Rozhovor Haló novin s podnikatelem Ladislavem Kubizňákem, bývalým čs. zpravodajcem rezidentury New York a diplomatem

Převládá zjednodušené vidění světa

Na jaře vyšla vaše kniha Polygon – Z pamětí československého zpravodajského důstojníka. V knize jste hodně otevřeně rozebral situaci rozvědčíků v době, kterou jste vy zažil, tedy v druhé polovině 80. let, i v průběhu předchozích desetiletí. Jaké máte na knihu ohlasy?

Knihy si všimla i řada novinářů, kteří i k mému mírnému překvapení publikovali několik velice pěkných recenzí. Což mě potěšilo a na druhou stranu utvrdilo, že Polygon byl vydán s odstupem let ve správnou dobu a má své čtenáře mezi mými vrstevníky a především i ohlas mezi mladou generací, která se zvídavostí sobě vlastní chce vědět, co se to v naší zemi před pár desítkami let odehrálo.

Jeden z prvních ohlasů zněl:

»Karel Köcher, Aleksandr Dmitrievich Ogorodnik, Rudolf Ivanovič Abel, Robert Philip Hanssen, Julius a Ethel Rosenbergovi, Bohuslav Chňoupek, Oleg Kalugin a řada dalších jmen, agentur a institucí. S tím vším se setkáte v neskutečně skvěle zpracované knize ‚vzpomínek‘ Ladislava Kubizňáka, kterou v těchto dnech vydává Grada.

Pokud bychom ony krátké kapitoly, které ovšem tvoří barvitý, běžnému člověku neznámý celek, měli popsat, zůstali bychom pouze u adjektiv: famózní, perfektní, dechberoucí, přitom pragmatické, bez výrazných emocí, ale dotažené, s pointou. A tím nemyslíme pouze to, jak se elitní zpravodajec náhle pod dozorem a se sledovačkou v zádech ocitnul po štaci v USA na Úřadu práce Prahy 4. Smutné, ovšem realistické. Nebyl sám. Podobný osud a pád až na zem prožila celé řada důstojníků rozvědky, stejně jako řadových policistů a kriminalistů. O tom ale jindy.«

Ladislav Kubizňák při podepisování své knihy »Polygon – Z pamětí čs. zpravodajského důstojníka«.

Detailně jste popsal osudy mnoha zpravodajců. Mnozí přešli na druhou stranu, jiní zůstali věrni své vlasti, například manželé Köcherovi. Odkud jste čerpal informace o nich? Odkazy na internet asi nejsou spolehlivými zdroji.

Sdělovat zdroje informací je pro zpravodajce ožehavé téma. Ještě v době mého působení na rezidentuře New York jsem měl úmysl napsat kandidátskou práci na téma Rozvědné společenství Spojených států amerických. Shromažďoval jsem v té době všechny dostupné i oficiálně nedostupné informace. Přečetl jsem i řadu knih na dané téma a v neposlední řadě jsem si vybavoval obsah rozhovorů s důstojníky různých speciálních služeb působících v Big Apple. Snad nejvíce s Brity, Američany, Rusy, Rakušáky, Kubánci a dalšími.

Řadu lidí, jejichž jména procházejí knihou, znám osobně, včetně manželu Köcherových. S naším »krtkem« v CIA, super-agentem Karlem Köcherem, ostatně pořádáme na podzim sérii besed s občany. Začínáme v Novém Městě nad Metují.

Hned v úvodu popisujete událost ze srpna 1988, kdy jste se pracovně setkal v New Yorku s informátorem, jenž vám řekl stroze: »Rusové nás prodali.« Přemýšlel jste potom, když přišel listopad 1989, o těchto slovech?

