Rozhovor Haló novin s Miroslavem Kobernou, ředitelem pro programování a strategii Potravinářské komory ČR

Slevovým akcím na potraviny novela nebrání

Kolem novely zákona o významné tržní síle, kterou ministerstvo zemědělství dalo do připomínkového řízení, vznikly různé »fejky«. Přestože zákon řeší vztah mezi odběratelem a dodavatelem, nikoli vůči konečnému spotřebiteli, vyrojily se v médiích dohady, že obchodním řetězcům novela zakáže slevové akce. Jaká je skutečnost?

Straší tím prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR) Tomáš Prouza. Připravovaná novela zákona o významné tržní síle a jejím zneužití vzbudila jako pokaždé vášnivé diskuse zejména mezi jeho tradičními odpůrci. Ačkoliv v minulosti se nikdy katastrofické scénáře SOCRu ohledně maloobchodu nenaplnily, přesto svaz přišel s novým tvrzením, že v důsledku této novely skončí slevové akce obchodních řetězců a zdraží se potraviny nízkopříjmovým vrstvám obyvatelstva. Na to musíme jako Potravinářská komora reagovat a opět uvést tato tvrzení na pravou míru.

Předně je nutno konstatovat, že trh s potravinami je v České republice, právě vinou velkých obchodních řetězců, neskutečně pokřivený. ČR patří spolu se Slovenskem, Maďarskem a pobaltskými státy mezi země s nejvyšším podílem prodejů potravin v akcích. To vede ke snížení statistické ceny potravin, která se tak dostává na chvost EU a neodpovídá ekonomické realitě. Výsledkem je, že běžné regálové ceny potravin mimo slevu patří k nejvyšším v Evropě a porovnání třeba s Německem nebo Rakouskem to opakovaně prokázala. Srovnatelné potraviny jsou u nás vesměs dražší než v těchto zemích, jejichž obyvatelé ale jsou na podstatně vyšší příjmové hladině. Na vině je pouze obchodní politika řetězců, pracujících s neskutečně vysokými maržemi.

Takže slevy zakázány nebudou?

Novela zákona o významné tržní síle ovšem neřeší tyto akce vůči spotřebiteli, natož aby je zakazovala, jak nepravdivě tvrdí prezident SOCR, ale snaží se narovnat obchodní vztahy v akcích mezi dodavateli a obchodníky. Jak již bylo řečeno, je slevová akce typicky český fenomén, a protože zde jsou výrobky, které se až z 90 procent prodávají jenom v akcích, je zřejmé, že nastavení férových podmínek je životním zájmem dodavatelů. Současná praxe je vesměs taková, že na akce jsou poskytovány cenové slevy, které se běžně uplatňují již týden a více před jejich zahájením a často i týden po, takže pro dodavatele to představuje značnou finanční ztrátu, aniž by slevu spotřebitel pocítil. Pouze se vylepší zisk obchodníka. Pokud se akce povede a prodá se třeba dvojnásobné množství oproti objednanému, je dodavatel povinen jej dodat, a pokud ho nemá, je výrazně sankcionován. Pokud se naopak akce nevydaří, obchodník zboží neodebere, a to bez jakéhokoliv postihu, a ztrátu nese opět dodavatel.

Jak to novela řeší?

Proto je navrženo zakázat slevové bonusy na akce v obchodních smlouvách a řešit je samostatnými smlouvami za definovaných cenových, časových a objemových podmínek. Z toho je patrné, že není omezována ani velikost, ani počet akcí, a dokonce ani výše slevy v ní, která je mimochodem často pod výrobními náklady dodavatele. Takže cílem není zdražení potravin zákazníkům, ale další narovnání nerovných vztahů mezi dodavateli a obchodem, což může být obchodníky považováno za nepřijatelné.

Řetězce si prý od výrobců potravin nechávají platit i reklamu…

Novela řeší i společnou reklamu na výrobky a její cenu. Novela opět požaduje, aby byly tyto náklady vyloučeny z obchodních smluv na dodávky zboží a staly se předmětem samostatných smluv o reklamě, kde lze zkontrolovat, že je reklama realizována za ceny obvyklé a neslouží k dalším skrytým poplatkům do pokladny obchodníka. Jinak opět platí, že její objem není nijak omezován a je závislý pouze na dohodě dodavatele a obchodu.

