Emil OLSEN (vlevo).
Rozhovor Haló novin s Emilem Olsenem, koordinátorem mládežnického výboru Světové odborové federace (SOF)

Mladí pracující čelí vážným problémům

Světová odborová federace v rámci 108. zasedání Mezinárodní organizace práce (ILO) uspořádala konferenci pod názvem Mladí a odbory. Proč jste se věnovali právě tomuto tématu?

Je to velice důležité téma, protože mladí pracující, nová směna dělnické třídy, mohou svou aktivní účastí v radikálních odborových svazech přinést oživení a bojovnost a učinit třídní boje masivnějšími a ostřejšími. Oni jsou budoucností, nadějí a osvěžením odborů a jejich boje.

Dnes mladí pracující po celém světě čelí vážným problémům v práci i v každodenním životě, a proto je nezbytně třeba, aby se organizovali a shromáždili spolu se svými kolegy a požadovali organizovanou a společnou cestu k pokrytí svých současných potřeb. Žijí v prostředí, kde převládá soupeření mezi mocnými imperialistickými státy o kontrolu energií a trhů; totéž platí pro vykořisťování národů a těžbu přírodního bohatství zemí pro zisk velkých monopolních společností i pro imperialistické války a intervence, jež přinášejí tisíce lidí bez kořenů, mezi nimiž jsou mladí pracující a malé děti.
Můžete uvést některé konkrétní údaje?

Konkrétně, na základě údajů ILO z roku 2018 a celosvětově:

75 milionů mladých lidí je bez práce. Problém nezaměstnanosti mládeže je zvlášť akutní v arabských státech (30,6 %), v osmadvacítce EU (18,4 %), v Latinské Americe a Karibiku (17 %) i jinde. Jako příklad uvádíme, že v Jižní Africe dosahuje nezaměstnanost mládeže 50 %.

158 milionů mladých pracujících žije pod hranicí chudoby. Subsaharská Afrika je oblastí s nejvyšším procentem chudých mladých dělníků na světě, s téměř 70 procenty (80 milionů), ale tento problém je zvlášť akutní v jižní Asii. V tak vysoce rozvinuté zemi EU, jako je Dánsko, počet dětí v rodinách, jejichž příjem je pod hranicí chudoby, dramaticky vzrostl v roce 2016. V roce 2016 tam bylo 48 300 chudých jednoročních dětí, což znamená, že byly chudé nejméně rok. Za pouhý jeden rok to je nárůst o 10 500 dětí, což odpovídá relativnímu nárůstu o téměř 28 %.

25 % mladých ve věku 15-29 let není v zaměstnání ani ve škole nebo jiném druhu vzdělávání. Tato situace snižuje jejich znalosti i schopnosti a je předpokladem pro nezaměstnanost, nedostatečnou zaměstnanost a zklamání.

Mnozí ovšem pracují načerno…

Ano, mladí jsou více vystaveni neoficiálním pracovním vztahům, čili nelegální, nepřihlášené práci, zvlášť ve vznikajících nebo rozvojových zemích jako jsou Jižní Afrika, Brazílie a Turecko, kde 40 % mladých pracujících je nepřihlášených, a v Mexiku jich je 60 %. Navíc k nízkým mzdám a nepřihlášené práci jsou mladí lidé často nuceni pracovat v pružných pracovních vztazích, na částečný nebo časově omezený úvazek. Typickým příkladem jsou země EU, jako Portugalsko, Řecko, Polsko nebo Finsko, s více než 50 procenty mladých bez možnosti najít stálé zaměstnání na plný úvazek.

Vystaveni této situaci se mladí lidé uchylují k migraci, hledání lepších vzdělávacích a pracovních příležitostí mimo svou vlast. Podle údajů z předcházejících let bylo celosvětově nějakých 51 milionů migrantů ve věku 15-29 let, většina z nich z rozvinutých zemí. Mnozí z nich jsou mladí vědci, kteří hledají práci v oboru, který studovali v bohatších zemích, kde jsou zahraniční pracovní síly žádané.

