Rozhovor Haló novin s historikem docentem Jaroslavem Štraitem

Fukušima ve stínu Černobylu

V poslední době se opět na přední místa zpravodajství dostala havárie japonské jaderné elektrárny v roce 2011, a to v souvislosti s jejím soudním projednáváním. Myslíte, že jde jen o bublinu, aby bylo o čem psát, anebo bychom se nad haváriemi jaderných elektráren měli zamýšlet?

Jsem toho názoru, že zamýšlet se musíme. Už proto, že japonská vláda hovoří o úmyslu vypustit do Tichého oceánu úložiště radioaktivní vody. Událost nemá v historii jaderné energetiky obdoby. Voda odčerpaná z havarovaných reaktorů je silně kontaminována radioaktivními izotopy cesia 134, 135 a 137 s poločasem rozpadu od dvou let do dvou milionů let. Nebezpečné je i stroncium 90, které zčásti zmizí po 29 letech. Jsou tam i stopy plutonia 239 a uranu 235.

Zajímají mě však především škody, k nimž došlo v případě jaderné elektrárny ve Fukušimě. Jaké byly?

Bilanci škod vzniklých havárií čtyř bloků jaderné elektrárny v japonské Fukušimě-1 (JEF-1) 11. března 2011 se stále nepodařilo uzavřít. Škody po zemětřesení, tsunami a jaderné havárii jsou však otřesné. Zahynulo 15 373 lidí, dalších 8196 je nezvěstných. Hmotné škody činí stovky miliard dolarů. Aktuálně hrozí další znečištění Tichého oceánu. V provozu zůstává Fukušima-2 ležící 12 km jižně od místa havárie.

Protože JEF-1 provozuje soukromá firma, stále se mění parametry škod a možnosti likvidace bloků, které tehdy explodovaly. Jaderné palivo zůstalo uvnitř a mapují ho pouze roboti. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) hodnotí havárii JEF-1 stupněm 7 jako velmi vážnou a zcela srovnatelnou s havárií v Černobylu 26. dubna 1986.

Ale ty dvě vámi jmenované elektrárny nebyly přece jediné, kde došlo k problémům…

Jistě. Od doby, kdy byla uvedena do provozu první atomová elektrárna v sovětském Obninsku v roce 1954, se nehody složitým mechanismům nevyhýbají. První nehoda se stala ve Velké Británii 2. prosince 1957. Mohu uvést přehled nejdůležitějších havárií. Konkrétně:

- 22. březen 1975 Browns Ferry v USA. Vinou techniků došlo k požáru silových kabelů, které ovládaly chlazení reaktoru.

- 23. květen 1978 Chalk River v Kanadě. Operátor přes varování přístrojů spustil reaktor. Došlo k ozáření obsluhy.

- 18. červen 1978 Brunsbüttel v NSR. Obsluha nezaznamenala únik dvou tun páry kontaminované jódem (J 53).

- Únor 1980 Rancho Seco v USA. V reaktorové hale spadl jen několik centimetrů od reaktoru dvoutunový kontejner.

- 8. březen 1981 Tsugura v Japonsku. Voda zamořená radioaktivním kobaltem (Co 60) a manganem (Mn 54) unikla do mořského zálivu Wakasa. Firma JAPCO havárii zatajila.

- 25. leden 1982 Ginna Rock v USA. Praskla trubka parogenerátoru a radioaktivita unikala do ovzduší 50 minut.

- 11. červenec 1983 Philippsburg v NSR. Z elektrárny unikl radioaktivní jód. Přestalo těsnit 20 článků s palivem a selhaly filtry.

- 26. duben 1986 Černobyl, Kyjevská oblast Ukrajiny – SSSR. Do té doby největší jaderná havárie s katastrofálními následky.

- 11. březen 2011 Fukušima, Japonsko. Havárie čtyř bloků JEF-1 je srovnatelná s následky havárie v Černobylu.

V čem se obě havárie v Černobylu a Fukušimě shodují?

Jednoznačně svými následky. V Černobylu unikla radiace do atmosféry. Fukušima dlouhodobě zamořila oceán a jen v menší míře ovzduší.

Především se shoduje příčina havárie – jak v Černobylu, tak i ve Fukušimě-1 došlo k poruše chlazení a následné explozi. Přes obrovskou vzdálenost dorazila koncem března 2011 radiace i do České republiky. Společným jmenovatelem havárií je selhání obsluhy.

Vy jste ale přece v Černobylu byl. Nebo se mýlím?

