Vyloučených lokalit stále přibývá

V ČR existovalo loni přes 830 chudinských domů, ulic a čtvrtí. V nich žilo víc než 127 000 lidí. Uvádí to zpráva o stavu romské menšiny za loňský rok.

V roce 2015 bylo v ČR podle odborné analýzy 606 vyloučených lokalit s asi 115 000 obyvateli a v roce 2006 kolem 300 s 80 000 obyvateli. »Prostorové rozmístění sociálně vyloučených lokalit na úrovni obcí s rozšířenou působností je od roku 2015 relativně stabilní. Kritická zůstává situace v Karlovarském a Ústeckém kraji, kde se na území všech obcí s rozšířenou působností vyskytuje alespoň jedna sociálně vyloučená lokalita,« uvádí zpráva.

V ČR jsou po zrušení okresů dvě stovky takzvaných obcí s rozšířenou působností. Svou chudinskou lokalitu má podle zprávy každé z těchto měst v Ústeckém a Karlovarském kraji, 85 procent měst v Olomouckém kraji, čtyři pětiny v Královéhradeckém a Libereckém, dvě třetiny v Moravskoslezském a Plzeňském, víc než polovina v Jihočeském a na Vysočině, téměř polovina v Pardubickém, Středočeském a Zlínském. Nejlepší je situace v Jihomoravském kraji, kde má vyloučené místo třetina měst. Situaci v Praze a jejích částech zpráva neupřesňuje.

Autoři dokumentu podotýkají, že loňský počet vychází z hrubých odhadů a subjektivního vnímání romských poradců a koordinátorů z regionů. Podle analýz, které si před lety nechalo vypracovat ministerstvo práce, bylo v roce 2006 v ČR kolem 300 chudinských domů, ulic či čtvrtí s asi 8 000 obyvateli. O deset let později už bylo ghett přes 600 a žilo v nich až 115 000 lidí. Za vyloučenou lokalitu analytici považovali místo, kde žilo aspoň 20 lidí v tísni. Byli odkázáni na dávky a bez práce, měli dluhy, nízké vzdělání či jiné problémy.

Předsudky, neporozumění, nedůvěra

Podle analýz situaci tehdy zhoršila ekonomická krize a lidé se stěhovali do odlehlejších míst. Chudinské lokality se rozpadaly na menší celky. V roce 2006 ve vyloučeném místě žilo v průměru 271 obyvatel, v roce 2015 pak 188. Třeba v Ústeckém kraji to byla celá sídliště, na Olomoucku či Karlovarsku naopak menší venkovská místa.

Zpráva uvádí, že v roce 2017 žilo v ČR podle odhadů 240 300 Romů. Zhruba polovina z nich se dostala do vyloučení. Autoři ve zprávě píšou, že soužití Romů a ostatních »není ideální ani bezproblémové« a v minulém roce se nezlepšilo.

»V každodenním životě se na obou stranách objevují předsudky, neporozumění, nedůvěra a výjimkou není ani diskriminační chování a projevy nenávistného chování. Tyto projevy lze identifikovat nejen ve vztahu většinové společnosti vůči Romům, ale také ve vztahu Romů vůči většinové společnosti,« uvádí zpráva. Podle ní ke zlepšení nepřispívají vystoupení některých politiků a jejich »rétorika vůči nepřizpůsobivým«. Za jednoho z nejvlivnějších aktérů v šíření náboženské či etnické nenávisti zmiňuje zpráva hnutí SPD.

Situaci v ghettech a jejich okolí chtěla Babišova vláda zlepšit pomocí 15 opatření pro boj s chudobou. Ministerstvo práce seznam zveřejnilo před rokem poté, co kabinet upustil od přípravy zákona o sociálním bydlení. Sněmovní sociální výbor ostře kritizoval to, že v řešení žádný pokrok nenastal. Ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) opakovaně uvedla, že na zlepšení nemůže pracovat jen její resort, ale musí se na něm podílet i ostatní ministerstva a úřady. Označila stav v některých místech za časovanou bombu a některé regiony »krátce před tím, než začnou občanské nepokoje«.


Občané jsou znechuceni a už nikomu nevěří

Otázky pro stínovou ministryni práce a sociálních věcí KSČM, místopředsedkyni sociálního výboru Sněmovny Hanu Aulickou Jírovcovou

Počet sociálně vyloučených lokalit v ČR má stále stoupající tendenci, logicky stoupá i počet lidí, kteří v těchto ghettech žijí. Jste poslankyní za kraj, který v těchto odhadech vychází dost špatně. Jak vy osobně vnímáte tento stav a kde vidíte jeho příčiny?

Jako pro člověka z Ústeckého kraje, který patří k nejpostiženějším, je pro mě těžké tuto situaci komentovat, protože ty dopady vidím dennodenně. Pokud jde o příčiny tohoto stavu, tak samozřejmě to je dáno historicky. Konkrétně k nám do Ústeckého kraje po druhé světové válce přicházeli lidi za prací, máme tu hornický a na to navazující další průmysl, a i vlivem odsunu původního obyvatelstva tady byla potřeba lidí na práci.

