Dvanáctiletá Lerka, maminka Jelena, šestiletá sestra Karina a autor před nemocnicí v Luhansku.

Lerčin pozdrav a oslavy pěti let republiky

Luhanskou dětskou oblastní nemocnici opustila Lerka Rasskazova, kterou střelbou zranili Ukrajinci doma v Zolotom-5 (čtyři kilometry severně od města Pervomajsku), letos 23. dubna. Když 14. dubna Ukrajinci ostřelovali obytné domy v Zolotom-5 ze Zolotova-4 (kilometr západně) z BVP-1 a z minometu 82 mm, jedna z min se roztříštila pár metrů od okna pokoje v bytě, kde seděla Lerka. Na uchu ji zranila střepina skla z okna a utrpěla psychický šok. Zranění Lerky naštěstí nebylo vážné. Odvezli ji do pervomajské a poté luhanské nemocnice.

Když jsme s novinářem Luhanského informačního centra Sašou Mamajem přišli k nemocnici, řekl nám Lerčin táta Alexandr, že uvnitř natáčí s Lerkou luhanská televize. Mezitím nám vyprávěl o situaci v Zolotom-5. Město Zolotoje bylo na základě tzv. minských dohod rozděleno v únoru 2015 na tři části: části 1 až 3 připadly Ukrajině, část 4 zůstala v šedé zóně (později byla zabrána Ukrajinci) a část 5 připadla Luhanské lidové republice (LLR).

Vzdálenost mezi obytnými domy částí 4 a 5 je 700 až 1000 metrů, na jednom místě jsou však dva osamocené domy od sebe vzdáleny jen 40 metrů. Zolotoje-5 je ostřelováno už pět let prakticky denně. Mnoho domů je rozbito nebo poničeno, několikrát byla ostřelována také škola, a to i v době vyučování. Zahynuli někteří Alexandrovi příbuzní. Mnoho lidí odešlo, mnozí však nemají kam jít. Rasskazovi na Donbasu zůstali.

Mír všem

Televizní štáb odešel, z budovy vyšla Lerka, její mladší sestra Karina (6) a maminka Jelena. Seznámili jsme se a Saša natočil předání dárků i pozdravů Lerce od českých přátel. Popřál jsem brzké uzdravení. Lerka (12 let) měla z dárků radost. Vyprávěla o škole a svých zájmech. V 5. třídě, kam před prázdninami chodila, bylo jen devět žáků. Podobné to bylo i v dalších třídách, odjelo mnoho rodin. Žáci jsou často ve školním krytu či sedí doma. Na druhé straně si na střelbu již zvykli a klidně jdou za jejích zvuků do školy nebo ze školy. Lerka ráda kreslí, hraje si s kamarády a zajímá ji počítačová technika.  »Až vyrostu, chtěla bych mít nějakou tvořivou práci, možná budu vizážistkou nebo manikérkou,« říká o svých plánech. Lerka popřála Čechům mír! Já jsem jí za všechny české přátele popřál totéž.

První třída ZŠ v Zolotoje-5, Karina je třetí zprava.

Maminka Jelena mluvila o tíživé situaci v Zolotom-5 a vyjádřila toužebné přání brzkého míru. Měla radost z dárků pro Lerku, vyjádřila vděčnost Čechům za věnovanou pozornost. »Děkuji moc za vaši podporu, za pochopení, protože v tuto chvíli je to pro nás velmi důležité. Jsme vděčni takovým lidem, kteří sympatizují s tím, co se děje v naší zemi,« poděkovala Jelena. Zdůraznila, že děti nemohou kvůli agresivitě ukrajinské armády už pět let využívat volný čas venku, jsou nuceny sedět doma a při střelbě ve sklepích.

Střelba a miny

»Situace je u nás složitá, už velmi dlouho, pět let. Střílejí každý den, málokdy je u nás klid. Zvlášť silně střílejí ráno, když jdou děti do školy. Je to strašné, když víte, že kdykoli se může stát něco hrozného. Děti si nemohou normálně hrát… Jestli jsme my v dětství mohli sáňkovat, lyžovat, ony nemohou nic, v létě nelze sbírat květiny, protože všude jsou miny. Nemůžeme je pustit do parku, kde se dříve děti scházely, protože kdykoli může začít střelba. Nevíte, kdy a kam střela přiletí. Je strašné jít do práce. Jednou jsem šla v šest ráno, začali střílet, tak jsem prostě deset minut ležela na asfaltu, protože jsem se vůbec nemohla zvednout,« vyprávěla Jelena.

Popřáli jsme Lerce šťastnou cestu domů a celé rodině klid a mír! (Dodatek: 2. září šla Karina, sestřička Lerky, poprvé do školy. Ukrajinci tento den opět ostřelovali Zolotoje-5, ale naštěstí ne školu.)

Školy slavily

Po celé zemi se v květnu na školách LLR konala slavnostní shromáždění k 5. výročí vzniku LLR (12. 5. 2014). Byl jsem pozván do 30. ZŠ (gymnázium č. 30 N.T. Fesenko). Byl jsem tu už před dvěma lety. Přivítala mě ředitelka Lina Anatoljevna Vokalova.

Nejprve jsem absolvoval besedu v 11. třídě. Seznámil jsem žáky se Společností přátel LLR a DLR a s Českým kulturním centrem Julia Fučíka v Luhansku. Vyprávění o ČR, jejích přírodních krásách i historických památkách bylo doprovázeno promítáním videí. Žáci vše pozorně sledovali. Video o Praze je nadchlo. Ukázalo se, že žák Danila v ČR již byl (2011). Moc se mu v Praze líbilo. Také rodiče jedné žákyně byli v Praze (taktéž v Paříži, ale Praha se jim zalíbila víc pro útulnost svého historického centra). Otázek při besedě bylo mnoho.

Ve velkém sále se za přítomnosti luhanské televize konalo slavnostní shromáždění k 5. výročí vzniku LLR. Sál, vyzdobený vlajkami LLR a Luhansku, byl plný žáků z 1. - 4.třídy ve školních uniformách, ozdobených georgijevskou stužkou. Děti měly slavnostní náladu. Po příchodu čestné jednotky s vlajkou LLR zazněla hymna Luhanské lidové republiky. Ke zpěvu se přidal celý sál. Bylo krásné vidět a slyšet, jak hrdě děti pějí hymnu své země.

Paní ředitelka připomněla, jak těžce se rodil nový stát před pěti lety. Vzpomněla na smutné 1. září 2014, kdy do školy nepřišel nikdo. Již 1. října však škola své brány otevřela a začala znovu žít. Nyní je nejtěžší za nimi a plná škola žije bohatým životem. Projev ředitelka zakončila zvoláním: »Ať žije republika! Hurá!« Děti se přidaly. Následoval program složený z básní, vyprávění a písní. Líbila se mi radost a smělost, s jakou děti přednášely a zpívaly, jejich hrdost na mladý stát, jejich odhodlání podílet se na jeho rozvoji. O budoucnost má LLR postaráno!

Jaromír VAŠEK, předseda Společnosti přátel LLR a DLR

FOTO – Luhanské informační centrum (1) a archiv autora


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.7, celkem 18 hlasů.

Jaromír VAŠEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.