Tehdejší srpnová schůzka v roce 1988 s informačním zdrojem byla svým způsobem šokující, to, že se její obsah potvrdil o rok a něco později, už nebylo tak překvapující. SSSR se pod vedením své komunistické strany rozvalil zevnitř. Vedení strany zradilo zájmy svého státu pro své vlastní výlučně prospěchářské zájmy. Ze strany kolegů Američanů, ale především Britů, v listopadu 1989 zněla dotazující otázka, zda události nepřerostou v občanskou válku. Měli určité obavy. Prodej východních zemí, svých spojenců držených léta na uzdě, byl ale stranickou elitou SSSR domluven, a tak sametová revoluce mohla proběhnout i k údivu party lidí kolem Václava Havla v naprostém klidu. V podstatě se rozhodlo o osudu sametu v několika dnech po 17. listopadu, kdy Gorbačov pohrozil, že v případě zásahu čs. bezpečnostních sil, armády a milicí bude proti nim nasazena skupina sovětských vojsk dočasně umístěných v republice. Na dané dohlížel sovětský generálporučík KGB Viktor Gruško vyslaný Moskvou do Prahy.

Eventuálním zásahům ze strany čs. ozbrojených sil proti odpůrcům dosavadního režimu měli Sověti »zabránit všemi prostředky«, zněl rozkaz z Moskvy vydaný v pondělí 20. 11. 1989 veliteli více než 70 000 vojáků Sovětské armády umístěných »dočasně« na našem území po bratrské výpomoci v roce 1968.

Politické vedení naší země mělo od roku 1988, po důležitém varování, hodně času k možnosti uvolnit napětí v zemi, nechat prostor pro vznik dalších politických stran, uspořádat volby do parlamentu, nebránit lidem rozvíjet své živnosti, otevřít hranice a nedělat problémy s vycestováním. Nic však neudělalo. Zdůrazněme, že Moskva po dlouhá desetiletí tvrdě »vyučovala«, že samostatné rozhodování v jednotlivých zemích je nepřípustné, takže se nebylo čemu divit. V Praze v říjnu 1989 na schůzi Předsednictva ÚV KSČ pronáší i prezident republiky Gustáv Husák varovná slova: »Vy nevidíte, že kolem nás to všetko ide do hajzlu? Robte niečo!«

Můžete mít stovky tajných informací, desítky agentů a miliony odposlechů, ale když nemáte věcnou a objektivní politickou analýzu a představu o východiscích a pevné zodpovědné vedení, které realizuje nutná opatření, země se stane hříčkou mezi neúprosnými společenskými silami domácími i zahraničními. A o dosažená pozitiva lehce a někdy i zbytečně časem přijdete. Výsledkem je i to, že Česká republika je dnes »krmelcem Evropy«.

Jak to myslíte – krmelcem?

Z toho, co čeští pracující vyprodukují, jde do ciziny tak velká část hodnoty, že zbytek nestačí ani k tomu, aby se mohla narodit další generace dělníků. Je to vlastně obvyklá strategie nadnárodních korporací. Obsadit zemi, co nejrychleji ji vysát, vypálenou zemi opustit a jít zase jinam.

Navíc podle výsledků auditu české společnosti »stát katastrofálně selhává. Připouští či dokonce napomáhá nekontrolovanému bujení byrokracie. Toleruje a podporuje takovou strukturu ekonomiky, která produkuje chudobu a nevytváří dostatečné šance. Zejména pro lidi z nižších vrstev je zoufale nevýhodný. A vedle toho stát provozuje sociální systém, který vyhovuje úředníkům a aktivistům, ale má děsivé důsledky pro jeho ‚klienty‘,« řekl v roce 2018 sociolog Petr Hampl.

Častokrát se nadnáší otázka Archivu Z, tedy tajné evidence osobních svazků, které někdejší ministr vnitra Sacher přikázal vytvořit. Opravdu tedy podle vašeho mínění existoval takový archiv, kterým si nová moc vydělila své lidi?

To není jen můj názor, mohl bych jmenovat řadu dnešních »Z-politiků«, ale nelze se snižovat do úrovně zveřejňování jmen a skandalizování lidí a někteří, tomu věřte, jsou dost omyvatelní.

