Rozhovor Haló novin s Martinem Pýchou, předsedou Zemědělského svazu ČR

Máme vážné obavy z dohody s MERCOSURem

Evropská unie a sdružení MERCOSUR uzavřely obchodní dohodu, kterou ještě mají ratifikovat jednotlivé státy. Čeští zemědělci však mají k dohodě vážné výhrady. Oč vlastně jde?

Na začátku léta Evropská komise oznámila, že uzavřela obchodní dohodu se zeměmi sdružení MERCOSUR (členy jsou Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay, Bolívie - ta je ve stádiu ratifikace svého přistoupení, členství bylo suspendováno Venezuele). Nejenom Zemědělský svaz, ale i další zemědělské nevládní organizace mají výhrady k některým bodům dohody, které zatím známe, protože oficiální překlady ještě nebyly zveřejněny. Našim zemědělcům jsou předkládány informace, že dohoda bude mít samé pozitivní efekty. Tento názor nesdílíme. Uvědomujeme si, že Česká republika je průmyslová země a prohlubování vzájemného obchodu EU a samozřejmě i ČR s kterýmikoliv částmi světa pro nás může být pozitivem a proti obchodním dohodám a priori nejsme. Jsme však proti tomu, aby to zaplatili zemědělci.

Z čeho máte obavy?

Jsme v situaci, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které je za ČR garantem toho vyjednávání, tvrdí, že to pro zemědělství bude mít samá pozitiva. Má dojít k odstranění cel u hlavních vývozních komodit z obou stran, tedy i ze strany EU, mají být zachována všechna chráněná zeměpisná označení atd. Zároveň má dohoda garantovat, že všechny potraviny, které budou ze zemí MERCOSUR dováženy, budou splňovat stejné normy, jaké musejí plnit evropští zemědělci: normy kvality, bezpečnosti potravin, welfare zvířat, ale i produkce v souladu s požadavky na ochranu životního prostředí apod. Popravdě ale nevěříme, že to bude schopna EU či jednotlivé členské státy zajistit.

Na tu dohodu se díváme ze tří pohledů. První je ekonomický, kdy vnímáme potenciální objem těch dovozů. Jde o chov masného skotu a dovozy hovězího masa a o drůbeží maso. Dojednaná množství jednotlivých komodit představují »jen« jedno procento spotřeby v EU. V případě drůbežího masa představuje dojednaná bezcelní kvóta 180 000 tun navýšení dovozu o 300 milionů kuřat ročně. Již v této době se z těchto zemí do EU dováží cca 400 000 tun drůbeže. V případě hovězího masa se do EU ze zemí MERCOSUR v současné době importuje 270 tisíc tun a nová dohoda představuje navýšení o 99 tisíc tun. Jako problematické vnímáme i dovozy cukru. Nesmíme zapomenout ani na biopaliva.

Jaká je kvalita těchto produktů?

Druhý pohled, který vnímáme možná jako ještě závažnější, se týká podmínek, za kterých se produkty, které budou směřovat na evropský trh, vyrábějí. Ať už jde o welfare (pohodu zvířat) nebo používání přípravků na ochranu rostlin – víte například, že se v Evropě diskutuje o zákazu glyfosátu, máme zákaz některých neonikotinoidů apod. Ale je to i otázka využívání geneticky modifikovaných plodin, používání antibiotik atd. To vše se v Evropě velmi přísně kontroluje. Jsou s tím spojeny i výrobní náklady evropských zemědělců. Dovozy, kterým se Evropa otevírá, byť se z hlediska objemů mohou zdát ne tak velké, mohou mít na naše zemědělství velký dopad. My se ptáme, jak je možné, že když zemědělci v Latinské Americe mohou některé prostředky využívat, a my nesmíme, že jejich potraviny budou na našem trhu v pořádku. Proč je nemůžeme používat také?

Ty obavy, které máme, sdílejí zemědělci také v ostatních zemích EU. Obáváme se, že v tomto okamžiku vytváříme duální pohled na kvalitu potravin, jejich bezpečnost a podmínky pro jejich výrobu. Budeme mít potraviny evropské a potraviny z MERCOSURu a budou vyráběny za rozdílných podmínek a samozřejmě s jinými výrobními náklady.

Pokud jde konkrétně o hovězí, v Jižní Americe jsou výrobní náklady na kilogram masa v přepočtu mezi 12 a 15 korunami. V ČR je to mezi 50 a 60 korunami. A není to nižší produktivitou práce u nás nebo horším šlechtěním.

Při poměrně nedávném skandálu s podplácením brazilských politiků, aby v rámci veterinárního dozoru šli na ruku jednomu z největších světových zpracovatelů hovězího masa GBC, se ukázaly obrovské trhliny ve fungování brazilského masného průmyslu. Obáváme se, že obdobně to může fungovat i v ostatních zemích MERCOSURu. Welfare zvířat i veterinární aspekty jsou od evropských naprosto rozdílné. Některé věci nejenže nesmíme, ale ani nechceme. Například růstové stimulanty ve výkrmu dobytka, plošné používání antibiotik aj. Pak samozřejmě může být rozdíl ve výrobních cenách velmi výrazný. Musíme rezolutně odmítnout, aby takto vyrobené maso bylo do Evropy dodáváno.

