Ilustrační FOTO - Pixabay

Babičky uměly žehlit

Celý život se obdivuji všem ženám, které rády žehlí. Některé tvrdí, že si přitom odpočinou. Ale i muži »svižně« vládnou žehličkou. Jsou mezi nimi tací, kteří žehlí s láskou. Jedni z donucení (musí, neboť ženu »k ruce« nemají), druzí proto, že si myslí, že vyžehlí lépe, než jejich životní partnerka. Jejich posedlost dokonalostí výsledku žehlení je partnerkám až nepříjemná. Mám takového dlouholetého kamaráda, jeho šaty i košile jsou opravdu dokonalé. Občas také žehlím, když musím. Bolí mne přitom záda a vůbec mne to nebaví… O nevalném výsledku raději nemluvě.

S obdivem sleduji manželku, která sice také není z žehlení nadšená, přesto jí žehlení, jak říká, »voní«. Máme, jak jinak v dnešní době, k dispozici moderní žehličku, hlídající správnou teplotu a leccos jiného umí – totiž ta žehlička. To naše maminky, ale spíše babičky, ano, máte pravdu, spíše prababičky, se oháněly »cihličkou« (ohřívanou dřevěným uhlím zevnitř, nebo na rozpálené plotně), či prostinkou elektrickou žehličkou, která byla připojena (pamatujete?) k rozbočce na lustru.  Nejlepší je samozřejmě nežehlit vůbec. To však obvykle nejde. Nejeden šatník skrývá »kousky«, které zásah žehličky bezpodmínečně potřebují. Babičky věděly jak na to, proto není od věci podělit se o jejich zkušenosti.

Čím těžší tím lepší. První moudro. Čím je žehlička těžší, tím více tlačí na látku sama a tak vydáváme méně síly při práci. S litinovou cihličkou to nebyl problém, byla těžká již svojí podstatou. Naškrobené prostěradlo vyžadovalo notnou sílu, stejně jako dokonalé srovnání druhdy důsledně škrobených pánských košil. Moderní žehličky mají hmotnost tak akorát…

Správná výška žehlicího prkna. Druhé moudro. Únavnému žehlení předejděte správnou výškou žehlící plochy. Bábinky žehlicí prkno používaly jen sporadicky, obvykle jim stačil jídelní stůl, na němž byla položena starší silnější deka, přes ni položily staré lněné prostěradlo. Tak žehlily i naše maminky. Dnes víme to, co ony instinktivně znaly - mezi žehlící plochou a loktem ruky se žehličkou nebylo více než 30 centimetrů. A snad tak žehlily i proto, že byly menšího vzrůstu.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Žehlící plocha musí být čistá. Co dodat? Tak to prostě musí být. Jinak bude výsledek žehlení všelijaký.

Škrobené »věci«. Žehlete škrobené lněné prádlo (to si škrob opravdu zaslouží) jen porubu, po jedné straně. Jen tak nevzniknou na ploše lesklá místa. Babičky to věděly. A co vy? Mimochodem – vyplatí se žehlit naruby nebo ještě lépe – přes starší sepraný vlhký hadr - i manšestr, tvíd, flanel či tmavé obleky. Právě kvůli »lesklému« nedobrému efektu, který žehlením můžeme vyvolat.

Prádlo určené k žehlení roztřiďte! Bábinky věděly (vy to víte určitě také!), že prádlo k žehlení třeba třídit podle teploty, kterou potřebuje. Zprvu »lehké« věci, které nepotřebují »horko«, poté další. I moderní žehličky se rychle zahřívají, ale dlouho chladnou.

Ostré puky na kalhotách. Babičky věděly, že jich dosáhnou několika suchými dřevěněnými špalíčky, nejlépe z borovicového dřeva, o délce zhruba 150 až 300 mm a šířce 50 až 100 mm. Po vyžehlení kalhot jimi puky zatížily. Dřevo do sebe natáhlo vlhkost, látka rychleji zchladnula, puky byly dokonale ostré. Ale to je rada, dnes tak říkajíc »pro kočku«.

Žehlení je věda, co si budeme povídat. Pravda, dnes máme k dispozici moderní »všehoschopné« žehličky. Popisovat funkci tzv. cihliček a jiných poctivých, většinou litinových, žehliček ohřívaných všelijak, jen ne elektrickým proudem, už nemá smysl; slouží již jen jako dekorace v bytech a na chalupách, a s obdivem se na ně, jako na rodinný poklad, díváme a občas z nich setřeme prach.

K »babským« radám správného žehlení proto jen dodáváme: Mírně připálené oblečení (snad se vám to nikdy nestane) můžete napravit pastou z bílého vinného octa, soli a nastrouhaného čistého mýdla. Skvrny vydrhněte pastou a pak vyperte ve vlažné vodě. Samet nikdy nežehlete, stačí ho pověsit třeba do koupelny a nežádoucí záhyby se vyrovnají. Pokud ne, zkuste nad nimi chvilku přidržet napařovací žehličku (to už je moderna, kterou babičky neznaly). Vlněné oděvy žehlete přes vlhkou gázu. Vyblýskané »zadky« kalhot a sukní přetřete před žehlením silným studeným vývarem z břečťanu. Pokud víte, kde roste. Ano, po líci. Ještě by bylo dobré zmínit žehlení výšivek, hedvábí a kde čeho jiného. Jak na to vám jistě poradí vaše babičky… Anebo maminky.

Totéž platí i o sušení prádla, neboť pokud prádlo sušíte správně, při žehlení se nenadřete. O tom, jak prádlo správně věšet na šňůru, by se dalo psát dlouze, neboť (věřte nevěřte) i to je to věda. Babičky kupříkladu nikdy nepřehazovaly prostěradla přes šňůru, ale přichycovaly je kolíčky za okraje. Vítr je snáze vyfoukal. Svetry věšely tak, že jejich rukávy protáhly staré punčocháče a ty na šňůru přichytily kolíčky. Kalhoty, sukně a kdeco jiného zásadně věšely »naruby«. Lépe tak proschnou švy a vnitřní kapsy, v horkých letních dnech pak naruby obrácené barevné prádlo na slunci nevybledne. Babičky to věděly, a vy to víte také…

(jan)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.9, celkem 10 hlasů.

(jan)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.