Ale nejochotnější k migraci jsou mladí v chudých zemích. Největší počet mladých, kteří chtějí migrovat, mají subsaharská Afrika, Latinská Amerika a Karibik, 38 %, následovány východní Evropou s 37 procenty.

Výše uvedené problémy jsou zvlášť palčivé u mladých pracujících žen, které jsou trvale vystaveny vyšší míře nezaměstnanosti, práci na částečný úvazek a nedostatečnému vzdělání v poměru k mladým mužům; to jsou fakta, jež vysvětlují konkrétní problémy pracujících žen vzhledem k jejich věku.

Vzhledem k této drsné realitě je správné, aby mladí pracující organizovali svůj boj na pracovištích, ve svých zemích i v řadách Světové odborové federace, a požadovali život, jenž si zaslouží - v míru, společenské spravedlnosti, bezpečí, s přístupem ke vzdělání a s právem na trvalé zaměstnání, s osmihodinovou pracovní dobou, osmi hodinami odpočinku a osmi hodinami k rozvoji vlastní osobnosti, s přístupem k umění, kultuře a sportu.

Jaká je organizovanost mladých v odborech?

Všeobecně nízká, ve skutečnosti je to částečně spjato s pružnými formami zaměstnávání, což jim nedovoluje mít stálé pracoviště. Hlavní příčinou je ale vědomá snaha zmanipulovat uvědomění mladých pracujících tak, aby nereagovali, aby si mysleli, že se nic nezmění. Mládež ve svých řadách téměř v žádné zemi světa neprosazuje odborářskou činnost ani radikální postoje na pracovištích. Naopak, skrze vzdělání, skrze propagandu hromadných sdělovacích prostředků se prosazuje individualismus místo kolektivnosti, zostouzení bojů, terorismus a hrozby. Také se používá přepisování dějin, aby se mladí nikdy nedozvěděli o významných právech dosažených dělníky, kteří organizovali malé i rozsáhlejší boje k uspokojení svých okamžitých potřeb.

Aby zajistili, že udrží pracující v pasivitě, uchylují se vládnoucí skupiny kromě zostouzení a terorismu ke žluťáckému odborářství, k reformismu, čili k postoji některých odborových vedení, jež si zvolila cestu kompromisu, dialogu se státem a zaměstnavateli, aby vyjednali, co pracující pokaždé ztratí. Jsou to zkorumpovaní byrokraté, kteří dostávají vysoké platy a dotace od vlád svých zemí, aby organizovali akce a semináře, kde pracujícím vysvětlují, jak zůstat podřízenými.

Tyto síly pod vlivem sociálního dialogu přijímají omezování práv pracujících, vyzývají pracující, aby činili oběti ve jménu konkurenceschopnosti. Na mezinárodní úrovni jsou tyto odbory organizovány v Mezinárodní odborové konfederaci (ITUC). Přes instituce jako Nadace Friedricha Eberta (Friedrich Ebert Stiftung, FES) a Africko-americké pracovní centrum (AALC) je prosazována linie kompromisu, linie pokračování vykořisťování pracujících v zájmu monopolů.

V čem podle vás spočívá úloha mládeže v třídně orientovaném odborovém hnutí?

Navzdory obtížím musí radikální odborové hnutí vždy věnovat velkou pozornost rozvoji mladých odborářů. Navíc je nutná obnova kádrů tak, aby starší a zkušenější odboráři mohli spolupracovat s mladými a nadšenými radikály. Proto SOF na 17. celosvětovém sjezdu v jihoafrickém Durbanu přijala výzvu k odborům, aby podporovaly vstup nových odborářů a svěřovaly jim úkoly a povinnosti.

