Ilustrační FOTO - Pixabay

Svět velkého klimatického selhání

Název článku může být parafrází transparentů asi 20 ekologických aktivistů, demonstrujících za ochranu klimatu před Ministerstvem životního prostředí ČR 6. srpna 2019. Transparent zněl: »Ministerstvo životního selhání Richarda Brabce«. Jistě, český stát, stejně jako jiné státy světa, dělá málo pro ochranu životního prostředí, a zvláště pak pro ochranu klimatu. Jak známo, rozval klimatu na Zemi v důsledku masivních antropogenních emisí skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného velmi rychle sílí a stále více ohrožuje život na Zemi. Rekordní teploty, rekordní sucha, rekordní povodně, rekordní vichřice a dalo by se ještě dlouho pokračovat. Při současných poznatcích o klimatu by mělo být jasné všem soudným, že je zle a že bude ještě o mnoho hůř.

Ano, kdo je soudný a neztratil pud sebezáchovy, měl by být hodně zneklidněn. Jak ale nezapomenutelný první a poslední československý ministr životního prostředí Josef Vavroušek na svých přednáškách o »nových (spíš staronových - JZ) lidských hodnotách« upozorňoval, vážným problémem je také skutečnost, že moderní člověk ztratil kromě jiného i pud sebezáchovy, což se minulým generacím masově nestávalo. Ony totiž těžce zápasily s přírodou i s vrchností, nejčastěji jen za pouhé prosté přežití. Ztráta pudu sebezáchovy se projevuje mnoha způsoby, hazardem s drogami, cigaretami, alkoholem, otylostí, za volantem atd., tupým konzumerismem, významně posilovaným všudypřítomnou záplavou vtíravých komerčních reklam, i obyčejnou, leč nejednou smrtelnou lhostejností. Jak známo, Josef Vavroušek tragicky zahynul 18. března 1995 v lavině v Západních Tatrách, uštván smečkou fanatiků liberální ekonomie, vedenou tehdejším premiérem Václavem Klausem starším. Chtěl jít dopředu, a to se nepromíjí.

Dnes jsme ale podstatně dál. Za těch 30 let po listopadu 1989 se v České republice podařilo zásadně snížit úroveň školství, vzdělanosti a kritického myšlení. Ve spojení s totálním selháním velké části společenských elit to začíná ohrožovat budoucnost země. Něco hodně zlého naznačují i mimořádně stupidní demonstrace Milionu chvilek pro demokracii (tu jejich mafiánskou) proti výsledkům svobodných voleb.

Kdo škodí klimatu

Fanatičtí liberální ekonomové, kteří znají jen svou perverzní teorii neregulovaného trhu, nejsou zdaleka jediní, kdo brání efektivní ochraně klimatu na Zemi. Velkým škůdcem klimatu je velký byznys s fosilními palivy, na kterém je dosud velká část lidstva těžce závislá. Nic na tom nemění ani skutečnost, že byznys s ropou provází potoky a nejednou i řeky lidské krve. »Ochráncům lidských práv« to ale příliš nevadí. Opravdu si soudní myslí (občasné výstřelky mladých ekologických aktivistů je nutné brát shovívavě, neboť jsou mladí, dostalo se jim špatného vzdělání a jsou nezkušení), že lidstvo může na Zemi přežít, když války vedené velmocemi o ropu jsou na denním pořádku, viz Irák 2003, Libye 2011, současné rdoušení Venezuely a Iránu embargem Spojených států, uplatňovaném navíc exteritoriálně? Opravdu si soudní myslí, že čeští žoldáci mají válčit za zájmy velkého šerifa v Afghánistánu, kde americký okupant již dávno ani neví, proč tam vlastně s nevelkou skupinou ochotných válčí? Totiž, zde nejde o ropu. Afghánistán ropu nemá. Spíše jde o svobodné zásobování světa heroinem, jehož výrobou se významná část zbídačených Afghánců z nouze živí.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Demonstranti před MŽP měli na mysli hlavně prolomení územních limitů těžby uhlí v severních Čechách u Bíliny. Jde jistě o vážné poškození životního prostředí severních Čech i klimatu. Nechávám stranou, že s tím měli jít demonstrovat spíše před ministerstvo průmyslu a obchodu, protože to tlačilo na prolomení územních limitů těžby zdaleka nejvíc. Může jít o onu příslovečnou špičku ledovce. Základní výzvou lidstvu k přežití je rychlý ústup od využívání všech druhů fosilních paliv, tj. nejen od uhlí, ale také a na prvním místě od ropy, dále od zemního plynu a také od biopaliv, zejména těch pěstovaných na orné půdě. Ve světě je hlad a vládci v Bruselu s podporou některých taky ekologů i nadále prosazují pálení potravin, a ještě to vydávají za příspěvek k ochraně životního prostředí, klimatu a k trvale udržitelné energetice!

