Konec národních států?

Již delší dobu platí - nejen na české politické scéně - rozpolcenost aktérů v otázce budoucnosti Evropy. Jedni ji vidí v posilování integračních vazeb posilujících tendence k vytváření Spojených států evropských, druzí v postupné dezintegraci posilováním národní suverenity. Oba krajní názory výrazně zaznívaly (a stále rezonují) v celé Evropské unii. Nejen v názorově vypjatém období před volbami do Evropského parlamentu. Nalezení konsensuálního řešení je vpravdě existenciální podmínkou další budoucnosti kontinentu. Klást jednostranné podmínky a vyhlašovat razantní a »zásadová« řešení po vzoru SPD na jedné, a TOP 09 na druhé straně, jsou škodlivá a nefunkční přesto, že se jim evropský dialog nemůže vyhnout.

Proevropské síly posílily volbou nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. Bývalá německá ministryně obrany se netají ideou posilování integrity Evropské unie. Nejen v kandidátském projevu se vyznala, že je »Evropanka ze srdce a přesvědčení«, a připomněla, že již v roce 2011 řekla novinářům, že jejím cíle jsou »spojené evropské státy, federální spolek jako je Švýcarsko nebo Německo«. Slíbila sice posílení významu Evropského parlamentu a prosazení jeho zákonodárné iniciativy, nicméně od slibu k realitě vede cesta daleká a díky evropské legislativě nejistá a nepředvídatelná.

Přitom zásadní změny v institucionálním zabezpečení činnosti Evropské unie i jejím obsahovém zaměření jsou více než potřebné. Příkladem nade vše výmluvným je daňová legislativa, kterou chce nová předsedkyně rovněž rasantně změnit. Za podmínek jednomyslného schvalování změn však jde o úkol charakteru zbožného přání. Obdobných příkladů je řada.

Přiznejme si, že posilováním evropské integrace alespoň v politikách, které sjednocování legislativy i reálné činnosti nevylučují, k oslabování dějin a funkce evropských národních států postupně skutečně dochází. Každodenně je k tomu snášena celá řada známých i nových příkladů. Za všechny lze uvést sílu peněz USA, pro které je snadnější ovládat Evropu sjednocenou, než Evropu rozdrobenou. Evropa, naverbovaná Spojenými státy do NATO, se stala pomocníkem amerického impéria. Co může mít Evropa z washingtonské hegemonie? Jaký je smysl naší účasti v amerických hegemonistických válkách na Blízkém východě i v Africe, možná neví ani náš ministr obrany.

Proč se Evropa staví do jedné linie proti Rusku, které jí poskytuje energii a široký trh pro evropskou produkci? Jen ideologický zaslepenec nevidí, že bez Ruska bude rozvoj Evropy blouděním v kruhu. Evropa a její státy mají svou vlastní identitu, své vlastní zájmy, hodnoty a tradice. Proč by ji měly obětovat pro cíle několika silných nadnárodních uskupení?

Ladislav ŠAFRÁNEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 39 hlasů.

