Rozhovor Haló novin s dokumentaristou Václavem Dvořákem, předsedou spolku Přátelé Srbů na Kosovu

NATO věnovalo mafii celý stát – Kosovo

Když jste se dozvěděl z médií, že prezident Miloš Zeman oznámil na začátku své státní návštěvy Srbska, že nemá rád Kosovo, co jste si řekl v duchu? A bylo to pro vás překvapení?

Bylo a nebylo. Bylo v tom smyslu, že vysoký představitel našeho státu konečně řekl naplno, co si o albánském Kosovu myslí. Nebylo, protože většina našich lidí ví, co se na Kosovu dělo a děje. Vědí o etnických čistkách, které tam pod patronací armád NATO spáchali Albánci, naposledy v březnu 2004. Naši lidé znají i paralelu mezi Sudety a Kosovem, mezi albánskými gangstery a německými nacisty.

Proč myslíte, že ono oznámení prezident udělal tak teatrálně? Byl tam podle vás nějaký úmysl, který sledoval?

Myslím, že pan prezident chtěl na problém důrazně upozornit a zároveň se vymezit proti té české politické drůbeži, která mu stále okopává kotníky, manipuluje média a dělá všechno, co na očích nového Velkého Bratra vidí.

Po čase pak došlo ke schůzce nejvyšších ústavních činitelů ČR a výsledek byl očekávatelný: Nejvyšší ústavní činitelé nepodpořili prezidentův návrh, aby ČR zrušila uznání Kosova, ačkoli okolnosti tohoto uznání v roce 2008 byly problematické. Překvapilo vás, že nakonec se všichni vysocí politici postavili do jedné názorové řady?

Ani ne. Spíš by mne překvapil opak. Ostatně, mluvil jsem o politické drůbeži. Kvoká tak, jak Hospodář za oceánem a jeho čeledín v Berlíně chtějí slyšet.

Domníváte se, že bude možné někdy k oduznání dojít? Některé členské státy EU samostatný kosovský stát dosud neuznaly – Slovensko, Španělsko, Kypr, Rumunsko, Řecko. Z celého světa je to 44 států (dle Wikipedie).

Důležité také je, že Kosovo neuznaly a nikdy neuznají takové mocnosti, jako Čína, Rusko … Srbům se podařilo za poslední dva roky přesvědčit některé státy, aby uznání »nezávislého« Kosova vzaly zpět.

Platí stále, že hlavním a nevysloveným důvodem pro rychlé uznání Kosovské republiky byla tamní americká vojenská základna Bondsteel?

Ono toho bylo víc, ale základny na Jadranu byly americkou prioritou. Dalším bylo zničení socialistické Jugoslávie.

Kde se vlastně vzali Albánci v oblasti Kosova?

Albánští nacionalisté, kteří dnes vládnou na Kosovu, mají ve své národní legendě, že jsou prý potomky původních obyvatel Balkánu, tedy Illyrů, Dardanů apod., a ostatní národy jsou prý pouhými přistěhovalci. Díval jsem se do historických pramenů. Existují velmi zajímavé práce rakouského albanologa prof. Gustava Mayera a albánského jazykovědce prof. Eqrema Çabeje, na které navázal srbský jazykovědec a balkanolog prof. Kaplan Burović. Všichni velmi přesvědčivě dokládají, že Albánci nejsou původním obyvatelstvem a že na Balkán přišli zhruba ve stejné době jako Slované odkudsi od Baltického moře. Jejich nejbližší, dokonce »bratrští« příbuzní jsou Litevci. A měli »malou odbočku« do Rumunska a k Thrákům, od nichž převzali některá slova i folklorní prvky. Albánci také ve svém slovníku nemají své původní názvosloví týkající se moře, námořnictví a mořského rybolovu. To převzali daleko později z turečtiny, neboť Turci je při okupaci Balkánu velmi ovlivnili. Na rozdíl od Řeků neměli Albánci kontakt s mořem, nebo jen kratičký.

Albánci původně obývali území, které velmi zhruba odpovídá současnému území Albánie, poněkud zmenšenému. Pod patronací osmanských Turků a islámu začali Albánci expandovat do již Slovany a Řeky obsazených území, převážně nížin. Hlavním důsledkem tureckého vlivu je přechod Albánců z pravoslaví na islám. Ten na Kosovu nyní převažuje. Za saúdské, turecké a íránské peníze se staví v kdejaké kosovské vesnici mešity. Kamarádi tomu stavebnímu boomu říkají mešitostav.

