Nelly: Čeština je hrozně krásný jazyk

Nelly Řehořová alias Nelly se stala idolem nejmladší generace. V poslední době se její pecky hrají třeba na TV Óčko a točí jeden hudebně i filmařsky zajímavý klip za druhým. A že je oblíbená, není divu. Není jen krásná, ale i pohodová a inteligentní slečna. Více se o ní ostatně dozvíte z následujících řádek a na www.nellyrehorova.cz.

Kdy se u vás dívčí sen stát se zpěvačkou/herečkou proměnil v profesní realitu? Měla jste nějaký vzor v nejbližším okolí?

Ne ne, mamka sice chodila do sboru, ale taťka nic takového a v oblasti herectví vůbec nikdo. Prostě mě to nějak ve čtyřech letech chytlo, tak jsem se dala na dramaťák, na zpěv, začala chodit na klavír, dělala to jako koníček, ale bavilo mě to prostě čím dál víc. Tak jsem nějak kolem roku 2012 zkusila soutěž Česko zpívá, kde jsem vyhrála cenu internetu, a to mi otevřelo hodně nových dveří a pronikání do branže začalo naplno.

Jak konkrétně?

Začala jsem točit nějaké převzaté písničky, vypouštěla první klipy, které jsem si dělala sama, a pak se dostala do Troškovy série Babovřesky 2 a 3. A tam jsem poznala managera, který mi pomohl v samotných profizačátcích.

Řeč byla o převzatých skladbách, vy jste se kdysi svěřila, že vaším vzorem je Rihanna…

No ale to už tak docela dlouho není, ono se to mění. Teď už strašně dlouho je to Sia. Ona má sice takový specifický hlas, i trošku nakřáplý – což já úplně nemám – ale hrozně se mi líbí, jak zpívá, že dokáže vyzpívat všechno. A mám ten hlas prostě ráda (úsměv).

No každopádně si fakt jdete za svým. V tak mladistvém věku první album a kapela…

Tak zatím mám jen EP – tedy minialbum s pěti písničkami, ale nějaký počin už to je, to je fakt (smích).

A co první LP (CD)?

Právě na něm děláme, s kapelou na tom fakt hodně pracujeme. Měli jsme soustředění, dáváme to dohromady a nějak příští rok by mohlo vyjít.

Nejvíce mě zaujalo, že zpíváte i anglicky navyklému teenagerovskému publiku česky, tj. tak, jak vám narostla ústa. To není úplně obvyklé u osmnáctky?

Tak čeština je hrozně krásný jazyk, jsem toho názoru, že bychom česky měli zpívat, učit se jí a tak. Nevylučuju, že jednou, až v ČR doopravdy prorazím, nezačnu zpívat anglicky, ale zatím bych fakt chtěla zůstat u češtiny.

S kapelou

No ona je čeština v první řadě na zpěv taky nepoměrně náročnější…

Ano, nejen na zpěv. I když si píšete písničky sám, je to lehčí si to napsat v angličtině, než najít ta správná slova v češtině.

Hodně mladých vidí něco moderního, co vzniklo v Americe, tak se to snaží udělat jako v té Americe a i já se snažím udělat třeba ten stejný styl, ale snažím se o to v češtině (úsměv).

Každopádně jen nezpíváte, ale taky se začínáte prosazovat v muzikálech. V Divadle Broadway už máte dnes nastudované tři tituly, do toho hrajete filmy, v seriálu, co by pro vás vlastně do budoucna měl být ten hlavní směr? Ale začněme tím, jak jste se dostala k divadlu?

Chtěla jsem si to zkusit, jak jsem viděla konkurz, tak jsem do toho šla. Asi to souviselo s těmi dramaťáky, co jsem dělala v minulosti, tak mi to nedalo. A neodradilo mě ani, že ze začátku to nevycházelo. Až se to povedlo na Broadwayi, i když původně jsem na Muže se železnou maskou šla na konkurz té větší role – Louisy, ale samozřejmě, že jsem byla ráda i za menší roli Cecille. Jinak nejradši mám ale hitmuzikál Kvítek mandragory, to je pro mě v DB jasný top. Mám v něm jednu z hlavních rolí, jsem na jevišti dost často a můžu se tam vyřádit. U písniček mám i rozsah větší, pak také nějakou akci – třeba když dělám rukojmí, tak to mě hrozně baví a už se na to zas moc těším, moc mi Kvítek chybí. Jinak Broadway mám moc ráda. Je tam skvělá parta, profesionálové i mezi techniky, třeba zvuk parádní…

Jak se vám vlastně Muž se železnou maskou zpívá? Přece jen spolupracujete s Michalem Hrůzou, jste předskokankou Ewy Farne, zpívala jste s Bárou Basikovou, Helenou Vondráčkovou, tak kam řadíte tuhle Davidovu kantilénovou tvorbu? Přece jen to není to samé – je tam i značný divácký rozptyl…

Je fakt, že člověk musí hodně přepínat, je to jiné zpívání, musím se zasoustředit zrovna na to, co je přede mnou – tu muzikál, tu pop. Ale baví mě určitě obojí, v muzikálu se můžu vyřádit pořádně na výškách, dát tam ten rozsah, ale asi je pro mě přece jen víc to zpívání s kapelou – tam to můžu pořádně rozjet, dělat si, co chci, nahypovat pořádně ty lidi a tak. Ale obojí má samozřejmě svoje kouzlo. U koncertování musím pořádně prorazit ještě, aby mi chodilo víc lidí…

Jaká vlastně je ta vaše kapela?

