Havana – město kontrastů

Pokud se vydáte na Kubu, pravděpodobně povede vaše cesta přes hlavní město Havanu. Už při vyslovení jeho názvu mnohým naskočí Kubánský rum, voňavé doutníky, stará auta a koloniální architektura. Jaká je ale Havana dnes? Pulzující, měnící se a díky tomu plná kontrastů. Jen v Havaně můžete obdivovat starou koloniální architekturu vedle socialistických budov a moderních hotelů. Na ulicích uhýbat barevným americkým veteránům, dovozovým moderním autům i sotva jedoucím vehiklům. Na náměstích vedle monumentálních soch obdivovat i úžasné streetartové skulptury a obrazy a procházet uličkami, kdy se v mnohých zastavil čas. Nad těmi všemi dojmy ale vždy vítězí jeden – neuvěřitelná pohoda, vstřícnost a hrdost usměvavých havanských obyvatel.

Moje cesta na Kubu byla pracovní, poměrně rychlá, a tudíž bez průprav a příprav. O to víc jsem byla rozpačitá z toho, co mám vlastně na Kubě očekávat. Historie země i města Havana je prošpikovaná objevováním, dobýváním, krví a potem, ale také obchodem a penězi, rozkvětem i pády a v neposlední řadě trvající érou socialismu.

500 let od založení

Havana žije letos oslavami 500 let od svého založení. Dnešní Havana byla založena v okolí ústí říčky Almendáres (hranice mezi čtvrtěmi Miramar a Vedado) v roce 1519, kdy se původní městečko San Cristobal de La Habana přesunulo z nevhodného umístění poblíž bažin k mnohem čistšímu a ekonomicky důležitějšímu místu. O několik měsíců později se rozrostlo směrem ke chráněnému zálivu do místa zvaného tehdy Carenas, které bylo poprvé objeveno roku 1509 mořeplavcem Sebastiánem de Ocampo (Bahía de Habana).

V roce 1556 pak tehdejší španělský guvernér ostrova Gonzálo Pérez de Angulo rozhodl o přesunutí hlavního města Kuby ze Santiaga právě do Havany. Ekonomicky důležité a vzkvétající hlavní město a lodní přístav se ale stalo terčem pirátů. Na obranu proti nim začaly vznikat první velké kamenné stavby – pevnosti. Ani ty ale nestačily na Angličany, kteří město roku 1762 dobyli. A i když jej ovládali pouze rok, přivezli sem stovky černých otroků a z Havany se stalo centrum obchodu s cukrem. Ten pak převzali Španělé a zahájili mohutnou výstavbu koloniálního města, která dodnes tvoří základ a krásu staré Havany.

Náraz na realitu

Informace, které jsem načetla z průvodců, mě ale ani zdaleka nepřipravily na realitu prvních dnů mé návštěvy Havany. Přílet i hotel ve slunečné a poměrně luxusní čtvrti Miramar zapadaly do běžných turistických standardů. Jen prázdnost obchodu, který jsme museli najít kvůli koupi vody, kontrastovala s přecpanými českými obchůdky. Ale i po sedmé večer jste zde koupili většinu základních surovin včetně chleba a uzenin.

Další den stále ještě bez oficiálního programu jsme vyrazili tradičním taxíkem do centra Havany. Taxikář nás ale nejprve coby novináře vzal na pouliční slavnost rumby. Charitativní akce podporující místní pouliční umění a sbírka na, tuším, hřiště pro děti. Díky tomu jsme dříve než »navoněné« ulice turistické Havany mohli ochutnat reálnou Havanu, město obyčejných lidí, osudů a hodnot. Tato Havana byla plná barev, které se ale mnohdy marně snažily zakrýt ne vždy dobrý stav domů i aut. Dojem podtrhával i velký kontejner na odpad, který na přímém slunku stál již několik dní. V kontrastu s tím ale byly o ulici dál stánky a malé pouliční obchůdky, bary, pekárna, masna, vše plné usměvavých lidí. To vše podtržené galerií v jedné z uliček, která ukazovala šikovnost i nápaditost Kubánců, když z odpadu dokázali kouzlit nevšední a zajímavá umělecká díla. Časem jsme pak nacházeli nejrůznější obrazy, sgrafity, sochy a skulptury po celé Havaně, která se tak stává jednou velkou otevřenou galerií.

Havana oficiální

Následujících několik dní byl náš pracovní program nabitý k prasknutí. Díky tomu jsme mohli zavítat do mnohých historických i muzejních budov a poznat Havanu z pohledů, kterým se snaží město lákat a rozvíjet turismus. V bočních uličkách stále ještě narazíte na historické domy, které drží pohromadě jen silou vůle a dřevěných trámů (a v téměř každém domě žijí lidé). Turistické centrum ale září upraveností a barevností. Mnohé ze starých a dobou zanedbaných budov jsou dnes již opraveny, nebo opravovány. A slouží buď svému původnímu účelu, nebo, a to častěji, jako opět umělecké galerie. Opravy a rozvoj je tak intenzivní, a to nejen díky turismu, ale hlavně díky penězům od vlády i programu UNESCO, do jejíchž seznamů kulturního dědictví se Havana dostala v roce 1982. Když po bloudění uličkami staré Havany a nasávání vůní z tradičních barů, kde popíjel své Mojito prý i Ernest Hemingway, najednou stanete před Capitolem, neubráníte se obdivu. Tento monument inspirovaný washingtonským originálem kontrastuje s tří, čtyřpatrovými domy starší Havany. Ale i další havanská náměstí a uličky, jako například Plaza de Armas, Plaza Vieja kontrastují s moderní Plaza De La Revolución. A večerní procházky po promenádě Malecón s vyhlídkou na obrovskou pevnost San Carlos de la Cabaña, která letos hostila Mezinárodní cestovní veletrh FITCuba 2019, návštěvníka tohoto města utvrdí, že pár dní zde je pro prozkoumání, poznání a pochopení tohoto města málo.

Helena KOČOVÁ

FOTO - autorka


Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.