Ilustrační FOTO - Pixabay

Karura v Nairobi. Druhý největší les v centru města ožil

Sbírali jsme těla, která tu byla odhozena, některá se už rozkládala, jiná byla ještě poměrně zachovalá, vzpomíná John Chege na své první hlídky v lese Karura v době, kdy v této zalesněné oblasti v srdci města Nairobi, metropole Keni, bylo více zlodějů a vrahů než lidí na procházce. Pověst Karury byla velmi špatná a rodiče o lese vyprávěli dětem strašidelné příhody.

Chege a další příslušníci ozbrojených hlídek vstupovali dovnitř s pochodní v ruce a s obavami, aby se nesetkali s vetřelci. »Bylo to peklo« ujišťuje Chege, šéf hlídek v Karuře od roku 2009, kdy on a jeho muži začali tvrdě usilovat o to, aby vrátili les obyvatelům keňského hlavního města. »Dnes se radujeme, že už je to tady docela jiné,« usmívá se Chege. Karuru v současnosti navštíví za měsíc až 30 000 lidí, zatímco v roce 2009 se sem neodvážil nikdo.

Oblíbené místo

Během deseti let se tato nebezpečná oblast nikoho stala jedním z nejbezpečnějších a nejoblíbenějších míst keňské metropole Nairobi, ostrovem čerstvého vzduchu ve městě plném vřavy a znečištěném výfuky aut. Podle ochránců životního prostředí se Karura, druhý největší les situovaný v centru města na světě, stala také symbolem odporu proti spekulacím s pozemky, v Keni zcela běžné, a proti postupující výstavbě. Podle údajů ministerstva životního prostředí přijdou keňské lesy každoročně celkem o 5000 hektarů, ale Karura odolává.

Hrozba pominula

Zlepšit špatnou pověst Karury nebylo snadné ani poté, co byla kolem lesa postavena elektrická ohrada, zdůrazňuje Karanja Njoroge, bývalý předseda sdružení Přátelé lesa Karura, které se podílí na správě této chráněné oblasti. »Když jste v roce 2009 někomu řekli, že má s vámi jít do karurského lesa, byla to hrozba. Znamenalo to, že ho chcete ztlouct nebo zabít,« ujišťuje Njoroge. Chege a jeho strážci, které vycvičila britská armáda, v lese běhali společně s lidmi, kteří přišli udělat něco pro zdraví a báli se o svou bezpečnost. »Návštěvník si chtěl uběhnout deset kilometrů? Můj chlapec s ním těch deset kilometrů běžel,« vzpomíná Chege. Pozvolna však počet návštěvníků rostl a zločinci byli vypuzeni. Jeden sportovní klub, který ukončil provoz kvůli obavám o bezpečnost, v oblasti znovu své prostory otevřel.

Bojovnice Wangari

Karura o 1000 hektarech unikla urbanistickému rozvoji v 90. letech minulého století, kdy byly velké části lesa nabízeny zbohatlíkům s politickým krytím. Wangari Maathaiová, zakladatelka Hnutí zeleného pásu a první Afričanka, která získala Nobelovu cenu za mír, se pustila do obrany Karury a mobilizovala náboženské a studentské vůdce a právníky. V lednu 1999 byla zraněna ozbrojenými muži ve chvíli, kdy na znamení protestu sázela strom. O útoku se mluvilo po celém světě a veřejné mínění se postavilo proti zabírání pozemků zkorumpovanými elitami.

Přes některé problémy je přeměna Karury úspěchem. Původní druhy stromů tu znovu rostou na úkor těch, které vysadili britští kolonizátoři, kteří právě tudy chtěli vést stavbu železnice do Ugandy. A lidé se tu mohou procházet a potkávat opice, malé antilopy nebo ptáky zoborožce. Wanjira, dcera Wangari Maathaiové, je přesvědčena, že by její matka byla nyní na Karuru hrdá. »Možná by byla překvapená, kdyby viděla, jak mají lidé les rádi. Doufala, že děti jejích dětí budou moci lesa využívat, a to se také stalo,« říká.

(ava, čtk)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 6 hlasů.

(ava, čtk)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.