Rozhovor Haló novin s Petrou Prokšanovou, místopředsedkyní pražské Komise mládeže KSČM

Vnitřní politická stabilita Číny je inspirativní

Nedávno jste se vrátila z dvoutýdenního pobytu v Číně. Co bylo cílem vaší cesty a jak ji v krátkosti hodnotíte?

Pozvání přišlo z čínské ambasády v Praze, která zprostředkovává kontakty mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou na různých úrovních. Čínská strana organizovala koncem října workshop nevládních organizací ze střední a východní Evropy, a protože jsem členkou několika takových organizací, považovala jsem tuto příležitost za zajímavou. Konkrétně jsem doufala, že v Číně najdu inspiraci nebo se přímo podaří navázat spolupráci v oblasti ženských otázek a mládežnických organizací.

Byla to moje první cesta do asijské země vůbec, takže jsem byla samozřejmě zvědavá na kulturní rozdíly, jinou krajinu, jídlo, mentalitu lidí, politickou situaci. Cestou jsem si psala důkladně zápisky, a když jsem je pak doma dávala dohromady, vyšlo mi z nich devět zajímavých témat, která jistě stojí za zmínku. Je příznačné, že je těch témat právě tolik, neboť v Číně se za císařství věřilo, že číslo 9 je posvátné, a mohl je používat pouze panovník. To už dnes dávno neplatí a devítka tak patří lidu, stejně jako celá země.

Návštěva Číny tedy byla přínosem? Která z těch zmíněných devíti témat byste vyzdvihla či považovala za prioritní?

Začít musíme určitě tím, že Čína má sáhodlouhou historii, ze které dodnes čerpá svou moudrost a přístup k životu. Vzpomeňme Konfucia, který dal světu mezi jinými myšlenku, že »lepší je zapálit alespoň malou svíčku, než proklínat tmu«. Čína byla odedávna zdrojem různých inovací, namátkou vzpomeňme střelný prach, papír nebo kompas. A tato zvídavost a touha po objevování nového je v čínské společnosti pevně ukotvená.

Dalším tématem, které je ale spojujícím prvkem několika dalších, je vedoucí úloha Komunistické strany Číny. Dnes už na světě není mnoho zemí, které fungují na tomto principu, a už vůbec ne pod vedením strany, která má v názvu komunistická. Ačkoliv je znát, že revoluční nadšení vlády Mao Ce-tunga v průběhu času pohasíná, »Velký kormidelník« se v zemi stále těší úctě. Jeho podobiznu najdete na čínských bankovkách, jeho portrét je vyvěšen na Bráně Nebeského klidu – na hlavním vstupu do Zakázaného města v Pekingu, kde také stojí honosná budova s mauzoleem této významné osobnosti čínských dějin. Je ale také oblíbeným motivem různých suvenýrů pro turisty.

Když se bavíte s mladšími lidmi, je cítit respekt k současnému politickému uspořádání. Komunistická strana objektivně vede zemi k větší prosperitě, a tak málokdo má důvod její roli zpochybňovat. Vyzdvihována je také větší stabilita země díky tomu, že se každých pár let nemění vláda a Komunistická strana Číny tak může kontinuálně pracovat na naplnění svých cílů. Sympatické je, že se v Číně často setkáte s vyobrazením srpu a kladiva, vnímaného jako symbol mezinárodního komunistického hnutí. Tuto praxi známe např. ze zemí Latinské Ameriky nebo jižní Evropy. U nás je tento symbol úzce spjat s obdobím sovětského vlivu a bude nejspíš ještě chvíli trvat, než se jeho význam začne znovu vnímat správně a pozitivně.

Mluvila jste o kontinuální práci a stabilitě, to je něco, co v kapitalistických systémech neplatí. Jak to bylo přesně myšleno?

Ano, myslím, že právě ta vnitřní politická stabilita je něco, co by pro naši zemi mohlo být velkou inspirací. Díky ní se Číně daří rozvíjet zemi takovým značným tempem. Číňané mají všeobecně velmi silného obchodního ducha, ale zároveň si chtějí být svými rozhodnutími jisti, a proto navazují obchodní i partnerské vztahy jen s těmi, koho dobře znají. Zdá se, že lidem v Číně velmi záleží na tom, aby udělali dobrý dojem a aby před vámi neztratili svou tvář. S tím souvisí i často deklarovaný závazek dodržovat dané sliby.

Čínský trh je v současné době obchodování s Evropou velmi otevřen a obchodní příležitost samozřejmě vycítily i západní země. Jen u nás je víc v kurzu míchat se do vnitřních záležitostí suverénního státu, než myslet na možnou spolupráci se zemí, se kterou nás až do listopadu 1989 spojoval nejen obchod, ale i spolupráce v oblasti vzdělávání a kultury.