Ladislav ŠAFRÁNEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


miki.13
2019-08-03 11:17
antal: zřejmě jste se inspiroval u velikého revolucionáře soudruha
Fidela Castra, který mluvil i dlouhých 7 hodin bez přestávky a téměř
o ničem.
antal
2019-08-03 11:11
Príliš veľa pri integrácii a globalizácii sa kecá o nejakých
spoločných európskych hodnotách, západných hodnotách, že patríme
na západ, nie východ, o kresťanstve ap. Ľudia chcú akože do Európy,
cestovať bez víz, nemať clá na tovary, byť bez vojen. Chceme mať
výhody integrácie ale aj plnú národnú suverenitu. Ale to nejde spolu,
to nie je ani ryba ani rak. Podobne to chceli Angličania, byť v EÚ,
využívať výhody integrácie, ale aj mať plno výnimiek, čím
samozrejme, okrádali ostatných. Nikto predsa do integrácie nikoho
nenúti. Len treba vedieť, ak pôjdem mimo, tak musím rešpektovať
hranice, clá, neprepojenosť energetickej, dopravnej sústavy, ap. Ak
chcú krajiny euro, tak eurozóna si jednoznačne vyžaduje úzku
integráciu, ona nemôže byť založená na rozpočtoch národných
štátov, potom problém rozpočtu jednej krajiny, zadĺženosť sa stáva
krízovou pre celé zoskupenie. To je podobné, akoby bola česká koruna
založená ešte na hospodárení českých niest a nie na štátnom
rozpočte ČR. Sú jednoducho niektoré princípy, ktoré sa nedajú
ignorovať, ak to má efektívne fungovať. Ja netvrdím, že ČR má
prijať euro, len hovorím, že musím vedieť, ak do niečoho vstúpim,
tak musím rešpektovať určité veci. Nielen kecať o nejakých
európskych hodnotách, hoci poriadne málokto vie, čo to znamená.
Integrácia prináša určité záväzky, ale aj výhody, zníženie
nákladov na clá, energetickú bezpečnosť, obranu, výskum a vývoj.
Mieru vďačí Európa nie nejakým európskym hodnotám, ale tomu, že
výrobno-technologický spôsob dospel na úroveň, kedy si vyžaduje
európsky a globálny trh, deľbu práce a spoluprácu. Sily spolupráce na
tomto priestore prevažujú nad silami konkurencie, je výhodnejšie
spolupracovať v rámci deľby práce, ako viesť vojnu proti susedom.
antal
2019-08-03 10:58
Otázka tak nestojí - žeby išlo o koniec národných štátov. Len zmenu
rozhodujúceho suveréna z roviny národných štátov na integračnú a
globálnu. Niekedy bol suverénom rod, neskôr kmeň, potom mestský
štát, kniežatstvo, národný štát. Vari došlo v tomto procese k
likvidácii rodiny, kmeňov, miest? Nie, len sa posunula rovina
rozhodovania. Národné štáty si teda aj v globálnej civilizácii
zachovajú svoju osobitosť, práve naopak, globálna deľba práce si
vyžaduje inakosť, osobitosť, nemôžu predsa produkovať to isté, tam
dochádza k zrážkam. Naopak, je potrebná demokratická globálna
správa, je potrebné prijať globálne pravidlá pre pohyb tovarov,
ľudí, pretože takto o týchto tokoch rozhodujú nie národné štáty,
ale nadnárodné monopoly a niektoré krajiny, ako je USA. Zásadné je
dokázať odlíšiť globalizáciu, ktorá vyplýva z
výrobno-technologického vývoja a globálny kapitalizmus. Globálny
kapitalizmus nemá nič spoločné s globalizáciou, je to len
uplatňovanie svojich súkromných národných záujmov v globálnom
rozmere, ide o imperializmus, nie globalizáciu. /// Európska únia
trpí tým, že okrem prirodzenej ekonomickej integrácie, deľby práce a
spolupráce, z čoho vyplývajú výhody aj pre ČR a SR, Západ ešte
využíva EÚ aj ako imperiálny nástroj, kedy EÚ je chápaná ako
impérium s centrom a obslužnou perifériou. Toto bráni hlbšej
integrácii a obavám národných štátov. A zrejme to nakoniec povedie k
rozdeleniu EÚ na západnú a východnú časť, ak Západ nezmení svoje
správanie. A v podstate integrácii na báze niekdajšej RVHP, samozrejme,
vývoj už dospel oveľa ďalej.
hajek.jiri51
2019-08-02 19:52
Likvidace národních států je likvidace "jinakosti" po které
se jinak všude řve. Nebo ne? Ale potom není něco v pořádku a je
nutné se vzepřít.
hajek.jiri51
2019-08-02 19:35
Nebyl to spíš nějaký geniální T.G.Mottl? (T=Ten, G=Gauner) :-)
o.motl
2019-08-02 11:12
"Nevěřte všemu, co vidíte na internetu", napsal T.G. Masaryk
v knize "Světová revoluce", která vyšla v roce 1925.
svaty_vaclav
2019-08-02 10:18
1. Většina obyvatel preferuje zábavu před prací. 2. Množí se
rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců. 3. Senioři
jsou zanedbáváni. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje
staré rodiče. 4. Literatura a umění se stávají bezduchými.
Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla
jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí
zaplatí horentní sumy. 5. Čestná vojenská služba vlasti je
odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena.
Armádu tvoří nájemní žoldnéři. 6. Lidé pilně pracující jsou
zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté,
pochybní umělci a takzvané celebrity. 7. Daňové zatížení
obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké
částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak
postará. 8. Úroveň vzdělání klesá. 9. Státní dluh roste do
nikdy nesplatitelné výše. 10. Přestává se vyrábět a pěstovat,
výroba doma je drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze
satelitních zemí. 11. Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního
krást, většinou tak činí. 12. Početí a výchova dětí je
vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně. 13. Léty
osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle
selhávají. 14. Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti
zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit,
aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil. 15. Staletími
předků prověřené hodnoty – jako je čest, smysl pro povinnost,
zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci
veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány. 16. Šíří se cynismus.
17. Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí,
dovednosti a poctivé práce. 18. Do země přichází velké množství
cizinců. 19. Politikové nadbíhají i lůze, která si vynucuje zábavu
a státní podpory (chléb a hry) 20. Občané stále na všechno
nadávají. Text napsal britský historik Edward Gibbon, autor knihy ”
Úpadek a pád římské říše”, která vyšla v roce 1776.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.