Pohled do expozice v Náprstkově muzeu.

Vlastním hlasem nejen za volební právo žen

Národní muzeum v Praze v prostorách Náprstkova muzea (Betlémské náměstí 1) připomíná jedinečnou výstavou nazvanou Vlastním hlasem významné výročí. Letos v červnu to bylo již – či teprve - 100 let, kdy ženy v českých zemích poprvé volily v obecních volbách. Dne 31. ledna 1919 vstoupil v Čechách a na Moravě (v celé ČSR) v platnost Řád volební v obcích Republiky Československé. V porovnání s jinými evropskými zeměmi to bylo relativně dost brzo.

Boj o rovnoprávnost žen, vyjádřený jejich volebním právem, se datuje v podstatě již od poloviny 19. století. K velkému obratu pak dochází po první světové válce. Tehdy si společnost, a hlavně její mužská část, uvědomila důležité a v podstatě nezastupitelné postavení ženy, a to nejen v jejích tradičních rolích. Ženy v době první světové války musely ve velké míře zastávat mužská zaměstnání, a to jak na polích, tak v továrnách. Je zajímavé, jak se například změnila i ženská móda, jak začala směřovat k praktičnosti - zkrátily se sukně, ustřihly se vlasy.

Výročí 100 let od prvních voleb, kterých se mohly účastnit i ženy, podnítilo Náprstkovo muzeum k uspořádání zajímavé výstavy v krásném prostředí domu U Halánků. Expozice svým způsobem rezonuje i v naší současnosti a zdaleka nemá jen význam historických reminiscencí.

Výstava poukazuje na proces emancipace, který samozřejmě neskončil získáním volebního práva, ale dále pokračoval. V každém období měl svou specifickou podobu, samozřejmě představovanou jedinečnou osobností. Je to až symbolické, že výstava s touto tematikou je instalována v Náprstkově muzeu. Tady se díky velkému vlastenci Vojtovi Náprstkovi scházely ženy v Americkém klubu dam, kde se seznamovaly například s moderním kuchyňským zařízením, což jim zprostředkoval právě Náprstek pobývající jako emigrant v USA plných 10 let. Po revoluci 1848 jako jeden z hlavních aktérů musel odejít za hranice a do Prahy se vrátil v roce 1858.

Náprstkovy zahraniční zkušenosti byly nezaplatitelné. Umožnil především pražské obrozenecké společnosti navazovat kontakty se zahraničím. Když bychom chtěli být konkrétní, byl to například šicí stroj a jiné výdobytky moderního životního stylu. Ale byly to také přednášky na nejrůznější témata, které svým způsobem suplovaly možnosti vzdělávání žen.

25 odvážných žen

O složitosti ženského postavení vypráví na výstavě 25 žen z různého sociálního prostředí žijících v různé době. To, co je spojuje, je vlastně obsaženo v názvu samotné výstavy Vlastním hlasem. Tedy každá z nich v podstatě bojovala nejen sama za sebe, za svůj životní program, ale především za společné uplatnění žen ve společnosti. Tedy nejen za otázku volebního práva, ale celkové rovnoprávné postavení obou pohlaví.

Z pětadvaceti životních příběhů jsou některé velmi známé a patří do obecného kulturního povědomí, některé jsou méně známé, některé jsou zcela neznámé. Díky výstavě tak mnohé z nich vejdou v širší známost. Představení těchto osobností je ve výstavních místnostech řazeno chronologicky. Mimo jejich portrétů se návštěvník může seznámit s různými předměty a dokumenty, které je charakterizují. Tak například u Boženy Němcové je to kalamář. Mezi atraktivní předměty patří dobové šicí stroje, které charakterizují Ludmilu Barboru Šimáčkovou, zástupkyni americké firmy na šicí stroje. Byla to právě ona, která prodávala českým ženám tento vynález, jenž jim tak usnadnil práci. K ženám, které se svým způsobem zasloužily o společenský respekt ve své době, patřila i Eliška Krásnohorská. Propagátorkou volného pohybu, tedy i pro ženy, byla cvičitelka Klemeňa Hanušová. Na výstavě je také vzpomenuta malířka zabývající se designem skla Marie Luisa Kirschnerová, vzpomínka je také věnována dělnické aktivistce a novinářce (pozdější poslankyni za KSČ – pozn. red.) Františce Skaunicové.

Přístup ke studiu byl pro ženy dlouho nedosažitelný, takže jedna z našich prvních lékařek Anna Bayerová musela studovat ve Švýcarsku, stejně jako Ludmila Bozděchová, která si doslova vydobyla místo ve službách pošty. Známější osobností v rámci kulturně společenského dění v období první republiky byla Sidonie Amálie Nádherná. Udržovala společenský život, stala se také múzou například básníka Reinera Maria Rilkeho, architekta Adolfa Loose, také Maxe Švabinského. Mezi obecně známé osobnosti patří také Eliška Junková, která se prosadila v naprosto mužském světě automobilových závodů.

K těm, které doslova položily život za své přesvědčení, v důsledku také za svou angažovanost, patřily Františka Plamínková, politička, novinářka, organizátorka ženského hnutí i na mezinárodní úrovni. Byla popravena za heydrichiády. Stejný osud postihl i Milenu Jesenskou, novinářku, spisovatelku, překladatelku, která zahynula v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück. Zvlášť emotivně působí památka po této statečné ženě. Jsou to drobné předměty instalované na výstavě, které vytvořila z chlebového těsta a poslala je dceři a otci z Pankráce.

K umělkyním, jejichž význam přesáhl naše prostředí a byly ve svých oborech naprosto jedinečné, patří sochařka Mary Durasová a dirigentka, skladatelka Vítězslava Kaprálová.