Kosovo je součástí plánu, který prosazovali Turci, to je tzv. zelená transverzála – islámský koncept, v němž jde o to, aby vzniklo území kontinuálně obývané muslimy oddělující na Balkánu křesťany od křesťanů. Začíná to v Bosně a přes Černou Horu jde dále na Kosovo, pak přes Makedonii a severní Řecko do Bulharska, kde je také velká muslimská menšina, a dále do Turecka.

Albánci patří k sunnitské větvi islámu a připomínám, že sunnité jsou ti, kteří vytvořili tzv. Islámský stát. Kosovo je dokonce na přepočet obyvatel největší zásobárnou bojovníků IS, 1,8 milionu kosovských Albánců vyprodukovalo 480 bojovníků džihádu! Např. prvním sebevražedným atentátníkem původem z Balkánu byl Blerim Heta, Albánec z kosovského Uroševce, který se odpálil 25. 3. 2014 v Bagdádu a přitom zabil 52 lidí. Na Kosovu působí také wahhábité, tedy agresivní islámská sekta. Wahhábité agitují veřejně na ulicích a mezi mládeží.

Slované domestikovaní v oblasti Kosova se s nadvládou islámu smířili?

Nesmířili. O tom, že Slované, konkrétně Srbové, jsou původní historický národ na Kosovu, svědčí i všechny místní názvy – měst, vesnic, hor a dalších krajinných prvků. Srbové proti turecké nadvládě vedli několik velkých povstání, která Turci velmi krutě potlačili. Na místo vybíjených nebo prchajících Srbů přicházeli Albánci, někdy Čerkesové, takže postupně vznikla na Kosovu směs různých národů. Jsou tam vesnice chorvatské, albánské katolické, albánské muslimské – ty převažují, srbské, čerkeské. Také tam žijí tři národy cikánské, které si dohromady říkají Cikáni. Jde o Romy, kteří jsou křesťany, Aškalie a Egypčany, kteří jsou muslimy. Malá zajímavost: na Kosovu také přežívá utlačovaný nejmenší slovanský národ – Goranci.

Všechny tyto národy jsou nyní z Kosova vyháněny. Tedy na Kosovu není konflikt mezi křesťanstvím a islámem, to je čistě národnostní konflikt. Albánci se snaží vypudit z území všechny ostatní nealbánské národy. Je za tím především snaha zmocnit se cizích majetků, přilepšit si na cizí účet.

Kdy se objevily iredentistické tendence albánské menšiny?

Iredentistické tendence propukaly v polovině 60. let 20. století. To bylo v době, kdy u nás probíhalo značné uvolnění a demokratizace společnosti. Na Kosovu v roce 1968 docházelo však k velkým nacionalistickým konfliktům. Albánci tehdy měli za sebou vládu Envera Hodži v Albánii a podléhali maoisticko-nacionalistické propagandě, což na jugoslávské Albánce dost působilo.

Myslím si, že Jugoslávie udělala velkou chybu, že například nekontrolovala obsah školních učebnic. Ty totiž byly již v této době prosyceny propagandou z Tirany a takto se dostávaly do rukou albánských dětí v Jugoslávii, konkrétně v Kosovu.

Po pádu režimu v Albánii se sami Albánci upnuli ke svému národu a národnosti. Zjistili, že jsou v různých zemích velké albánské národnostní menšiny, a oprášili starou ideu Velké Albánie. Týká se to území v severním Řecku (Epejros), v Makedonii, Černé Hoře a jsou také v dalších oblastech jižního Srbska.

Jak se kosovská oblast rozvíjela v dobách socialistické federativní Jugoslávie?

Jugoslávská politika byla taková, že rozdmýchávání národnostních vášní a konfliktů se tvrdě trestalo. SFRJ investovala do Kosova velmi mnoho prostředků. Na Kosovu, v jednom z nejméně rozvinutých koutů Evropy, došlo v dobách SFRJ k velkému rozvoji. Albánci dostali své divadlo, nakladatelství, noviny a časopisy, svůj rozhlas i televizní a filmová studia. V Prištině byla zřízena univerzita. Kosovští Albánci žili na vyšší ekonomické i kulturní úrovni než Albánci ve vlastní Albánii!