Jak je to s konkurenceschopností našich potravinářů?

Poslední správnou připomínkou, která se ve stanovisku SOCR objevila, je konkurenceschopnost českých výrobců oproti zahraničním dodavatelům. Ceny zemědělské produkce jako hlavního vstupu do potravinového řetězce jsou v celé Evropě známy, stejně jako ceny energií, práce a dalších vstupů. Statisticky jsou i známy ceny průmyslových výrobců v EU a z tohoto pohledu ti čeští z velké většiny rozhodně konkurenceschopní jsou. Ovšem nemluvíme zde o skrytých nebo zjevných dotacích, které v mnoha státech EU slouží k podpoře vývozu, a to i do jiných členských zemí, a hlavně nemluvíme o obchodní politice zahraničních řetězců, neboť jsou to ony, kdo určují cenu pro konečného spotřebitele. A právě SOCRem zmiňovaná společnost Nielsem (ve slevách se vloni prodalo v ČR podle průzkumu společnosti Nielsen až 56 procent rychloobrátkového zboží) ve svých výzkumech prokázala, že obchodníci prodávají dovážené výrobky za nižší ceny než české jak v akcích, tak mimo ně, a to i díky tomu, že na ně uplatňují výrazně nižší obchodní přirážky. Pokud tedy někdo hovoří o nižší konkurenceschopnosti českých výrobců, musíme se ptát, kdo za ní stojí, a z řady provedených analýz jednoznačně plyne, že výrobci to nejsou.

Souhlasíme s tím, že je nutno si sednout k jednomu stolu a o věcech jednat, neboť mediální osočování, stejně jako v minulosti, ničemu a nikomu nepomůže. Jako Potravinářská komora bychom ovšem v této souvislosti uvítali podstatně konstruktivnější přístup SOCR k řešení vztahů mezi dodavateli a obchodními řetězci namísto manipulace s veřejným míněním a vysílání poplašných zpráv. Dříve o jakémsi blíže nespecifikovaném ekonomickém kolapsu národního hospodářství, nyní o zbídačování českého spotřebitele.

Ceny potravin v obchodech stále znatelně rostou. V čem je podle vašeho názoru příčina a jaká je vaše predikce vývoje cen potravin?

Ceny potravin jsou samozřejmě politickým a sociálním tématem, a to ve všech evropských zemích. A v maloobchodě slouží zvláště cena základních potravin k onomu lákadlu pro přitažení zákazníka v rámci konkurenčního boje. Protože nebyl nikdy vyvíjen skutečný tlak státní a politické reprezentace na to, aby se zisk z realizace prodeje potravin rozděloval rovnoměrně podél potravinového řetězce, ponechává si jeho rozhodující část maloobchod a v podstatě drobky se pouštějí zpracovatelům nebo zemědělcům. Tento stav ale není dlouhodobě udržitelný i s ohledem na cenový vývoj nejen v komoditách, ale i na trhu práce, a protože dodavatelé nemohou trvale prodávat pod svými výrobními náklady, dochází k tlaku na růst dodavatelských cen. Za situace, kdy obchod není ochoten si snížit své marže a obchodní přirážky často přesahující 100 % nákupní ceny, a tím své zisky, vzniká tlak na růst spotřebitelských cen. I když i tak by ceny potravin měly minimálně reflektovat inflační vývoj, což se běžně nedělo.

Potravinářská komora dlouhodobě podporuje výrobu regionálních a vůbec českých potravin. Daří se zvyšovat jejich podíl na trhu?

V tomto okamžiku se určitě daří přesvědčovat spotřebitele, aby se nad jejich nákupem zamýšlel. Výchova spotřebitele je dlouhodobý proces, do kterého okolní země investovaly miliardy korun, a dnes se jim tyto investice vracejí v podílu jejich výrobků na jejich trhu. V ČR jsou tyto programy, i když dosahují zlomku investic např. v Rakousku, trvale dehonestovány jako plýtvání penězi. Ale to je o kompetentnosti zejména politické reprezentace. V současnosti začaly tyto programy podporovat některé obchodní řetězce, což je velký posun oproti minulosti, a např. naše spolupráce v oblasti Českých cechovních norem s Kauflandem, Lidlem nebo PennyMarketem je opravdu na dobré úrovni. To je cesta, jak zvýšit podíl kvalitní tuzemské produkce na trhu.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 6 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.