Počátkem roku 1990 rozhodl nový federální ministr vnitra Richard Sacher (v roce 2007 oznámilo Vojenské zpravodajství, že byl evidován jako spolupracovník vojenské kontrarozvědky, VKR, před rokem 1989) zřejmě i se souhlasem prezidenta a nového politického vedení o mimořádném opatření. Z tajné evidence osobních svazků, které kontrarozvědné služby za 45 let vytvořily, rozhodl vyjmout stovky - některé zdroje mluví o 15 tisících - agenturních svazků, které se týkaly jistých osob převedených do Archivu Z.

Svým pokynem federálního ministra vnitra z 2. dubna 1990 k zajištění ochrany údajů v evidencích statistického evidenčního odboru vnitřní a organizační správy FMV »v zájmu zajištění stability politického vývoje« nařídil s okamžitou platností:

1. Výjmout z ústřední evidence SEO VOS FMV evidenční karty, které se týkají a) presidenta republiky, b) členů federální vlády, vlády České republiky a vlády Slovenské republiky, c) poslanců Federálního shromáždění, d) poslanců České národní rady, Slovenské národní rady a předáků politických stran.

2. Vyjmout archivní materiály uložené v operativním archivu SEO VOS FMV, které se vztahují k výše uvedeným osobám.

3. Uložit registrační protokoly do plechových obalů a tyto zapečetit. Změny v registraci řešit náhradním způsobem s využitím lístkovnice a na počítači.

4. Evidenční karty, archivní materiály a registrační protokoly uložit do zvláštního fondu SEO VOZ FMV.

5. Okamžitě signalizovat ministru vnitra ČSFR všechny případy, kdy lustrace směřují do okruhu osob, uvedených v bodu 1 tohoto pokynu.

Pranýřujete jev, který nastal zřejmě jen u nás, že byly zveřejněny jmenné seznamy čs. zpravodajců a informátorů působících ve prospěch Čs. republiky do roku 1989. Byl někdo v důsledku toho vězněn, nebo dokonce zabit?

Pouze Česká republika se dopustila uvedené nehoráznosti a zvláštním evropským triumfem se může chlubit díky Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archivu bezpečnostních složek (ABS). Zveřejnila totiž jako první v postkomunistické Evropě osobní karty a fotografie příslušníků předlistopadové rozvědky - tehdy označované krycím názvem jako První správa Sboru národní bezpečnosti (SNB).

Na webové stránce ústavu je také možné dohledat jména rozvědčíků, kteří působili v zahraničí k 17. listopadu 1989. Instituce získala archiválie v roce 2008 od Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), tedy české civilní rozvědky - která nyní prochází vyšetřováním týkajícím se rozkradení stovky milionů korun. Tento bezprecedentní krok neměl obdoby, ohrozil tyto osoby a jejich rodiny! Neznám stát, který by v minulosti něco takového učinil a odkryl tak citlivé údaje. Především šlo o lidi, kteří přešli po revoluci do služeb polistopadového státu a v 90. letech se podíleli na operacích na Blízkém východě.

ÚZSI označil plošné zveřejnění dat za kontraproduktivní a pozastavil se nad tím, proč došlo k prolomení pravidla o diskrétnosti a ochraně zdrojů. Jako oprávněné lze pochopit znepokojení některých bývalých zpravodajců, kteří v prvních svobodných letech po roce 1989, zejména v době krize v Perském zálivu, pracovali v rizikových oblastech ve službách československého státu. »Tito lidé právem očekávají, že jejich identita a bezpečnost nebudou ohroženy,« uvedla rozvědka v tiskovém prohlášení.

Pokud byly ale zveřejněny údaje agentů, kteří pracovali pro rozvědku i po roce 1989, nelze vyloučit, že byl zveřejněním jejich identity porušen zákon. Moje polistopadové zařazení v ÚZSI, fotografie a zdravotní stav v druhém kole po zveřejnění byly začerněny a tím to skončilo. Ušetřilo mi to práci, chtěl jsem ÚSTR poslat lepší fotografii, barevnou.

Zveřejnění jmen, příjmení, zdravotního stavu, fotografií, hodnosti důstojníků rozvědky na www.USTR, který je placen ze státního rozpočtu, nejsou těmi správnými příklady výše uvedených zásad z naší novodobé historie. Snad se to nebude za pár let opakovat.

