Věcně o Istanbulské úmluvě

Takovýto název zvolil Úřad vlády pro setkání s novináři a novinářkami nad tématem, které je stále aktuální, neboť není na úrovni České republiky dořešeno – jde o ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy, tedy Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Setkání se konalo 30. července v Praze za účasti vládní zmocněnkyně pro lidská práva a poslankyně Heleny Válkové (ANO).

Z obsahu stručně:

Česká republika má dostatečnou legislativní úpravu na podporu a pomoc obětem násilných trestných činů, v praxi však selhává. Pomoci by měla právě ratifikace Istanbulské úmluvy, vysvětlila Válková. Ta se bude, dle svých slov, snažit přesvědčit veřejnost, že z přijetí dokumentu nemusí mít obavy. »Malé nahlédnutí do úmluvy a přesnější překlad mě přesvědčily o tom, že tuto úmluvu můžeme bez obav ratifikovat,« prohlásila poslankyně.

Nový překlad dokumentu nahradil podle ní nadužívaný a příliš vágní a obecný termín gender a použil termín bližší zejména slovanským státům - tedy násilí založené na pohlaví, násilí na ženách. Pojem gender představuje totiž podle Válkové pro veřejnost problém a mnozí lidé se domnívají, že je dokument o genderové ideologii. »Úmluva nemění postavení mužů a žen ve společnosti,« uvedla zmocněnkyně.

Nutno změnit praxi

Také podle advokáta Daniela Bartoně nemusí ČR kvůli Istanbulské úmluvě vůbec měnit právní rámec. Potřebuje ale zlepšit aplikační praxi. V současnosti se například finanční pomoc k obětem dostane až po několika měsících až letech. Někdy má způsobenou újmu z velké části nahradit pachatel, a oběť ji nevymůže vůbec. »V Česku také není dostupnost komplexních služeb pro oběti,« uvedl právník. Policisté navíc často nejsou proškoleni, jak se mají k obětem chovat.

Po ratifikaci dokumentu by měl stát závazek zřídit centra, která by nabízela obětem násilných činů veškeré služby, například právníky a psychology. Střediska by měla být nejen v Praze, ale v každém regionu. Také finance by se podle Bartoně musely dostat okamžitě k člověku zasaženému trestným činem, vymáhání od pachatele by převzal stát. Bronislava Marvánová Vargová z organizace ROSA pak dodala, že by lepší praxe v pomoci obětem mohla zvýšit počet lidí, kteří oznámí domácí násilí na policii. Nyní jsme na tom podle ní v Evropě nejhůře, nahlásí ho pouze sedm až osm procent obětí.

Úřad vlády nechal kvůli negativním postojům k Istanbulské úmluvě, například ze strany církví nebo konzervativnější části společnosti, zpracovat analýzu toho, jaké měla ratifikace dopady v jiných státech. Rozbor zpracoval Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR s konzultacemi ze strany externích odborníků a odbornic na mezinárodní právo. Pro provedení rozboru byly vybrány tyto státy Rady Evropy, které Istanbulskou úmluvu ratifikovaly v letech 2013 a 2014 a mají s jejím naplňováním dostatečné zkušenosti: Albánie (2013), Rakousko (2013), Dánsko (2014), Francie (2014), Itálie (2013), Černá Hora (2013), Portugalsko (2013), Srbsko (2013), Španělsko (2014), Švédsko (2014).

»Nejčastější obavy nebyly naplněny,« uvedl Radan Šafařík z Úřadu vlády. Žádná země například nemusela rušit své tradice ani nezačala přijímat více žen v rámci azylového řízení. Ani ČR by podle něj nemusela měnit zákon, protože to, co požaduje úmluva v azylovém řízení pro ženy, už ČR dodržuje.

Nyní by ale bylo velmi riskantní schvalovat dokument ve Sněmovně, třeba poslanci ANO jsou v názoru na úmluvu velmi roztříštění, připustila poslankyně Válková. Od předsedy vlády Andreje Babiše (ANO) dostala do podzimu čas Istanbulskou smlouvu vysvětlovat, poté ho bude informovat o situaci. Na počátku října chce také uspořádat větší odbornou konferenci.

Podle prosincového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) je povědomí o úmluvě mezi občany ČR velmi malé. Jen 12 procent Čechů a Češek vědělo, že se úmluva týká násilí, 72 procent nedokázalo odpovědět. Stejně tak většina občanů a občanek ani nevěděla, jestli by parlament měl úmluvu schválit. Mezi těmi, kdo jsou s obsahem Istanbulské úmluvy obeznámeni, byla pro schválení úmluvy ale většina, konkrétně 87 procent lidí.

Úmluva vznikla v roce 2011 a odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. K 30. červenci 2019 Úmluvu ratifikovalo celkem 34 států Rady Evropy, další desítka zemí včetně ČR ji podepsala. ČR svůj podpis připojila v květnu 2016, nyní se čeká na ratifikaci.