Má-li být úsilí o ochranu klimatu úspěšné, musí k němu přistoupit celý svět. Podle všeho toho není schopen, viz opakované krachy světových konferencí o ochraně klimatu, počínaje rokem 1995. Ani loni v Katovicích se nepodařilo sjednat jediné účinnější opatření na podporu snižování emisí skleníkových plynů. Schválena byla jen metodika jejich výpočtu.

Problémem ale nejsou zdaleka jen ignoranti klausovského typu, jako prezidenti USA Trump a Brazílie Bolsonaro. Zásadním problémem je odírání slabších států silnějšími ve jménu svobodného trhu, doplňované ekonomickým vydíráním, podporou teroristů pod pláštíkem zavádění demokracie (myšleno té západní) a občas i vojenskými údery. Ano, ve světě pokračuje nemilosrdné odírání slabších silnějšími (ČR se právem označuje jako relativně největší krmelec pro západní finanční kapitál z bývalých evropských socialistických států), rozhodují zájmy velkého byznysu. Toto odírání slabších plodí masovou bídu a ta je, jak známo, neslučitelná s lidskou důstojností, s ochranou životního prostředí a s udržitelným rozvojem.

Klíčovým úkolem je zajistit přijatelný sociální rozvoj lidstva, zvláště pak jeho chudé většiny. Nic nového pod Sluncem, říkali různí humanisté již ve starověku, podobně náboženští reformátoři, utopičtí i vědečtí socialisté. Známá je i teze zakladatele Československa Tomáše Garrigue Masaryka, že »česká otázka je především otázkou sociální«. Asociální politika české pravice po roce 1989 včetně vytvoření vrstvy absolutně degradovaných bezdomovců a ekonomicky nedostupného bydlení pro většinu obyvatel je s tím v příkrém rozporu.

Úspory jsou nedostatečné

Je veřejným tajemstvím, že se současnou velmi vysokou spotřebou převážně fosilních paliv a energie lidstvo nemůže přežít. Přitom se ve vyspělých kapitalistických státech s energií často nehorázně plýtvá, kam se jen podíváme. Na zbrojení, na falešnou prestiž, na zvyšování beztak vysoké dopravní náročnosti a v jejím rámci na maximálním růstu energeticky náročné silniční a letecké dopravy, na pohánění ekonomického růstu, přestože soutěž lidstva v tomto směru má stále silnější nádech kolektivní sebevraždy. Nejen nechvalné reklamní heslo: »Použij a zahoď!«, ale také svévolné zkracování životnosti výrobků a vymývání mozků jejich údajnou zastaralostí, podněcování často iracionálního chtíče atd.

Ekonomický růst přitom měříme perverzním ukazatelem »hrubý domácí produkt«. Čím víc škod způsobíme, tím větší prosperita vyjádřená růstem HDP se vykazuje. Ve středověku náprava poměrů v Evropě začínala kritikou zvůle katolické církve. Dnes by měla začít kritikou hodnocení efektivnosti rozvoje podle indikátoru HDP. To ale nehrozí ani náhodou. Ani ekologové se změny indikátorů hodnocení prosperity příliš nedožadují, zvláště pokud jde o požadavek měření efektivnosti společenského rozvoje indikátorem trvale udržitelného blahobytu (ISEW). Často uváděný fakt snižování energetické, materiálové a dopravní náročnosti tvorby HDP neříká téměř nic, neboť indikátor HDP má prakticky nulovou vypovídací schopnost. Správně je měřit spotřebu paliv a energie, surovin a materiálu, výši přepravních výkonů apod. na obyvatele a rok. Zde patříme do první desítky států s jejich nejvyšší spotřebou. Chcete-li, k těm nejhorším. To se promítá i do vysoké úrovně emisí skleníkových plynů.

