Hanoj. 10x a pokaždé jinak

Na březích blátivé Rudé řeky leží jedno z nejkouzelnějších asijských velkoměst. Je to vietnamské hlavní město Hanoj, které kdysi bylo synonymem války a utrpení. Ještě nyní vyzařuje tíživou, ale zároveň hrdou historií země. A my se v našem letním cestovatelském seriálu nyní, kdy má srpen již slušně našlápnuto, vydáme právě do metropole VSR. Některé níže uvedené skutečnosti jste jistě neznali…

Obyvatelstvo

Hanoj, i když není tak blyštivá jako finanční centrum vietnamského jihu - Ho Či Minovo Město (někdejší Saigon), se také z ospalého města stala živoucí metropolí, která si však zachovává staroasijský šarm s širokými ulicemi lemovanými stromy a koloniální architekturou. Zatímco Saigonem hýbe obchod, lidé v Hanoji se zase považují za vzdělanější a více reflexivní pokud jde o národní kulturu a historii. Životní styl zde vždy býval velice prostý a v porovnání s většinou ostatních asijských metropolí neuspěchaný. Jeho centrem zůstává i dnes rodina, tržiště či ulice, ovšem zároveň je zde již velmi patrný vliv západu, a to i v ekonomické sféře a podnikání. Narazíte zde i na solidní českou stopu – mezi tuzemskými subjekty jmenujme především skupinu Home Credit, která se úspěšně angažuje v oblasti spotřebitelských úvěrů a poskytuje další finanční služby.

Historie

Vietnam sice někdy kolem roku 938 svrhl čínskou nadvládu (v kronikách o ní nacházíme záznamy ze 6. století), ale vliv Číny na tradice, kulturu a jazyk přetrvával ještě dlouhá staletí. Hanoj, což znamená vnitřní řeka, se už v roce 1010 stala hlavním městem Dai Co Viet, jak se dnešní Vietnam kdysi jmenoval. Pod nynějším názvem se s ním lze setkat od roku 1831. Během dějin změnilo město mnohokrát své jméno. V pradávné historii se nazývalo Thang Long, ale také Tong Binh, Long Do, Long Bien, Dai La či La Thanh, ve 2. tisíciletí n. l. pak Dong Do, Dong Quan, Dong Kinh, Bac Thanh a znovu pak Thang Long, posléze nakonec Hanoj. V letech 1954–1976 byla Hanoj hlavním městem severního Vietnamu (tj. Vietnamské demokratické republiky), od roku 1976 je hlavním městem a politickým centrem sjednocené Vietnamské socialistické republiky.

Památky

Archeologické průzkumy, které započaly na přelomu tisíciletí, odhalily v Hanoji pozůstatky staveb až ze 7. až 8. století n. l. Nejznámějšími památkami města jsou však Chrám literatury a Pagoda na jednom sloupu, jejichž původ sahá do 11. století. Řada chrámů a pagod (kterých je na území Hanoje údajně více než 600) má rovněž prastarý původ, Pagoda obrany státu byla založena již v 6. století, chrám ochranného ducha Tran Vua na počátku 11. století. Za střed Hanoje bývá považováno Jezero navráceného meče, jeden ze symbolů města, na jehož ostrůvcích stojí Chrám nefritové hory a Želví věž. Z doby francouzské kolonizace pocházejí další pozoruhodné stavby, které dnes dotvářejí atmosféru města: Hanojská opera, katedrála sv. Josefa, most Long Bien nebo prezidentský palác. Novější dominantu města pak představuje Ho Či Minovo mauzoleum na náměstí Ba Dinh, postavené v roce 1975.

Vodní loutkové divadlo

Jste-li milovníky kultury, pak vám při návštěvě vietnamské metropole můžeme doporučit jeden obzvláštní bonbonek - zábavné představení loutek z fíkového dřeva ztotožňující prosté lidi, zvířata a mýtické bytosti pohybující se na vodě s doprovodem živé kapely. Tajemství původně vesnické zábavy zemědělců se předává z otce na syna, nikoliv však na dceru, což je zajímavé. Ptáte se proč? Ta by totiž mohla vše odnést ženichově rodině… Mimochodem, pokud byste si přáli dozvědět se více o tamějších zvycích a obyčejích, pak byste si v žádném případě neměli nechat ujít hanojské etnologické muzeum. V rozsáhlém komplexu jsou k vidění exponáty týkající se tradičního způsobu života jednotlivých kmenů ve Vietnamu.

Muzea

Nikde jinde se člověk nedozví tolik o historii daného města jako v muzeích. Už jsme naťukli etnologické muzeum, ale z hlediska dějin jako takových nabízí nejucelenější obraz Národní muzeum vietnamské historie (na snímku). Jde o architektonicky velmi impozantní muzeum, jehož budova byla vystavěna v letech 1925 až 1932. Nachází se zde cenná sbírka bronzových předmětů pocházejících z kultury Dong Son, hinduistické sochy z Khmérského království nebo vzácné šperky vyrobené ve Vietnamu. Další expozice se zabývají francouzskou okupací Vietnamu či socialistickými úspěchy. V každém případě stojí za návštěvu i Muzeum vietnamské revoluce, které bylo slavnostně otevřeno v roce 1959 a shromažďuje více než 40 000 exponátů znázorňujících revoluční historii ve Vietnamu - od založení osvobozeneckých hnutí proti francouzské okupaci až po vznik komunistické strany.

