Rozhovor Haló novin s Jaroslavem Romanem, vedoucím mezinárodního oddělení ÚV KSČM

Ukrajina by se neměla stát nástupištěm NATO

Nedávno jste cestoval do Pákistánu. Jaký byl cíl této vaší cesty, koho jste zastupoval, jaký byl formát, a hlavně - jaký byl obsah této návštěvy?

Jednalo se o návštěvu v rámci tzv. meziparlamentní unie přátel. V Poslanecké sněmovně pracuje skupina přátel Česká republika-Pákistán, v jejímž čele stojí poslanec Daniel Pawlas z KSČM. Cesta se uskutečnila na pozvání stejné skupiny přátel v pákistánské sněmovně a cílem bylo posoudit současnou úroveň vztahů mezi Pákistánem a Českou republikou. A to nejen v rovině parlamentní, ale všeobecně.

Dlužno říct, že poslední návštěva vysokého vládního představitele z ČR v Pákistánu se uskutečnila v roce 2007, což byla návštěva pana Topolánka. Z toho je patrné, že byť máme zastupitelský úřad v Islámábádu, a i Pákistán zde má velvyslanectví, neproběhla dlouhou dobu na oficiální úrovni oboustranná setkání.

[o]

Spolu s poslancem Pawlasem byl v delegaci poslanec ANO Michal Ratiborský, který je členem této skupiny přátel. Já jsem cestoval v pozici tajemníka delegace a pomáhal jsem při věcech protokolárních a při překladatelských činnostech. Delegaci také doprovázela skupina českých podnikatelů.

Co vás nejvíce v Pákistánu překvapilo?

Bylo to za prvé mimořádně srdečné přijetí z pákistánské strany. A neskutečně vysoká protokolární úroveň přijetí, která - jak můžu posoudit z vlastní praxe – byla minimálně na úrovni předsedy parlamentu, včetně všech doprovodných akcí. A také podle mediálního pokrytí návštěvy. Tzn., pobyt české delegace v Pákistánu se odehrával za velmi vysokého zájmu tamějších médií, což bylo signálem nebo jistým projevem toho, že pákistánská strana věnovala české delegaci opravdu velikou pozornost a vnímala to jako projev zájmu o rozvoj vzájemných vztahů.

Během návštěvy jsme navštívili Islámábád, což je hlavní město a centrum všech úřadů, sídlo parlamentu. Delegaci přijal předseda parlamentu, předseda senátu, předsedkyně skupiny přátel. Také jsme absolvovali několik návštěv na úrovni několika ministerstev. Jednalo se o ministerstvo investic, zdravotnictví a další resorty, kde proběhla přijetí na úrovni předsedy parlamentu. Z toho hlediska bylo přijetí návštěvy na velmi vysoké úrovni.

Jaké další protokolární cesty jste absolvovali?

Kromě Islámábádu nás pákistánská strana odvezla také na návštěvu města Láhaur, které je třetím největším městem Pákistánu, po Islámábádu a Karáčí. Město Láhaur je od Islámábádu vzdáleno asi 400 km, a jelikož se přesun zajišťoval autem, tak to byla dobrá příležitost udělat si vlastní představu o této zemi nebo aspoň o její části. Zajímavá zkušenost.

Láhaur je hlavní, druhé nejlidnatější a nejbohatší město provincie Paňdžáb. Paňdžáb tvoří prakticky 60 procent Pákistánu. Je to také největší provincie, jež má logicky největší význam. V Láhauru jsme byli přijati předsedou místního provinčního parlamentu a guvernérem Paňdžábu, a opět za velkého zájmu celostátních médií. Guvernér projevil zájem o prohloubení vztahů a také bylo zajímavé, že on sám byl v minulosti poslancem britského parlamentu, dokonce třikrát za labouristy. Jelikož měl dvě občanství, vzdal se toho britského, kandidoval do pákistánského parlamentu a stal se zde guvernérem. Má velký přehled a zkušenosti, protože žil dlouhou dobu v Británii.

Cestu poslanci využili také k návštěvě Terezy Hlušové, která stále čeká na konečný rozsudek v Láhauru za pašování drog.

Byla stále jen obviněná Tereza Hlušová uvedena nějakým způsobem v omyl? Ona sama se k pašování drog přiznala, nebo odmítá tohle tvrzení?