Nalháváme si pak, že jsme úspěšní. V letech 1989-92 jsme výrazně snížili spotřebu paliv a energie zničením podstatné části průmyslu, o katastrofální devastaci zemědělství a ztrátě soběstačnosti v potravinách našeho klimatického pásma nemluvě. Naši průmyslovou a zemědělskou výrobu nahradili výrobci v zahraničí, včetně nezbytné spotřeby paliv a energie, a světové emise skleníkových plynů se tak nezměnily. Následné restrukturalizace průmyslu také příliš nepomohly, a to i při jeho výrazné modernizaci. Někdejší konjukturu železa a oceli totiž nahradila konjuktura energeticky a environmentálně náročných a ničivých aut, resp. silniční dopravy. Energii, kterou ušetřilo pět nedopravních sektorů ČR v letech 1992-2009, nově spotřebovává silniční a letecká doprava (spotřeba paliv a energie metra stagnovala a u ostatních oborů dopravy se výrazně snížila). Ve věci škodlivosti automobilismu se nám systematicky lže, protože patří k zásadní dopravní prioritě ČR, EU i světa.

V zásadě platí, že co se z hlediska dopadů průmyslu na životní prostředí podařilo zlepšit, to se ztratilo konjukturou aut a letadel, mocně podporovanou státní dopravní politikou, koncipovanou na úkor reálných veřejných zájmů, byť nám tvrdí opak. Oficiálně jde o významný indikátor prosperity a růstu životní úrovně obyvatel ČR. Že je dlouhodobě k nepřežití, je prý jen malá vada na kráse.

V mnohém jedou i ekologové

Také ekologové jsou různí. Jedni s přesilou automobilové lobby bojují za rozumnou dopravní politiku, tj. za přednostní rozvoj šetrné, energeticky a emisně úsporné a bezpečné kolejové dopravy, jiní »zachraňují« životní prostředí prosazováním ještě většího zvýhodňování beztak environmentálně hrubě závadné silniční dopravy, konkrétně snižováním zpoplatnění emisně šetrnějších aut při užívání dopravní infrastruktury, a tím i dalšího potlačování kolejové dopravy.

Někteří ekologové jsou zdrženliví ve věci bezhlavé podpory získávání paliv a energie z obnovitelných zdrojů, přinejmenším s ohledem na obří, převážně fotovoltaický tunel v úhrnné výši 400 až 1000 miliard korun v ČR. Jiní je prosazují za jakoukoliv cenu, nejen ekonomickou, ale také ekologickou a energetickou, o ztrátě důvěry veřejnosti nemluvě. Politici jim nejsou s to odporovat, viz nedávno schválená podpora tzv. biometanu. Šílenství s biopalivy vymysleli v Bruselu a ČR je v tomto směru papežštější než papež.

Z hlediska ochrany klimatu je tristní pokračující boj významné části ekologů proti atomovým elektrárnám, které mají nulové přímé a nízké nepřímé emise skleníkových plynů. Bez jejich rozvoje není ČR s to rychle opustit průmysl fosilních paliv, ale to je prý jen malá vada na kráse…

Pokud lidstvo nebude mít komplexní efektivní strategii udržitelného rozvoje (ty odsouhlasené vedením Evropské unie k udržitelnosti nesměřují, resp. jde o nesourodý konglomerát opatření k udržitelnosti i k jejímu vyvracení) a nebude jí důsledně prosazovat do života včetně zásadních změn regulace lidských aktivit, v nepříliš vzdálené budoucnosti vyhyne. Tak jako každý rostlinný či živočišný druh, který se přemnožil a zničil ekosystém, svoji niku.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 10 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2019-08-12 12:58
To by se mohlo tesat. Nejlépe na čela blbečků s opačným názorem.
Třeba i toho zloděje Klause. ( i když občas av něčem neměl tak
pitomé názory)-
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.