Ale na konci 70. let se začaly projevovat krizové jevy, což SFRJ chtěla řešit ekonomickou reformou. Nezaměstnanost na Kosovu tehdy činila 17 procent, což bylo vysoké číslo. To se stalo jedním z důvodů, proč albánská národnostní menšina byla nespokojena. Ale za tu nezaměstnanost si mohli Albánci na Kosovu do určité míry sami. Každá albánská rodina měla mimořádně vysoký počet dětí. Mluví se o 10, 12 i 14 dětech na jednu matku!

Pro zajímavost: Nyní na Kosovu pod okupační správou EU a NATO je oficiálně uznána 40procentní nezaměstnanost! K žádnému hospodářskému pokroku tedy nedošlo. Kosovo není schopno jakéhokoli samostatného ekonomického života. Jak jsou kosovští vůdci zaslepeni nenávistí vůči Srbům, tak nejsou schopni vytěžit žádný profit z mezinárodní spolupráce.

Přitom Evropská unie na Kosovo investovala od roku 1999 řádově přes 55 mld. euro, ovšem tyto peníze nejsou nikde vidět. Jediným pokrokem je vybudovaná dálnice, která však vede do Tirany, nikoli do okolních evropských zemí. Takže i výstavbou dálnice vytvářejí Velkou Albánii.

Kdy se dostalo Kosovo do svazku se Srbkem?

Kosovo bylo kolébkou srbské státnosti. Např. král Dušan Veliký, vrstevník našeho Karla IV., z kosovského Prizrenu ovládal téměř celý Balkán. Pak přišla 500 let trvající osmanská nadvláda a Kosovo se opět dostalo do svazku se Srbskem až v důsledku balkánských válek roku 1912. Spisovatel Jaroslav Hašek v jedné své třístránkové povídce geniálně vystihl, o co šlo. V povídce laděné černohumorně odkrývá myšlení albánských násilníků. Jeden balkanolog mi vysvětloval, že musím povahu Albánců pochopit, a dokonce že mám pochopit, že UČK má »v genech« jisté loupežnictví. Když totiž byli Albánci chudí horalé, tak si zkrátka »vzali«, rozuměj ukradli, u bohatších sedláků v nížině, co potřebovali. A že prý loupežnický, teroristický, ozbrojený způsob boje ve stylu »udeřit, okrást nebo zabít a zmizet« vychází z této tradice.

Každému je jasné, že takové omlouvání »povahy« UČK je nepřípustné...

Dám vám další příklady: UČK v roce 1998 povraždila asi 400 Albánců, tedy vlastních lidí, kteří byli výrazně projugoslávští, byli pro spolupráci se Srby. UČK dělala totiž nejprve čistky mezi »svými«. Terorem a strachem »sjednotila« Albánce a vytvořila si tak spolehlivé zázemí. Pak útočila na jugoslávské policejní a armádní složky, což úřady nemohly připustit. Došlo tak na tvrdé odvetné policejní akce.

Jedním z prvních vůdců albánských teroristů byl jistý Adem Jašari. Jezdil na motorce a po vzoru velkých loupežníků z ní odstřeloval srbské policisty. Nakonec se před policií zabarikádoval ve svém domě i s početnou rodinou. Bohužel, jugoslávská policie udeřila, aniž si uvědomila propagandistický dopad akce. Jašari se nechtěl vzdát a jeho dům policie celý rozstřílela. Nyní je tento novodobý terorista na albánské straně považován za hrdinu a mučedníka, stavějí mu dokonce sochy a památníky. Přitom policejní rekonstrukce ukázala, že Jašari zastřelil svého nezletilého synovce, který se chtěl vzdát. Podivný to hrdina, že?!

Takže albánský nacionalismus je velmi podobný tomu ukrajinskému, který zbožšťuje například teroristu Banderu. - Když se díky prezidentu Zemanovi znovu osvěžilo téma Kosova, tak se do diskurzu také dostali nejvyšší představitelé Kosova, a ti jsou hnáni k mezinárodnímu soudu.