Ne všechno můžu říct, ale ona de facto tvrdí, že nevěděla, že převáží drogu. Měla prý tušení, že něco převáží. Myslela si, že je to porcelán… Soud první instance jí dal 8,5 roku. Jeden rok za každé kilo, co vezla. Odvolala se a teď v říjnu proběhne odvolací řízení. Žalobce požaduje vyšší trest.

Zde je nutno říci, že také v tomto systému platí, že doznání viny by bylo považováno za polehčující okolnost. Ale účel návštěvy, tedy návštěva vězení, vzbudila velkou mediální pozornost, i kritickou, hlavně u nás. Mohu potvrdit, že hlavním účelem návštěvy vězení bylo prověřit, v jakých podmínkách je naše občanka držena. Musím říct, že jsme byli těmi podmínkami mile překvapeni a ona sama také přiznala, že podmínky jsou standardní a že není vystavena ani fyzickému ani psychickému týrání. A jsou zde respektována její práva.

Jestli se nemýlím, náš stát nemá smlouvu o výměně vězněných a odsouzených občanů mezi ČR a Pákistánem. Je to tak?

Tuto dohodu Česká republika s Pákistánem nemá, ale právě tento případ byl impulsem k tomu, že česká vláda předložila návrh dohody o vzájemném vydávání občanů odsouzených. Ale bohužel je zatím stále tento návrh na pákistánské straně a prochází jakýmsi legislativním procesem. Takže to není, jak se říká, běh na krátkou trať. Je to v procesu. Smlouva ještě nebyla podepsána.

Jste tedy spokojen s obsahem a výsledky této mise v Pákistánu?

Ano, hlavně, že se v zásadě dá říct, že v ekonomické oblasti jsou vztahy standardní. Viděli jsme velký zájem o hospodářský rozvoj, v Pákistánu znají značky jako Škoda, Jawa a další. V pákistánské elektrárně běží české turbíny. Upozornili jsme, že v historii byly paralelní vztahy velmi dobře rozvinuté, takže to byl jeden z důvodů, proč jsme tam měli i podnikatele. A skutečně se ukazuje, že tam měli na co navazovat.

Zájem Pákistánu o rozvoj spolupráce je upřímný. Zaznamenali jsme zájem o pokračování spolupráce v energetice, a to jak u výstavby u vodních elektráren, tedy o vybavení těchto elektráren, tak u pomoci při budování přenosných soustav elektrických. Velké problémy mají v přístupu k pitné vodě, takže projevili zájem o naše technologie pro úpravu vody. Vyptávali se nás taky, proč se neprodávají v Pákistánu auta značky Škoda. Takže, jak jsem uvedl, je tam na co navazovat.

My jsme tyto poznatky přenesli prostřednictvím komory na české podnikatele. Byl to takový první, ale věřím, že ne poslední krok k rozvoji spolupráce. Z tohoto pohledu byla návštěva užitečná a byla zdrojem užitečných informací.

A teď z evropského dvorku. Nedávno jste navštívil také Francii. Za jakým účelem a co tam probíhalo?

Navštívil jsem hlavní město Paříž na pozvání Strany evropské levice. V rámci mé cesty byla založena nová pracovní skupina, která se bude věnovat otázkám a analýze růstu krajně pravicových hnutí v Evropě a otázkám přístupu levice a taktikám, takříkajíc boji proti těmto stranám. Samotné toto téma je velmi aktuální, protože - jak víme – v posledních volbách opakovaně evropská levice jako by ztrácela pozice. Jde to napříč stranami, napříč zeměmi, takže nelze říct, že levice oslabuje pouze v ČR. Je to nějaký všeobecný fenomén. A je tedy potřeba se tím vyrovnat.

Z tohoto pohledu to bylo zajímavé, protože navíc se ukazuje, že politický vliv a pozice ztrácí jak komunistická, tak nekomunistická levice. Takže to není jen záležitost komunistických stran, kde právě tyto pozice se ztrácejí v důsledku růstu nejen krajně pravých, ale i populistických hnutí. To je fenomén ve všech zemích.

Účelem tedy bylo analyzovat příčiny a důvody, proč voliči, sympatizanti opouštějí levici a proč podporují tato až krajně pravicová hnutí. Dle mého názoru je zeď mezi nimi velmi tenká.

Můžete uvést, prosím, nějaký konkrétní případ?

