Přímá a poctivá životní cesta komunisty

»Příběh komunisty« je název knihy memoárů Miloše Jakeše, kde otcem a motorem myšlenky nutnosti sepsání pamětí Miloše Jakeše je RSDr. Pavel Pilný. Předmluvu k této knize napsal bývalý poradce prezidenta Václava Klause Petr Hájek. A zmiňuje v ní, že kdybychom dnes žili ve standardních demokratických poměrech, byla by to povinná četba. Na závěr mimo jiné také napsal: »Jsme jen děti, co zabloudily v lese.«

Ptám se sám pro sebe, proč ho napadla tato slova klasika? Jsou všichni, kteří věřili v lepší život po roce 1989, dětinsky naivní a zabloudili v lese a žijí v nevědomosti? Nebo jsou dětinští ti, co věří v cestu socialismu a lepší spravedlivější svět pro všechny? Posuďte sami.

Kniha pamětí bývalého generálního tajemníka Komunistické strany Československa v období 17. prosince 1987 – 24. listopadu 1989 Miloše Jakeše, narozeného 12. srpna 1922 (96 let) je sice psaná velmi lehkou formou přímého rozhovoru, ale přesto velmi autentická. Sugestivně vyřčené paměti Miloše Jakeše mě zaujaly i přesto, že od něho jsem řadu poznatků, komentářů a zajímavých postřehů slyšel mnohokrát. Kniha se díky této formě opravdu dobře čte. Jednotlivá témata se pozvolna proměňují a plynou tak, jak je autor Miloši Jakešovi klade. Čtenář je právě tímto sugestivně zatažen do děje jednotlivých zajímavých událostí v krátkých, ale dobře výstižných odpovědích.

Miloš Jakeš je jak v osobním, tak i v politickém životě vždy naprosto přímý, nikdy nepopřel svou politickou cestu a nic, co v ní stálo, na rozdíl od jiných, jako byl například snažně agilní tzv. osmašedesátník Pavel Kohout, jako byl Lukáš Vaculík nebo polistopadový západní rezident kapitalistické kultury Milan Uhde. A to především tím, že nejen věřil ideálům socialistické cesty tehdy i dnes, ale tyto ideály sám proměňoval ve skutečnost. Nakonec to dosvědčují jeho slova: »Po strašné válce se rodil nový společenský řád a já chtěl být u toho.« Chtěl přidat ruku k dílu a chtěl se podílet na lepším světě, jelikož sám pocházel z velmi chudých poměrů, z doby, kdy lidé, ale i děti umírali na nedostatečnou péči, protože na ni prostě neměli prostředky. Jakeš odpovídá zcela bezprostředně i na osobní věci, kterým by se jiní vyhnuli z různých důvodů.

V knize má Miloš Jakeš také mimo jiné velmi zajímavý rozbor Baťova propracovaného školského systému, aby vzápětí navázal na svou jednoznačnou podporu pro JZD Slušovice a jeho tehdejšího mimořádně schopného předsedu doc. Ing. Františka Čubu, CSc. Ten v osmdesátých letech svým příkladem pozvedl komplexně zemědělské podniky a družstva.

Padnou v rozhovoru otázky okupace Německem, ale též se rozebírá, zda byl atentát na Reinharda Heydricha správným krokem, či nikoli. Vyjadřuje se zde i k otázkám padesátých let a seznamu popravených. Mezi nimi jsou například pachatelé hrůzných činů, ale i vražd členů místního národního výboru v Babicích, či spolupachatelé bratří Mašínů. Zvlášť mne zaujala část, kde se rozebírá průběh srpnových událostí. Vztah Alexandra Dubčeka a Miloše Jakešez dob, kdy oba studovali v Moskvě. Dotkne se Dubčekových pozdějších přístupů v jednáních s představiteli SSSR v srpnových událostech. Také zvláštní přístup k dr. -Krieglovi, kterého ani nepustili na tehdy posvátnou půdu do Kremlu k jednání. Probírá se zde i dokument o poučení z krizového vývoje, setkání s generálním tajemníkem Michailem Gorbačovem, rozporuplná »perestrojka«. Jsou popsána různá setkání s osobnostmi světové politické scény, jako například s francouzským prezidentem Franćoisem Mitterrandem, Helmutem Kohlem, Jásirem Arafatem, Erichem Honeckerem, Todorem Živkovem, Danielem Ortegou či Kim Ir-senem a dalšími.

Poměrně velká část závěru knihy patří k exponovaným listopadovým událostem, kde se Miloš Jakeš nemohl vyhnout zcela konkrétním situacím a krokům, jež v té době probíhaly. Například vztah Jakeše ke generálu Lorencovi a co se vše odehrávalo v těchto dnech, kdy se rozmontovával postupně celý socialistický blok.

Jako velmi cennou část, která skvělým způsobem doplňuje tyto paměti, je také úsek, kde jsou publikovány přílohy, o kterých je v knize řeč. Například Moskevský protokol z jednání 23. 8. – 26. 8. 1968, nebo informace I. správy SNB pro generálního tajemníka z 15. 11. 1989, ale i ze dne 22. 11. 1989. Rovněž návrh na sledování Miloše Jakeše z 27. 11. 1989. Najde se zde i velmi významný projev prezidenta Spojených států amerických Ronalda Reagana, který vytyčuje linii rozkladu v socialistických zemích.

Po přečtení této knihy každému z nás musí zákonitě přijít na mysl řada dalších otázek, jako jestli obecně společnost může vůbec předešlou dobu pochopit, anebo lze-li vůbec za dnešních podmínek socialismus plně a jednoznačně ještě obhájit? A že je co obhajovat! Miloš Jakeš a jeho kniha »Příběh komunisty« naznačuje že ano! Sám se motivuje vlastním příkladem a vše, co zde popisuje, ale hlavně obhajuje, patří do skládanky našich československých dějinných událostí. A kdo z nás se o historii a politiku zajímá, by ji měl v každém případě ve své knihovničce mít. Rozhodně to stojí za to a já děkuji autorům, vydavatelství a všem, kdo se na této knížce podíleli.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 71 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


1958Jirka
2019-08-06 09:23
Jakeš je tragická postava našich dějin. Slušně řečeno..........
hajek.jiri51
2019-07-31 10:21
Pokud byl Miloš Jakeš přímý, tak byl slepý a hluchý. Když jsem
zažil jeho návštěvu v závodě kde jsem pracoval (PORS) a ten
neskutečný cirkus okolo ní, začal jsem tušit, že něco není v
pořádku. A vzpomněl jsem si na Antonína Zápotockého.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.