Stáří vpřed

O prázdninách mnoho rodičů řeší nerudovskou otázku »Kam s ním, s nimi?« Na mysli samozřejmě nemáme nějaký ten nábytek, ale vlastní děti.

Šťasten ten, kdo má hlídací babičky a dědy. Nejsem (doufám) v celku závistivá, ale toto občas závidím. Nejen proto, že skloubit práci, farmu a dvě děcka, když jsou školy a školky zavřené, je prakticky nemožné a tak musím alespoň synka za sebou tahat jako kočka koťata kamkoliv se vrtnu. Ale také proto, že způsob výchovy babiček a dědečků, jejich hry, jejich znalosti, jejich zvyky můžou krásně obohatit a zušlechtit život dětí.

Se správným přístupem se totiž děti mohou od svých prarodičů naučit, že i stáří má svůj půvab a moudrost, a naučí se jich vážit. Vážit si člověka nehledě na věk.

Napadá mě, že ti, kteří dnes odsuzují hlavně starší generaci jako hloupé venkovské balíky bez rozhledu, se zastaralými xenofobními, ba rasistickými názory, asi taky neměli hlídací babičky a dědy. Jak jinak si vysvětlit jejich neúctu nejen ke stáří, ale i k člověku jako takovému?

Lidé, na které téměř dští síru, žili, pracovali a vybudovali mnohé z toho, co dnes vesele užíváme všichni. I ti remcalové. A že mnozí z nich již nemají tolik energie, takový zápal a rozhled? To ano, nemají, věk neošidíte. Ale mají zase něco, co chybí mnohým mladým. Mají vědomosti a zkušenosti. Mají svůj léty vyzkoušený rozum. A mají pokoru k životu, protože již vědí, jaký má náš vymezený čas tady na Zemi cenu.

Je pravda, že znám i jiný extrém, kdy rodiče dávají děti k babičkám a dědečkům s takovou samozřejmostí a tak často, že jsou děti mnohdy častěji s prarodiči, než s vlastními rodiči. Ani to samozřejmě podle mého není úplně správně. Rodiče jsou jedinečnou a hlavní oporou dětské duše a každý extrém, byť myšlený v dobrém, ve výsledku dobrý není. Vím, že mít děti bylo mé rozhodnutí a já jsem v první řadě zodpovědná. Každá pomoc je vítána, ale jak s manželem, tak i s dětmi by mělo platit – budeme bok po boku v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, protože právě to vytváří pevné a zdravé vztahy.

I já jsem bývala o prázdninách s bráškou na chalupě s babičkou a dědou, kdy nás děda brával na výlety na kola a babička zatím vařila a pekla a když jsme se vrátili unavení, čekala na nás mísa voňavých buchet, po kterých voněla i babička. Na dědu již jen vzpomínám, často. A babičce přeji ke včerejším narozeninám vše nej a hlavně zdraví. Zdraví a klid a životní jiskru všem lidem se srdcem na správném místě.

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.7, celkem 69 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2019-08-01 01:23
Evolučně danou rolí prarodičů je péče o vnoučata.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.