Ano, uvedu. U nás je SPD populistické hnutí, u nás není krajní pravice až tak fašizovaná nebo až tak vlivná jako v jiných evropských zemích. Ale máme tu populistické strany typu SPD, Trikolóra, a to jsou strany, které se vedou na aktuálních náladách lidí a nemají žádné ideologické zakotvení.

Hlavně však z pohledu levice, dle mého názoru, nejen že nenabízejí žádnou alternativu občanům, ale je to de facto nabízení se v rámci kapitalistické společnosti. Naopak v nějaké hluboké krizi kapitalismu se můžou stát jakousi pěstí, nástrojem současného režimu. S tím máme neblahé zkušenosti vlastně už z minulosti. Takže to byl důvod mé návštěvy Paříže. Organizátoři nás při této příležitosti pozvali na festival L‘Humanité, kde měla evropská levice svůj vlastní stánek.

Jaký byl podle vás festival L‘Humanité v Paříži?

Představoval jsem si ledacos, jenom ne to, co jsem tam viděl. Protože já jsem byl poprvé na takové levicové megaakci. Však samotný festival probíhá asi tři dny a v areálu letiště. Proč? Protože tam byly desetitisíce lidí! Je to veliký areál, kde nepřetržitě proudí davy lidí, převážně mladých. A podotýkám, že neznám cenu vstupenky. A určitě nebyly levné.

V samotném areálu máte pak stovky, možná tisíce stanů, restaurací, kiosků a stánků, kde se prezentují jednotlivé provincie, kraje, okresy, města, stranické organizace. Je to trošku i komerčně laděné, každý kraj se tam nějak ukazuje, prezentují tu svoji kulturu a nabízejí své výrobky. Je to jakýsi zdroj příjmů. Překvapila mě tedy masovost této akce a zájem veřejnosti, zejména mladých lidí o levicovou symboliku. Bylo to pestré, hrála tam různorodá hudba a vládla velmi uvolněná nálada. Přitom jsem na slavnosti neviděl ani jednoho opilého člověka. Můj dojem z toho je takový, že v tamních mladých je levicový přístup zakořeněný. To mě do jisté míry naplnilo optimismem, že levicové ideály mají perspektivu, své sympatizanty.

Nedávno jsme spolu hovořili o významu Pekingské iniciativy z roku 2017. Vy sám jste upozornil, že je to velmi významná událost, nicméně zejména veřejnoprávní média přehlížejí její význam. Můžete tedy krátce zopakovat, oč běží?

Podle mě má Pekingská iniciativa opravdu velký význam. Akce proběhla v prosinci 2017 na pozvání KS Číny, bylo to celosvětové setkání politických stran. Jednalo se o zastoupení na úrovni předsedů, z naší strany delegaci vedl předseda Vojtěch Filip. Setkání v Pekingu se zúčastnilo přes 220 delegací z celého světa ze všech kontinentů včetně zástupců 20 mezinárodních organizací.

Jen pro ilustraci, nejednalo se pouze o levicové či komunistické strany, přijeli také zástupci republikánů z USA, zástupce CDU z Německa, zástupce vládní strany z Francie atd. Bylo to velmi reprezentativní setkání na vysoké úrovni. Takže jednak akce posloužila pro navazování oboustranných styků, protože je účastno mnoho delegací z různých kontinentů, a jde i o navazování osobních kontaktů či nabývání zkušeností. Ale také čínská strana toho využila k prezentaci Iniciativy Pásma a Stezky, a nakonec předložila tzv. Pekingskou iniciativu. Je to dokument, ve kterém Čína prezentuje své zahraničně politické názory a představy o tom, jak budovat systém mezinárodních vztahů, na jakých principech.

Považuji tento dokument za velmi přínosný, bohužel nedostal se do širšího povědomí, byť jsme ho dali k dispozicím médiím. Byl otištěn v Haló novinách, ale jelikož jeho znění a obsah neodpovídá záměrům a názorům světových prediktorů, tak nebyl dále rozšiřován.

Můžete být trochu konkrétnější?

Pro ilustraci - samotný dokument neobsahuje žádné převratné věci, on znovu opakuje, že vztahy mezi národy musejí být na úrovni úcty a respektu, suverenity, teritoriální integrity, nevměšování se do vnitřních záležitostí. Obsahuje zmínku o respektování mezinárodního práva. Obecné principy. Jak dobře vidíme při současném vývoji ve světě, je toto právo de facto minimalizováno. Tak proto Čína znovu upozorňuje na tyto principy.