Jsou nějaké rozdíly v nakládání se zrádci mezi zpravodajci u světových mocností?

Rozdíly jsou, Američané své »krtky« odsoudili na doživotí, Gorbačov je dal zastřelit.

Jak podle vás probíhala kauza Skripal?

Bylo to klasické aktivní opatření britské služby zvýrazněné jejich a našimi hromadnými sdělovacími prostředky. Pro provádění podobného je důležitý i výběr klíčového slova, v našem případě Novichok, které proběhlo ve skandální aféře. Novichok (česky novičok) je název bojového plynu, kterým byl údajně otráven ex-špion ruské vojenské rozvědky GRU, v Rusku odsouzený k 13 letům vězení a později vyměněný za jiného (ženského) špiona.

Všimněme si mistrného použití tzv. homofonu (z řec. týž zvuk, stejně znějící). Můžeme popřemýšlet: už samotné vybrání názvu plynu v aféře Skripal ve Velké Británii bylo určeno pro jaké uši? Především anglosaské veřejnosti, když název bojového plynu Novichok téměř souzvučně zní v jejich uších »Teď nás dusí« - »Now we choke«. Uznejte, jak by zněl v této souvislosti název zřejmě použitého plynu BZ toxin?

Nyní je ve Velké Británii přijata nová komplexní bezpečnostní doktrína The Fusion Doctrine - autoritářský dohled státu, přímá poslušnost autoritě na úkor osobní svobody. Jedná se v podstatě o aktivní vtíravou destrukci křesťanských hodnot a tradic.

Poté, co jste byl propuštěn ze státních služeb, jste si docela složitě hledal práci. Mimo jiné jste jako podnikatel pobýval řadu let v Lotyšsku. Jak se tam žije? Jací jsou Lotyši?

Není práce jako práce, z rozvědky, kde mě práce bavila, jsem byl po úspěšném projití prověrkami propuštěn z organizačních důvodů, ale hlavním důvodem bylo, že manželka byla Estonka narozená v tehdejší Estonské SSR.

V podstatě jsem se do Lotyšska »uklidil«, prožil jsem tam nejenom původně naplánovaný rok, ale 12 let svého porevolučního života a čáp mně přinesl dva kluky s česko-kuronskou krví, jednoho do Podolí a druhého, aby měl kratší let, do Náchoda. Ostatně město pořádá na zámku každoročně v září kuronské slavnosti. A po cestě z Náchoda do Broumova projíždíte za Pěkovem kolem restaurace U Generála Laudona, který byl rodem Lotyš a v Broumovských stěnách dal vybudovat opevňovací valy proti pruským vojskům.

Lotyši jsou, jak jsem je poznal, velice pracovití lidé, především starší generace, která pamatuje dozvuky války. V mé době se tam žilo slušně, ale dnes ceny poskočily, i kvůli zavedení eura, dost vysoko a lidé se musí dost ohánět, aby uživili svoji rodinu.

V této členské zemi EU žije silná ruská menšina, vzhledem k minulosti společného státu. Všeobecně se ví, že její občanská práva jsou menší než rodilých Lotyšů.

Jak je známo, 15. října 1991 vzniklo usnesení Nejvyššího sovětu Lotyšské SSR, který tehdy ještě zvolili všichni voliči v republice. Obyvatelstvo bylo rozděleno na dvě skupiny – občané, kteří měli zdědit své občanství od občanů předchozího lotyšského státu z roku 1940, a druhou skupinou byli lidé, které toto dědické právo neměli. Těmi »neobčany« se stala třetina obyvatel republiky, kolem 700 000 lidí. V důsledku jednak přirozeného vymírání a v menší míře také procesu naturalizace nyní počet klesl počet neobčanů na něco přes 200 000.

Problém ale nadále existuje a vyhovuje těm, kteří jsou u moci, protože to stále zajišťuje, že celá tato skupina nemá možnost se zúčastnit voleb ani obecních, ani celostátních, ani do europarlamentu.