Ano, dosavadní prezident Hašim Tači je mezinárodním zatykačem hledán za pumové útoky na civilní obyvatelstvo na tržištích a dopravních uzlech v Prištině. V současné době je vydán soudnímu tribunálu v Haagu bývalý předseda kosovské vlády Ramuš Haradinaj, předtím velitel jednoho oblastního velitelství UČK. Na funkci premiéra rezignoval v červenci v reakci na předvolání před zvláštní tribunál kvůli důvodnému podezřením ze spáchání zločinů za války v letech 1998-99. Proti němu jsou svědectví, že osobně zabil přes 60 lidí, ke dvěma stům vraždám a únosům dal osobní příkaz. Svědci z řad kosovských Albánců, kteří proti němu svědčili už minule, mizeli, byli zabiti – celkem skoro tři desítky lidí! Haradinaj byl tehdy zproštěn obžaloby pro »nedostatek důkazů«.

V každém státě v Evropě existuje nějaká mafie, ale NATO věnovalo mafii celý stát – Kosovo. Člověk, který není přímo zapojen do mafiánské historie, tak dlouho v kosovské politice neobstojí. Klany mají mnoho mužů, kteří jsou rozestavěni na různých vlivných postech, a to především v politice. Rodinné klany zakládají i své politické strany. Na Kosovu stále platí krevní msta.

Proč došlo ke změně názoru USA a Evropské unie na Srbsko? Američané přece byli spojenci Srbů v první i druhé světové válce. V době existence dvou vojenských bloků pomáhala Jugoslávie vyvažovat rovnováhu mezi SSSR a NATO.

Na konci 70. let se západní Evropa přeměnila na Evropskou unii a Jugoslávie se stala coby mnohonárodnostní a multináboženská země konkurenčním konstruktem. Jugoslávie byla socialistickou zemí s volným trhem, takže byla jistým příkladem, že jde skloubit trh a socialismus. V jugoslávském průmyslu ještě za socialismu proběhla privatizace. Akcie ale byly zaměstnanecké, tedy v rukou dělníků a manažerů podniků, ne v rukou nadnárodních korporací. A tento model konstruktérům Evropské unie vadil.

Pak tu byl další faktor: německá pravice byla proti Jugoslávii, a speciálně proti Srbům již tradičně. »Kvůli nim« prohráli první, ale i druhou světovou válku, díky Srbům jim bylo opakovaně zabráněno vládnout Evropě. Na jaře 1941 přepadením Jugoslávie a Řecka se Hitler na Balkáně zdržel a ty měsíce mu pak chyběly pod Moskvou.

Bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová, která do vývoje Srbska a Kosova zasáhla nejvyšší měrou, na Kosovu velmi zbohatla. S bratrem dr. Kušniera, což byl první kosovský protektor, který evidentně Srby neměl rád, se přihlásila do privatizačního procesu na tamní telecom. Ta ženská rozpoutala válku, lhala, dělala podvody a ještě na tom zbohatla!

Když už žijeme v době fake news, připomeňte ten o Račaku. Oč šlo?

Přestřelka, noční boj mezi oddílem UČK a srbskou policií u vesnice Račak je vydáván za popravu »nevinných Albánců«. Račak, aniž by se někdo zdržoval vyšetřováním celé události, posloužil jako záminka k bombardování zbytkové Jugoslávie na jaře 1999.

Když na přelomu let 1998-99 bylo jasné, že UČK prohrává, že je vytěsňována zpět na území Albánie, svolala Albrightová mezinárodní konferenci. Ve francouzském zámku Rambouillet zasedly dvě delegace. Mezi Albánci a Srby byli prostředníci, protože Albánci nechtěli s druhou stranou jednat napřímo. Srbové na všechny albánské požadavky přistoupili, jen ne na odtržení Kosova od Jugoslávie. Vypadalo to, že rozhovory nedopadnou dobře z viny albánské strany.

A v tu chvíli připojila Albrightová ke smlouvě dodatek, že na území Jugoslávie mohou vstoupit vojska NATO, která bude Jugoslávie živit, dá jim přístřeší, základny, volný nekontrolovatelný pohyb, vojáci NATO nebudou spadat pod jugoslávskou jurisdikci apod. Prostě by to byla okupace země! Na to jugoslávská strana řekla ne – a oni ji označili za viníka neúspěchu jednání a všeho, co bude následovat. A čekalo se jen na záminku, proč Srbsko bombardovat. A tou záminkou se stal Račak.