Černobylskou oblast jsem navštívil třikrát: v inkriminované době exploze (duben-květen 1986), dále po deseti letech, kdy pracovaly tři reaktory, a v červnu 2015, tehdy elektrárna již nefungovala a dokončoval se nový sarkofág.

Do oblasti Černobylu se dnes organizují exkurze (jak v ukrajinské části, tak i běloruské). Havarovaný reaktor je nyní bezpečně ukryt v novém sarkofágu, i když se zapomíná, že jde o dílo prezidenta Janukovyče, který soustředil na výstavbu finance.

V čem se však obě havárie lišily?

Především v konstrukci reaktorů. V Černobylu pracovaly relativně zastaralé reaktory moderované grafitem a chlazené vodou. Využívaly slabě obohacený uran.

Ve Fukušimě-1 se na výstavbě podíleli různí dodavatelé: reaktory 1., 2. a 6. dodala americká firma General Electric, 3. a 5. japonská Toschiba a 4. Hitachi. Ukazuje se, a to i v jiných případech havárií, že »míchání« dodavatelů a technologií není nejlepší cesta k bezpečnosti jaderné energetiky.

A co české jaderné elektrárny?

České jaderné elektrárny v Temelíně a Dukovanech typu VVER sovětské (ruské) výroby jsou spolehlivé, ale méně výkonné než ve Fukušimě. Pracují v jiném režimu – pára, která pohání turbíny, není radioaktivní.

Abych ale pokračoval… Černobylskou elektrárnu chladila voda přiváděná kanálem z řeky Dněpru. Jedno z prvních opatření po havárii v roce 1986 bylo odpojení od chladicího vodního zdroje z Dněpru, který ústí do Černého moře. Dnes je vedle odstavené elektrárny jen slepé jezero, kde se daří rybám. Nikdo je nechytá. Viděli jsme 2–3metrové sumce, ne nepodobné delfínům.

Atomové elektrárny postavené na břehu moře využívají k chlazení i mořskou vodu. Běda, dojde-li k poruše: obvykle dojde ke spojení mořské a kontaminované chladicí vody. Ve Fukušimě sice ke spojení nedošlo, ale několikrát byl již nadbytek kontaminované vody vypuštěn do Tichého oceánu.

Jak reagovaly na fukušimskou tragédii tichooceánské státy?

Jako jedna z prvních reagovala na havárii JEF-1 Ruská federace. Došlo k přímému ohrožení Sachalinu, Kuril a pobřeží Ruska. RF nabídla Japonsku pomoc právě s přebytkem radioaktivní vody. Rusové vlastní loď, která dokáže kontaminovanou vodu čistit. Plavidlo se používá při demontáži ponorek s jaderným pohonem.

Japonci se snažili neúspěšně utěsnit trhliny v podloží havarovaných reaktorů silikáty na principu vodního skla. Vzpomínám v Černobylu na nadlidské úsilí horníků z Donbasu, kteří s nasazením života budovali betonovou desku pod 4. reaktorem černobylské elektrárny. Úspěšně. K znečištění spodní vody tehdy nedošlo.

Zajímají mě příčiny tak velké katastrofy. Byly opravdu objektivní, nebo přece jen subjektivní?

Můžeme se domnívat, že havárie tří tlakových nádob JEF-1 způsobily objektivní příčiny – zemětřesení a vlna tsunami. Ale to jen zčásti. I zde jsou totiž příčiny, podobně jako v Černobylu, především subjektivní.

Firma TEPCO zanedbala v mnoha případech bezpečnostní předpisy. Navíc ani japonská legislativa (a tamní byrokracie) s podobnou událostí nepočítala. Elektrárna Fukušima-1 (200 km severně od Tokia) byla uvedena do provozu 26. března 1971.

Z elementárních učebnic zeměpisu víme, že v Japonsku je na dvacet činných sopek a častá zemětřesení. JEF-1 byla na pobřeží dimenzována jen na průměrné hodnoty zemětřesení a mořské vlny 5,4 až 5,7 metru, přestože stojí jen 10-13 metrů nad mořskou hladinou. S mohutnou vlnou tsunami nad 10 metrů stavitelé nepočítali, i když se několikrát v historii Japonska objevila. K podobným závěrům došla i japonská parlamentní vyšetřovací komise.

Pro Japonsko, které neoplývá surovinovými zdroji, je totiž otázka »jádra« velmi aktuální. Výroba elektrické energie dosahuje téměř 40 procent. V době havárie bylo v provozu 53 jaderných reaktorů, které v květnu 2012 všechny odstavili a prověřili. Postupně poté spouštěli. Japonsko havárii draze zaplatilo. Po dobu odstávky se dovážela energie. Jen v roce 2012 tak Japonsko zaplatilo 250 miliard amerických dolarů (cca čtyři české roční rozpočty).

