FOTO - Pixabay

České lesy v letech 1989 až 2019

Zatímco ministr zemědělství Marián Jurečka (KDU-ČSL) v roce 2016 veřejnosti sdělil, že naše lesy jsou v nejlepším stavu za celou svou historii (kdo mu tuto hloupost nakukal, nevím), o dva roky později jsme se dozvěděli, že v našich lesích probíhá bezprecedentní kůrovcová kalamita, resp. největší lesnická i ekologická katastrofa v historii. Tato katastrofa nespadla z nebe, způsobil ji převážně člověk. Nejen rozvracením klimatu, jak někteří tvrdí.

Naše lesy byly v nejlepší kondici pochopitelně před příchodem člověka. Člověk, zvláště pak zemědělec, je začal vypalovat (žďářit) za účelem získání zemědělské půdy, která po několika letech přestala vynášet, takže se šlo vypalovat o kus dál. Rostoucí lidská populace potřebovala stále víc dřeva pro otop, pro výrobu dřevěného uhlí na tavení rud, pro stavby obydlí i pro prestižní stavby atd. I když občas nějaká ta epidemie nebo válka na čas srazila lidskou populaci a tím i plenění lesů, dostali jsme se z původních 90 až 95 procent lesnatosti v polovině 18. století až k 25 %, přičemž stav byl v důsledku neustálých těžeb a pasení dobytka v lesích zpravidla žalostný.

Tehdy císařovna Marie Terezie vydala zákona na ochranu lesa. Jeho základem byla kromě zákazu pastvy v lesích a dalších způsobů poškozování zásada, že se v lese smí každý rok vytěžit jen tolik dřeva, kolik ho tam přiroste.

Bylo to jistě »totalitní«, ale velice praktické. Stav našich lesů se začal zlepšovat. Zvyšovala se zásoba dřeva na pni, rozšiřovala se plocha lesů z asi 25 % v roce 1750 na současných asi 34 %. Problém byl, že se vesměs vysazovaly nejvýnosnější smrky, na písčitých půdách borovice, na úkor listnáčů. Nově zakládané monokultury byly podstatně zranitelnější před nepříznivými vlivy (vichřice, námraza, choroby, škůdci). Ve své druhé generaci (doba obmýtí v lesích ČR je podle okolností 100 let u smrků v nížinách až 150 let u listnáčů v horách) silně vyčerpávaly lesní půdu. Totiž, odvoz kmenů stromů (v zásadě je tvoří celulóza) nevadí jen za podmínky, že v lese zůstane listí, jehličí, kůra a menší větve stromů. Jestliže na vrcholu malé doby ledové (1750) šlo o klimaticky bezproblémové opatření, následné postupné, stále se zrychlující oteplování klimatu tento směr stále více problematizovalo.

Známé jsou polomy způsobené vichřicemi na centrální Šumavě a ve Vysokých Tatrách z roku 1870 a následné řádění kůrovce. Největší dosavadní katastrofu v našich lesích způsobilo přemnožení bekyně mnišky ve smrkových lesích Čech v letech 1917-27 v důsledku hrubého válečného zanedbání péče o les. Zničila tehdy v Čechách asi třetinu smrkových lesů. Velkým problémem 60. až 80. let 20. století se staly nadměrné průmyslové exhalace, které způsobily plošné odumírání druhotných smrkových monokultur v Krušných a Jizerských horách, v Hrubém Jeseníku, v Moravskoslezských Beskydech a na dalších místech, druhotně zesilovanou přemnožováním škůdců včetně obaleče modřínového, které změnilo specializaci z modřínu na imisemi oslabené porosty smrku ztepilého. Těch kalamit bylo jistě víc.