Velký význam kladu také v souvislosti s projektem Pásma a Stezky, když mnohé země, obzvláště západní, obvinily Čínu, že chce rozšířit svůj vliv ve světě. ČLR je obviňována i z asymetrické expanze. Přitom Pekingská iniciativa je založena na tzv. win-win strategii, ve které vyhrají všechny zúčastněné strany. Jedná se samozřejmě o rozvoj infrastruktury, zvýšení zaměstnanosti, hovoří se v ní o kulturním rozvoji některých částí světa. Tímto dokumentem Čína nabízí velkou příležitost pro lidstvo a zároveň velmi silný růst ekonomiky.

Ale jak se ukazuje, ne všem zemím je podobný projekt po chuti. Obviňují Čínskou lidovou republiku z expanze do Afriky a dalších zemí. Například u České republiky konkrétně je vidět a cítit, jaké způsoby a metody se používají pro to, aby se kladly na této cestě překážky. Je škoda, že dokument se nedostal do širšího povědomí, čímž by se vyvrátily mnohé pomluvy a fámy na úkor Číny. Dokument představuje jakýsi manuál zahraniční politiky ČLR.

Můžeme se teď podívat na aktuální otázky na situaci na Ukrajině? Na jedné straně se zdá, že se tam situace nějak stabilizovala s novým prezidentem. Přitom minulý týden armáda ostřelovala přímo město Doněck. ČR dokonce ukrajinské straně prodává zbraně… Můžete nám říct svůj názor?

Jedna věc je, co bych chtěl vidět, a jedna co si myslím. Samozřejmě, chtěl bych vidět, aby byl v prvé řadě konečně obnoven mír na Ukrajině. Rád bych také viděl, aby se realizovaly dohody a normalizovala situace na Ukrajině.

Na druhé straně vidíme, že došlo k politickým změnám v prezidentských a parlamentních volbách. Ukrajina si zvolila nového prezidenta a parlament. Ale obávám se - a informace, které prosakují k nám, o tom vypovídají - že se vlastně pokračuje ve staré politice v novém kabátě. Protože Porošenkova politika na Ukrajině byla na konci už tak zkompromitovaná u občanů Ukrajiny, že bylo třeba zvolit jakousi novou formu prosazování těch samých zájmů, a tu by měl plnit právě nový prezident Zelenskyj. Já jsem nezaregistroval, že by na Ukrajině došlo k odzbrojování bojůvek a k demilitarizaci…

Myslím si tedy, že se bude pokračovat ve staré politice, ovšem v novém kabátě. Rád bych se mýlil. I v rámci dobrých vztahů s námi, protože Ukrajina je náš tradiční, historicky partner, ale taky z hlediska bezpečnosti vůbec je velmi důležité, aby tam panoval mír. A aby se Ukrajina nestala dalším nástupištěm NATO nebo jiných sil proti Ruské federaci.

Co říkáte na to, že si Mezinárodní měnový fond stanovil pro vrácení půjček, které Ukrajině poskytl, podmínku, že Ukrajina musí rozprodat svou černozem za neskutečně nízké ceny a hlavně subjektům jiných států, což dosud mohla jen přes ukrajinské oligarchy?

O tom vím. Nějak velmi mě to ale nepřekvapuje, protože je to obvyklý způsob, kterým si Mezinárodní měnový fond (MMF) zajištuje svůj vliv a svou politiku v jednotlivých zemích.

Uvedu další příklad: U Ukrajiny je to prodej úrodné půdy, v případě Řecka byla vláda donucena k rozprodání státního majetku, jako jsou telekomunikace, energetika, letiště a ostatní státní majetek. V této souvislosti, i když nejsem přívržencem maďarského premiéra Orbána, připomenu, jak se zachoval Orbán. Poté, co splatil půjčky Mezinárodního měnového fondu, vypověděl jeho nájmy v kancelářích v Budapešti, aby MMF vykázal ze země. Jak je vidět, i toto jde, pokud je politická vůle. Bohužel, zmiňované až otrocké podmínky MMF jsou běžné. Je to jeden z pilířů kapitalismu.

Co popřejete našim čtenářům?

Pevné zdraví, což je pro každého z nás to nejdůležitější, mnoho úspěchů, rodinného štěstí a světového míru, a věřím, že i v budoucnu zůstanou našimi příznivci.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 46 hlasů.

Roman BLAŠKO
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.