Pojem neobčan nemá oporu v mezinárodním právu. Chybí mu proto obecně uznávaná definice. Zpravidla se pod tímto označením myslí osoba, která nemá žádné legální právo či povolení pobývat v dané zemi a může být vyhoštěna. Jedná se vlastně o ilegálně pobývajícího cizince, migranta bez odpovídajících dokladů.

Nedávno byla v zemi, kterou od 1. září 2019 chrání v rámci NATO i naše pronajaté gripeny, zakázána výuka ruštiny.

Jakou míru rusofobie jste v Lotyšsku vysledoval?

Rusofobie tam existuje, ale ČR je v tomto směru rovněž pokročilá. Řada takto zaměřených lidí si neuvědomuje, že Rusko je vojensky po období rozkladu v 90. letech v dobré vojenské kondici. Devadesátá léta byla pro Rusko pohromou, deset let propadu hospodářství nadělalo větší škody, než které SSSR utrpěl během druhé světové války. Kolem 500 mld. USD bylo převedeno oligarchií z Ruska do amerických bank. Za 20 let své vlády to dal Putin pomaličku do pořádku a Rusko se i přes řadu svých vnitřních obtíží rozvíjí.

Co se týká strategických zbraní, jsou na tom Rusové lépe než USA. Ozbrojené síly RF mají už zavedený strategický raketový systém, který umožní po odpálení raket NATO proti RF takovou rychlostí odpověď, že než rakety NATO dopadnou na území RF, bude mít protivník ruské hypersonické rakety na svém území. RF oproti USA nemá proto doktrínu preventivního úderu.

Mějme, prosím, na paměti, Ruská federace bude stále více transformovat svoji strategickou vojenskou sílu v instrument zahraniční politiky (především proti Ukrajině, Gruzii, Pobaltí, Polsku, Rumunsku a dalším).

Jak je v Lotyšsku pečováno o pomníky Velké vlastenecké války, jak se tam slaví Den vítězství 9. května? Je známo, že Rigou pochodují potomci lotyšských veteránů zbraní SS...

V Rize jsem jednou 16. března 2005 doprovázel židovského podnikatele, který přilétl z Prahy. Když viděl na své oči v centru města pod Pomníkem svobody za ochranné asistence lotyšské policie pochodující veterány v uniformách lotyšských divizí jednotek Waffen SS, byl doslova v šoku.

O své pomníky se Rusové starají v rámci svých možností, scházejí se na 9. května v Rize pod jedním z nich.

Proč jen Rusové? Ve Velké vlastenecké válce v Rudé armádě bojovali také Lotyši. A jak se ke Dni Vítězství staví vláda, samosprávy apod.?

Staví se laxně, někteří nacionalisticky ladění Lotyši by památník, kde se Rusové scházejí, se nejraději zbořili.

Jak vnímají běžní občané v Pobaltí protiruské sankce a jak je vnímají tamní podnikatelé či podnikatelské svazy?

Zavedené sankce jsou hloupost a podnikatelé se je snaží všemožně chytře obejít. Mají bohužel dopad i na lotyšskou ekonomiku. Ruská federace odklání mohutné dopravní toky, dříve směřující po železnici do lotyšských přístavů, do svých přístavů, které v důsledku sankcí vybudovala na svém území jihozápadně od St. Petersburgu, tímto se lotyšský HDP snižuje téměř o čtvrtinu. Když k tomu připočteme hromadný odliv především mladých lidí do západní Evropy, tak budoucnost země není vidět v růžových barvách.

Je možné řídit svět a hospodářství sankcemi?

Řada lidí si i v EU a Americe uvědomuje, že sankce proti Rusku nemají smysl. Člověk racionálního a věcného uvažování by dokonce řekl, že sankce Rusku paradoxně poněkud pomohly, protože si dokázali například vybudovat vlastní potravinářský průmysl v rozsahu, který tam předtím nebyl. Co tě nezabije, to tě posílí. Dokonce exportují ve velkém obiloviny, které si v době mého působení v New Yorku nakupovali v USA.