V 90. letech došlo k zásadnímu snížení imisní zátěže v ČR i v sousedních státech, což lesům velice prospělo. Četné vládní dokumenty hodnotily vývoj lesního hospodářství příznivě. Dokládaly to (pokračujícím) růstem plochy lesů, zásoby dřeva na pni, těžby dřeva a prý úspěšnou transformací společnosti, ekonomiky a lesního hospodářství. V transformaci ČR po roce 1989 je ale trojí zakopaný pes současné bezprecedentní kalamity v našich lesích, kromě rostoucího oteplování klimatu.

Transformace lesního hospodářství

I když se u nás od dob Marie Terezie vystřídala řada režimů, v lesním hospodářství vládla kontinuita. Odborná lesní veřejnost tlumila občasné dobrodružné plány některých náměstků ministrů zemědělství a snažila se lesní hospodářství rozvíjet vědecky. Zkušenosti s mizerným stavem mnoha lesů drobných vlastníků způsobila, že odborná lesní veřejnost v letech 1945-48 prakticky jednotně žádala zestátnění všech lesů v Československu, což se v tomto období také stalo.

Polistopadoví vládci ale neměli o potřebách našich lesů ponětí, a tak prosadili restituce lesů. Zásadní problémy vznikly u restitucí malých: mnozí vlastníci ani nevěděli, kde svůj hektar lesa mají, natož aby se o něj řádně starali, a tak trpěly lesy jejich i sousedních vlastníků. Zdaleka nešlo jen o řádění zlodějů a podvodníků, šmejdů.

Polistopadoví reformátoři lesů přes ostrý nesouhlas odborné veřejnosti, KSČM a jiných údajných »konzerv« zrušili běžný provoz podniku Lesy ČR s tím, že si vše potřebné bude nakupovat v rámci takzvaně transparentních výběrových řízení. Ta jsou ale časově omezená a naprosto ignorují potřeby řádné dlouhodobé péče o lesy. Kontrola práce soukromých firem v lesích je nedostatečná, nejen pro pokračující uměle vyvolanou hysterii proti veřejnému vlastnictví lesů. I zásahy proti škůdcům, chorobám apod. se musely zajišťovat prostřednictvím výběrových řízení. Než se provedlo, byl už škůdce dávno přemnožený a na místo několika stromů se musely kácet tisíce, nebo také milióny napadených stromů. Neúspěšný uchazeč se totiž sem tam odvolal a výběrové řízení se o další měsíce natáhlo.

Počet pracovníků lesního hospodářství byl zredukován asi na třetinu. Revíry hajných se sloučily podle zásady, že ze tří až čtyř starých se udělá jeden nový, hajný nebude obcházet svěřené lesy pěšky, ale bude je obhlížet ze služebního auta. Že přitom mnoho neuvidí, je prý jen malá vada na kráse.

Po pěti letech bezvládí byl přijat stávající zákon č. 289/1995 Sb. o lesích. S ochranářskými lobbisty v České národní radě jsem vedl dosti ostré polemiky nad jeho kvalitou. V zásadě souhlasili. Upozorňovali na hrozbu, že lesní hospodářství bude zcela vydáno na pospas trhu a že spadne na úroveň rozvojových států. Zbytečná obava? Běžný provoz Lesů ČR byl již zrušen. Problém bylo vágní vymezení pravomocí a povinností odborných lesních hospodářů, nedostatečné postihy za nadměrnou těžbu dřeva (ano, tvrdý boj se vedl i o princip, že se v lesích nesmí těžit víc dřeva, než kolik ho tam přiroste!) ad. Podle mých výpočtů se při tehdejších cenách a maximální navrhované sankci jeden milion korun vyplatilo kořistnicky nadměrně těžit dřevo v lese už na ploše jednoho hektaru! Zdivočelí pravicoví poslanci ale nakonec prosadili snížení horní hranice této sankce na »do 100 000 Kč«. Že nedošlo k masovému hromadnému přetěžování, lze zřejmě přičíst jen následnému výraznému snížení cen dřeva na trhu.