Když mluvíte o kultuře, setkala jste se v Číně s něčím, co vás osobně kulturně obohatilo?

Představovala jsem si, že kulturní revoluce znamenala destrukci prakticky všeho původního umění. Naštěstí to tak ale není a Čína se honosí spoustou památek. Měla jsem možnost navštívit např. Zakázané město, Chrám nebes, Yellow crane tower ve Wuhanu i historickou čtvrť v tomtéž městě. Velký rozdíl je samozřejmě v jídle i stolování. My jsme z Čech zvyklí na vlastní porci na talíři, vidličku a nůž. V Číně jsou stále populární otočné stoly, na které se jednotlivé pokrmy pokládají, a člověk si na talíř bere to, co ho zaujme. Používají se samozřejmě hůlky, které krom toho, že je pro nás zábavné se s nimi učit jíst, nesou v sobě i určitou symboliku. A tou je vyrovnanost a balanc, které ovládání hůlek vyžaduje. Koneckonců i první znak názvu Číny má podobný význam. A Čína sama sebe považuje za světového hráče, který má do světového dění vnášet určitou rovnováhu.

Tradičně se v Číně jedí nudle, polévky, mořské plody a různé maso, vše přiměřeně ostré. Je na škodu, že tradiční čínské stravování je v posledních letech upozaděno příchodem populárních fastfoodů a obezita se stává velkým zdravotním rizikem čínské společnosti. Věřím ale, že stejně jako zažívá renesanci tradiční čínská medicína, dojde v budoucnu i k návratu k tradičnímu stravování.

A překvapilo vás něco negativního?

Musím přiznat, že na mě nepůsobí dobře neustálé bezpečnostní kontroly. Při vstupu do metra musí cestující nechat projet batoh nebo kabelku scannerem, při vstupu na náměstí Nebeského klidu je potřeba předložit doklad totožnosti. Na ulicích člověk potká mnoho policistů a vojáků, mnohem více než u nás. Chápu, že jsou to opatření posilující vnitřní bezpečnost státu, ale zároveň ve mně vzbuzují určitý neklid. Pro tamní obyvatele jsou ale něčím naprosto běžným.

Další věc, která na mě nezapůsobila příliš dobře, jsou megalomansky osvětlená města. Nemyslím si, že je nutnost investovat prostředky do toho, aby se za tmy z měst stávaly zářící ostrovy. Navíc to není zdravé ani pro lidský, ani pro zvířecí organismus. Ovšem příjezd do takového města za tmy určitě zanechá obrovský dojem.

Zmínila jste, že cílem vaší návštěvy bylo navázání spolupráce. Co to znamená konkrétně?

Ano, to se do určité míry povedlo. Během konferencí a návštěv různých institucí jsme měli možnost se osobně setkat se zástupci nevládních organizací, které jsou v Číně sdruženy v China NGO Network for International Exchanges (CNIE). Čína je otevřena nejen obchodním nabídkám, ale i vzájemnému rozvoji lidí, podpoře vzdělávání, výměnným pobytům, výměně know-how. Prostřednictvím nevládních organizací je pro čínskou stranu taková spolupráce jistější a dlouhodobější, protože neziskové nevládní organizace zůstávají stabilní bez ohledu na politickou situaci v zemi.

Nejvíce na mě zapůsobila návštěva dvou univerzit – Pekingské univerzity zahraničních studií a Wuhanské univerzity. Jsou to vysoké školy, na kterých studují desetitisíce studentů z celého světa. K dispozici mají nejnovější moderní technologie, neustále se modernizující zázemí a dobré podmínky pro následné uplatnění. Zaujalo mě, že Wuhanská univerzita každoročně otevírá na Fakultě sociálních věd studijní program Marxismus, který je otevřen i zahraničním studentům. Pekingská univerzita zase projevila zájem o vzájemnou publikační činnost, což vidím jako velkou příležitost pro výměnu současné, především odborné literatury. Ve spojení jsem také s Pekingskou ženskou asociací pro vzájemnou výměnu.

V Číně funguje hospodářství pod názvem »socialismus s čínskými rysy«, co vy sama si pod tímto pojmem představujete?

Vlastně jsem si pod tím nedokázala nic představit, dokud jsem nemluvila s lidmi přímo v Číně a neviděla ty procesy na vlastní oči. Jde o tržní prostředí, ve kterém funguje státní i soukromé vlastnictví. Jde vlastně o kapitalismus se silnou úlohou státu. Jak ale skloubit kapitalismus a socialismus? Mně osobně se zdá, že Komunistická strana Číny využívá kapitalismus jako nástroj k ekonomickému růstu země a ke zlepšení životních podmínek co největšího množství občanů, ale ideologicky se stále snaží směřovat k socialismu.

