Luisa Landová Štychová v mladším věku.

Luisa Landová Štychová – člověk moderní doby

Všichni víme, kým byla Rosa Luxemburgová. Skvělá organizátorka revolučního hnutí, vynikající řečnice a vzdělaná teoretička, která dokázala vést diskuse s oponenty i příznivci. Jediná v českých zemích této doby, která se jí přiblížila – ačkoli neměla univerzitní vzdělání, byla Luisa Landová Štychová (1885-1969), jejíž 50. výročí úmrtí si 31. srpna připomínáme. Začtěme se do výňatků eseje historika docenta Stanislava Holubce koncentrované na její politickou činnost v letech 1918-1923.

Luisa Landová Štychová, původním jménem Aloisie Vorlíčková, se narodila v obci Ratboř u Kolína. Pocházela z prostředí venkovských středních vrstev. Její dědeček i otec byli obchodníky, otec se později stal v rodné obci starostou. Luisa projevovala od dětství zájem o četbu a politiku, v čemž na ni měl prý vliv dědeček zastávající radikální názory a strýc–učitel obdivující husitství. Ambice rodičů svěřit jednou Luise vedení obchodu je vedly k rozhodnutí zapsat ji do německé dívčí klášterní školy v České Třebové.

Další rok strávila na německé měšťance v Krásné Lípě, kde se poprvé setkala se sociálními demokraty a zažila nacionální nenávist mezi Čechy a Němci. Rok poté studovala na obchodní škole v Praze a následně absolvovala několikaměsíční praxi ve Vídni v klenotnickém obchodě. Spíše než o koloniál svých rodičů se ale zajímala o politiku, literaturu a umění. Se svým otcem měla podle svých vzpomínek časté spory, například chtěla zrušit kořalnu, kterou provozoval. Když otec onemocněl, Luisa se o něj výborně starala a snad přispěla k jeho vyléčení. Uzdravený otec z vděčnosti vyhověl jejímu přání odejít do Prahy a studovat zde na dramatické škole.

Luisa se tak dostala do zemského hlavního města, kde se věnovala svým koníčkům a snila o založení revolučního divadla. Po absolvování dramatické školy vystupovala v několika pražských divadlech v menších rolích. Přes bývalou spolužačku měla kontakty na anarchisty, s nimiž se stýkala. V řadách anarchistů potkala později významné osobnosti politiky a kultury: Zubního lékaře Bohuslava Vrbenského, básníky S. K. Neumanna, Fráňu Šrámka a Jiřího Mahena, spisovatele Jaroslava Haška.

V Praze se také seznámila s Jaroslavem Štychem (1881-1941), absolventem Vysokého učení technického, který pracoval jako úředník na magistrátu. Štych pocházel z chudé rodiny, ale vlastní pílí dokázal vystudovat a získal zajištěné místo. Luisu zaujal i Jaroslavův koníček, astronomie, která byla taktéž její velkou vášní. Brzy se sblížili a v roce 1908 uzavřeli sňatek, z něhož se jim narodily dvě dcery, Jana a Jarmila. S péčí o dcery jim pomáhala Luisina matka. Osvobozena od mateřských povinností se Luisa začala naplno věnovat politické práci v anarchistickém hnutí. Z vděčnosti vůči matce si ke svému jménu přidala její příjmení za svobodna Landová.

Začátky

Hlavní těžiště Luisiny činnosti spočívalo v přednáškách na nejrůznější témata, organizování oddílů mládeže a psaní článků do anarchistických tiskovin. Záhy dosáhla jisté proslulosti a už v roce 1911 byla v tisku označována jako »známá propagátorka protiklerikálního a monistického hnutí« (jak se tehdy nazýval ateismus). Vedle bezvěrectví přednášela velmi ráda o boji proti alkoholismu a nikotinismu, o rovnoprávnosti mužů a žen a volné lásce.

Za první světové války začala v rámci svých skromných možností se svým manželem organizovat odbojové kroužky v pražské Libni, kde bydleli. Pod hlavičkou kroužku astronomů se skupina jejich příznivců scházela k politickým diskusím, později tiskli letáky.

Luisiny vzpomínky na pražskou každodennost za světové války zachycuje její deník, v němž nalézáme popisy nekonečných front na jídlo, osamělé existence žen, jejichž muži byli odvedeni na frontu, a různé politické schůze. Její deník také dosvědčuje, že od prvních okamžiků uvítala bolševickou revoluci. Rusko jí ostatně bylo už dávno blízké svou literaturou i anarchistickým hnutím.