Teprve v roce 2000 se podařilo zvýšit postih za nadměrnou těžbu dřeva v lesích na 1 mil. Kč, což bylo pořád málo. V roce 2006 se podařilo horní hranici pokut za delikty v lesním hospodářství zvýšit na pět miliónů. Pravomoci odborných lesních hospodářů byly zpřesněny až na jaře 2019, v době, kdy bezprecedentní kůrovcová kalamita již byla naplno rozjetá.

Dvojí křižácké tažení

Nejvlivnější polistopadový politik ČR Václav Klaus starší v rámci prosazování svého tržního fundamentalismu se nejen největší měrou zasloužil o přeměnu rozvinuté a ekonomicky značně samostatné České republiky na těžce závislou polokolonii západu, ale také na zpochybňování klimatických změn. Jeho známá teze, že fyzikální jev skleníkový efekt je šarlatánskou hypotézou, vážně brzdila úsilí jak o snížení emisí skleníkových plynů, tak realizaci opatření adaptace na sílící klimatické změny v ČR. Za ním táhla kohorta různých technokratů, lobbistů a prodejných novinářů v čele s průmyslem fosilních paliv, jak jinak.

Klausovo tažení proti snahám zabránit sílícím klimatickým změnám se neblaze podepsalo i na beztak problematickém stavu lesního hospodářství. Totiž, tento pán a jeho kohorta neuznávali žádná specifika lesního hospodářství (zásadní závislost na přírodních podmínkách, jeho více než stoletý výrobní cyklus atd.). Konečně, odrazilo se to i v názvu dokumentu lesnické koncepce »Dřevěná kniha«, teprve nedávno zrušeném. Šlo v ní hlavně o těžbu dřeva, takže jejím výsledkem může být, že časem ho budeme mít nedostatek, jako Velká Británie ad.

Druhé křižácké tažení proti našim lesům vedou dogmatici z řad nevládních ekologů pod vedením pana Bláhy z Hnutí Duha (časem podpořeni i odborníky, kteří vycítili šanci provádět divoké lesní experimenty na úkor společnosti, a prodejnými novináři). Vyhlásili tezi, že dosavadní hospodářské lesy Národního parku Šumava se úderem jeho vyhlášení staly lesy zvláštního určení, v kterých se uplatňuje bezzásahový režim. Cílem těchto snah byl, je a bude napodobit divoký experiment v sousedním NP Bavorský les, který skončil sežráním 40 % tamních smrkových lesů kůrovcem. Zbylých 60 % lesů byly jiné druhy stromů. V NP Šumava se smrk na druhové skladbě lesů podílel asi 90 %, převažovala vyšší nadmořská výška a expozice na severovýchod (v NP Bavorský les na jihozápad, tj. má teplejší klima).

Každému soudnému muselo být jasné, že zastavení regulace kůrovce v NP Šumava povede k sežrání tamních smrkových lesů a k zásadnímu oslabení jejich mimoprodukčních funkcí - vodohospodářské, klimatické, půdoochranné a rekreačně zdravotní. Problém byl, že tato obří lesnická i ekologická katastrofa byla cílem těchto takyekologů a že se nestyděli vzít zákon do svých rukou, viz nechvalná blokáda zásahů proti kůrovci v pralese Trojmezná v roce 2000 a nevybíravé útoky na tehdejšího ministra životního prostředí Miloše Kužvarta, odbornou lesní veřejnost, občany Šumavy a další odpůrce blokády. Tu podporovala Česká televize a další média. Podařilo se tak prosadit sežrání tohoto pralesa kůrovci. Časem »blokadisty« podpořily i některé české soudy.

Celostátní katastrofa

Celých 29 let bylo v ČR decimováno lesní hospodářství, po celou tu dobu byla skandalizována odborná lesní veřejnost, lesníci, Lesy ČR, vesnické obyvatelstvo nejen Šumavy, politická levice a další bojovníci za rozumné lesní hospodářství. Výsledkem je těžká demoralizace lesníků, neschopnost účinně rozvíjet lesní hospodářství a chránit naše lesy. V letech 1950-89 činila nejvyšší mimořádná těžba dřeva vyvolaná hmyzím napadením necelé dva miliony kubíků, v průměru pak představovala 451 tisíc kubíků za rok. V letech 1990-2017 už ale v průměru dosáhla 1439 tis. kubíků/rok, tj. víc než trojnásobek. Rozsah hmyzích, zejména kůrovcových těžeb po roce 1989 vysoce převyšoval praxi z dob socialismu.