SOF také zorganizovala mnoho akcí, jako celosvětové sjezdy pracující mládeže na Kubě, v Peru a v Itálii. Nový Výbor pracující mládeže SOF byl zvolen na sjezdu v Římě a už organizoval setkání, mezinárodní kampaně, jako za osvobození palestinské radikálky Ahed Tamimiové, a mnoho dalších akcí. SOF uskutečnila tři řady odborářských seminářů pro mladé pracující, v praxi podpořila mobilizování mladých lidí, žáků škol a studentů ve světě, zorganizovala oblastní konference mladých dělníků (Argentina, Mexiko, Řecko, Uruguay, Panama, Jižní Afrika atd.), zorganizovala kontinentální semináře ke vzdělávání mladých lidí, protesty proti dětské práci, byla v čele bojů proti imperialistickým intervencím a válkám, odkrývala nové protidělnické pracovní vztahy se smlouvami na nulové hodiny, drobná a příležitostná zaměstnání, a bojovala proti nim a zároveň bojovala za práci na plný úvazek, stálá zaměstnání atd.

Jaký by měl být mladý odborář?

V posledních letech SOF poukazovala na otázku chování a vlastností, jež by měl mít: měl by dobře znát problémy na svém pracovišti, dobře znát problémy svého sektoru i celkově problémy pracujících ve své vlasti. Pracující se zajímají o své mzdy, penze, zdraví a vzdělání svých dětí a očekávají, že odboráři o tom všem budou vědět a dokážou jim nabídnout skutečná řešení. Na rozdíl od nás byrokratické a reformistické odbory tvoří odboráři, kteří v oboru v životě nepracovali. Nevědí, jak žije dělník a jeho rodina, neznají jejich starosti ani problémy.

Mladý odborář by měl věřit dělnické třídě a jejímu poslání vedoucí třídy, jež sjednotí všechny lidové vrstvy, dělníky, chudé rolnictvo, pokrokovou inteligenci, mládež a ženy se společným cílem svržení vykořisťovatelského systému. Z tohoto důvodu by mladý odborář měl studovat, rozvíjet svou ideologickou úroveň, znalost dějin a úlohu společenských tříd.

Třetím požadavkem na radikálního odboráře je znalost dějin a pochopení hodnot, tradic a kultury dělnického hnutí. Bez znalosti včerejška, bez vědomostí o minulých úspěších a chybách je kurs v současnosti a budoucnosti složitý. Dělnické hnutí má v každé zemi své dějiny s boji a oběťmi, snahami a výsledky. Znalost těchto dějin učí zásadám solidarity, kolektivní činnosti, zodpovědnosti, charakternosti, hrdosti a důstojnosti.

Pro mladé odboráře je též nezbytné pochopit význam internacionální solidarity. Musejí být informovaní o mezinárodním vývoji, umět cítit utrpení pracujících ve všech zemích.

Měli by znát velká poučení z internacionalismu, jež dávala a nadále dává SOF: z bojů SOF na straně korejského lidu proti imperialistické intervenci, z protestů na podporu vietnamského lidu proti Severoameričanům, na straně obyčejných lidí proti diktaturám v Chile, Španělsku, Turecku, Portugalsku, Řecku atd., po boku ozbrojených hnutí na Kubě, v Nicaragui, na Sahaře, v Salvadoru, Nepálu atd., náš postoj proti válkám v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Jemenu. Náš pevný postoj na straně arabského lidu v jeho boji proti Izraeli a za ospravedlnění palestinského boje. Pevná pozice proti rasismu a apartheidu v Jižní Africe i v jiných místech světa je pro mladší generace jedním z největších poučení. Také solidarita a koordinace mezi sektory a odborovými svazy z různých zemí, jež organizují, jak vzdorovat útokům protidělnických monopolů a nadnárodních firem. Základní vlastností proletářského internacionalismu je nekompromisní postoj proti imperialistům, boj za mír a přátelství mezi národy a za právo všech národů svobodně rozhodovat o své současnosti a budoucnosti.

Skončím tím, že naši bojovníci, revoluční odboráři, mají povinnost vést svým osobním příkladem, čestností a poctivostí. Neprodávat svou ideologii kapitalistům a nestat se nástroji jejich zájmů. Budoucnost patří hnutí, jež probudí nekompromisní, pevné a čestné bojovníky.

Protože SOF, jak nedávno ukázal v Paříži její generální tajemník soudruh G. Mavrikos, je víc než jen svazek. Je to chlouba nás všech a naděje pro mladou generaci.

Vladimír SEDLÁČEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 10 hlasů.

Vladimír SEDLÁČEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.