lidí…

Takže jste se vysmekl i ze spartakiády?

A co se týče spartakiády, tak to jsem absolvoval jednou z musu, protože jsme z toho měli zápočet z tělesné výchovy na VŠ. Tímhle nás na VŠ týrali. A to bylo ovšem cvičení úžasný! To bylo jednoduché. Tam se jen mávalo tyčí a pochodovalo, a dokonce v průvodu děvčata na chodníku volala, že když žena cvičí, namluví si muže s tyčí. A to se nám tedy líbilo. Protože podle Freuda je tyč falický symbol, samozřejmě o to větší radost jsme měli a s tím nářadím také mávali. A to se mi opravdu líbilo, ale to byl můj jediný sportovní výkon. Jinak jsem se v životě nikdy k ničemu jinému nedonutil, nepřeskočil jsem žádné nářadí, ani koně, ani žádnou kozu… A s tímto si souzním s panem doktorem Šmoldasem, který má stejnou vadu a říká: »Proč já bych přes toho koně skákal, když ho můžu obejít. A na tu druhou stranu se taky dostanu a nemusím skákat.« Taky jsem nikdy nechytil žádný balon. Oni vždycky volali »máš, máš!« a já jsem nikdy neměl. Uhýbal jsem před balónem. Takže tohle je můj doživotní jakýsi hendikep, že nesnáším demonstrace a masová shromáždění lidí za jakýmkoli účelem. To nemá s ideologií vůbec nic společného. A nesnáším velká sportovní utkání a kolektivní sporty. Tímto se asi pravděpodobně vymykám z normálního průměru.

Roman BLAŠKO

FOTO – autor (2) a archiv Radima UZLA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 39 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.