Podle Českého statistického úřadu se v ČR v roce 2018 vytěžilo 13 mil. kubíků dřeva napadeného kůrovcem a osm milionů kubíků tvoří těžba v důsledku živelných pohrom. Celková těžba dřeva vzrostla na 25,7 mil. kubíků (!), z toho nahodilá činila plných 23 mil. kubíků (!). Pro rok 2019 se očekává další zhoršení, například na 20 mil. kubíků smrkového dřeva napadeného kůrovci. V českých lesích přitom neřádí jen kůrovec. Současná celková nahodilá těžba dřeva výrazně převyšuje i nejhorší roky socialismu, kdy si imise, vichřice a další vynucovaly podíl nahodilé těžby až v rozsahu jedné třetiny, výjimečně, zejména na vrcholu imisní kalamity, i více (nejvíc to bylo 85 % v roce 1985).

Zda odvoz smrkových kmenů s kůrovcem ze Šumavy urychlil jeho šíření po území ČR, jak tvrdí někteří, nevím. Nejasné je i šíření kůrovce severského ze Skandinávie přes Polsko na severní Moravu. Podle všeho ani vedení podniku Lesy ČR narůstající kůrovcovou kalamitu nezaznamenalo. Určitě proti ní nic podstatného nepodniklo. Výměna ministra zemědělství byla nutná, byť se to některým nelíbilo. Kalamita za přispění posledních značně teplých a suchých roků ale již byla rozjetá. V řadě regionů severní Moravy už není co zachraňovat. Kůrovec se přitom dál množí, těžce zachvacuje smrkové monokultury na Českomoravské vrchovině, šíří se ale i v mnoha jiných regionech včetně Čech. Hrozí, že ač smrk ztepilý ještě nedávno tvořil přibližně 50 % našich lesů (v roce 1960 asi 60 %), bude z velké části u nás zlikvidován.

Hyne ale nejen smrk. Sucho a vedro umožňuje sypavce decimovat borovici lesní, naší druhou nejvýznamnější dřevinu. Houbové choroby ničí ve velkém břízy, jasany ad. Dochází i k úhynu akátů. Naskýtá se otázka, které druhy stromů jsou schopny sílící klimatické změny vydržet a vytvářet lesy s plnohodnotnými mimoprodukčními funkcemi. Prý to nikdo neví.

Přední český lesník, nedávno zesnulý Vladimír Krečmer, zkoumal v 80. letech, jak které lesy zadržují vodu. Rozsah jeho pokusů byl ale příliš malý, aby se to dalo zobecňovat. Jeho výzkum zrušili polistopadoví likvidátoři. Odborníci se shodují jen na tom, že by mělo jít o lesy druhově pestré a různověké. Zajistit různověkost lesních porostů na místě velkoplošných holin je ale mimořádně obtížné.

Je předvídáno, že do roku 2100 vyhyne v ČR smrk do nadmořské výšky asi 1000 metrů. Může se tak stát ale i dříve, protože klimatické změny postupují proti předpovědím velkého klimatického panelu podstatně rychleji. Navzdory těmto předpovědím se i nadále ve velkém vysazuje smrk na holinách. Prý nejsou jiné sazenice. Tristní obrázek řízení lesního hospodářství. Samozřejmě, nové vedení nelze při dlouhodobosti lesního hospodářství vinit. Někteří odborníci právem upozorňují, že stávající řízení lesnictví nedisponuje řadou účinných nástrojů z dob socialismu, jako je rozhodování, co dělat, kam přesunout kapacity atd.