Svůj díl na situaci má samozřejmě i krize v roce 2007, nedostatek pracovních míst, velké společnosti propouštěly a lidé se rozhodovali, co dál. Do toho přišla privatizace bytů, což využili jak jednotlivci, tak různé skupiny, a také realitní kanceláře. Pravdou také je, že tu máme i mnoho zahraničních majitelů, kteří tyto byty ve velkém skupovali, a protože za doby vlády Petra Nečase se otevřela tato problematika v podobě doplatků na bydlení, tak v podstatě začali ten velký problém s byznysem s chudobou, v němž se točily miliardy korun. Docházelo k záměrnému sestěhování lidí do těch slabších míst, protože tam byly daleko nižší hodnoty bytů. Konkrétně náš kraj má zhruba 30 procent sestěhování ze Středočeského kraje a Prahy. Říkáme, že této situaci pomohla také povodeň v Praze, kdy z Karlína se stala jedna z nejluxusnějších čtvrtí a my máme jeho původní obyvatele v Ústeckém kraji.

Samozřejmě ty dopady jsou velké, nejedná se pouze o sociální oblast, výrazné dopady to má i do oblasti zdravotnictví, školství ale i dalších ekonomických oblastí. Rovněž denní soužití s těmito obyvateli je tristní, což způsobuje, že nám odchází spousta běžných občanů do jiných lokalit nebo i do jiných krajů a bohužel nám roste počet obyvatel, kteří nejsou třeba nepřizpůsobiví, ale velice sociálně slabí, a to i kvůli stálému přitakávání současné i minulé vlády na tuto situaci, to znamená kvůli dávkovému systému.

Jak vnímáte v tomto ohledu práci ministerstva práce, potažmo celé vlády?

Zhruba před rokem se zástupci samospráv dohodli s premiérem na asi patnácti opatřeních boje s chudobou, která by měla řešit tuto situaci. Bohužel i nyní jsme v podstatě v bode nula, kdy se maximálně připravily hodnotové mapy ze strany ministerstva pro místní rozvoj a víceméně nic jiného se nepodařilo. Samozřejmě jsou nějaké dotační programy, které by měly pomáhat samosprávám odkupovat, rekonstruovat nebo stavět byty, které by mohly mít ve svém vlastnictví. Musím však konstatovat, že samotné legislativní změny se bohužel nepodařilo prosadit a mě jako člověka, který žije v Ústeckém kraji, to doslova štve. S tou situací se potýkám denně, občané jsou znechuceni a už nikomu nevěří, protože zatím slyšeli od všech jenom sliby, ale ničeho dobrého se jim nedostalo. Takže ta odpověď v podobě zásadní změny v legislativě zatím nepřišla.

Jaká opatření by podle vás vedla ke zlepšení situace?

Samozřejmě by měl být přijatý zákon o dostupném bydlení, který teď ministerstvo pro místní rozvoj připravuje. Další zásadní věc pro nás je revize nepojistného dávkového systému, paní ministryně Maláčová sice tvrdí, že už to je dávno hotové, ale zatím to byl jenom popis situace bez jakýchkoliv změn. Je ustavena pracovní skupina k dávkám na bydlení, ale z ní jsem zatím velice skeptická, protože tak jak dosud probíhá, tak musím říct, že mám strach z toho, s jakým legislativním návrhem přijde. Další věc, která nás trápí, je, že ministerstvo vnitra absolutně nespolupracuje, nechce řešit základní otázky, jako je faktické bydlení a trvalý pobyt, které by opravdu samosprávám umožnily více kontroly a více informací o dotčených občanech. Nulová spolupráce je ze strany hygieny a donedávna i ze strany ministerstva průmyslu, kde ale musím říct, že už se pomalu rozbíhá. Největší problém tedy je, aby ta ministerstva vůbec spolupracovala.

Co považujete za vůbec nejdůležitější?

Za vůbec nejdůležitější v tom, jak zásadně změnit současnou situaci, považuju změnu systému dávek, a to v tom smyslu, aby se konečně mohly vymáhat povinnosti těchto lidí, například rodičovské povinnosti, a nejenom práva. S tím souvisí například docházka dětí do škol. To si myslím, že způsobuje zásadní problémy a nerovnost ve společnosti, která na to upozorňuje, ale žádná odezva není. Osobně bych byla velice ráda, kdyby se podařilo přijmout zákon o sociálním podnikání, protože máme občany, kteří jsou na úřadech práce dlouhodobě a vymlouvají se, že nemůžou pracovat, což není zcela pravdivé, tak aby tam byl určitý individuální přístup k těmto osobám, to znamená, aby se nastavila pravidla, že je zcela normální státu vracet to, co on do nich dává.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 36 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


tomasklima162
2019-11-03 14:01
Vy jste vyslovily této vládě důvěru a tak jste za její špatné
výsledky plně odpovědní. Sorry jako.
fronda
2019-11-02 11:17
Buržoazní režim nedokáže tento problém řešit. Ať si je
sluníčkáři vezmou do Prahy. Tam se můžou spolu integrovat a
obohacovat.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.