Podle následných expertíz jednotlivé bloky JEF-1 úspěšně přečkaly zemětřesení. Zaplavení vodou ale ne. Došlo ke zničení i záložních generátorů, následně čerpadel chladící mořské vody a nakonec k celkovému výpadku elektrické energie. Stejně jako v Černobylu se roztavily palivové články. Reakcí zirkonu s vodní párou vznikl vodík. Nahromadil se v krycí nádobě reaktoru a explodoval. Po bloku č. 1. následovaly další exploze u 2., 3. a později i 4. (tam však nebylo v té době jaderné palivo). Nejprve se chladilo vodou sladkou, později i mořskou. Teprve 22. března 2011 se podařilo obnovit dodávku elektrické energie a ochladit havarované bloky. O úniku kontaminované vody do oceánu již řeč byla.

Jaké jsou odhady úniku radioaktivních produktů?

Těžko říci. Značně se totiž různí. Jedna z příčin je, že elektrárnu monitoruje soukromá firma. Prameny hovoří o 20 500 TBq (Terabecquelerů) radioaktivního cesia 137. V okolí elektrárny na ploše 1800 km2 naměřili záření ve vzduchu 5 mSv (mikrosievertů). Nejde o extrémní dávky. Působí zde však faktor tzv. posttraumatického stresového syndromu. V případě Černobylu jsme užívali termín radiofobie. Jde o zdravotní obavy z budoucnosti, které nelze u postižených obyvatel prakticky nikdy rozptýlit.

Těžko se vysvětluje, že nedojde k nádorovému bujení, deformaci počatých dětí atd. Dodnes se hledají v oblasti Fukušimy ostatky lidí, kteří zahynuli při zemětřesení a tsunami. Protože jsou současně radioaktivní, je problém, jak s nimi naložit. Žeh ani pohřbení do země nepřichází v úvahu.

V Černigově nedaleko Černobylu jsem se v květnu 1986 přesvědčil, co radiofobie znamená v praxi. Fotografoval jsem na jedné křižovatce tehdy širokoúhlým fotoaparátem Horizont na stativu. Seběhli se lidé z okolí a domáhali se sdělení »skolko rentgenov«. Neuvěřili, že jde o pouhý fotoaparát. Měl jsem co dělat, abych zmizel.

V oblasti Fukušimy-1 zemřelo asi 1000 lidí bezprostředně po havárii v důsledku stresu při evakuaci. Přímá oběť nemoci z ozáření je jediná. Zemřel bývalý zaměstnanec elektrárny. (V Černobylu 26 požárníků a pracovníků obsluhy JE.)

Může k podobným haváriím ještě dojít?

Po každé jaderné události svět očekává, že půjde o havárii poslední. Bohužel. Lidský faktor bude vždy hrát roli. Průběh havárie a likvidaci následků v Černobylu jsem popsal ve dvou publikacích – v roce 2002 Ve správný čas na špatném místě a roku 2016 Černobyl + 30.

Ekonomika je neúprosná: z jednoho kilogramu hnědého uhlí získáme 3 kWh elektrické energie, z jednoho kilogramu uranu 50 000 kWh energie zcela čisté. Do jaké míry je prozíravý přístup Německa, ukáže teprve čas. Ve středním Německu, Sasku-Anhaltsku, jsou tisíce »větráků« – buď všechny v horečném pohybu, ale když nefoukal vítr, trapně stály. V takovém případě musí energii nahradit import nebo plynové turbíny v permanentní pohotovosti.

Několik našich techniků mělo možnost oblast Fukušimy navštívit. V podstatě se shodují, že i přes velké komplikace jsou jaderné elektrárny bezpečné. Nic ale nemůže nahradit důsledné dodržování bezpečnostních předpisů a důkladný nekompromisní vládní dozor. Osobně mám zkušenosti z černobylské havárie. Společným jmenovatelem havárií je člověk. V případě Černobylu laxní a trestuhodný přístup obsluhy reaktoru, ve Fukušimě nedostatek předvídavosti projektantů, a dokonce i špatná legislativa. Japonská vláda snad nedovolí, aby kontaminovaná voda opustila prostor elektrárny a byla vypuštěna do Tichého oceánu.

Následky černobylské havárie jsou stále předmětem politických spekulací a Fukušima zůstává v jejím stínu.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 20 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.