Vladimír Voráček, v 70. a 80. letech špičkový organizátor kvantifikace ekonomických škod na životním prostředí (jeho výzkumy byly na jaře 1990 zrušeny novou mocí), odhadoval ekonomický přínos mimoprodukčních funkcí hospodářských lesů ČR na 400 % výnosu dřevní produkce, u lesů zvláštního určení na 600 % a u lesů městských, příměstských, lázeňských a ochranných (proti erozi) ve výši 2000 %, což může platit i pro lesíky typu větrolamů a jiných prvků územních systémů ekologické stability krajiny. Toto hodnocení se ale neodrazilo ve výši sazeb poplatků za odnětí lesního půdního fondu pro výstavbu. Vyšlo se údajně z nějakých zahraničních výzkumů. I zde je námět na zvýšení ochrany lesů, byť po zkušenostech s dosavadním opovrhováním ochranou půdního fondu si už nedělám iluze.

Závěr

Není to dávno, co bylo lesní hospodářství vydáváno za zářný příklad transformace ČR po roce 1989. Dnes jde o příklad odstrašující i s vědomím, že se na současné bezprecedentní katastrofě lesů ČR významně podílí sílící klimatické změny. Nejsou totiž faktorem jediným, jak někteří tvrdí. Velice aktuální je obnovit vlastní provoz Lesů ČR, zmenšit velikost lesnických revírů na stav před rokem 1989 a zásadně posílit počet lesníků s tím, že po svých revírech musí chodit pěšky. Otázkou je, kde chybějící lesníky vzít, když se s nimi v 90. letech tak ošklivě zametlo.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 33 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


e173rb
2019-10-14 22:21
@jarprchal43 - Jako obvykle se mýlíte, smrkové monokultury se
rozšířily již s počátkem průmyslové revoluce, kdy termín komunista
ani neexistoval. A to zdaleka nejen u nás. Ani u našich sousedů nebylo a
není pro vlastníky lesů ekonomické čekat řádově několik staletí
na výnosy z práce a investic. Mimoto smrkové dřevo má širokou a
univerzální využitelnost. Problém je fáze teplejšího a suššího
počasí, ale také změna vztahu k lesům, které se staly především
obchodním artiklem, zcela v souladu s doktrínou "minimalizace
nákladů, maximalizace zisku". V místě mého bydliště, na okraji
Českého lesa, byla vždy těžba(přiměřená a systematická), spojená
s aspoň zevrubným úklidem, pálením větví a zbytků, a okamžitou
instalací feromonových pastí na pasekách a u skládek. To však po
popřevratové reorganizaci lesů postupně degradovalo. Až loni jsem si
všiml aspoň opětovného rozmisťování pastí ve státních lesích,
avšak jestli to ještě může pomoci zdejším vydrancovaným a
zpustošeným lesům skrz které je vidět, je velkou otázkou. Stále v
nich vládne trh a nic moc nenasvědčuje tomu, že by se to mělo
výrazněji měnit. Stále probíhají aukce na těžbu a správu
soukromými společnostmi, stále jde jen o peníze. Ani ty výzvy
soukromým vlastníkům pod hrozbou pokut, aby se o své lesy aspoň trochu
starali a eliminovala se tak nijak nekontrolovaná ložiska kůrovců, asi
žádný velký efekt nepřinesou.
https://www.respekt.cz/spolecnost/v-lesich-je-nejvetsi-spoust-za-200-let-je
-cas-prestat-se-smrky ***
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/nemecko-lesy-sucho-vysadba
-novych-stromu-spolkove-ministerstvo-zemedelstvi_1908021316_nkr
jarprchal43
2019-10-14 10:33
Problémem českých lesů jsou podle odborníků smrkové monokultury. Ty
jsme si ovšem vysázeli před desítkami let, ještě za komunistů.
Protože těžba dřeva ve velkém byla pohodlnější a levnější.
Taková socialistická velkovýroba jako ve všem.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.