Rozhovor Haló novin s Vojtěchem Mišičákem, mladým členem KSČM

Levice musí zůstat rudá

Jaká byla cesta mladého člověka, tedy vás, ke komunistické straně?

V komunistickém hnutí jsem aktivní již od svých 17 let. Po dřívějším členství v menších marxistických organizacích jsem na podzim roku 2016 požádal o přijetí do KSČM. Ke komunistickému hnutí mě přivedly zlé sociální zkušenosti, naštěstí ne přímo z mé rodiny, ale ty, které jsem viděl ve svém okolí. Od toho, že jsem viděl rodiny, které neměly na jízdné do školy pro své děti, až po sebevraždu ze sociálních důvodů naší rodinné známé.

Mému příklonu k autentické levici také přispěl fakt, že na mnoho problémů současnosti dává odpověď právě marxistické poznání světa. Mnoho lidí přesvědčily ke vstupu do KSČM výborné volební výsledky KSČM z období vlády pravice v ČR, mnoho z nich už v KSČM opět není. Konkrétně mě ke vstupu do KSČM přiměl naopak volební pokles v posledních krajských volbách. Tehdy jsem pocítil, že sjednocení marxistické levice se nedá odkládat. Také jsem se chtěl spoluúčastnit formování politiky KSČM. Těm, kteří politiku KSČM kritizují z marxistických pozic, bych vzkázal, že ta kritika má smysl jen v případě, pokud padne na stranickou půdu.

Kde jste organizován, a jak jste zapojen do práce?

Jsem členem Základní organizace KSČM 1702 v Brně. Taktéž jsem členem Komise pro práci s mládeží KSČM a konečně členem rozhodčí komise tamního městského výboru.

Pracuji tak, jak potřebuje strana. Od mého vstupu do KSČM, ale i před ním, jsem se účastnil několika volebních kampaní. Také jsem kandidoval do Zastupitelstva města Lanžhota, kde bydlím. U mě se vždy dostalo pomoci při kandidatuře každému, kdo o ni požádal. S největší radostí jsem ale pracoval v té poslední kampani do Evropského parlamentu. Myslím si, že spolupráce, minimálně ta volební, více levicových subjektů je nadějí na lepší volební výsledky. Díky výborné vedoucí kandidátce a politicky i všeobecně vzdělaným mladým lidem za ní se podařilo alespoň zastavit volební propad. Levice v celé Evropě nemá nyní dobrou výchozí pozici.

Mladí lidé, zejména v ČR, jsou postiženi silným antikomunismem, který je výsledkem celospolečenské situace, kdy jsou komunisté stále ostrakizováni, a také školní výukou. Jak to, že vy jste se tomu vyhnul, resp. odolal?

Antikomunismus je to jediné, co dnešnímu režimu zbylo jako argument proti výraznějšímu pokroku v právech pracujícího občana. Ve školních lavicích se srovnává komunismus s fašismem a předkládá se, jako že v roce 1989 teprve začaly dějiny. Ty argumenty, které jsou stavěny proti KSČM, mají minimálně 30 let po záruční době. Za 30 let kapitalismu si antikomunisté nevymysleli žádný nový argument. Možná se nanejvýš vystupňovala jejich agresivita. Argumenty jsou nahrazeny v diskusích primitivním chováním, nadávkami a klišé.

Jak jsem tomu odolal? Nemám v kapse dvojí metr, proto vím, že připomínání selhání našich předchůdců je jen kouřovou clonou zločinům kapitalismu. Vyhnout se tomu ale nedá. Pomalu se chystejme na letošní 17. listopad. To aby se člověk bál zase otevřít konzervu, aby na něj nevyskočil Václav Havel.

Co se daří vám a dalším mladým komunistům ve vašem okolí? Na čem pracujete, co děláte?

Já jsem hrdý z mé politické práce na to, že se mi podaří občas v diskusi přesvědčit někoho, bez ohledu na věk, že kapitalismus tu nebude navždy, když někoho přesvědčím alespoň k pasivní podpoře našich myšlenek. Zejména před volbami má každý hlas cenu.

Co nás čeká v nejbližší době, je příprava sjezdu KSČM. Bude se konat na mé rodné jižní Moravě, konkrétně v Brně. Pokud se podaří i do vedení strany prosadit dalšího mladého člověka, bude to aspoň malý úspěch pro budoucnost KSČM. Ovšem mládí není zásluha, proto s tím mládím musí jít společně vzdělání a ochota pro stranu pracovat na 100 procent. Jsem rád, že Jihomoravský kraj reprezentuje ve Výkonném výboru ÚV KSČM právě takový mladý člověk.

