Milena Městecká s Antonínem Nešporem (vpravo) a Josefem Doškářem pokřtila v lidické Oáze svou knihu.

Nová kniha o pochodech smrti směřuje ke čtenářům

V přátelské atmosféře se v úterý v podvečer uskutečnil v Domě seniorů Oáza ve středočeských Lidicích křest knihy badatelky a publicistky Mileny Městecké Evropa v agonii pochodů smrti 1944-1945Po stopách pochodů smrti lidických žen, vězňů a válečných zajatců. Knihu vydalo Nakladatelství Orego.

Autorce k jejímu počinu, který je všeobecně hodnocen jako zcela mimořádný, přišli poblahopřát přátelé, například starostka Lidic Veronika Kellerová, publicista Ivan Černý, Antonín Nešpor z Občanského sdružení Lidice, badatel Josef Doškář z Nového Boru a další. Poslední dva jmenovaní muži měli velký vliv na rozhodnutí Městecké začít před lety s pochody po trasách někdejších pěších transportů smrti, kterými Němci od podzimu 1944 do jara 1945 hnali statisíce zubožených vězňů a vězenkyň z tzv. evakuovaných koncentračních táborů, když se k jejich branách blížili Spojenci. Městecká, která je vystudovanou matematičkou a pracuje v oboru reklamy, se do těchto pochodů doslova »zakousla«. Začala sama, když šla první pochod, ale postupně získala další spolupochodníky, kteří ji doprovodili. A tak založila nádhernou tradici, kdy příslušníci současné generace, která nezažila hrůzy války, okoušejí na vlastní kůži, jak nepředstavitelně těžké bylo jít stovky kilometrů »do neznáma«, a tehdy navíc v dřevákách, bosi, v chatrném oblečení, bez jídla a pití, za neustálého řevu a bití militantních nacistů. »Naše současná generace v přibližování těchto hrůz musí pokračovat, když pamětníci již odcházejí,« řekla odhodlaně.

Věnováno všem, kteří trpěli

Veškeré poznatky z těchto cest i vše, co získala podrobným studiem historických materiálů, kronik a map a návštěvami archivů, shromáždila ve své knize. »Byl to pro mě nepředstavitelný úkol. Začala jsem příběhem lidických žen. Důležité bylo, že jsem mohla mluvit s paní Kalibovou a paní Cábovou (přeživší lidické ženy).« Lidické ženy, tak jako další vězeňkyně z KT Ravensbrück, nastoupily pochod smrti při vyklízení tábora, a některým skupinám se podařilo prchnout z dohledu dozorkyň a dojít pěšky nepřátelským územím do osvobozeného Československa. Na osudu lidických žen autorka postavila čtyři kapitoly, a právě jim, a vlastně všem, kteří na pochodech smrti nepředstavitelně trpěli, svou knihu věnovala. Jsou to minimálně statisíce lidí.

Městecká ve své skromnosti poznamenala, že téma neobjevila první, před ní ho již uchopil publicista a reportér Stanislav Motl, který je autorem předmluvy k její knize. Motl ji také podporoval v jejím úsilí se aspoň trošku přiblížit podmínkám, které museli snášet usoužení nešťastníci na pochodech, tedy dlouhé trasy a nocování venku. Samozřejmě, současní pochodníci mají dobré boty a oblečení, jídlo i pití a jdou mírovou krajinou. Dalším, kdo se tématu chopil, je historik a kronikář obce Třeština Jiří Nesét, autor loni vydané knihy Pochody hladu a smrti 1944-1945.

Chybějí pamětní desky

Je strašné, že se lidé začínají o pochodech smrti zevrubněji dozvídat s odstupem více než 70 let, lituje Městecká. Co je však horší, že vězni, kteří padli na pochodech smrti na našem území, zvláště pak váleční zajatci, nemají označené hroby, ani pamětní desky nejsou pravidlem. Proto se autorka snaží kontaktovat zodpovědné instituce či samosprávy, aby spolupracovaly k nápravě této věci.

Hosté pak v diskusi dávali najevo nejen obdiv k velkému úsilí, jež autorka vynaložila – trasy projít a pak o nich sesumírovat vše dostupné – ale také k organizátorské a přednáškové činnosti Městecké, která nelení a beseduje s občany o této etapě druhé světové války, a tím udržuje historickou pravdu. »Jsou tendence zveličovat excesy, které se staly některým Němcům při jejich odsunu po válce. Pro mě je tato kniha darem – nyní máme doklad o tom, jaké hrůzy se děly i na našem území v závěru války,« zachytila zpravodajka Haló novin jeden z názorů.

Kniha vyšla nákladem 1000 kusů, a jak pravila Městecká, nebylo jednoduché najít nakladatelství, které by se tématu ujalo. Jedno zvučného jména, ač byla již podepsána smlouva, nakonec z kontraktu vycouvalo. Nakladatelství Orego vše dotáhlo do zdárného konce.

(mh)

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 17 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.