Bezvadná (úsměv).

A to máte vlastní kapelu od 16 let? To taky nebývá zvykem u slečen…

Ano. A předtím jsem měla ještě jinou (smích).

Jak dává 15letá slečna dohromady kapelu? To ty kluky baví dělat s »puberťačkou«?

Tak potkáte známého hudebníka, ten zase natáhne klávesáka… Ta branže je tady poměrně malá, znáte jednoho a ten natáhne další. A baví je to určitě (smích). Třeba i můj kapelník–kytarista zároveň skládá a je fakt dobrej, takže mě inspiroval a díky němu jsem začala psát texty a dáváme to spolu dohromady.

A jak to všechno platíte? Spolupracovníky atp. To všechno, co vyděláte na divadle, dáváte do kapely?

Určitě. Ale za koncertování s kapelou taky něco vyděláme.

Třeba na festivalech?

Jo jo. Byli jsme letos na Fingers Cupu, což bylo suprový, vůbec v létě bylo hodně práce, no a na jaře i teď jezdíme právě s Ewou jako předkapela, a ještě jako host jsem se spojila s Honzou Kopečným na šňůře jeho Botoxu. Ale tam nejsme jako kapela, tam se kluci naučili moje písničky (asi tři) a máme spolu duet Teď už to víš.

Máte taky hafo koníčků, hlavně pohybových, sportovních. Jak to stíháte?

Vždycky tak ve volném čase, jak to jde. Já jsem dělala sportovní základku, tak mám ke sportu obecně blízko, a teď se věnuju speciálně ježdění na jetsurfu – na takovém elektrickém surfu. Jezdíme kousek od nás dost často na nádrž Rozkoš, tam je to hodně fajn, čistá voda. Na Vltavě je nepříjemné, že je špinavá.

Uvádíte i snowboard a lyžování, takže spíš sníh, nebo voda?

Určitě na vodě je to lepší (úsměv). Tam se u toho dá víc vyřádit. Ale už se těším na zimu na snowboard, ne že ne. Lyže mám taky ráda, jdu do nich, když mě po delší době na prkně začne bolet noha. Tak beru s sebou oboje.

Co filmy? Andílci za školou jsou hotoví?

Ano, ti jsou dotočení, ale zatím nešli nikam ven.

A jaké bylo dělat potomka Táně Vilhelmové a Jiřímu Langmajerovi ve Špuntech na vodě? Proto u vás vyhrává ta voda, co?

(Úsměv). To bylo asi moje nejlepší natáčení – tam jsme byli skvělá parta, tak na to moc ráda vzpomínám a doufám, že se ještě někdy profesně potkáme – fakt jsme si všichni naprosto sedli. Dávali jsme videa, co jsme si při natáčení stříhali pro radost, dokonce na Youtube, jako právě rozhovor s Táňou Vilhelmovou třeba…

Jaké role máte nejradši?

Tak záporačky, jasně. Ale zase nechci, aby si mě pak lidi s těmi rolemi moc spojovali a nějak mě to poškodilo. Kolegům a kolegyním se to dost děje – že si je lidi profilují do těch rolí i v životě…

Co vás čeká v nejbližší době?

Je pár zajímavých nabídek, ale hlavně musím myslet na to, že se mi blíží maturita na obchodní akademii.

Aha, takže u vás žádná konzervatoř?

Tu mi rodiče zakázali. A dost lidí mi vymlouvá i pokračování na nějaké umělecké škole i po matuře, tak ještě nevím, co budu studovat dál.

Třeba psát články? Uváděla jste tuto činnost mezi koníčky…

To jsem dělala jako malá do časopisu, kde jsem měla stránečku, kam jsem psala, co jsem zažila a tak, teď se to přesouvá do psaní textů písniček.

A dostala jste se na druhou stranu diktafonů a smartphonů. Jak si užíváte, že jste pro nejmladší generaci jakousi celebritou?

Tak to zatím určitě nevnímám a neřeším to.

Když jsme zmiňovali velká jména, se kterýma jste spolupracovala, kdo byl nejvíc?

Asi ten Michal Hrůza, turné s ním bylo asi moje nejlepší období v životě – moc mě to bavilo a do toho jsem právě zkoušela Kvítek mandragory, takže paráda!

A kdo je vám aktuálně největším pěveckým vzorem?

Tak nikoho nekopíruju, ale inspiraci nejvíc hledám právě asi u Ewy Farne.

Co duet Pátá s Helenou Vondráčkovou v O2 areně? Byla jste toho plná?

No jéje. V šatně jsem teda byla hodně nervózní, klepala se, ale jakmile jsem přišla na pódium, tak to ze mě spadlo a začala jsem si to užívat. Bylo to strašně dobře nazvučené a ty lidi jsem ani neviděla, jak byli ode mě daleko (úsměv).

Plánujete jednou O2 arenu se svou kapelou?

To by byl sen, jasňačka. Ale to je fakt hodně daleko ještě (smích).

Roman JANOUCH

FOTO – Martin J. POLÁK (2) a archiv


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.3, celkem 4 hlasy.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2019-10-28 12:59
Někdy a v podání někoho je opravdu čeština "krásná" a to
hrozně. Možná mi to někdo i lajkne.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.