Dopady ratifikace úmluvy v evropských státech – hlavní závěry

  • Ve vztahu k politikám zohledňujícím rovnost žen a mužů (čl. 6 úmluvy) státy nepodnikají kroky k zavedení tzv. genderové ideologie či k potírání biologických rozdílů mezi ženami a muži. Naopak ze státních zpráv o plnění úmluvy a z doporučení monitorovacího orgánu GREVIO je patrné, že smyslem »genderového« hlediska není odstraňování biologických rozdílů mezi ženami a muži, ale naopak zohledňování biologických a sociálních specifik obou pohlaví. Nejčastěji státy informují o azylovém řízení, ve kterém genderové hledisko chápou jako zajištění bezpečí a soukromí ženám (oddělené toalety, sprchy a ubytování a právo na výběr pohlaví tlumočníka/tlumočnice). Rovněž z doporučení GREVIO je patrné, že genderovým hlediskem rozumí zohledňování specifických potřeb a životních zkušeností žen (a mužů) a nikoli jejich potírání.
  • Ve vztahu k finančním zdrojům (čl. 8) a spolupráci s neziskovým sektorem (čl. 9) se nenaplňují obavy z toho, že výbor smluvních stran bude určovat státům, jaké organizace (politické/lobbistické) mají finančně podporovat. Praktickým dopadem ratifikace úmluvy je to, že některé státy se rozhodly posílit finanční zdroje zaměřené na pomoc obětem.
  • U potírání stereotypních představ o rolích žen a mužů (čl. 12) a zvyšování obecného povědomí a osvětových kampaní (čl. 13) je patrné, že státy realizují celé spektrum kampaní zaměřených na prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Kampaně jsou často velmi rozdílné, cílí na různé cílové skupiny a využívají různé komunikační prostředky. Řada států realizovala osvětové aktivity a kampaně ještě před ratifikací úmluvy. Přesto je možné u některých smluvních stran vysledovat větší počet či intenzitu kampaní po ratifikaci. Mnoho států tak po ratifikaci klade větší důraz na prevenci.
  • Co se týče vzdělávání o rovnosti žen a mužů a násilí založeném na pohlaví (čl. 14), nenaplňuje se obava, že by od mateřských škol byly děti vychovávány k tomu, že mezi ženami a muži neexistují žádné rozdíly. V řadě zemí ale došlo po ratifikaci úmluvy k většímu důrazu na vzdělávání o problematice domácího a sexuálního násilí a rovnosti žen a mužů a k přijetí konkrétních opatření, včetně legislativních.
  • Rovněž obava, že čl. 28 úmluvy (oznamování ze strany odborníků) povede k prolomení advokátní mlčenlivosti, se nenaplňuje. Státy aplikují čl. 28 převážně na zdravotnické profese. Žádný ze zkoumaných států neinformuje o změně povinnosti mlčenlivosti ze strany advokátních profesí.
  • Poměrně velké obavy v českém politickém diskursu v souvislosti s úmluvou panují ve vztahu k čl. 59 a 60 úmluvy (řízení o pobytu a azylové řízení). Co se týče azylového řízení (čl. 60), tak u všech států platí, že násilí z důvodu pohlaví je jednou z forem pronásledování, které jsou uznávány jako důvod pro udělení azylu. Žádný ze států neuvádí, že by právní regulace azylového řízení či řízení o udělení pobytu prošla změnou v důsledku ratifikace úmluvy.

Často kladené otázky

*Bude možné, aby po přijetí Istanbulské úmluvy pracovníci/pracovnice sociálních služeb zasahovali do rodin a odebírali děti?

Ne, žádnou takovou pravomoc úmluva sociálním službám nezavádí. Úmluva nijak nezasahuje do rodinného života, ani neobsahuje definici rodiny či rodinného soužití. Z úmluvy ale vyplývá, že je nutné, aby byla zajištěna bezpečnost, ochrana a podpora všech osob - tedy i dětí, kterým doma hrozí domácí násilí nebo mu byly vystaveny. Úmluva ale nezavádí žádné nové pravomoci nadnárodnímu monitorovacímu orgánu, který by mohl zasahovat na území České republiky. Rozhodnout o odebrání dítěte z rodiny bude moct nadále pouze soud dle platných českých zákonů. Hrozbou pro ženy, děti, ale i muže je samotné násilí, a nikoli opatření na ochranu a pomoc jeho obětem.

*Vztahuje se Istanbulská úmluva pouze na ženy?

Na základě statistických údajů vychází úmluva z toho, že hlavními oběťmi domácího násilí jsou ženy (až v 95 % případů). Úmluva se tak primárně vztahuje na ochranu žen před formami násilí, které se týkají pouze žen (nucené potraty, mrzačení ženských genitálií) nebo výrazně častěji žen (sexuální násilí a znásilnění, nebezpečné pronásledování, sexuální obtěžování, domácí násilí, nucené uzavírání manželství, nucená sterilizace).

Ovšem různými formami násilí jsou postiženi i muži, Istanbulská úmluva proto vyzývá smluvní státy ke stejné ochraně dalších skupin obětí násilí, jako jsou právě muži nebo senioři, seniorky a děti.

*Ohrozí Istanbulská úmluva naše tradice a zvyky?

Cílem úmluvy je mj. odstranění předsudků o podřízeném postavení žen ve společnosti, protože jsou jednou z příčin, proč ženy jsou častěji vystaveny násilí. Tradice a zvyky jsou důležitým nástrojem formování identity a při případné ratifikaci Istanbulské úmluvy k jejich rušení nebude docházet. Ze samotné úmluvy to ani nijak nevyplývá, naopak co z úmluvy vyplývá, je, že zvyky, u kterých dochází ke skutečnému násilí na ženách (jako je třeba mrzačení ženských pohlavních orgánů), budou považovány za porušení úmluvy. V praxi se bude pracovat na osvětových aktivitách, které budou vyvracet stereotypy o postavení žen ve společnosti - např. že ženy nemají předpoklady k práci v oborech, jako jsou informační technologie nebo naopak stereotyp, který tvrdí, že muži nejsou schopni pečovat o malé děti.

(mh)

Zdroj: Úřad vlády ČR


(mh)
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.