Legenda o jezeru

Věhlasná legenda praví, že v 15. století získal král Ly Thai To od bohů vzácný meč, který mu měl sloužit k odražení nepřátelských útoků a zachování nezávislosti Vietnamu. To se skutečně povedlo a po ukončení bojů, které trvaly téměř deset let, jel král na vyjížďku kolem jezera. Vtom se z jeho hlubin vynořila obří želva, meč mu vzala a ponořila se s ním zpět do jezera. Král došel k závěru, že se meč vrátil zpět k bohům, jimž náležel a od té doby nese jezero název Hoan Kiem, což v překladu znamená Jezero navráceného meče. Tato legenda přidala již tak okouzlujícímu jezeru na ještě větší zajímavosti. Budete žasnout, že ačkoliv se nachází v samém středu historického centra města, panuje zde uprostřed úchvatné přírodní scenérie až nepopsatelně harmonický klid. Pokud chtějí místní prchnout před ruchem velkoměsta nebo vzít svůj milovaný protějšek někam, kde se dá krásně vyznat láska, pak je to právě do těchto míst...

Ulice a uličky

V bezprostředním sousedství Jezera navráceného meče se rozkládá čtvrť starých uliček (obvykle se hovoří o 36 ulicích), jež byly původně spojeny s různými řemeslnickými cechy, a podle své původní specializace se dodnes jmenují: Vějířová ulice, Klobouková ulice, Uhelná ulice aj. V posledních letech a desetiletích se nicméně investovaly nemalé částky do budování nových komunikací (několik nových mostů přes Rudou řeku, obchvatové silnice), jež se snaží řešit dopravní zácpy, které jsou ve vietnamské metropoli – podobně jako v mnoha jiných po celém světě – na denním pořádku. A jen tak mimochodem: víte, který dopravní prostředek je typický prakticky pro každého zdejšího občana? Motorka - jak koneckonců vidíte na našem snímku. Kdo ji nemá nebo ji neumí řídit, ten jako by nebyl…

Jídlo

Ceny za ubytování, jídlo i pití vyjdou turistu zhruba na stejnou částku a mnohdy i levněji než České republice. Hanoj je jádrem pouličního stravování – téměř na každém rohu města najdete nějaký stánek či restauraci s místními specialitami. Zdejší kuchyně se řídí filozofií pěti elementů v pěti základních chutích: ostrá (železo), kyselá (dřevo), hořká (oheň), slaná (voda) a sladká (země). Každé vietnamské jídlo má svoji vlastní chuť, která odráží jeden nebo více z těchto elementů. Samozřejmě že tradiční přílohou, ale například také surovinou pro výrobu dalších dobrot (koláče, nudle), je všudypřítomná rýže. Ze specialit těžko vybrat jednu jedinou, ovšem pokud přece jen, tak tzv. letní závitky - čerstvé rolky z vepřového masa či krevet, zeleniny a bylinek, které se balí do rýžového papíru (viz snímek).

Nápoje

Místní nápoje reprezentují především čaje, džusy, minerální vody, ovocné koktejly (Sinh To) a typicky vietnamská, silná a voňavá káva (Ca Phe Sua), podávaná se sladkým kondenzovaným mlékem a paradoxně také s ledem. Dobré je i zdejší víno a rozhodně musíte vyzkoušet Bia Hoi - populární vietnamské pivo vyrobené »podomácku«. K dostání je na různých místech v Hanoji. Nejznámější je »pivní křižovatka« Bia Hoi Junction rohu ulic Ta Hien a Luong Ngoc Quyen ve Staré čtvrti (na snímku). Pozdě odpoledne jsou ulice plné místních obyvatel a turistů, kteří posedávají na malých plastových židličkách a popíjejí pivo. Jeho je více než přijatelná, ba by se dalo říci až neuvěřitelná: maximálně osm korun za sklenici, ovšem pozor - pivo má pouze 4 procenta.

Miss Hanoi

Na rozdíl od celosvětového hitu Miss Saigon, který jsme o některé z minulých sobot rovněž představovali, v případě Miss Hanoi jde o ryze české dílo. Natočil jej loni režisér Zdeněk Viktora a jde o docela povedenou kriminálku. Neodehrává se však v Hanoji, jak byste možná hádali, ale ve Varnsdorfu. Tam přijíždí kapitán Kříž (David Novotný) vyšetřit vraždu a brzy se ukazuje, že stopy směřují do místní vietnamské komunity. Otevřenými dveřmi do světa, který přehrazuje jazyková bariéra, se mu stává mladá policistka (Ha Thanh Špetlíková, na snímku). Nesourodá dvojice – emancipovaná žena, která se rozhodla žít podle vlastního rozhodnutí, a stárnoucí sarkastický vyšetřovatel, pro nějž práce zůstala jediným opěrným bodem v životě – rozkrývá nejen tajemství zločinu, kde jedna vražda odkazuje k druhé, ale také vzájemně hledá cestu k poznání a respektování toho druhého…

Petr ŠPIČKA

FOTO – wikipedia.org (5) a archiv


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 7 hlasů.

Petr ŠPIČKA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.