Výstava se nevyhýbá ani nedávné minulosti, tím jsou míněna léta po druhé světové válce. Je to například Ludmila Jankovcová jako politička, poslankyně Národního shromáždění, ministryně. Výstava také představuje Ester Krumbachovou coby významnou představitelku české nové filmové vlny,fmode jako dramatičku, scenáristku, režisérku. Jako zástupkyně žen, které se především v 50. letech postavily k tehdy pro ženy netradiční profesi, byla vybrána traktoristka Zlata Medunová.

Kdo chybí?

Je samozřejmé, že výběr těchto osobností je výsledkem rozvahy autorů výstavy, tedy Národního muzea. Jistě, že každý návštěvník by mohl dodat jiné osobnosti, které ve svých oborech prokázaly výjimečné schopnosti, které ve své době byly dost často velmi odvážné a poukázaly na oprávněnost postavení ženy ve společnosti. Jako příklad za ty chybějící osobnosti bych jmenovala Zdeňku Braunerovou nejen jako malířku, ale jako aktivistku angažující se v rámci nového výtvarného programu. Jako další výtvarnice, která podstatně ovlivnila nejen domácí, ale i zahraniční vývoj výtvarného umění, a to v oblasti naprosto mužského světa, tedy sochařství, byla Hana Wichterlová. Stejně tak nejen herečka, ale také spisovatelka, která byla svým způsobem jistým vzorem postavení ženy ve společnosti, Olga Scheinpflugová. Jistě bychom mohli jmenovat řadu dalších. (Jožka Jabůrková, Luisa Landová Štychová, Marie Kudeříková, Inka Bernášková, Alice Masaryková, Jarmila Novotná, Milada Paulová, Marie Majerová... Každý návštěvník/každá návštěvnice výstavy si sám/sama doplní další příklady mimořádných českých žen, které viděly za horizont své doby – pozn. red.)

Předměty doby

Výstava však zdaleka neobsahuje jen přehled jmen významných žen, které každá svým způsobem přispěla k emancipaci. Návštěvník má například možnost si prohlédnout nejen předměty vážící se k jednotlivým osobnostem, ale také ty, které dokumentují určitou dobu, předměty, které byly bezesporu součástí každodenního života žen. Jako například lux, tedy vysavač, remoska, mixér apod.

Expozice je doplněna plakáty, které se váží převážně k 8. březnu - Mezinárodnímu dni žen, ale také k účinkování žen na spartakiádě a jejich celospolečenskému poslání, a samozřejmě mateřství. Je také doplněna řadou uměleckých děl, například modelem známé plastiky sochařky Věry Muchinové představující ženu a muže - kolchoznici a dělníka. Obří plastika byla vytvořena pro pařížskou výstavu v roce 1937 a dnes po rekonstrukci stojí v Moskvě. Dlouhá léta taky symbolizovala sovětskou filmovou tvorbu. Pořadateli byl tento model pravděpodobně zvolen jako dokument rovnoprávného postavení ženy a muže.

Pro návštěvníky výstavy jsou zvlášť atraktivní filmové záběry, úryvky filmů, jako například ukázka z filmu režiséra Jaroslava Macha z roku 1952 nazvaného Slovo dělá ženu, kde jednu z hlavních rolí ztvárnil Oldřich Nový. Dále je zájmu návštěvníků a návštěvnic určena ukázka z filmu Ester Krumbachové Vražda ing. Čerta.

Rozhodně je dobré zhlédnout celý dokumentární snímek režisérky Drahomíry Vihanové z roku 1975, který představuje ženy v různých pracovních rolích. Film dokumentuje postavení čs. ženy, ocenění její práce. Jistě, že snímek splňuje jistou propagandistickou roli, tedy svým způsobem idealizuje postavení ženy v polovině 70. let. Prostřednictvím autentických záběrů je však jedinečným dokumentem doby. (Snímek je oslavou ženy v socialistickém Československu v Mezinárodním roce ženy vyhlášeném Valným shromážděním OSN – pozn. red.).

Některé bariéry přetrvávají

Výstava je důstojnou připomínkou významného výročí 100 let od uzákonění volebního práva žen. Prostřednictvím několika významných osobností poukazuje na překonávání bariér, které bohužel existují i v naší době, i když to nejsou bariéry tvořené zákonem. My bychom si snad závěrem měli přát, aby v budoucnu, tedy třeba za dalších 100 let, když se bude vzpomínat toto výročí, byla problematika spojena jen s hlubokou minulostí.

Výstava byla zahájena 26. dubna a potrvá do 29. prosince 2019. Výstavu je možné rozhodně doporučit, Náprstkovo muzeum má otevřeno od úterý do neděle 10-18 hodin; plné vstupné činí Kč 100, snížené Kč 70, rodinné 170 Kč.

Věra BERANOVÁ, mh

(S využitím článku časopisu !Argument)

 


 

»Naši muži musí snést v poli mnohá utrpení a jejich ženy musí místo nich pracovat v zázemí a samy vychovávat děti. Proto patří ženě stejná práva jako muži. Stejně jako muž chrání svou vlast, chrání žena svou rodinu. (...) Kdyby ženy mohly mluvit v parlamentu, pak by dozajista mezinárodní třenice mohly být vyřešeny bez prolévání krve. Když se všude mluví o tom, že je třeba vydržet, musí se tomu podřídit i ženy a vydržet v boji o svá práva až do chvíle, kdy budou s muži zrovnoprávněny.«

Z projevu Františky Skaunicové (1871-1923) na schůzi sociálně demokratické strany, Brno 1917

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 4 hlasy.

Věra BERANOVÁ, mh

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.