Sankce jsou vždy zbytečné. Ničemu nepomáhají, naopak poškozují obě strany, ne jen jednu. Z ekonomického i z politického hlediska.

Svět je v pohybu, u moci je mnoho nezodpovědných politiků. Máte děti, vnuky, jakou vidíte budoucnost světa a Evropy, když se dezinterpretují mnohé zásadní historické události?

V dnešní rozdělené společnosti stále více převládá zjednodušené vidění světa na úkor dialogu a vzájemného naslouchání. Někdy se už zdá, že světy na sociálních sítích a virtuální obrazy jsou důležitější než reálné činy. Nemyslím si to. Pořád věřím, že život spočívá v tom, co skutečně děláme. Některé osobnosti nebo skupiny mají snahu vládnout světu bez mandátu a k tomu mají obrovskou podporu mainstreamových médií. Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je ale stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot. Novodobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení. Věřím ale, že česká společnost, která tradičně stojí především na pracovitosti a umu našich lidí, i v takovém světě obstojí.

A co tomu všemu říká můj oblíbený herec? »Tento svět opustím bez lítosti,« tvrdí Alain Delon. »Především ale nenávidím tuto dobu, je mi z ní na zvracení,« řekl třiaosmdesátiletý herec. Předluženým USA vládnou deprivanti, ilumináti a další spiklenci proti lidstvu. Zkrátka gauneři. Jediná možnost udržet moc, je něco uloupit. Vždyť vše, co USA mají, bylo uloupeno. Počínaje územím. A tak USA rozvrátily mnoho zemí a povraždily mnoho nevinných lidí.

Dnes je na řadě Evropa. Oslabit Evropu islamizací. Zničit evropské národní státy a evropské národy. Vyvolat na evropské půdě lokální války a válku s Ruskem. Oslabit Rusko a zmocnit se jeho zdrojů. Tomu napomáhají lokajové v čele EU. Tito krátkozrací politici a poskoci US gaunerů jdou proti vlastním zemím a proti vlastnímu lidu. Pokud se Evropa nevymaní z vlivu US gaunerů, nemá budoucnost.

Jedním z rozhodujících faktorů pro další vývoj ve světě bude výsledek prezidentských voleb v roce 2020 v USA, kdy je velký předpoklad, že Donald Trump opět vyhraje a získá tím volné ruce pro jednání se svými protějšky v Rusku, Číně a EU, aby volby vyhrál, na poslední chvíli zastavil útok proti Íránu. Američtí politici jsou pro vojenský zásah, ale Pentagon nesouhlasí, generálové mají spočítáno, že by tam dostali pořádně na frak a tisíce mrtvých amerických vojáků není vhodný předvolební argument. Nemohu si například představit, kde by se na íránském území vylodila americká pěchota a následné uzavření Hormuzského průlivu, kterým se dopravuje okolo 20 % vytěžené ropy na světě, což by vedlo ke skokovému nárůstu ceny nad 100 USD/barel, což by byl silný úder světové ekonomice. Američané se proto snaží ve Švýcarsku domluvit s Íránci.

Dalším závažným faktorem je rostoucí světová populace, po druhé světové válce 3,5 mld., dnes 7 mld. a za pár let 10 mld. lidí, nedostatek vody, potravin a oteplování povede k velkému přesunu lidí z Jihu, kteří vtrhnou do společenství zemí Evropské unie, jež nemá zájem nás ochraňovat.

Monika HOŘENÍ

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ


Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2019-09-13 02:11
Ano, byla to zrada, druhý Mnichov. Měli jsme se tehdy bránit?
o.motl
2019-09-11 17:54
Ten Delonův citát je kromě první věty falešný. Soudruh zpravodajec
si buď není schopen ověřit informace, nebo lže jako když Kojzar
tiskne. Ale vždycky se najde troubelín s analytickými schopnostmi a s
mozkem v hlavě, který těm pitomostem zatleská.
hajek.jiri51
2019-09-10 22:47
Tak takhle uvažují chytří lidé, zatím co hlupáci, čest vyjimkám,
nám vládnou. Z toho, co říká tento pán, bych podepsal každé
písmeno.
Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.