Co dál s karlovarskou tradicí?

Kdybychom opětovně konstatovali, že se karlovarský Mezinárodní filmový festival (MFF) dlouhodobě potácí v bludném kruhu dramaturgickém i společenském, nic nového bychom tím nesdělili. Jenže se již také jeví, že akce je stále víc přecházena mediálně.

Vše souvisí se vším. Nudná programová struktura MFF stále méně láká běžné publikum, ubývají »celebrity«, často jen údajné. Přehlídka nepřináší podnětné novinky, stává se jen stereotypní záležitostí. Neláká tedy příliš už ani novináře. Vnější atraktivnost akce se rovná téměř bodu mrazu, čímž dochází také ke zpětným vazbám. A že už dávno MFF nepatří do excelentní rodiny skutečně »áčkových« přehlídek, to jsme uváděli už kdysi. Nyní se nad tímto nezáviděníhodným stavem zamýšlí už také ti, kteří byli donedávna karlovarskému filmovému dění  přinejmenším příznivě nakloněni.

Úpadek

Vše souvisí se vším, takže už i fandů a fanynek ubývá. Dramaturgie totiž v posledních letech uváděla spíše jen »drobky« z dříve premiérovaných snímků na jiných – samozřejmě mnohem prestižnějších – festivalech. Letos si už pořadatelé MFF snad konečně uvědomili, že takové zjednodušené paběrkování nejenže není hodné cti kdysi tak uznávané a respektované přehlídky, ale nepřináší žádné pozitivní výsledky. Namísto zkvalitňování obecného povědomí je karlovarský úpadek škodlivý. Začali tudíž mizet i donedávna velmi štědří soukromí donátoři. Už se proto nekoná nespočet tak okázalých společenských večerů a nocí (rozumějme: různé obžerské soukromé akce, neuvěřitelné  rauty a recepce) pro uzavřenou společnost, nanejvýš jen několik vybraných (prokádrovaných!) pochlebovačných novinářů. Společenské klima dopadá na obecný průběh. Zkorumpovaní žurnalisté už nemají téměř o čem psát, dokonce ani ti bulvární. Chybějí totiž na karlovarském MFF skutečné prestižní známé osobnosti, jaké stále ještě potkáváme v italských Benátkách, také v Berlíně, Cannes a jinde ve světě. K nám už jezdí jen průměrné pidihvězdičky.

Vymizely také kdysi četné aféry nejrůznějšího druhu, spjaté často s připomenutým lukulským a alkoholovým obžerstvím a jinými podivnými aktivitami. Mnozí si nakonec na tam uváděné filmy raději počkají na jiné pozdější projekce. A nemusí přitom platit horentní sumy za předražené ubytování, stravování a další potřeby. Karlovarská festivalová sláva nejenže dlouhodobě upadá, ale nyní už téměř mizí.

Stíny nejistot se vrší

Před časem uvedl ve svém zveřejněném kritickém ohlédnutí za kdysi největším tuzemským filmovým festivalem Tomáš Janáček, tehdejší student pražské Filmové akademie múzických umění, a to pod výmluvným titulkem »Nejasná tvář karlovarského festivalu«, že se stále nabývající stíny nejistot a nedostatků neustále vrší. Mnozí si kladou otázku, jak dlouho ještě bude tato letargie trvat.

»Pravidelní návštěvníci už to vědí a nikoho to nepřekvapuje: existuje velký rozdíl mezi filmovým festivalem, který tu je pro bulvární média, celebrity a červené koberce, a festivalem, který tu je pro návštěvníky, filmové nadšence, kulturní novináře a filmové profesionály,« uvedl před třemi roky obeznalý nadšený mladík Janáček. »Tato dvojakost je jednou z podmínek existence festivalu. Občas jako by se ale zdálo, že ani samotní organizátoři netuší, jaký festival vlastně připravují. Dopouštějí se někdy více, někdy méně roztomilých faux pas.«

Podle vnímavého Janáčka totiž festival v Karlových Varech rozhodně v konkurenci událostí zahraničních nemá jednoduchou pozici. »Možná i proto se občas trochu omluvně prezentuje jako festival kategorie A, který je ale otevřený různým typům návštěvníků, jako jakýsi filmový svátek, který tu není - na rozdíl od festivalů zahraničních - jen pro hrstku vyvolených. Je však otázka, jestli tuto vizi sdílejí i obyčejní návštěvníci, pro něž je celá událost nekončícím vysilujícím zápasem o místa na vybraných projekcích.«