Ačkoli jste z jižní Moravy, tak jste vážil cestu na Pomezní Boudy, tedy do výšky přes 1000 metrů nad mořem, kde jste na tamním mítinku autentické levice (psali jsme v Haló novinách) k upomínce prvních proletářských srazů v Krkonoších vystoupil. To vám nepřišlo nepohodlné?

Vždy jsem nesnášel hloupé výmluvy. Zejména tu »je to daleko«. Naše republika se po železnici dá přejet za šest hodin. Jezdím už bezmála 10 let na stranická setkání, schůze i semináře po celé republice. Před sněmovními volbami jsem byl pomoct i v Ústeckém kraji v Litoměřicích a Roudnici nad Labem na základě pozvání od tehdejšího poslance Josefa Šenfelda. V tomto případě ale musím přiznat, že na Pomezní Boudy jsem to měl letos v podstatě kousek. Má přítelkyně je z Trutnova, proto jsem v poslední době v Podkrkonoší dost často. Na tuto akci mě pozval poslanec Zdeněk Ondráček, když on byl minulý měsíc naopak na tradičním Setkání na pomezí u nás v jihomoravských Dubňanech. Na tuto akci jsem ale jezdil i v minulosti, i když jsem ještě neměl vztah v těchto končinách. Cestování mám rád, nikdy mi nebylo nepohodlné a už vůbec ne za lidmi, se kterými mě spojuje shodný politický program.

Na Pomezních Boudách jste se účastnil besedy, která probíhala po mítinku v odpoledních hodinách – besedovali Němci, Češi, Poláci. Jaké to bylo?

Naštěstí se ze studií na gymnáziu umím celkem obstojně dorozumět německým jazykem. Chvíli jsem tedy mluvil německy, chvíli česky. Také v obou jazycích probíhala diskuse, sem tam i pro pomoc byl užit jazyk ruský. Diskuse byla zajímavá. Poslanec Zdeněk Ondráček vysvětloval současnou pozici KSČM, také doporučil německým soudruhům spolupráci na levici. Vzpomněli jsme historii našich zemí a samozřejmě jsme odsoudili snahy o její přepisování - například sudetskými Němci, kteří jsou problémem i německé levice. Naopak jsme zdůraznili, že kdo přijede jako přítel, dostane se mu přijetí i pohoštění.

S některými soudruhy, kteří přijeli z Německa, se znám již delší dobu. Setkáváme se i na německé straně hranic, zejména v Berlíně. Proto jsem s nimi poseděl i osobně po skončení oficiální diskuse »na jednom«.

V projevu na Pomezních Boudách jste řekl, že mladí lidé hledají alternativu kapitalismu, ale neumějí ji pojmenovat nebo se bojí použít termínu socialismus. Jak to však mladým chcete vysvětlovat, když je tak silná mediální antikomunistická masáž, a navíc – někteří mladí dokonce odmítají i to dobrodiní, které jim byť stávající středo-levá vláda poskytuje, například zvýhodněné jízdné?

Paní redaktorko, nejdříve bych řekl, že jsem rád, že KSČM nutí hnutí ANO dělat alespoň zčásti levicovou politiku. To ČSSD nedokázala ani s pozicí předsedy vlády. Naopak se hnutím ANO a KDU-ČSL nechala dotlačit k pravicové politice a k neplnění levicových slibů. Například revizi církevních restitucí slibovala ČSSD již před volbami v roce 2013, ale došlo k ní a následnému zdanění až na návrh KSČM v tomto volebním období.

Ti mladí, kteří se narodili se stříbrnou lžičkou v kolébce, ti nepocítí nikdy nedostatek, natož že by jim chybělo na bydlení nebo základní životní potřeby. Těm, kteří se musí uživit pouze vlastní prací, to pomůžou vysvětlit záhy životní zkušenosti, zejména při zakládání rodiny. Kdo pocítí nezaměstnanost, hospodářskou krizi, ten bude hledat alternativu. Pak už je úkolem těch, kteří KSČM reprezentují v médiích, aby opakovali, že KSČM je alternativou, a připomínali, proč tomu tak je. Je třeba opakovat, že prosazujeme právo na práci a na bydlení jako jedno ze základních sociálních lidských práv. Ochranu životního prostředí pro budoucí generace také akcentuje zejména levice, berme si příklad.

Zaujal mě váš citát, že konzervatismus a sociální šovinismus jsou přežitkem a nepřítelem mládeže, komunistů a socialistů. Jak těmto pojmům rozumíte a kde jejich projevy u nás pozorujete?