V roce 1917 se začal aktivizovat český politický tábor. V rámci radikalizace politiky se během války začali čeští anarchisté sbližovat s národními sociály, kteří se posouvali doleva, zatímco sociální demokraté setrvávali většinou na prorakouských pozicích. V dubnu 1918 byl uskutečněn společný sjezd národně sociální strany s dalšími skupinkami, anarchokomunisty, realisty a bezvěrci, od něhož si národní sociálové slibovali zisk vedoucího postavení na poválečné české politické scéně. Nová strana si s ohledem na všeobecný posun doleva změnila název z národně sociální na socialistická. Pro anarchokomunisty byli čeští socialisté tehdy přijatelnější stranou než sociální demokraté, kteří byli částečně diskreditovaní prorakouskou orientací. Luisa zasedla do ústředního výboru strany.

Když byl v červenci 1918 ustanoven Národní výbor československý, Luisa usilovala, aby v něm zasedly za socialisty i ženy. Ve 40členném tělese měli čeští socialisté podle výsledků voleb z roku 1911 ale jen čtyři mandáty, z nichž měl být jeden přenechán zástupci pokrokářů (realistů) a jeden zástupci Moravanů. Jestliže strana chtěla vyslat do Národního výboru své dva nejvýraznější politiky, Jaroslava Klofáče a Jiřího Stříbrného, bylo zřejmé, že pro zástupkyni žen místo nezbyde. Luisa byla proto zvolena jen náhradnicí.

Ve velké politice

V září k sobě konečně nalezli cestu socialisté a sociální demokraté a založili tzv. Socialistickou radu, která měla koordinovat jejich činnost. Luisa se stala její členkou a byla zvolena do pětičlenného akčního výboru. Socialistická rada vyhlásila 14. 10. 1918 generální stávku a tato událost se pro Luisu stala později nejdůležitějším okamžikem její politické kariéry. Později mnohokrát uváděla, že se slovo republika objevilo v prohlášení Socialistické rady na její popud a že tehdy byla česká společnost nejblíže k uskutečnění podobné revoluce, k níž došlo v Rusku. Velké hnutí lidu podle jejího názoru vyznělo do ztracena, jelikož nebyli k dispozici revoluční vůdci Leninova formátu.

Když 14. listopadu vzniklo Revoluční národní shromáždění, bylo mezi jeho 269 členy devět žen, z toho dvě socialistky, Luisa a Fráňa Zemínová (1882-1962). Luisa společně s ostatními poslanci a poslankyněmi hlasovala pro vystoupení ze svazku monarchie, pro vyhlášení republiky a zvolila prezidentem T. G. Masaryka.

Druhá socialistická poslankyně Zemínová se podobně jako Luisa angažovala již před válkou v ženském hnutí, ovšem byla na rozdíl od ní dlouholetou národní sociálkou. Jejich vztah byl všechno jiné než přátelský: Luisa nazývala Zemínovou staropanenskou, která si vše prý maluje růžovými barvami manželství, neboť ho sama nepoznala: Také si stěžovala na intriky, domýšlivost a nedůtklivost Zemínové. Zároveň ji charakterizovala jako zdatnou demagogickou řečnici. Ve svém deníku se kriticky vyslovovala o jejích antisemitských postojích. O tři roky starší Zemínová na Štychovou žárlila.

Třetí významná představitelka žen u národních socialistů, Františka Plamínková (1875-1942), sice tehdy v parlamentu nezasedla, ale vedla ženskou komisi strany a její přátelství s Luisou přežilo všechny politické konflikty a skončilo až popravou Plamínkové za heydrichiády.

Luisa i Fráňa Zemínová svůj poslanecký mandát obhájily v parlamentních volbách v dubnu 1920 a vedle nich tehdy zasedla do parlamentu za socialisty ještě úřednice Ludmila Pechmanová-Klosová, což znamenalo, že strana měla klub s nejvyšším podílem žen (tři z 24). Luisa kandidovala v pražském volebním kraji na sedmém místě. Zdejší kandidátku vedl Edvard Beneš. Jako své povolání uvedla Luisa při zvolení poslankyní choť úředníka. Později v dotazníku uvedla povolání žurnalistka. Jako své další funkce uváděla: »Člen ÚVV Socialistické strany, člen ženské komise této strany, redaktorka časopisu Ženské slovo, náčelnice Svazu socialistických skautek a třetí místopředsedkyně Mezinárodní komise pracujících žen (za Slovanky).« V roce 1920 byla zvolena místopředsedkyní Masarykovy ligy proti tuberkulóze.


Stanislav HOLUBEC

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.