A váš třetí pohled na dohodu?

Třetí pohled je pohled ekologický. Z hlediska životního prostředí je pro nás důležitá udržitelnost. Nechceme mít zemědělství jen do dalšího volebního období. A zajímá nás rozdíl mezi tím, když se potraviny produkují u nás a když se vezou přes půl světa. Doprava zatěžuje životní prostředí. Čeští zemědělci produkují hovězí zejména v bio režimu, jsme jedni z největších výrobců bio hovězího masa na hlavu. Máme velký potenciál vysoce kvalitního masa. Druhá věc je, že to maso končí na talířích v jiných zemích. Ale není z hlediska životního prostředí rozumné dovážet maso odjinud. Navíc, pokud se zvýší vývoz hovězího masa z Latinské Ameriky do Evropy, zvýší se tlak na výrobu krmiv, na rozšiřování pastvin, budou se ještě více vypalovat pralesy. Každý argentinský steak může znamenat jeden strom v amazonském pralese. Tu zodpovědnost má každý z nás. Pokud nebudeme podporovat české zemědělce, skončí, a bude se k nám dovážet maso, které zpočátku bude levné, ale časem hodně podraží, pokud nebude mít domácí konkurenci.

Je třeba říci, že součástí dohody s MERCOSURem je závazek Brazílie snížit do roku 2025 emise skleníkových plynů o 37 procent oproti roku 2005 a závazek zastavit nezákonné odlesňování v Amazonii a naopak znovu zalesnit 15 000 000 ha do roku 2030. Moc se to nedaří, i když v porovnání s minulými lety se vypalované plochy snižují. Ale jak potom můžeme věřit kvalitě potravin, které budou směřovat na evropský trh?

Hospodaření šetrné k přírodě ovšem něco stojí…

Němečtí kolegové si nechali vypracovat studii nákladů na plnění povinností zemědělců k životnímu prostředí. Jde o náklady na plnění vodní nitrátové směrnice, welfare zvířat, greeningu, snižování emisí skleníkových plynů aj. Ze studie vyplynulo, že v Německu má zemědělec průměrné náklady na plnění těchto povinností 315 euro na jeden hektar. Z porovnání s hlavními produkčními konkurenčními zeměmi, Spojenými státy, Mexikem, Latinskou Amerikou, Brazílií i Austrálií a Novým Zélandem vyplynulo, že jejich náklady jsou - díky méně přísným předpisům - v průměru 69 euro na hektar.

Podle studie baltimorské univerzity při výrobě jednoho kilogramu hovězího masa v Paraguayi je vyprodukováno sedmnáctkrát více emisí než v Dánsku. To ukazuje na technologickou úroveň. Takže nám v Evropě, kde ji máme vysokou, říkají, že máme snižovat stavy dobytka a že budeme maso dovážet ze zemí, kde má produkce mnohem větší dopady na životní prostředí?

Evropa je vůči svým zemědělcům velmi přísná. To se musí vzít v úvahu, pokud se bavíme o jednotném trhu a dovozu potravin z těchto zemí na něj.

Už chápu, proč dohodou nejste zrovna nadšeni…

Naše vnímání dohody s MERCOSURem rozhodně není optimistické. Na první pohled se může zdát, že dopad na české zemědělství nebude významný. Ale velmi významný může být dopad sekundární, protože se existují anebo se chystají další dohody, třeba s Ukrajinou o dovozu drůbežího masa, je tu otázka brexitu, kdy hovězí z Irska místo do Británie může směřovat na evropský trh. Ale jde třeba i o cukr. Už třetím rokem nízké ceny cukru v Evropě nepokrývají výrobní náklady ani pěstitelů cukrovky, ani zpracovatelů. A my budeme dovážet další cukr z MERCOSURu? To může vyrovnání nabídky s poptávkou hodně zkomplikovat.

Zkrátka máme velmi vážnou obavu, že ačkoli je to deklarováno, dohoda s MERCOSURem negarantuje ochranu spotřebitele v EU. Nevěříme, že je Unie schopna zkontrolovat brazilské a argentinské zemědělce, jak vyrábějí potraviny. A máme vážné obavy z dopadů této dohody na životní prostředí, stav brazilských pralesů i emise skleníkových plynů.

Vnímáme, že pro některá odvětví hospodářství může být dohoda s MERCOSURem přínosem, a nechceme ji zablokovat. Ale nechceme tomu obětovat české zemědělství. To jsme zažili, když jsme vstupovali do EU. Podmínky pro zemědělce vstupujících zemí byly nevýhodné a byli obětováni tomu, že vstup pro Českou republiku výhodný byl. Ale odmítáme tento model opakovat.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 12 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.