Dlouhodobě sebestředně jednající pořadatelé MFF by se měli co nejdříve rozhodnout, zda naopak chtějí být světovým festivalem, který je klíčový pro východoevropskou kinematografii, nebo festivalem, který je východoevropský především svým myšlením. Jenže tápají, stejně jako  koncepčně tápe jeho vrcholný představitel, takto vytrvale se usmívající prezident MFF Jiří Bartoška. Kolují však o něm nejrůznější zvěsti - dokonce i ty, že prý byl kdysi aktivním spolupracovníkem jisté informační (resp. »informátorské«) sítě. Nedávno jsem obdržel údajnou kopii jeho vázacího záznamu (protokolu) s vlastnoručním podpisem. Zdá se, že by zřejmě jeho přítel a údajný kamarád pan Havel potěšen možná příliš nebyl. Anebo snad vrána k vráně sedá?

Vytrvale upadající akce

Přiznejme, že i v letech dlouhodobého úpadku a koncepčního tápání karlovarského MFF se občas zadaří. Opakovaně na tom měla velký pozitivní vliv filmová kritička Eva Zaoralová. Vyznačuje se neuvěřitelně širokým rozhledem a také ojedinělou pamětí, současně fundovanou intuicí a přirozeným citem. A rovněž šíří aplikovaných znalostí. Zřejmě ještě z doby, kdy žila po boku úspěšného filmového režiséra Zdeňka Zaorala, tvůrce kdysi úspěšného a kriticky nezaměnitelného snímku Pavučinka a dalších titulů. Navzdory pokročilejšímu věku je filmová publicistka Zaoralová stále čilá – ovšem spoléhat na široký znalostní záběr sebedokonalejšího jedince je pro událost přinejmenším celostátního dosahu krok riskantní. Pan Bartoška ve svém ­»svatoozáření« nedokázal za řadu let vytvořit nahraditelně plnohodnotné dělné zázemí. Současné vedení není natolik perspektivní, abychom se plným právem oprávněně neptali, co a jak bude s akcí v době nejbližší, natož ještě pozdější.

Karlovarská přehlídka se zatím jeví jako vytrvale upadající, bohužel spíše bezperspektivní projekt. Pozbyla dávnější glanc i srovnatelnou úroveň s obdobnými událostmi evropskými či zámořskými. Ztratila svou malichernou nabubřelostí dech dalšího vývoje. Nestačí totiž, aby pan prezident festivalu veřejnost naivně ohlušoval poněkud lacinými gesty a slovy. Nemyslet na budoucnost se přece v žádné profesi nevyplácí. On ve své hrdopyšné ješitnosti prohrál vše, co mohl. Promarnil čas v oslnivě egoistickém snažení po pomíjivé světské slávě.

Jeho pokračovatelé budou mít setsakramentsky těžkou práci to vše napravit - pokud ovšem manažérský tým MFF opravdu tvoří lidé všestranně erudovaní a pracovití. Toužit po slávě je sice krásné, ale současně velice nebezpečné...

Tomáš HEJZLAR

FOTO – archiv


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 16 hlasů.

Tomáš HEJZLAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


svaty_vaclav
2019-07-02 15:52
Filmová tvorba v rozbitém Československu za posledních 30 let je bída
a utrpení. Čím víc je v ní antikomunismu, tím více se nad nimi
hýká blahem na různých obskurních udíleních cen, které si k tomu
stvořil kapitalistický režim po puči 1989. Ceny udílené dnešním
kapitalistickým režimem nemají ani hodnotu materiálu, ze kterého jsou
vyrobeny. Filmový festival v Karlových Varech si Bartoška přizpůsobil
svým potřebám, jako čtrnáctidenní chlastačku za dotované peníze,
pro sebe a své VIP, rozuměj kamarády a kamarádky ve VIP zóně v KV.
Prokopic.Karel
2019-07-02 13:17
Samotná Česká republika produkuje daleko více filmů než tomu bylo za
bývalého Československa. Takže peníze by byly. A jsou - hodně se
zvýšily na ta veledíla i státní dotace. Takže českých filmů je
více a za nepoměrně vyšší peníze. Drobný problém: nedá se na ně
koukat.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.