Velké investice jdou poslední dobou také do rozvoje venkova, který odchodem mladých lidí do měst stárne, a je cílem vytvořit na vesnicích takové podmínky, aby mladí lidé zůstávali, nacházeli zde zaměstnání i možnost osobního rozvoje. Pro Čínu je tento druh kapitalismu v tuhle chvíli velmi výhodná cesta, jak pokročit kupředu, a ne náhodou je díky tomu druhou nejsilnější ekonomikou světa. Zkrátka dokázali tzv. chytit příležitost za pačesy. A koneckonců je to výhodná cesta i pro zbytek světa, protože v rámci tohoto rozvoje investuje Čína do mezinárodní infrastruktury, ekologie, vzdělávání.

Můžete uvést zcela konkrétní případ, jak se v Číně bojuje s chudobou?

Jak nám bylo představeno, funguje to zhruba tak, že do vesnice je v prvé řadě přivedena infrastruktura z nejbližšího města. To znamená, že se vybuduje silnice nebo železniční spojení. Ve vesnici je pak na státní náklady postavena jakási společenská budova, kterou má ve správě Komunistická strana Číny. Zde se pořádají různé semináře, školení, mohou se zde scházet obyvatelé vesnice při různých příležitostech, v blízkosti bývá i sportovní hřiště. Obyvatelé vesnice pak sami rozhodnou, v jakém odvětví se mohou v jejich podmínkách rozvíjet, a tímto směrem se pak celý vývoj ubírá.

Ve vesnici, kterou jsme navštívili, se věnují pěstování mandarinek tanžerina. To zaměstná zhruba 100 lidí z 800, kteří ve vesnici žijí. Zaměstnanci se věnují pěstování plodin samotných, někteří jsou zaškoleni na práci s počítačem, z některých se stávají obchodníci. Ve výsledku se tak vybuduje ekosystém, kdy je vesnice schopna vyřizovat objednávky přes internet a dodávat díky infrastruktuře na stoly lidí ve městech čerstvé zboží z ekologického zemědělství doslova do druhého dne.

Vedle toho je ve vesnici mnoho lidí, kteří obdělávají půdu, kterou mají bezúplatně propůjčenou od státu a jejíž výnosy mohou využít pro vlastní obživu nebo následný obchod. Jak vesnice postupně vzkvétá, otevírají se např. ordinace lékaře, kam lékaři z měst pravidelně docházejí a lidé z vesnice je tedy nemusí navštěvovat daleko od svého bydliště. Stejně tak se myslí i na nejmenší, a protože je základní školní docházka v Číně povinná jako u nás, dohlíží stát na to, aby školy fungovaly v dostupné vzdálenosti pro všechny děti i mimo město. Myslím, že pro zemi, která je neuvěřitelně rozlehlá, je toto dobrý způsob, jak provázat infrastrukturou a službami veškeré obyvatelstvo.

Pojďme si teď říci nějakou závěrečnou myšlenku...

Vzhledem k tomu, že jsem Čínu navštívila jako delegát mezinárodního setkání, neměla jsem příliš příležitostí vidět zemi v její skutečné každodenní podobě. Nicméně viděla jsem to, jakou zemí chce Čína být, viděla jsem, že má svou vizi a k jejímu naplnění odhodlaně kráčí. To jí rozhodně s naším přístupem »ode zdi ke zdi« můžeme jen závidět. Navíc touto cestou kráčí nenásilně, a ač se mi může zdát jako ne úplně ideální, je to cesta mírového rozvoje, kterou neprovází krvežíznivé imperialistické běsnění. Velmi mě inspirovala slova jednoho soudruha na konferenci o rozvoji Číny: »Je pro všechny výhodnější vytvářet taková spojenectví, která bojují za něco, než taková, která bojují proti něčemu.« Je to, jako když se s někým vedete po ulici za ruku. Neznamená to, že ty ostatní kolemjdoucí musíte fackovat.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 44 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2019-11-23 12:59
To proto, že tam tehdy byl Teng a ne Jakeš. A dnes Si a ne Filip.
jarprchal43
2019-11-22 19:29
Ujgurové v koncentrácích a Hongkong na pokraji občanské války.
Stabilita na bodácích a pendrecích. Vskutku inspirativní...
kerapa
2019-11-21 22:29
To jsme zase oběvili ameriku!Před 30 lety tu ti slavní demokrati s
humbukem rušili vedoucí úlohu strany a dneska i ti mladí vidí že to
jde ode zdi ke zdi a závidí tu stabilitu.Kde by jsme mohli být kdyby
třeba pan Babiš měl klid na práci a nemusel se pořád handrkovat s tou
slavnou demožumpou.A ještě dodám kde jsme mohli být kdyby jsme to v
tom slavném listopadu vzali do ruky stejně tvrdě jako tehdy ty kluci
čínský!!V tomhle mají ty rákosníci palec nahoru
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.