Štve mě, že občas i od členů KSČM zaslechnu něco, co je v rozporu s tím, o co se snaží komunistické a levicové hnutí všude ve světě. Když budu citovat ty nejhorší věty typu, »ženská patří k plotně« až po »homouši patří do blázince«, to je pro mě nepřijatelné. Myslím si, že ten, kdo vychází z vědeckého světového názoru, by mohl pochopit, že emancipace žen je nádherným pokrokem, nebo že rodina je o vzájemné lásce partnerů a o lásce k jimi vychovávaným dětem.

Nemusíme se těmto tématům věnovat při každé příležitosti, ale jasně odmítnout názory, které by naváděly ke znevýhodňování kohokoliv na základě jeho pohlaví, sexuální orientace nebo víry. To nechme pravici, tam tyto projevy pozoruji každý den, třeba v posledních dnech jsme je mohli zaznamenat v programu politického hnutí Trikolóra. Pravice, ta si může »hnědnout«, levice musí zůstat rudá.

Setkal jste se někdy s někdejším europoslancem Miloslavem Ransdorfem nebo znáte jeho dílo? Citoval jste totiž jeho slova: Ten, kdo se dívá jen do zpětného zrcátka, ten zpravidla nabourá.

Setkal, a nejednou. Měl jsem k němu nefalšovaný přátelský vztah. Jeho dílo znám. Vrcholem jeho díla je jistě dvoudílné Nové čtení Marxe. Mé nejoblíbenější dílo od Míly Ransdorfa je kniha …není všem dnům konec! Tato kniha je velmi dobře čitelná pro každého, vřele ji doporučuji. Snažil jsem se jej vždy a všude bránit, zejména když na tom byl nejhůř. Když jsem se dozvěděl o jeho smrti, obrečel jsem to. Dodnes na něj vzpomínám. Byl uštván médii poplatnými současnému režimu. Dnes už víme, že se nikdy protiprávního jednání nedopustil. Ale o tom, že byl očištěn, už režimní média neinformují, ani se neomlouvají za jimi vyřčené odporné spekulace. Braňme jeho odkaz proti vládnoucí moci!

Jaké komunikační techniky používáte při komunikaci s vašimi vrstevníky?

Samozřejmě se již dnes nelze vyhnout používání elektronické komunikace a sociálních sítí, naopak, je to nutné. Pro oslovení mládeže musí mít KSČM nezbytně lidi zdatné v propagaci na sociálních sítích. I když osobní kontakt a posezení u sklenky něčeho dobrého nic nenahradí. A ve víně je pravda!

Jaká je vaše profese, nebo jste studentem?

Je mi již 26 let. Jsem profesní kvalifikací strážný–pracovník fyzické ostrahy objektů a osob. Nikdy jsem se svou politickou příslušností netajil, ani ve škole, ani na pracovišti. I když jsem si politiku do zaměstnání netahal, přesto můj manažer měl i několik nepříjemných telefonátů od majitelů či provozovatelů objektů, na kterých jsem vykonával svou práci. Tyto telefonáty začínaly slovy »to víte, že Mišičák je komunista?« a pak končily slovy »nepřeji si, aby tady nadále pracoval«. Asi si nemohu svobodu a demokracii pro sebe dovolit zakoupit. Ale jak napsali Karel Marx s Bedřichem Engelsem: »Proletáři nemají co ztratit, nanejvýš své okovy.«

Monika HOŘENÍ


Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jocky
2019-09-16 16:14
P.S. Proč vlastně právě pod tímhle článkem chybí hodnocení?
jocky
2019-09-16 16:12
Přečtěte si, hoši, občas Morning Star. Jinak HaNo otiskly před šesti
roky článek "Tiché umírání americké levice". (
http://www.halonoviny.cz/articles/view/7671599 ) Pro evropskou platí
víceméně totéž. Naštěstí "evropskou" "jen"
kontinentální. Co nabídnout by bylo, jenže to by pevninská levice
(nebo alespoň její většina) musela odložit vlastní ješitnost. A
kritici (opět alespoň většina) by si museli ověřit, co - nebo koho -
vlastně kritizují.
1958Jirka
2019-09-15 17:30
Bohužel přispívatel reich.mir.fan má pravdu. Autentická levice v
současné době nemá co nabídnout, čím oslovit masy a je na odchodu.
reich.mir.fan
2019-09-13 16:53
Ale v tom marxistickém poznání světa sa taky něco hovoří o
evolučním vývoji,proměnách,zániku starého a vzniku nového.Jenže
autentická levice nejenže ztrácí na své síle ale ona postupně a v
součastnosti dokonce hodně rychle zaniká.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.