Na památku Mistra Karla Gotta

Na přelomu úterka a středy zemřel velký Mistr, Karel Gott. Nemíním hodnotit jeho pěvecké umění, to, jak reprezentoval naši vlast v zahraničí, jak dokázal se nám všem vrýt do života. To nechť udělají jiní a jistě to také udělají. I my se tomu věnujeme na dalších stránkách našich novin. To, že Gott dokázal strhnout svými písněmi, svým uměním, většinu z nás, je zřejmě neoddiskutovatelné. Chci proto vyzvednout něco jiného.

Na rozdíl od řady umělců se po Listopadu rozhodl nepostavit se do řady »pomýlených« či přímo trpících za minulého režimu. Byl přece »národním umělcem« a tento titul nevymysleli komunisté, ale spontánně vznikl po osvobození v roce 1945. Tehdy ho obdrželi takoví velikáni, jako byl Josef Hora, Petr Bezruč, Ludvík Kuba, Václav Rabas, Václav Špála, Max Švabinský, J. B. Foerster, Vítězslav Novák, S. K. Neumann, a vzápětí po nich Fráňa Šrámek, Vilém Zítek, Václav Vydra st., Josef Lada aj. Později se tímto titulem mohli chlubit i František Smolík, Otýlie Beníšková, Jaroslav Vojta, Jan Werich, Jiří Trnka či třeba Josef Skupa. Lidé mu titul svěřili, obyčejní lidé, kteří mu dávali hlas ve veřejných soutěžích, kteří nadšeně poslouchali jeho písně, ne žádná politická moc. To jen ti skutečně »malověrní« a zbabělí, kariéristé i nic neznamenající, se chtěli vypořádat s každým, koho vyzdvihl celý národ a jehož dílo přetrvalo Listopad.

Před několika lety jeden takový stoupenec Havlovy přeměny, tedy dne »nula« - který měl světu sdělit, že před ním nebylo nic, co by stálo za povšimnutí (muž, jenž si říkal architekt) - nazval dokonce Karla Gotta »zombiem«, domnívaje se, že tím dá pokyn ke »svržení Karla z trůnu«. Neuspěl. Připojilo se jen pár desítek jeho souputníků. Ani jméno onoho architekta již není známo. Proč také? Právě on totiž byl tou »nulou«, která mířila k zapomnění. Občané, posluchači Gottových písní, odmítli podsouvané hodnocení a zlovůli.

Jsou lidé, jejichž dílo překročilo hranice času. I když ten, který je po sobě zanechal, již nežije, zůstává v majetku všech. Je tomu tak ve všech druzích umění. Autora fota Masaryka na koni, příjezdu Rudé armády na Václavské náměstí, vstupu kosmonauta Remka do rakety před vzletem do vesmíru, už málokdo zná. Znárodněla. A je tomu tak dobře. I hudbu Vacka, Vejvody svět vzal za své a slova si přizpůsobil svým podmínkám.

Písně Karla Gotta však zůstanou navždy s námi a my si je často budeme zpívat s ním. A ač to třeba nevyslovíme, bude Gott pro nás umělcem navždy skutečně všelidovým, národním.

Petr KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: -1763660, celkem 70 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


velkymaxmilian
2019-10-03 10:34
V souvislosti s úmrtím Karla Gotta postrádám dvě reakce: 1.) Proč u
našich údajných "bratrů" úmrtí zaznamenali v Deníku N pod
titulkem:"„Zlatý hlas z Prahy, božský Kája, národní umělec,
ale i zombie či idiot hudby. Kdo byl vlastně Karel Gott?“ a 2.) Nic
proti pohřbu Karla Gotta se "státními poctami", ale jen
duševně chorému se může zrodit v hlavě myšlenka na "státní
pohřeb" což je v první řadě záležitostí vojenskou. Pokud
ostatky držitele "modré knížky" povezou v rakvi na dělové
lafetě pak patříme spíše do Galaxie idiotství než Evropy...
jarprchal43
2019-10-03 09:30
Muž, jenž si říkal architekt, jak píše autor, architektem skutečně
je. Jmenuje se Zdeněk Lukeš, tento obor vystudoval a učí a je jedním z
předních českých odborníků v oboru dějin architektury. Panu
Kojzarovi samozřejmě víc, než to, že jeho favoritem nebyl Karel Gott,
vadí Lukešův postoj k období tzv. socialismu.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.