V této vesnici na jihu Kosova probíhaly v polovině ledna 1999 boje mezi UČK a policií. Ráno po boji zůstalo 40 mrtvých členů UČK. Došlo k manipulaci s těly, která byla natahána do příkopu u vesnice. Na místo přijel podřízený Albrightové, americký diplomat Walker, který hned před novináři prohlásil, že jde o vraždu, kterou spáchala jugoslávská policie, že ti lidé byli popraveni. A už to běželo do médií ve stylu »zlí Srbové zabili hodné Albánce«. Z této lži se stal základní kámen následujících dějů.

Jednotky KFOR nezajistily na Kosovu pořádek. Srbové byli dále vyháněni, přišli o majetky, o vše. Museli z Kosova odejít do Srbska.

Dnes je hlavní prištinský bulvár pojmenován po Billu Clintonovi, má tam i svou bronzovou sochu s knihou v ruce. A na té knize je vyryto datum zahájení bombardování Jugoslávie! Chápete tu obskurní symboliku? Tak si to představte, oni oslavují bombardování nevinných lidí jako svůj státní svátek!

Vím, že váš spolek jezdí do Kosova podpořit tam žijící Srby humanitární pomocí. Jak tuto pomoc zajišťujete, kdo jsou vaši dárci?

Další zájezd na Kosovo chce náš spolek Přátel Srbů na Kosovu podniknout na přelomu září a října 2020. Povezeme humanitární pomoc, především pro srbské školy v Horním Orachovci, Osojane a ve Štrbcích. To jsou srbské enklávy hluboko v kosovském vnitrozemí. Sháníme prostředky na zakoupení chemického skla pro chemické kabinety a pracovny škol, sháníme modely pro výuku deskriptivní geometrie, peníze pro chudé rodiny, kde na místě jim koupíme, co jim chybí, třeba dříví na zimu, nebo ložní povlečení, nová kamna, kus nábytku atd.

Nejsme sami. Na Kosovo s pomocí jezdí i jiné organizace, např. Evropská fronta za srbské Kosovo. My tam většinou jezdíme se Slováky a Poláky. Fronta tam jezdí i s Italy, Němci, Rakušany atd. Ale znám osobně i několik českých jednotlivců, kteří jezdí s pomocí na Kosovo, aniž by patřili k nějaké organizaci.

Kosovský prezident Tači nařídil vyšetřit volební lístky určené pro parlamentní volby, které se v Kosovu konaly 5. až 6. října. Některé lístky prý způsobily členům kosovské volební komise alergickou reakci. Víte o tom něco? Strana kosovských Srbů, která také kandidovala, obvinila kosovské úřady, že otravu fingují, aby mohla být tato strana zakázána.

Protisrbské provokace kosovských Albánců jsou téměř na denním pořádku. Oni už nevědí coby, aby srbskou vládu přinutili vydíráním a násilím k jakémusi »uznání«. A chtějí vyhnat i vzdorující zbytek kosovských Srbů, kterých je tam stále přes 80 tisíc.

Například loni v březnu byl zbit a násilím z Kosova vykázán ředitel Kanceláře pro Kosovo a Metochiji srbské vlády pan Marko Djurić. Podle dohody měl právo kdykoli navštívit Kosovo a volně se po něm pohybovat. Albánci ale porušují i vlastní dohody, které podepsali. Nebo falešně obviní z korupce mezinárodní prokuraturu působící na Kosovou v rámci mise EULEX, jen aby mohlo dojít k promlčení válečných zločinů z let 1998-99.

Nebo 16. ledna loňského roku byl v Mitrovici zavražděn Oliver Ivanović, mezi Srby velká autorita, který vedl obranu Kosovské Mitrovice proti albánským nájezdům. Pachatel nebyl dosud vypátrán a Albánci drze svádějí vraždu na místní Srby.

Takhle se žije Srbům na dnešním Kosovu.

V těchto volbách slaví vítězství opozice -  nacionalistické hnutí Sebeurčení. Jak to čtete?

Není to žádný pokrok. To jsou ještě ostřejší lidé než UČK. Jsou to ultranacionalisté, kteří nezastírají, že touží po Velké Albánii.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 51 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.